Zjevení – kapitola 4

1 Potom jsem uviděl: Hle, otevřené dveře v nebi, a ten první hlas, který jsem uslyšel jako zvuk  polnice  mluvící se mnou, říkal: „Vystup sem a ukážu ti, co se má stát potom.

• ř.: Po těchto věcech; 
• Prošli jsme Ježíšovy vzkazy sedmi sborům v Malé Asii, resp. jejich andělům (andělé = hvězdy, svícny = sbory).
  • Dva byly hodnoceny výhradně kladně:
    • Smyrna a Filadelfie
  • Dva výhradně záporně:
    • Sardy a Laodikea
  • Tři smíšeně
    • Efez, Pergamon a Thyatiry
• Jan znovu uslyšel „polnicový“ hlas, který k němu mluvil již v první kapitole. Je dost pravděpodobné, že tento hlas patří Ježíši, protože když se za hlasem Jan v první kapitole obrátil, uviděl Ježíše procházejícího se mezi svícny. (Mohlo ale také jít o hlas nějakého anděla průvodce).
• Hlas jako polnice je jistě zvučný, ryčný, hlasitý, pronikavý, dobře srozumitelný. I já se slabším sluchem bych jistě neměl problém jej sledovat a rozumět mu. (Janovi už také „nebylo dvacet“).
• Jan zároveň s znovu se ozývajícím se hlasem zaregistroval v nebi i otevřené dveře. Z nebe tedy nejen slyšel, ale i viděl.
• Hlas Jana do otevřených dveří (do nebe) zve – vystup sem ukazuje, že dveře do nebe byly otevřené „nahoře“ nad Janem.
• Jan je „nahoru“ zván za jasným účelem – má mu být ukázána budoucnost.
• Budoucnost je dvakrát označena slovem „potom„, resp. „po tom“ (meta tauta). Jde o časovou linii – „potom“ nejprve označuje děj navazující na dopisy sedmi sborům.
• Jaký čas označuje „potom“ v druhé části verše? Co mu má být ukázáno? Události následující po čem?
• Možná je myšleno obecně události v budoucnosti: Ukážu ti budoucnost.
• Někteří údajně tvrdí, že „potom“ označuje budoucnost po vytržení církve – že dopisy sborům historie církve na zemi končí, protože bude vytržena do nebe.
  • Vycházejí mj. z toho, že o církvi (eklesia) se již ve Zjevení od čtvrté kapitoly dále nehovoří. Nicméně hovoří se o svatých, svědcích, nevěstě, služebnících, což všechno jistě označuje křesťany.
• Nejjednodušší asi bude chápat slova polnicového hlasu ve smyslu: Pojď sem nahoru, seznámím tě s budoucností.

2 Ihned jsem se ocitl v Duchu. A hle, v nebi stál trůn a na tom trůnu někdo seděl.

• n.: v duchu; Buď se tedy Jana nějakým způsobem chopil Svatý Duch nebo byl nějakým způsobem transportován nebo osloven duch jako součást Janovy osobnosti.
• Výzva ke vstupu do nebe by byla nesmyslná (jak se tam Jan měl dostat?), pokud by nebyla ihned následována „vyzvednutím“.
• Co vlastně znamená ocitnout se v Duchu nebo v duchu? Jan nevysvětluje, jak jeho přemístěni proběhlo. Nemusel se do nebe nutně přemístit fyzicky., mohl pouze mít možnost sledovat, co se tam děje. Něco ve smyslu: A vzápětí mi byl promítnut audio-vizuální 3D záznam toho, co se v nebi aktuálně děje.
• Co tedy? V nebesích je trůn a je obsazen.
• Trůn je místem vládnutí, vykonávání autority. V nebi tedy neprobíhá všeobecná harmonie, kdy si každý spokojeně dělá, co chce – je zde Někdo, kdo určuje, co je správné a jak věci budou.
• „Cílem“ nebe není, aby se jeho obyvatelé měli dobře, ale aby se naplňovala vůle vládnoucího. To, že jsou obyvatelé nebe spokojení, je vedlejším důsledkem.

3 A ten, kdo na něm seděl, byl na pohled jako kámen jaspis a karneol; a kolem trůnu duha na pohled jako smaragd. 

• Popis na trůnu sedícího je opět nečekaný – k vysvětlení Jeho vzhledu je použita terminologie z oblasti drahokamů. Není řečeno, jestli popsané barvy mělo Jeho oblečení nebo osoba sama.
  • Drahokamy jsou vzácné a krásné nerosty. Vyskytuje se jich málo a jejich vzhled je krásný, barevný, dokonalý.
  • Byly použity na kněžský náprsník, což zřejmě nějakým způsobem odráží jejich originální výskyt zde v nebi.
• Otázka je: Vypadal tak sedící opravdu takto nebo jde o symboliku? A pokud vypadal – v jakém smyslu? Jde o popis pouze barev nebo drahokamy z Jeho vzhledu odrážely ještě něco? Lesklost, hladkost, průhlednost, krásu?
• Chtěl tím Jan říct, že na Sedícím zaregistroval tyto barvy, nebo chce říci, že Jeho vzhled byl neobyčejný (ne-tuctový), dokonalý, krásný, hrající všemi barvami?
  • Jaspis Byl údajně průzračný nebo zelenkavý, údajně by mohl odpovídat dnešnímu diamantu (Ve Zj 21,11 je jaspis „čistý jako křišťál“)
  • Karneol: Je červený nebo oranžově červený
  • Smaragd: zelený. Jako smaragd byla duha kolem trůnu.
• Symbolika barev je kapitola sama pro sebe – stručně snad jaspis: sláva, svatost, karneol: spravedlnost, oběť a smaragd: milosrdenství, naděje, obnova.
• Shrnuto: Na trůnu seděla osoba s výraznými zelenými a červenými prvky obklopená zelenou duhou. Jde o Ježíše nebo o Boha – o koho jiného? Nic dalšího se zatím o osobě nedozvídáme – možná vjemy z barev byly oslňující a zabraňovaly o sedící osobě zjistit více.

4 Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů a na těch trůnech sedělo čtyřiadvacet starších, oblečených do bílých šatů a na hlavách zlaté věnce. 

• Trůn byl (nebo je – v nebi to takto může vypadat stále) obklopen dalšími trůny.
• Postavení prostředního (Božího) je jistě dominantní, nicméně i ostatní trůny jistě jsou známkou autority, i když odvozené a menší. Bůh svou autoritu sdílí nebo se přinejmenším radí.
  • O kapitolu dál uvidíme, že lidé mají Bohu sloužit jako králové a kněží.
• Kdo na nich tedy sedí? Co dělají a nad kým vládnou?
• Kdo jsou starší? (řecky presbyteros)
  • V prvním plánu jistě lidé pokročilejšího věku s životními zkušenostmi. a moudrostí, a z těchto důvodů hodni úcty
  • Starší v SZ byli autoritami mezi Izraelci. Byli i součástí sanhedrinu.
  • Starší byli a jsou autoritami v církvích. Jejich postavení je v současné době různě vyjádřeno (církve presbyterní vs. episkopální a kongregační).
• Může jít o ty nejmoudřejší a nejosvědčenější věřící. Číslo 24 může ukazovat např. na dvanáct starozákonních a dvanáct novozákonních osobností – třeba vedoucí izraelských kmenů a Kristovy apoštoly¹.
• To, že v nebi budou věřící v postaveních různých úrovní víme – např. Zebedeovi synové (Mk 10, Mt 20) usilovali o ta nejpřednější a Ježíš jim to nerozporoval, pouze jim sdělil kritéria pro jejich přidělování.
• Podle Ježíšových kritérií by tedy mohlo jít také o ty, kdo během života nejvíce pili kalich utrpení , nejvíce se pokořovali, nejvíce sloužili a nejvíce se obětovali.
• V 1 Pa 24, David rozdělil kněze do 24 oddílů.
• Teoreticky by to mohla být nebeská rada, která jak víme z Jóba se v nebi (zřejmě pravidelně) schází. Spíše se mi ale zdá (např. kvůli tomu, že mají bílé oblečení a věnce), že půjde o lidi, a nikoliv o anděly.
• Bílé šaty zřejmě symbolizují očištění od hříchů a věnce to, že jejich nositelé vítězně „dotáhli“ svou víru až do konce.
• V každém případě jde o nanejvýš důstojný „poradní sbor“.
• Jak moc je toto shromáždění skutečně poradní? Bůh se jistě nepotřebuje o svých rozhodnutích radit a moudří presbyteři nemají potřebu Bohu do Jeho rozhodnutí „kecat“.
• To je jistě pravda – přesto je nepochybné, že Hospodin svá rozhodnutí s lidmi často a s oblibou „probírá“. Např. lidské přímluvné modlitby nejsou ničím jiným, než „kecáním Bohu do řemesla“. Když Bůh (Ježíš) Abrahama informoval o svém plánu zničení Sodomy, Abraham neřekl: „Jistě Pane, a mohu se dívat?, ale dlouze diskutoval a smlouval. Bohu nejen, že to nevadilo, ale ještě takový přístup vítal.
• Může jít o podobný přístup jako v příběhu o trestajícím otci:

Otec se chystá potrestat (vyplatit rákoskou) nezdárného syna. S výpraskem ale čeká na manželku - ví totiž, že ta bude za syna orodovat; že se mu bude "věšet" na ruku.

5 Z trůnu vycházely blesky, hlasy a hromy. Před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, to jest sedm duchů Božích.

• Zvukové či „bouřkové“ atributy (blesky a hromy) byly s Boží přítomností spojeny již na hoře Sinaj, pouze tam místo hlasů bylo slyšet zvuk šófaru.
• Hlasy je překlad slova φωναί (fónaí), množné číslo od φωνή „hlas“, „zvuk“, „volání“, snad i „hlášení“, „projev“.
• Lze předpokládat, že zatímco hromy byly původu přírodního (dost možná stejného původu jako na zemi, tedy zvuk vzniklý rozražením vzduchu elektrickým výbojem), hlasy měly svého původce – buď Boha, nebo anděly nebo lidi.
• Co tyto hlasy říkaly nebo volaly, netušíme – pravděpodobně šlo o nějakou oslavu Boha. Snad si lze představit nějakou formu glossolálie, kdy všichni přítomní současně nadšeně volají nebo křičí ve svých jazycích.
• Lze usoudit, že vzhledem k tomu, že se v nebi vyskytují zvuky, existuje tam atmosféra. Jestli andělé v nebi dýchají, nevíme (Andělé na sebe jistě mohou vzít lidskou podobu, kdy normálně mluví, tedy dýchají. V nebi to může být jinak). Nicméně otázek je celá řada:
  • Zvuk je mechanické vlnění, které potřebuje prostředí, nejčastěji vzduch.
  • Může jít o obraznou řeč – tedy nešlo o skutečné zvuky, pouze o symbolické vyjádření principů, jak to v nebi chodí.
  • Přenos zvuku v nebi může probíhat podle jiných fyzikálních pravidel nebo „duchovně“ jako třeba v našich představách nebo snech.
  • Spíše ale předpokládejme, že v nebi atmosféra je a lidé, Ježíš i andělé dýchají (i když to možná ke svému životu nepotřebují). Ježíš si svou lidskou podobu ponechal již natrvalo.
  • Představa nebeského Jeruzaléma ve vzduchoprázdnu příliš lákavě nevypadá, nehledě na rostliny a zvířata.
• Že jde o symbolickou řeč vidíme i z pokračování: Před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, to jest sedm duchů Božích. Smyslem zřejmě je, že před Božím trůnem kromě „poradního sboru“ spoluvládnoucích lidí zasedají ještě další bytosti. Možná jde (podobně jako u Ducha Svatého) o Boží výkonné jednotky, které na zemi vykonávají, realizují Boží usnesení (sedm duchů Božích, poslaných do celé země.)
• Zřejmě je pro smrtelníka těžké tyto duchy vidět v jejich skutečné podobě, proto jsou Janovi ukázáni jako hořící pochodně. Oheň je nestálé podoby, vydává světlo, teplo, je „živoucí“, aktivní, pohlcující a mocný – což jsou zřejmě atributy, které si má Jan ohledně duchů představit.
• O sedmi duších je ve Zjevení zmínek více:
  • Zj 1,4 „Milost vám a pokoj od toho, který jest, který byl a který přichází, a od sedmi duchů, kteří jsou před jeho trůnem.“
  • Zj 3,1 „Toto praví ten, kdo má sedm duchů Božích a sedm hvězd…“
  • Zj 5,6 „…Beránek měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm duchů Božích, poslaných do celé země.“
• Bůh či Ježíš tedy jistě nějakými sedmi duchy disponují. Nejde o anděly, protože Ježíš má sedm duchů a sedm hvězd ještě k tomu navíc – a hvězdy, jak víme jsou andělé (Zj 1,20).
• Jde „podjednotky“ Ducha Svatého? Nebo nějaké další samostatné bytosti mimo Duch Svatého a mimo anděly?
  • Podle vykladačů údajně může jít pouze o symbolické vyjádření plnosti působení Ducha (sedmička je číslem plnosti a dokonalosti).
  • Dle Iz 11,2 (kde je popisován Duch spočívající na Mesiáši) má tento Duch sedm atributů.
  • Také Drápal uvádí, že pravděpodobně neuděláme chybu, když si za sedm duchů „dosadíme“ Ducha Svatého.
• Jasné to není, ale nelze vyloučit, že kromě Svatého Ducha a andělů Bůh na zemi působí ještě dalším způsobem – tedy skrze nějaké další „duchy“.

6 A před trůnem bylo něco jako skelné moře, podobné křišťálu. Uprostřed trůnu a kolem trůnu čtyři živé bytosti plné očí zpředu i zezadu. 

• Jan pokračuje v popisu viděného. Běžné pozemské pojmy mu pro popis nebeské reality nadále nestačí, proto používá slova „jako“ a „podobné“. Neříká, že šlo o sklo nebo o křišťál – ale z toho, co ze světa znal, se viděnému sklo a křišťál podobaly nejvíce.
• Proč bylo před trůnem moře? Bylo tekuté nebo pevné? Mělo funkci „vodního příkopu“, tedy zabraňovalo v přístupu k trůnu? Vůči andělům těžko – ti se přemisťují jinak. Snad tedy vůči lidem na trůnech?
• Spíše šlo pouze o nezvyklý povrch, o mimořádně krásnou „podlahovou krytinu“.
  • Ti nejbohatší lidé si do svých domů občas pořídí třeba zlaté umyvadlo, mahagonovou podlahu nebo pijí z křišťálových pohárů. Jednak jim to připadá krásné, jednak tím dávají najevo své bohatství.
  • Bůh nemá zapotřebí se předvádět, nicméně má neomezené zdroje. Kdyby si chtěl pořídit planetu celou ze zlata, není to pro Něho nejmenší problém.
  • Lze tedy předpokládat, že si svůj domov v nebi zařídil podle nejvyšších standardů krásy a to bez ohledu na náklady. A tvůrcem a dárcem krásy je opět On sám.
• Uprostřed trůnu a kolem trůnu čtyři živé bytosti  je zjevně opět popis něčeho, co běžně neznáme – aby něco bylo uprostřed i kolem zároveň, je v našem světě nemožné.
• Kde tedy tyto bytosti byly? Lze pouze s jistotou říci, že jejich pozice měla úzký vztah k trůnu. Předpokládali bychom, že uprostřed trůnu by mohlo znamenat „na“ trůnu, ale tam se nacházel „Sedící“ (Bůh nebo Ježíš).
• Bytosti byly živé, což by u „bytostí“ by mělo být samozřejmostí. Jan to vypichuje – možná proto, že na první pohled mohly vypadat jako sochy, pak se ale začaly nějak projevovat.
• Byly plné očí zpředu i zezadu, což je opět naprosto nepředstavitelné – nic podobného neznáme. Neexistuje ani žádný živočich, který by něco podobného měl. Více očí se ale občas někde v přírodě vyskytne:
  • Pavouci mají čtyři páry (např. Misumena vatia má oči uspořádané ve dvou řadách po čtyřech). Každý pár očí má specifickou funkci, například detekci pohybu nebo vnímání barev.
  • Štíři mají obvykle 6 až 12 očí – dvě centrální oči na přední části těla a několik postranních očí po stranách. Tyto oči jim pomáhají detekovat světlo a pohyb).
  • Krabi podkovovití (Limulové) mají až 10 očí různých typů. Mají dvě složené oči na bocích a několik jednoduchých očí na horní straně těla.
  • Včely mají pět očí: dvě velké složené oči a tři jednoduché oči (ocelli) na temeni hlavy. Tato kombinace jim umožňuje vnímat pohyb, barvy a polarizované světlo.
  • Box jellyfish (druh medúzy) mají 24 očí rozdělených do čtyř skupin po šesti. Mají jak složené, tak jednoduché oči, které jim pomáhají detekovat světlo a překážky v prostředí.
  • Chitoni jsou mořští měkkýši, kteří mají stovky až tisíce mikroskopických očí zabudovaných v jejich krunýři. Tyto oči jim umožňují detekovat změny světla a stínu, což je chrání před predátory.
• Koncept většího množství očí tedy není pro nás zcela neznámý, nicméně aby někdo byl „plný očí“, je nepředstavitelné. Ať jde nebo nejde o symbol, je jisté, že tyto bytosti jsou extrémně dobře informovány o světě.
• Bůh je tedy obklopen bytostmi, které mají „dokonalý přehled“. Snad si můžeme pomoci obrazem, kdy vládce (třeba prezident USA) sedí v místnosti, kam se sbíhají veškeré informace z celých Spojených států. Je obklopen množstvím obrazovek s výstupy z milionů kamer, radarů a všech možných detekčních a odposlouchávacích zařízení. Má tedy k dispozici veškeré dostupné informace.
• Vševědoucí Bůh asi nic takového nepotřebuje, nicméně to, že je dokonale informován, je nade vší pochybnost. Tyto bytosti jsou mu velmi blízko a jsou možná (stejně jako presbyteři) součástí Jeho „poradního týmu“

7 První bytost byla podobná lvu, druhá bytost byla podobná býku, třetí bytost měla tvář jako člověk a čtvrtá bytost byla podobná letícímu orlu.

• S popisem bytostí ještě nejsme hotovi. Očí sice mají hodně, nicméně není jich tolik, aby překryly jejich základní podobu.
• Te je u každé bytosti zcela odlišná – jen jedna má lidský vzhled (přinejmenším v tváři), tři mají vzhled zvířecí.
• To, že Bůh používá zvířecí „vzhledový model“ pro nějaké superinteligentní bytosti ve své bezprostřední blízkosti, je překvapivé.
• Na druhé straně, proč ne? My lidé automaticky předpokládáme, že univerzálním „vesmírným“ vzorcem vzhledu inteligentních bytostí musí být vzhled „humanoidní“. Proč by ale měl? Snad to, že jsme s stvoření k Božímu obrazu by tomu mohlo napovídat. Naopak nesmírná pestrost vzhledu živých tvorů na planetě ukazuje směrem opačným – proč by měl Stvořitel svou fantazii omezit na zvířecí svět?
• Bůh zjevně používá několik univerzálních vzhledových a funkčních modelů – např. hlava, končetiny, oči, uši, atd. U všeho ale „testuje hranice“ až na samou mez představitelnosti.
• Lze oprávněně předpokládat, že vzhledově bohaté bude i ponebesí, tedy andělé a démoni.
  • Možná to v nebi vypadá trochu jako v některých sci-fi nebo fantasy filmech, kde se potkávají humanoidní a nehumanoidní bytosti ve vesmírném „baru“.
  • A démonický svět musí být kapitolou pro sebe – děsivý vzhled démonů si těžko umíme představit (i když někteří lidé si je dobrovolně tetují na svá těla).
• Může jít samozřejmě o symboly – Bůh se snaží Janovi (a nám) názorně vysvětlit některé principy fungování ponebesí, spíše ale předpokládám, že viděné nějakým způsobem realitu v nebi odráží.
• Máme tedy bytosti s mnoha očima – kromě jedné, která má lidský vzhled, jsou ostatní podobné lvu, býku a letícímu orlu. Snad jediné, co je jasné, je, že jde o mocná, silná a respekt budící zvířata.
• Orel byl letící – jak se liší vzhled sedícího orla od letícího? Nijak – autor tedy možná chtěl říci, že bytost orlího vzhledu létala kolem trůnu za pomocí křídel? Co potom dělaly ostatní tři? Jak uvidíme v dalším verši, měly také křídla. Jistě k nim křídla „nepasovala“ tak přirozeně, jako u orla, možná je ani nepoužívala k létání (jak víme odjinud, andělé se někdy křídly různě zahalují).
• Kdyby měl být mít křídla, která by jej skutečně (fyzikálně) unesla v letu, musela by být obrovská a mávat by musel s nesmírnou intenzitou. S andělskými křídly tomu asi bude jinak – andělé nemají problém se vznášet i bez mávání, a křídla tedy mají jako doplněk nebo k jiným funkcím (možná i estetickým).

8 Ty čtyři živé bytosti měly každá po šesti křídlech, dokola i uvnitř plno očí. A bez přestání dnem i nocí říkají: „Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh Všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.“ 

• Jan pokračuje v popisu nepopsatelného. Vždyť jak popsat „divochovi“ automobil nebo elektřinu?
• O čtyřech bytostech se dozvídáme další informace:
• Mají křídla – u orla (notabene letícího) se to dá předpokládat, ale křídla mají i bytosti vzhledu člověčího, býčího a lvího. A i orlí bytost má křídel šest (možná ještě navíc ke svým běžným orlím křídlům?).
• Snad se dá předpokládat, že měli křídel tři páry nad sebou.
• O okřídlených andělech víme z více míst Písma, ale poněkud se liší.

	Serafové (Iz 6)	Cherubové (Ez 1 a 10)	Bytosti (Zj 4)
Počet křídel	6 (3 páry)	4	6
Počet tváří	1	4 ((lev,býk,člověk,orel)	1 (u každé jiná)
Funkce křídel	2 zakrývají tvář, 2 nohy, 2 létají	2 zakrývají tělo, 2 létají	—
Popis těla	—	podobný člověku, nohy telete, ruce	plno očí
Umístění	Nad trůnem v chrámu	vozidlo pod trůnem	kolem trůnu v nebi
Slova	Svatý, svatý, svatý	—	Svatý, svatý, svatý Pán Bůh…

• Jestli se z této tabulky dá něco odvodit, těžko říci. Snad lze konstatovat, že nejde o stejné bytosti.
• Pestrost a vlastnosti bytostí okolo Boha jsou v každém případě mimořádné.
• Plno očí dokola i uvnitř je mimo představu. Někdo, kdo by měl po těle plno očí, by musel vypadat děsivě. A oči uvnitř nedávají smysl. Uvnitř čeho? Těla?
• Jak jsou tyto bytosti velké? Přirozeně si je představuji jako ohromné, mnohametrové.
• Na závěr se dozvídáme, co tyto děsivé (a dobře informované) bytosti dělají: A bez přestání dnem i nocí říkají: „Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh Všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.“ 
• My bez přestání dýcháme a tluče nám srdce. Z vědomých věcí nic neděláme stále. Zde zřejmě také není myšleno, že by to dělaly celý život, ale po celou dobu veřejné Boží audience na trůnu. Jde o permanentní připomínku všem přítomným, s kým mají co do činění.
• Může jít buď o úkol, který je bytostem po dobu sezení na trůnu svěřen nebo volání z bytostí v přemáhající mocné Boží přítomnosti spontánně tryská.
• Vše samozřejmě může být symbolické nebo pouze vysvětlující pro Jana – názorné audiovizuální shrnutí některých principů, jak to v nebo „chodí“.
• Co tedy bytosti volají? Že Bůh je třikrát svatý – nejsvětější ze všeho a ze všech (dokonale čistý a dokonale oddělený).
• Že Bůh je trvalý a věčný.
• Že i budoucnost je v Jeho rukou.

9 A kdykoli ty živé bytosti vzdají slávu a čest a díky Sedícímu na trůnu, Žijícímu na věky věků,

• Ano, jde o vzdávání slávy a o uctívání Sedícího. Je připomínána jeho věčnost.
• Kdo někdy Boha z hloubi srdce uctíval či kdo byl v silnější Boží přítomnosti, ví, že je to příjemné a že někdy je obtížné se u toho udržet na nohou.

10 padne těch čtyřiadvacet starších před Sedícím na trůnu a pokloní se Žijícímu na věky věků; pak hodí své věnce vítězů před trůn a říkají:

• Jak často bytosti volají? Moc často asi ne, to by starší padali „co chvíli“. Dělají to ale ve dne v noci. Jan byl svědkem nebeské scény jistě jenom chvíli, ale i tak se dá odhadnout, že slovo „kdykoliv“ znamená v Janově případě, že byl svědkem volání a padání ne jednou nebo dvakrát, ale vícekráte.
• Zřejmě ve chvílích volání se zesiluje moc Boží přítomnosti, je-li to v nebi před trůnem vůbec ještě možné.
• Je vidět, že starší na trůnech jsou opravdu moudří a zkušení – neboť se Sedícímu jednak klanějí, jednak hází před trůn své věnce vítězů.
• Jde o naprosto pochopitelné a krásné gesto. Jak to? Vždyť na trůnech sedí vítězové, kteří zdárně prošli a „zvládli“ až do konce své životy Kristových následovníků. Dost možná jde o mučedníky či o křesťany s nesnadnými a dlouhými životy. Mohli by si tedy své vybojované vítězství užívat a být na ně hrdi. Oni místo toho házejí své „medaile“ před trůn. Proč?
• Protože si velmi dobře uvědomují, že nebýt Beránkova milosrdenství, vedení a pomoci, dojít do cíle by neměli šanci. Není nic, co bychom nedostali. Statečnost, odhodlání, schopnosti, pevná vůle, dokonce i sama víra² jsou Božím darem.
• Každý křesťan si to velmi dobře uvědomuje a je pokorný. Bůh zařídil, že každá chlouba i každé chlubení jsou vyloučeny (Ř 3,27 Kde je tedy chlouba? Je vyloučena., Ef 2,9 Není na základě skutků, aby se nikdo nemohl chlubit.) Zásluhy za naše vítězství, stejně jako za všechno ostatní, patří Bohu.
• Kdo má všech pět pohromadě, dobře ví, že ze svých sil by křesťanský život dotáhnout do konce nezvládl.

11 „Hoden jsi, Pane a Bože náš, Svatý, přijmout slávu a úctu i moc, neboť ty jsi stvořil všechny věci, z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“ 

• Kromě toho, že se starší klanějí a odevzdávají své vítězné trofeje, ještě něco říkají (spíše volají?):
  • Oslovují Boha sedícího na trůnu jako Pána, Boha a Svatého (Svatý je kurzívou, tedy doplněn). Dobře vědí, že Bůh je Pánem.
  • Říkají Bohu, že je hoden přijmout slávu a úctu i moc – veškerá moc, veškerá úcta a veškerá sláva patří Bohu. Všechny ostatní slávy, úcty a moci jsou odvozené.
  • Starší tohle nejen dobře vědí, ale hlavně s tím ze srdce souhlasí a ze srdce to Bohu „přejí“.
  • Mají pro tuto svou přejícnost i dobré zdůvodnění: Nebýt Boha, nebylo by nic – nevzniklo vy žádné jsoucno, tedy ani lidé, ani my osobně.
  • Vše vzniklo čistě z Boží vůle – protože On se tak rozhodl a On vše následně realizoval.

.

.

1. To by Jan potom musel vidět sám sebe – ale pro ne? ↩︎
2. Že víra je darem je řečeno např. ve Fp 1,29; nepřímo Ef 2,8; J 6,44-45; Sk 18,27 ↩︎