Zjevení – kapitola 5

1 A na pravici Sedícího na trůnu jsem spatřil svitek popsaný zevnitř i zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi.

var: zezadu;
Jan pokračuje v popisu viděného a slyšeného. Starší se klanějí, „okaté“ bytosti s křídly volají,
Dále si všiml svitku, který má „při ruce“ Sedící (Bůh nebo Ježíš).
Je jasné, že když má něco při pravé ruce Bůh, má to plně pod kontrolou. Nikdo kromě Boha se svitkem nemůže v nejmenším disponovat – nahlížet do něj nebo do něj dokonce psát.
Svitek je možná záznamem dějin světa od začátku do konce. To, že je kompletně popsaný, ukazuje, že historie se naplnila – všechny události, které se měly stát, se už staly.
Ve svitku jsou ale určitě zapsány i události, které proběhnout teprve mají – a dokud svitek někdo neotevře, realizovat se nebudou. Buď tedy je svitek kompletním zázname minulých i budoucích událostí nebo jsou v něm pouze události plánované na poslední dějinnou fázi.
Zapečetění je důkladné, sedminásobné – to opět ukazuje na důkladné zabezpečení proti neoprávněnému přístupu.
- Smysl pečeti obecně je, že slouží jako znak pravosti, autority a vlastnictví. Zapečetěný dokument pochází nepochybně od svého původce; je oficiálně schválený, chráněný a nezměněný. Rozlomit pečeť nemá právo každý.
Dnes by Jan možná viděl externí hard disk – zaplněný „terabajty¹“ dat a jištěný sedmi neprolomitelnými hesly.
Je otázka, jestli jde o symboliku nebo jestli v nebi Bůh a andělé opravdu používají takto „obsolentní“ nástroje. V zásadě je možné obojí.
Celá Bible nicméně svědčí o tom, že práce s informacemi v ponebesí probíhá obdobně jako na zemi – jsou zaznamenávány i předávány slovně i písemně.

2 A uviděl jsem silného anděla, který hlásal mocným hlasem: „Kdo je hoden otevřít ten svitek a rozlomit jeho pečetě?“

Na volajícím andělovi Jana zaujala jeho síla. Jak se projevovala? Ve srovnání s ostatními anděly byl svalnatý? Velký? Působil autoritativně a sebevědomě?
Hlásal mocným hlasem v trůním prostoru za přítomnosti starších a volajících bytostí (a zřejmě davů dalších přítomných) anděl všechny překřikuje a klade otázku, víceméně řečnickou.
Jde zřejmě o otázku ve smyslu: Dějiny se nachýlily do poslední dramatické a náročné fáze – najde se v ponebesí někdo, kdo by měl autoritu k tomu tuto závěrečnou fázi zahájit?
Závěr dějin (ve středu zájmu jsou nepochybně dějiny naší planety, resp. dějiny lidstva. Jejich závěr zřejmě bude speciální – doposud se dějiny odvíjely (a svitek plnil) víceméně „samy“. Další fázi ale musí někdo zahájit.
Jan za chvíli bude svědkem postupného rozlamování pečetí a událostí s tím spojených, nicméně v této chvíli pravděpodobně jsou všichni kolem trůnu ještě v napětí, co svitek obsahuje a jestli se k němu vůbec někdo dostane. Dějiny po nějakém vyústění volají, jsou „těhotné změnou“, hříchy lidí se hromadí, situace ve světě se zhoršuje. Možná by se dalo říci, že dějiny jsou „zaseklé na mrtvém bodě“. A andělé možná v tuto chvíli vyústění ještě neznali. Byli možná napjatí, jak se Bůh chystá zamotanou situaci hříšného lidského plemene vyřešit.

3 A nikdo v nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl otevřít ten svitek a dívat se do něho.

Nikdo se nezvedl a nařekl: Pusťte mě k tomu, já vám to přečtu. Žádná „divná“ bytost, žádný silný anděl, žádný starší. Všichni věděli, že na tohle nemají, že tohle jim nepřísluší.
Sedící na trůnu se k tomu nevyjadřoval, mlčel a čekal.

4 Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden svitek otevřít a dívat se do něj.

Proč to Jana tak bralo? Proč mu záleželo na tom, aby si „někdo něco přečetl“? Aby se našel někdo, kdo má příslušná práva pro přístup k těmto souborům?
Vypůsobit pláč u devadesátiletého „ostříleného“ křesťana není samozřejmé. Jan už leccos viděl a zažil. Ocitnout se v nebi jistě člověku na psychické stabilitě nepřidá. Nicméně otevření svitku bezesporu bylo zásadní a emotivní událostí.
Ve hře je jistě zvědavost – když vím, že existují tajné materiály², s napětím čekám, až uplyne ochranných padesát let, a budou zveřejněna.
Pouhá zvědavost ale nevysvětluje Janův velký pláč – z toho, že se k přečtení svitku nikdo nemá, byl hluboce nešťastný. Proč? Možná kvůli určitému, zdánlivě bezvýchodnému „zaseknutí dějin“. Dokud se někdo nenajde, svět se nikam neposune?
Svitek zřejmě obsahoval scénář Božího jednání se světem, a to včetně závěrečného rozsudku, soudu, zavržení a spásy.
Jan plakal, protože si uvědomoval, že pokud se k otevření svitku nikdo kvalifikovaný nenajde, znamená to, že:
- že Boží spravedlnost a soud zůstanou nerealizovány
- že zlo a utrpení nebudou zúčtovány
- že se neuskuteční spása vyvolených
- že dějiny zůstanou bez smyslu a cíle.
Mohli bychom říci, že šlo o hluboký existenciální i duchovní smutek nad tím, že by lidské dějiny mohly zůstat nevyřešené, bez vykoupení a bez vítězství dobra. Janův pláč odráží hloubku lidské touhy po spravedlivém, milosrdném a smysluplném završení dějin (které může přinést jedině Kristus).
Co vlastně znamená, co se stane, když někdo svitek přečte? Jistě nejde o pouhé informace, o pouhý „aha efekt“ – o ukojení čtenářovy zvědavosti, jak to bude se světem dál.
Otevření svitku něco významného vypůsobilo – již samo lámání pečetí startovalo významné dějinné události. Dá se říci, že otevíráním svitku začala závěrečná bolestná, ale nakonec triumfální část dějin lidstva.

5 Ale jeden ze starších mi říká: „Neplač. Hle, zvítězil lev, ten z kmene Judova, kořen Davidův, aby otevřel ten svitek a jeho sedm pečetí.“

Janův pláč přítomné (okolosedící) lidi nenechává chladnými.
Lidé (a zkušení starší tím spíše) jsou možná empatičtější, než andělé – ti jen těžko chápali, proč ta podivná, citově labilní lidská bytost tak naříká, co se to s vlastně děje.
Starší věděli, že dramatická situace řešení má – Krista totiž znali.
Takže andělova otázka či výzva byla pouze řečnická? Nikoliv – její smysl byl hluboký. Šlo o veřejnou výzvu: Pokud se někdo hlásí k tomu, že chce vyřešit dějiny lidstva, teď má prostor.
Budiž andělům a dalším bytostem ke cti, že se nikdo nezvedl: Dejte mi to, já vím, jak na to. Já s lidmi udělám pořádek jedna dvě.
Jde totiž o nejpodivnější a nejtěžší úkol vesmíru: Jak zařídit, aby svobodné bytosti se sklonem ke zlému dobrovolně a s láskou poklekly před Bohem. Jde o neřešitelný úkol, o „kvadraturu kruhu“ – láska totiž musí být dobrovolná nevynucená (jinak nejde o lásku). A nic jiného, než láska nemá ve vztahu smysl.
Tento úkol mohl vyřešit jen jeden jediný: Ten z kmene Judova, kořen Davidův, tedy Kristus.
Ježíš – dokonalý Bůh a dokonalý člověk³ svou smrtí na kříži tento nemožný úkol vyřešil.
Šlo o vítězství, úkol byl nesmírně náročný – Ježíš při své misi bojoval s ďáblem, s nepřáteli i sám se sebou.

6 A tu jsem spatřil, že uprostřed trůnu a těch čtyř živých bytostí a uprostřed těch starších stál Beránek jako zabitý; měl sedm rohů a sedm očí, což jest sedm duchů Božích, vyslaných do celé země.

Kdo obklopuje trůn, už víme.
Na trůnu někdo seděl celou dobu. Buď tedy:
- Teprve nyní ho Jan spatřil
- Teprve nyní Jan Ježíše rozpoznal
- Ježíš na trůnu seděl a nyní se postavil
- Nejpravděpodobnější je, že na trůnu po celou dobu seděl Otec a Ježíš nyní přišel, aby se k Otci přidal a převzal svitek. (srv. 7. verš: I přišel a vzal ten svitek z pravice sedícího na trůnu).
Od silného anděla před chvílí zazněla výzva, ať se ozve ten, kdo by mohl a chtěl otevřít svitek. Zatím se na výzvu nikdo neozval.
Jan Ježíše znal z jeho pozemského „pobytu“ – a to nejlépe ze všech lidí na planetě (byl Mu z učedníků nejbližší a měl k Němu nejužší vztah).
Nicméně zde se Ježíš zjevuje Janovi značně „divně“ – zcela jinak, než Jej měl v paměti:
- Jako Beránek – Ježíš byl pravým Božím beránkem, to víme již od Jana Křtitele (J 1,29 a 36) a z více prorockých míst SZ (Iz 53; Ex a 1K 5,7; Jer 11,19).
  - Nicméně šlo o symboly – je opravdu možné, aby u trůnu stál Ježíš v podobě zvířete? Nebo Jej tak Jan pouze pojmenovává? Spíše ne – i pokud by Ježíš měl opravdu nějaké zvířecí, „beránkovské“ rysy či atributy, podivnost Jeho popisu by tím zdaleka nekončila.
  - I když Jan někoho s rysy beránka, s rohy a očima asi opravdu nějakým způsobem viděl, pro nás jednodušší bude zůstat u symbolického výkladu: Jan viděl Ježíše, který mu zjevoval rysy své osobnosti, které Jan neznal.
    - Snad něco ve smyslu pohádek (např. Císař a tambor): Tambor doposud znal císaře pouze v jeho prosté podobě či roli chudáka. Na závěr jej potkává v císařském oděvu, s celou císařskou suitou. Má problémy jej poznat či uvěřit jeho proměně.
- Beránek byl jako zabitý: Těžko představitelná situace – co znamená? Nejevil známky života? Těžko. Tvářil se jako mrtvý? Byl zkrvavený? Netušíme.
  - Lze pouze říci, že Jan je svědkem naplnění Ježíšovy beránkovské role. Obětování beránků v Izraeli (ať už v Exodu nebo na oltáři) bylo symbolickým předobrazem Krista. Ježíš tento předobraz na kříži naplnil. A nyní jsme nějakým způsobem svědky toho, co Ježíš jako obětovaný Beránek znamená v nebeské realitě.
- Měl sedm rohů a sedm očí: Fyzická představa je opět bizarní a je lépe se jí příliš nezabývat.
  - Symbolika je vzápětí vysvětlena: rohy a oči jsou Boží duchové vyslaní do celé země.
  - O sedmi duších víme již z dřívějška – jsou před trůnem a jsou symbolizováni sedmi pochodněmi.
  - Sedm rohů je zřejmě symbolem dokonalé moci a sedm očí symbolem dokonalé informovanosti – Ježíš, ač jako člověk beránkovsky obětovaný na kříži, je nyní vševědoucím a všemohoucím Bohem s absolutní autoritou (na trůnu).
  - S tímto závěrem bude lépe se spokojit – nad tím, zda Bůh/Ježíš/Duch Svatý disponují ještě nějakými dalšími informačními a výkonnými „duchy“, jsme se již zamýšleli.

7 I přišel a vzal ten svitek z pravice sedícího na trůnu.

Ježíš jako dokonalý člověk (Beránek) a dokonalý Bůh (disponující vševědoucností, všemohoucností a vší autoritou) je zcela kvalifikován svitek převzít a naložit s ním, jak třeba.

8 A když ho vzal, čtyři živé bytosti i čtyřiadvacet starších padlo před Beránkem; každý měl harfu a zlaté misky plné kadidel, což jsou modlitby svatých.

Šlo o významnou událost, o velkou mimořádnou a očekávanou chvíli.
Beránek měl úctu a obdiv všech přítomných. To je na Božím plánu spasení právě to úžasné, v tom spočívá „majstrštyk“ Božího plánu – že všichni, kdo budou v nebi, budou vůči Ježíši cítit upřímnou úctu a obdiv. Vše naprosto dobrovolně a ochotně.
O starších již víme (protože odevzdali věnce), že si byli „zatraceně dobře“ vědomi, že to, že jsou, kde jsou, je zásluhou Boží a nikoliv jejich. Jsou za to velmi vděční.
Nyní jsou vděční a velmi oceňují to, že Beránek byl ochotný se nechat obětovat a tím získal autoritu nad dějinami.
Svou vděčnost a obdiv vyjadřují harfami, tedy hudbou – někdy jsme schopni hluboké city uměním vyjádřit lépe než slovy.
Mají také zlaté misky plné kadidel – a hned je vysvětleno, že jde o modlitby svatých. Co to znamená?
- I když Jan asi nějaké misky s hořícím kadidlem viděl, jde opět o jasnou symboliku, (která mu zřejmě byla okamžitě vysvětlena nebo ji sám ihned pochopil). Jakou?
- Svatí, tedy křesťané se modlí. Jejich modlitby dosahují Božího trůnu – Bůh je slyší, vnímá a zabývá se jimi.
- Zároveň se jejich modlitby před Bohem nějakým způsobem „kumulují“, „sbírají se“.
- Proč jsou modlitby křesťanů znázorněny kadidlem? Kadidlo je látka, která při hoření uvolňuje příjemnou vůni. Modlitby tedy jsou Bohu příjemné.
  - Dalo by se možná obrazně říci, že lidské modlitby Boha dobře nalaďují – pobyt ve voňavém prostředí příznivě ovlivňuje Jeho rozhodování. Modlitby „provoňují“ prostředí nebes – Bůh v takovémto prostředí pak má „větší tendenci“ jednat vůči lidem vstřícně.
  - Dá se říci, že přestože Bůh je naprosto svrchovaný, není neovlivnitelný – poměrně rád se lidskými modlitbami ovlivnit nechává.
  - Jak uvidíme ve Zj dále, modlitby mají i určitou „kumulativní“ funkci – ve smyslu, že když se modliteb nahromadí (v miskách) dostatečné množství, Bůh na ně „dějinně“ zareaguje.

9 A zpívají novou píseň: „Jsi hoden vzít ten svitek a otevřít jeho pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi z každého kmene, jazyka, lidu a národu,

var.: [nás] … jsi [nás] vykoupil Bohu z …;
Zjišťujeme, co starší na své harfy hráli – byl to hudební doprovod k oslavné písni.
Její text vyjadřuje, co již víme – že Beránek je hoden otevřít svitek a jak toho dosáhl (svou smrtí).
Otevření svitku je spojeno s vykoupením. Vykoupení znamená přijít „zvenčí“ a zaplatit za osvobození člověka z otroctví. Člověk se sám osvobodit nemůže⁴ a vykoupit ho také nemůže „kde kdo“. Kristus ale mohl a vykoupení realizoval.
Jisté je, komu lidé po vykoupení patří: patří Bohu.
A další důležitou informací je, že vykoupení se týká lidí všech myslitelných skupin (každého kmene, jazyka, lidu a národu). Výčet chce jistě říci, že jde o úplně všechny myslitelné lidi, že neexistuje žádná skupina, která by byla z vykoupení vyloučena.
- Výčet se vyrovnává se skutečností, že definovat národ, není vůbec jednoduché – nejde např. výhradně o jednotu jazykovou (srv. Švýcaři) ani územní (Kurdové) ani kmenovou. Do uvedeného výčtu se ale nějak vejde každý.

10 a učinil jsi je králi a kněžími našemu Bohu; a ⁽budou kralovat⁾ na zemi.“

var.: [nás]: … jsi [nás] vykoupil Bohu z …)
var.: královstvím;
var.: kralují;
Lidé byli vykoupení Bohu, pro Boha a ihned se v písni dozvídáme, co vykoupení lidé budou „u Boha dělat“: budou Bohu králi a kněžími, budou kralovat na zemi.
Co znamená být Bohu králi? Bůh jim svěří nějakou svou oblast (zřejmě, ale ne nutně geografickou – někdo může být králem národnostní skupiny, která žije rozptýleně⁵), kde budou vládnout. Kdy a kde? V Miléniu – je napsáno, že to bude na zemi. Možná se tato vláda později posune i do Božího království, ale těžko říci.
Co znamená být Bohu kněžími? Kněz zprostředkuje lidem vztah s Bohem. Kněz je starozákonní model – v NZ již se kněží nevyskytují, resp. kněžství je všeobecné. Vzkříšení věřící budou pro ostatní lidi (zřejmě opět v Miléniu) prostředníky vůči Bohu.

11 I uviděl jsem a uslyšel jsem hlas mnoha andělů okolo trůnu a těch živých bytostí a těch starších, jejich počet byl desetitisíce desetitisíců a tisíce tisíců,

Počet shromážděných kolem trůnu byl enormní.
Desetitisíce desetitisíců a tisíce tisíců jistě neznamená 10 000 x 10 000 + 1 000 x 1 000, tedy 101 milionů.
Jako se těžko počítá počet přítomných na manifestacích⁶, také Jan pouze vyjadřuje, že přítomných bylo nespočítatelně mnoho.

12 a říkali mocným hlasem: „Hoden jest Beránek, ten zabitý, přijmout tu moc a bohatství, moudrost, sílu a úctu, slávu a dobrořečení.“

Na Beránkovi v nebi panuje všeobecná shoda – všichni jsou upřímně a ze srdce pro, aby s v Jeho rukou koncentrovalo úplně vše.
Výčet je takřka úplný – Beránkovi se má dostat veškeré autority, moci, schopností, prostředků, vděčnosti i obdivu.
Bůh si přeje toto vše předat do rukou Synovi a všechny v nebi přítomné bytosti s tím naprosto souhlasí.
Pro lidi je to vcelku pochopitelné (vždyť díky Ježíši, tedy jednomu z nich, tady vůbec mohou být přítomni). Pro anděly toto uznání Krista zcela jednoduché být nemusí – nezapomeňme, že Kristus si již ponechává lidské (byť oslavené) tělo. A lidé jsou pro anděly pravděpodobně trochu „podceňovanou rasou“. Tyto rozdíly ale jsou již setřeny – a když Bůh vidí z nějakého důvodu lidi jako důležité, andělé to respektují⁷.

13 A všechno stvoření, které ^[je^] v nebi, na zemi, pod zemí i na moři, všechno, co je v nich, jsem slyšel volat: „Tomu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi dobrořečení, úcta, sláva i moc na věky věků!“

Všichni přítomní jsou stvořením – Bůh stvořil nejen lidi, ale i pestrý a početný duchovní svět různých andělských bytostí. Lidé a andělé jsou velmi rozdílní, ale v uznávání Boha a Beránka se shodují.
Konečně nastává tisíciletí toužebně vyhlížená situace, kdy všechno stvoření svorně, svobodně, dobrovolně a z lásky vzdá vše Bohu.
- Kdo projevil zájem, je přítomen. Kdo pozvání odmítl nebo se vzbouřil, není.
Tento stav zlem nezkaleného štěstí již nemá mít žádné hranice, žádný konec: Bude již napořád.
- Po každém dobrém dni bude následovat další.

14 A ty čtyři živé bytosti říkaly: „Amen.“ A starší padli na tvář a poklonili se.

Shoda je všeobecná – od největšího po nejmenšího.

Spíše jotabajty (= 10²⁴ bajtů). Terabajt je pouhých 10¹² bajtů. Bůh ví vše o každém atomu ve vesmíru i v ponebesí. Těch je hrubým odhadem nepředstavitelných 10 na osmdesátou. ↩︎
Jako zajímavý příklad mě napadají materiály o vraždě JFK (1963) postupně odtajňované během letošního roku (2025) ↩︎
Z kmene Judova, kořen Davidův znamená „normální člověk“ zrozený z člověka. ↩︎
Kdo je otrokář a komu Beránek tedy svou krví za osvobození platí, může být složitější a nyní to ponecháváme stranou. Možnosti jsou v zásadě: ďábel, Zákon, smrt, Boží hněv. ↩︎
V dnešní době např. král olašských Romů. ↩︎
Ve smyslu: Bylo na Letné 500 tisíc nebo 700 tisíc lidí? ↩︎
Ti, kteří to nerespektovali jsou již z Boží přítomnosti eliminováni. ↩︎

Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz