Matouš – kapitola 24

1 Ježíš vyšel z chrámu a odcházel. Tu přistoupili jeho učedníci, aby mu ukázali na chrámové stavby. 

• Ježíš chrám nepochybně znal – navštěvoval jej (každoročně?) jako dítě s rodiči (třeba dvacetkrát? při opravdu každoročním putování devětadvacetkrát) a pak během různých svátků během tří let své veřejné služby (třeba pětkrát?)
• Neukazovali mu tedy chrám ve smyslu „průvodců po památkách“, ale ve chvíli, kdy byli přemožení velikostí a krásou stavby.
• Dolehl na ně genius loci, možná obdiv k předkům, kteří něco takového dokázali, možná oprávněná hrdost na svůj národ nebo dokonce duchovní síla okamžiku.
  • I v dnešní době dost lidí rádo navštěvuje sakrální stavby, proto na ně působí „síla“ sakrálního prostoru.
• Hrdost na to, jak úžasné stavby lidé dokázali postavit, je v pořádku, pokud:
  • Nejde o „babylónské věže“ – tedy stavby vyjadřující pyšnou nezávislost na Bohu: Podívej, Bože, co my, lidstvo dokážeme vytvořit.
  • Nezapomínáme, že není nic, co bychom měli, aniž by to bylo Božím darem (podle 1K 4,7 „Co máš, co bys nedostal? A jestliže jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nedostal?“

2 Ale on jim ⁽na to⁾ řekl: „Vidíte to všechno? Amen, pravím vám, jistě zde nezůstane kámen na kameni, který nebude stržen.“

• [Pátá a poslední velká J. promluva v Mt;
• [Doslovně se to naplnilo v r. 70, kdy Titus zcela zničil Jeruzalém a chrám];
• Na Ježíše tato mimořádná sakrální stavba velký dojem neudělala? Tak to asi říci nelze – vždyť chrám byl postaven a fungoval na Boží příkaz a podle Božích pokynů, byť často formálně či pokratecky.
• Proč tedy Ježíš učedníkům tuto informaci říká? Důvodů může být mnoho:
  • Prostě jim chtěl sdělit „zajímavou“ skutečnost z blízké budoucnosti (ke zničení došlo za necelých čtyřicet let).
  • Opět tím potvrdil svou mimořádnou „prorockou“ autoritu.
  • Chtěl je varovat, aby si v budoucnosti dali pozor a v Jeruzalémě se v inkriminovanou dobu nevyskytovali (takové varování ostatně dá o několik veršů dále explicitně).
  • Spíše ale Ježíš učedníky upozorňuje na to, že upínat se na existenci chrámu není zdravé. Chrám sám o sobě je jen kamení a bohoslužba jsou jen úkony – klíčové je, zda je v chrámu přítomen Hospodin. A o tom v dané chvíli šlo silně pochybovat – vždyť židé se chystali v brzké době zabít samotného Boha. V tomto kontextu je obdivné „rozplývání se“ nad chrámem naprosto mimo.
  • Cílem chrámu a všeho, co se v něm děje, je „dostat do chrámu Boha“. A když se tam Bůh opravdu dostaví, zabiju Jej.
• Důležité je, že Bůh nemá nechová vůči svému chrámu žádný sentiment. V Jer 22,24 je napsáno něco podobného: Jakože jsem živ, je Hospodinův výrok, i kdyby byl judský král Konjáš, syn Jójakímův, pečetním prstenem na mé pravé ruce, přece tě odtamtud strhnu. 
• Bůh hovoří ve smyslu: Naprosto kašlu na to, co si lidé myslí o důležitosti chrámu o tom, že je to Můj chrám apod. Pokud se nevzpamatujete a nebudete činit opravdové pokání, bez zaváhání jej nechám do základů zničit.
• Takový přístup je naprosto pochopitelný – Co z toho, že mi lidé postavili mauzoleum, když zároveň zamordovali mého syna? Co je důležitější? Má pro mě takové mauzoleum sebemenší hodnotu? Nejen že nemá, ale je mi z duše odporné jako vrchol pokrytectví a s chutí je nechám zbourat.

3 Když seděl na Olivové hoře, v soukromí k němu přistoupili učedníci a říkali: „Řekni nám, kdy to bude a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku?“

• Výraz parúsia (‚přítomnost / příchod‘) – Mt 24:3.Mt 24:27.Mt 24:37.Mt 24:39 se v ostatních evangeliích nevyskytuje. V Pavlových listech však je 14× (1K 15:23 … 1Te 2:19; 1Te 3:13 …), dále v Jk 5:7n, 2P 1,16; 2P 3:4.2P 3:12; 1J 2:28. 
• Dle Davida Pawsona (Porozumění druhého příchodu) má slovo parúsia dvě použití, obě spojená s královskou mocí:
  • Jedno se vztahuje na cizího krále, který přijíždí se svým vojskem k hranici země, kterou hodná napadnout, dobýt a obsadit.
  • Druhé se vztahuje na domácího krále, který přijíždí se svým dvorem na návštěvu některého ze svých měst.; v tomto případě mu občané vycházejí vstříc daleko za městské hradeb, aby ho mohli uctít tím, že s ním projdou branou.
• Tyto dva obrazy dokonale spojují dva dvojí aspekt Ježíšova návratu: Nevěřící ho budou vnímat jako cizího vetřelce; věřící ho budou vítat a ctít jako svého panovníka.
• Jiným výrazem pro Kristův návrat je epifanie: Dle Pawsona jej lze nejlépe přeložit jako náhlé „zjevení se na scéně“. Opět se používá pro krále, který se objevuje před svými poddanými. Nejvýznamněji bývá použit v kontextu bohoslužby, kde se viditelně zjevuje Bůh, např. když sláva šekiny sestoupil na stánek nebo chrám. Bůh se objevuje na scéně, aby pomohl svému lidu, zejména v kritických situacích. Epifanie se používá jak pro první, tak druhý Kristův příchod. Vyskytuje se hlavně v Pavlových listech.

4 Ježíš jim odpověděl: „Dávejte si pozor, aby vás někdo nesvedl.

• Co tedy Ježíš považuje za podstatné sdělit ohledně času a okolností svého návratu?
• Na prvním místě varuje před svody – což je překvapující a zajisté alarmující. Svody jsou jedním z největších problémů církve! Že tomu tak bylo, je a bude, vidíme i z epištol a z knihy Zjevení – např. v dopisům sedmi církvím je podlehnutí svodům falešných učitelů jednou z hlavních výtek.
• V historii církve se nejrůznějších herezí vyskytlo nezměrné množství.
• V dnešní církvi jsme také svědky pozoruhodného „boomu“ podivných názorů. Kam se ubírá svět, není v dnešní době vůbec jasné (zvláště od druhého zvolení Donalda Trumpa, psáno 5/2025), což různým „svodům“ nutně nahrává. Rozhodnout, co je svod, ale není vůbec snadné.

5 Neboť mnozí přijdou ⁽v mém jménu⁾ a budou říkat: ‚Já jsem Kristus‘ a svedou mnohé.

• n~: na základě mého jména; ř. epi tó … 
• Dozvídáme se alespoň částečně, v čem budou svody spočívat – v tom, že se objeví lidé, kteří se budou prohlašovat za Krista.
• Tito lidé přijdou v Ježíšově jménu – půjde tedy o křesťany. Zatímco „Já jsem Kristus“ by mohlo znamenat univerzální „Já jsem zachránce světa, který vyřeší všechny jeho problémy“ (na což mohou slyšet všichni), přijít v Ježíšově jménu si mimo křesťanství lze představit jen stěží.
• Člověk, který přichází „v Ježíšově jménu“, se musí Ježíšem „ohánět“. Což na ne-křesťany žádný dojem neudělá – jde tedy jistě o varování dovnitř církve.
• V tom případě je ale nepochopitelné, jak mohou „mnozí“ křesťané na něco takového „skočit“.
• Připadá mi, že ani historická zkušenost církve¹ tímto směrem příliš neukazuje – jistě se vyskytli lidé, kteří se příležitostně za Krista vydávali, nebylo jich ale mnoho a jejich vliv byl omezený. (V nedávné době by se snad dalo uvažovat o Moonovi nebo Koreshovi).
• Kdyby dnes někdo vystoupil s tím, že je Kristus, neměl by podle mého názoru šanci na větší pozornost. Ani politické, kulturní či náboženské osobnosti s extrémně megalomanským egem většinou kristovské ambice nesignalizují. Vypadaly by směšně.
• Ježíš tedy mluví o něčem, co teprve nastane bezprostředněji před Jeho návratem.
  • Jen podotýkám, že se domnívám, že v posledních časech již žijeme – z tohoto hlediska ale zřejmě ještě nejsou dostatečně „poslední“ a ještě „bude hůř“.
• Nicméně vznik četných „konspiračních²“ teorie mohou ukazovat na to, že již lidé začínají být otevřenější netypickým nebo zjednodušeným výkladům skutečnosti

6 Budete slýchat o válkách a uslyšíte válečné zvěsti. Dejte si pozor, neděste se. To všechno musí nastat,  ale to ještě není konec. 

• Může korespondovat s pečetěmi z knihy Zjevení. Např. při čtvrté pečeti postihnou války čtvrtinu země.
• Čtenář tedy nemusí žít přímo v oblasti válkou zasažené, ale dozvídá se ze zpráv, co se jinde na zemi děje.
• Dvakrát je zdůrazněno, že nemusí jít o zakoušení války samotné, ale že blíží se příchod se pozná podle toho, že se o válkách bude hodně mluvit.
• Jde zřejmě o podstatný rozdíl – války byly vždycky a pravděpodobně ve větším rozsahu, než v současnosti (od WW2 až do roku 2022 bylo válek relativně málo). To, co se významně změnilo a rozšířilo, je zpravodajské pokrytí.
• Dříve nikdo netušil, že spolu někde někdo bojuje, nyní víme o každém „šustnutí“.
• Možná tedy Ježíš poukazuje ne na absolutní či relativní množství³ válečných konfliktů, ale na nepřetržitou zpravodajskou „masáž“ těmito znepokojujícími informacemi.
• Ve smyslu: Až ve zprávách neuslyšíte nic jiného, než neustálé informace o bojích tam a onde, zpozorněte.

7 Povstane totiž národ proti národu a království proti království, budou hladomory a  zemětřesení na  různých místech. 

• Nepůjde tedy pouze o zvěsti, ale války budou reálné a časté.
• Ježíš jistě myslí „mnohý národ proti mnohému národu“ a mnohá království proti sobě.
• Války mají často za následek hladomory.
  • Může jít o období rozlamování pečetí z knihy Zjevení
• Zemětřesení jsou naopak zcela nezávislá na čemkoliv v neovlivnitelná.
  • Sarkasticky by se dalo říci, že jde o jednu z mála katastrof, za kterou lidstvo určitě nemůže.
• V řečtině je použito známo slovo⁴ σεισμοί (seismoi), pl. od σεισμός (seismós) s významem otřes, zemětřesení, otřásání, vzrušení. (Pochází od slovesa σείω (seió) – třást, otřásat, zmítat).
  • Snad by tedy mohlo jít i o otřesy ve smyslu společenských otřesů, ne nutně o otřesy země.
  • V Mt 27,54 a Sk 16,26 jde ale jasně o třesení země („Když setník a ti, kteří s ním střežili Ježíše, uviděli zemětřesení (σεισμόν) a co se dělo, velmi se báli…“, „Náhle nastalo veliké zemětřesení, takže se otřásly základy žaláře.“
  • V paralelním místě v Lk 21,11 („Budou veliká zemětřesení, na různých místech hladomory a morové rány, budou hrůzy a veliká znamení z nebe.“) jsou otřesy „seismoi“ také. Navíc jsou přidány morové rány, hrůzy a nebeská znamení.

8 Ale to všechno bude počátek porodních bolestí.

• [tento pojem (ve smyslu: utrpení) rabíni používali v souvislosti s příchodem Mesiáše];
• To, že Ježíš srovnává blížící se svůj návrat s porodními bolestmi, je velmi trefné z mnoha důvodů. Napadá mě:
  • Těhotenství a porod jsou obtížná období s dobrý koncem – také těžké dějiny lidstva nakonec dobře dopadnou
  • Od početí po porod jde o náročné období – jako dějiny lidstva od Adama po Zjevení
  • Porod nelze uspěchat ani zdržet – Bůh řídí dějiny a nedá si do toho mluvit
  • Stahy před porodem a porod sám jsou bolestivé – čím bude blíže konci, tím to bude horší
  • Porodní bolesti se postupně zesilují a stávají častějšími – obtíže před Kristovým příchodem budou stále větší a v kratších intervalech
  • Porodní kontrakce postupně otvírají děložní hrdlo, aby jím nakonec mohlo projít novorozeně
• Seznam hrozných katastrof bude teprve „poslíčky“ (poslíčci se nazývají první náznaky přicházejících porodních kontrakcí) nadcházejícího Kristova příchodu.
• Lze uzavřít, že čím blíže se bude blížit Kristův návrat, tím těžší bude situace ve světě, tím více bude katastrof a že budou stále horší.

9 Pak vás budou vydávat do soužení a budou vás zabíjet; a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno.

• Kromě všeobecně špatné politické a ekonomické situace a přírodních katastrof se bude stupňovat všeobecná nenávist vůči křesťanům. Tato nenávist bude plošná
• Křesťané budou pronásledováni, bude jim ubližováno a budou zabíjeni.
• Perzekuce křesťanů je již v dnešní době běžná – křesťané jsou na planetě nejpronásledovanější skupinou. Není ale plošná – soustředí se zvláště do tzv. „Okna 10/40“, což je zeměpisný pás mezi 10. a 40. rovnoběžkou severní šířky, tedy od západní Afriky. přes Severní Afriku, Blízký východ, Indii a okolí, Čínu, Indonésii až po jihovýchodní Asii. V těchto oblastech vládnou islámské, hinduistické, buddhistické a komunistické režimy.
  • Dle Open Doors a dalších se více než 80 % nejhorších případů pronásledování křesťanů nachází v tomto pásu.
• Během porodních bolestí bude perzekuce zřejmě mnohem všeobecnější a plošnější.
• Proč by měli všichni nenávidět zrovna křesťany? Nejde o racionální reakci, ale o duchovní záležitost.
  • Nenávist bude iracionální stejně jako je iracionální (a přitom rozšířený) antisemitismus.
  • Ďábel nenávidí Boží lid Staré i Nové smlouvy a ke stejné nenávisti ponouká i lidi.
• Jak snadno nenávist přejde v pronásledování, dobře víme z historie. Zvláště židovský národ by o tom mohl mnoho vyprávět.
• Lidé zřejmě nějakým způsobem dojdou k závěru, že křesťané jsou příčinou problémů ve světě. Určitým způsobem to může být i „pravda“ – ďábel a Antikrist by rádi zemi sjednotili pod svou „mírovou“, (byť ďábelskou) nadvládou a křesťané jim do toho svým vyznáváním Boha „házejí vidle“.
• „Pro mé jméno“ je důležité – náboženství totiž ďáblu nevadí, naopak vítá ho. To, co je problémem, je víra v ukřižovaného Krista člověka a Boha – to je kámen úrazu, to je důvod, proč jsou křesťané nenáviděni. Kdyby si v klidu v něco nebo někoho věřili , nikomu by to nevadilo – ale vyznávat ukřižovaného Krista jako jedinou cestu ke spáse, to je urážlivé a to budí vášně.

10 A tehdy ⁽mnohým to bude kamenem úrazu,⁾ budou se navzájem zrazovat a jeden druhého nenávidět. 

• ř.: mnozí budou pohoršeni; 
• ř.: vydávat; 
• Křesťanství bude velkým tématem a problémem. Jak jsme již mnohokráte říkali, víra v Krista je urážlivá a provokující – svou brutalitou, výlučností, binaritou, nepohodlností, tlakem na svědomí, osobním usvědčováním a celkovou „divností“.
• Tlak bude velký, existenční, často půjde o život – a charaktery se budou tříbit.

11 Také povstanou mnozí lživí proroci a mnohé svedou. 

• Aby toho nebylo málo, situace bude v posledních časech nepřehledná a matoucí. Nebude lehké se zorientovat ve světské ani „náboženské“ oblasti.
• Lživí proroci jsou lidé, kteří své zvěsti nárokují Boží autorství a autoritu. Takových bude mnoho, jejich zvěsti budou četné a nepřehledné. Budou ale lživé.
• Navíc budou mít u značného množství lidí úspěch. A nejde o úspěch ve svedení nevěřících, ale bdou úspěšní ve svádění křesťanů.
• Rozlišení mezi pravým a nepravým proroctvím bude i v největším zmatku posledních časů možné, nikoliv však lehké. Kdyby byly lži falešných proroků na první pohled hloupé a snadno prohlédnutelné, nikdo by na ně neskočil.
• Troufám si říci, že přinejmenším v tomto ohledu již „předchuť“ posledních časů zažíváme – informační scéna je extrémně nepřehledná a zahlcená. S pokrokem technologií je stále těžší (někdy až nemožné) se v informacích zorientovat, dohledávat zdroje, apod. Ďábel nejen „dezinformuje“, ale také zahlcuje a mate.

12 A protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska mnohých. 

• n.: nepravost;
• Nejenže bude obtížné se „vyznat v prorocích“, ale ještě vzroste bezzákonnost. Lidé tedy budou masově nedodržovat zákony. Společnost se zřejmě bude nějakým způsobem „rozpadat“ – nebude vůle a síla dodržování zákonů vynucovat.
• Je dost možné, že se tento trend dotkne i církve, kde lidé budou stále více vyznávat „nenárokové“ křesťanství laciné milosti.
• V každém případě výsledkem bude, že mnoha křesťanům vychladne láska. Jaká láska? Láska k Bohu a k lidem. Odhodlání jít za Kristem a být jeho služebníkem v tomto světě. Rozklad společnosti a pravděpodobně i povrchní křesťanství způsobí, že mnozí lidé od víry odpadnou.

13 Ten však, kdo vytrvá do konce, bude zachráněn.

• Stejná slova použil Ježíš v Mt 10,22, kde dává svým učedníkům pokyny před jejich vysláním a připravuje je na obtíže (… Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a usmrtí je. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Kdo však vytrvá do konce, bude zachráněn).
• Smysl je jasný: Křesťanství na přechodnou dobu je bezcenné. V Božích očích nemá hodnotu, když jsme jako křesťané prožili část našich životů. Víru je třeba donést až do cíle. Kdo ji do cíle nedonese, zachráněn nebude.
  • Při maratónském běhu nedostane diplom ten, kdo sice uběhl 41 km, ale kilometr před cílem závod vzdal.
  • Znám mnoho (zoufale mnoho) lidí, pro než bylo křesťanství pouze obdobím či epizodou v jejich životech. Po nějaké době (většinou po několika letech, vzácně i po několika desetiletích) se rozhodli je opustit a věnovat se něčemu jinému. Běh byl pro ně příliš dlouhý, příliš těžký, někdy možná příliš nezáživný.
  • Několik lidí odešlo se vší „pompou“, kdy „oficiálně“ oznámili, že křesťanství opouštějí. Většina se ale pouze tiše vytratila⁵.

14 Toto evangelium království bude vyhlášeno po celém světě na svědectví všem národům. A tehdy přijde konec.“ 

• Další známkou blížícího se konce bude všeobecná známosti či dostupnost evangelia království.
• Jsou použity absolutní kvantifikátory „celém“ a „všem„: Na planetě by tedy neměl být žádný národ ani žádná oblast, kde království vyhlášeno nebylo.
• Jde o reakci na Kristovo velké poslání (Jděte ke všem národům).
• Toto zadání se po staletí plnilo pozvolna, poslední dobou ale postupuje velmi akcelerovaně (viděl jsem graf, kde poslední roky křivka nových překladů Biblí stoupala exponenciálně).
• Některé statistiky jsou dostupné na stránkách Wicliffových překladatelů Bible, např. zde: https://www.wycliffe.net/resources/statistics/.
• Tento ukazatel je poměrně dobře uchopitelný a měřitelný (kolik je národů, kolik jazyků, kde je a kde není k dispozici Bible) – a z akcelerace tohoto hlásání v posledních letech lze usoudit, že žijeme v posledních časech.

15 Když pak uvidíte ‚ohavnost zpustošení‘, o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí na svatém místě — kdo čte, ať rozumí — 

• tzn. ohavnost způsobující zpustošení;
• n.: předčítá;
• Nejprve, co říká prorok Daniel:
  • Da 9,27 A prosadí smlouvu mnohým jednoho sedmiletí, leč uprostřed onoho sedmiletí ukončí obětní hod i přídavnou oběť. Tehdy na křídle ohavností bude pustošící, dokud se zkáza i rozhodnutí nebude vylévat na pustošenou.
  • Da 11,31 Tehdy z něho povstanou síly a znesvětí svatyni — pevnost. Odstraní také soustavnou bohoslužbu a dají tam tu pustošící ohavnost. 
  • Da 12,11 A od doby odstranění soustavné bohoslužby a k dání pustošící ohavnosti uplyne tisíc dvě stě devadesát dnů. 
• Co je ohavnost zpustošení či pustošící ohavnost, ohavnost, která pustoší?
  • Anglicky the abomination of desolation
  • U ohavnosti jde jistě o něco odporného, hnusného, zřejmě spojeného s modlou nebo modlářstvím.
    • βδέλυγμα, [bdelygma] ohavnost, 6 výskytů.
  • Zpustošit v běžném významu znamená poničit, zničit, zpustošit (město). Slovo údajně může mít význam i znechutit, šokovat, negativně ohromit.
    • ἐρήμωσις, εως, ἡ  [erémósis], zpustošení, vylidnění, 3 výskyty (jednou ve smyslu zpustošení Jeruzaléma).
• Dle židovského pojetí jde o u umístění modly do židovského chrámu.⁶
• Dle některých šlo o znesvěcení chrámu Římany roku 70 n. l. za císaře Tita.
• Eschatologicky může jít o umístění sochy Antikrista do třetího chrámu (který teprve bude postaven).
• Symbolicky může jít nějakou formu zvrácené bohoslužby v křesťanské církvi, zavlečení do církve něčeho naprosto modlářského.
• Dle 2Te 2,4 Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede, protože nenastane, dokud napřed nepřijde odpadnutí a nebude zjeven ten člověk bezzákonnosti, syn záhuby, který se staví na odpor proti všemu a pyšně se pozvedá nade všecko, čemu se říká Bůh nebo co se uctívá, takže sám usedne jako Bůh do Boží svatyně a bude se vydávat za Boha.
• Že výklad tohoto místa není elementární, je patrné z Ježíšova dodatku: Kdo čte, ať rozumí. Porozumění není snadné, ale máme o ně usilovat.
• Případně by mohlo jít o význam: Kdo čte, ať předčítá, tedy že tato slova mají být zveřejňována.

16 tehdy ti, kdo budou v Judsku, ať utíkají do hor.

• Zdá se, že jde o pokyn vyloženě pro obyvatele (nebo návštěvníky) Judska v době, kdy se ohavnost dostane do chrámu.
• Proč mají urychleně utíkat? A kdy přesně?
• Marek v paralelním místě v 13. kapitole také hovoří o útěku v okamžiku, kdy se v chrámu objeví ohavnost. Lukáš 21 ohavnost nezmiňuje, ale doporučuje okamžitý útěk při obklíčení města.
• Přepokládá se, že jde o pokyny pro rok sedmdesát, kdy byl Jeruzalém obklíčen Římany. Toto římské obklíčení proběhlo „nadvakrát“, takže křesťané, kteří Ježíšova slova znali a brali je vážně, měli možnost z města odejít.
• Problémem je, že není známo nic o tom, že by se před rokem sedmdesát dělo v chrámu něco zvláště rouhavého. (Jako např. za Antiocha Epifana o dvě stě let dříve⁷). Jako ohavnost se v takovém případě bere již samo obklíčení Jeruzaléma Římany.
• Výklad ale může být i eschatologický – tedy, že Ježíš hovoří o posledních časech přes Svým druhým příchodem (pravdivé mohou být i oba výklady současně). V tom případě by šlo o varování pro křesťany a/nebo Židy v Jeruzalémě pro okamžik, kdy Antikrist zasedne v nově vybudovaném chrámu.⁸
• Obecně snad lze říci, že když předpokládáme brzké propuknutí válečného konfliktu, není s útěkem radno otálet. Lépe je zůstat bez prostředků, ale hlavně živý.

17 Kdo bude na střeše, ať nesestupuje, aby si vzal věci ze svého domu. 18 A kdo bude na poli, ať se nevrací zpátky, aby si vzal svůj plášť.

• Jde o obraz extrémní urgence – útěk tak spěchá, že jakékoliv otálení, třeba i vyzvednutí nejnutnějších věcí nebo oblečení, se může ukázat jako osudové zdržení a stát člověka život.
  • Vyzvednutí nejnutnějších věci z domu je otázkou pěti minut! Návrat z práce třeba hodiny či dvou. Mohou tedy nastat situace, kdy jde doslova o vteřiny – výhoda těch, kdo Ježíši naslouchají, je, že to vědí, ne, že by měli více času než ostatní.
• Je lépe si zachránit život „v montérkách“ a s holýma rukama, než riskovat smrt.
• Jak může být útěk tak naléhavý? Může jít o krátké okno možnosti vyklouznout z obklíčení nebo o nutno utéci před bombardováním nebo třeba jaderným výbuchem.

19 Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! 

• Těhotné a kojící jsou v krizových situacích vždy nejzranitelnějšími skupinami.
• Ani v tomto případě tomu nebude jinak.
• Je to hrozné, ale je to tak.

20 Modlete se, aby k vašemu útěku nedošlo v zimě nebo v sobotu.

• Proč? Protože zima je pro uprchlíky vždy po všech stránkách obtížnějším obdobím – ke všem existenčním starostem přibývá nutnost teplého oblečení a chráněného noclehu či hůře prostupné cesty.
• A sobota? Proč vadí sobota?
  • Kvůli šabatovým příkazům („šabatní cesta“ = asi 1 km; zákaz nošení břemen)? Zbožní židé by váhali s útěkem kvůli porušení šabatu?
  • Zavřené brány? Nefungující veřejná doprava?
• Ježíš říká: „Modlete se, aby k tomu nedošlo“: Zdá se tedy, že do určité míry můžeme tyto katastrofické události poslední doby svými modlitbami ovlivnit. Když vidíme, že se schyluje k válce, můžeme se např. modlit: Pane, dnes prosím ještě ne; ať dneska válka ještě nepropukne. Nebo: Ať válka propukne až se oteplí, až přestane pršet apod.
  • Když někdy ležím s těžkým nachlazením, jsem Bohu upřímně vděčný, že mohu zůstat v lůžku a nemusím nikam cestovat, natož utíkat. Každý je někdy ve stavu, kdy by nutnost náhlého transportu nemusel přežít.
  • Např. evakuace nemocnice je věc nadmíru zoufalá⁹.

21 Neboť tehdy bude velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až do nynějška, a nikdy již nenastane. 

• Mnohokrát jsem přemýšlel, čím může být velké soužení nesrovnatelně horší, než všechna soužení dosavadní. V historii světa a církve už se událo tolik hrůz, že je těžko si představit něco, co tu ještě nebylo. Ve vymýšlení vzájemného trápení jsou lidé odjakživa mimořádně vynalézaví.

22 A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvoleným budou ony dny zkráceny.

• ř. kolobún (‚zkrátit‘); 
• hebraismus kol – básár, tzn. žádný člověk;
• V čem tedy může být závěrečné velké soužení tak mimořádné, že by je nikdo, ale opravdu nikdo nevydržel? Je něco, co zde ještě nebylo?
• Jediná věc, která je v současné době naprosto odlišná od celé dlouhé lidské historie, jsou nově technologie. Nové technologie posunují možnosti soužení na novou, dosud nemožnou a nevídanou úroveň.
• Zvláště monitorování a kontrola lidí může jít při dnešních možnostech dosahovat „orwelovské¹⁰“ dystopické úrovně.
  • Jsme toho svědky např. v Číně, kde kombinace masivní sítě kamer, umělé inteligence a biometrie umožnily monitorování a kontrolu chování občanů, včetně systému tzv. sociálního kreditu¹¹.
  • Proti menšinám např. Ujgurům jsou tyto technologie již nyní nasazovány v extrémní míře.
• Pokud by nešlo o fyzický tlak, ale o tlak na odpadnutí, dovedu si ještě představit, že díky technologiím dojde k naprostému všeobecnému zmatení pojmů a hodnot. Systematický ďáblův tlak (event. za využití AI) již nyní působí mimořádné informační přetížení a zmatek. Ověřovat fakta se stává stále obtížnějším a orientovat se v informacích je již nyní někdy téměř nemožné.
• ra umělou inteligencí podporované
• Jak rozumět tomu, že tyto dny budou zkráceny? Bůh měl nějakou představu, nějaký plán o trvání tohoto soužení, ale musel ji modifikovat?
• Spíše snad jde o to, že se Bohu nic nevymyká z rukou – že přísně dbá, aby míra tlaku nepřesáhla naši „lidskou“ toleranci¹².
• Jistě nelze pochybovat, že kdyby ďábel chtěl (a kdyby to Bůh dopustil), nebylo by pro Něj nejmenším problémem způsobit tlak, který by každého věřícího přivedl k odpadnutí.
• Nebylo by zachráněno žádné tělo – proč tělo? Ve smyslu žádný člověk by nepřežil? (My lidé jsme „pouhá těla“).
  • Význam může být: Všichni křesťané by odpadli od víry.
  • Ale také to může být myšleno tak, že by všichni křesťané, případně všichni lidé byli vyvražděni.
  • Ježíš by se v každém případě „neměl, pro koho vracet“ – všichni by byli buď mrtví nebo odpadnutí.
• Tyto dny budou zkráceny kvůli vyvoleným – tedy proto, že někteří věřící přežít a udržet víru dle Božího rozhodnutí mají.

23 Tehdy, když by vám někdo řekl: ‚Hle, zde je Kristus!‘, nebo: ‚Je zde!‘, nevěřte.

• V situaci naprostého zmaru a zoufalství bude jistě po „mesiáších“ poptávka.
• Křesťanství je náročné, svět komplikovaný a život věřících v bohatých společnostech i v totálních režimech těžký.
  • Již v současnosti jsme v některých (zvláště komunistických nebo muslimských) zemích (Severní Korea, Čína, Rusko, muslimské země,¹³) svědky velkého fyzického tlaku na křesťany.
  • Na Západě nyní vidíme spíše tlak nepřímý – skrze konzum, zábavu, (dez)informační přesycení a zmatení, skrze pornografii, apod.
• Není divu, že člověk (včetně křesťanů) v takové situaci zatouží po zkratkovitých řešeních, po někom, kdo mu nabídne jasné odpovědi a snadná východiska. A takových lidí bude značná nabídka.
• Varování je nicméně jasné: Nikdo žádná skutečná východiska schopen nabídnout nebude. Všechny nabídky budou falešné.

24 Povstanou totiž falešní kristové a falešní proroci a budou ukazovat veliká znamení a divy, že by, kdyby to bylo možné, svedli i vyvolené. 

• ř.: dávat;
• Na poptávku bude reagovat nabídka – bude pestrá a četná.
• Povstávat budou nejen falešní mesiášové, tedy lidé hledající následovníky, nabízející následování, ale i falešní proroci, tedy ti, kdo nabízejí falešné odpovědi.
• Klíčovou informací je, že jejich autenticitu nelze rozpoznat podle míry vykazované nadpřirozené moci.
• Ta bude totiž velmi značná – prezentované znamení a divy budou veliké. Divy jsou věci, které nejsou normální a budí údiv; znamení jsou nadpřirozená potvrzení.
• To, že někdo dokáže dělat zvláštní a nadpřirozené věci, tedy o ničem nesvědčí – jak je to možné? Protože nadpřirozenost může pocházet i z jiných zdrojů, než od Boha (tedy od ďábla).
• Jak to, že svést vyvolené není možné? Jde od Ježíše o značně „kalvinistickou“ informaci – ti, které si Bůh vyvolil ke spáse, jsou vůči svodům falešných mesiášů a proroků rezistentní, nepodlehnou jim.
• Diskuze o „kalvinismu“ může být složitá až nekonečná – jde o tajemství, které nemá jednoznačnou odpověď. Existují místa, která jasně ukazují směrem k vyvolenosti a místa, která ukazují ke svobodné vůli. Obojí platí současně a my se s tímto napětím musíme naučit žít bez toho, abychom používali zkratky.
• Nicméně určitým způsobem nejde o nic „zvláštního“ – to, že Bůh nad svými dětmi bdí a má ohledně nich vše pod kontrolou, všichni víme (a denně zakoušíme).
• Samozřejmě nelze spoléhat na to, že jsem vyvolený a tím pádem se „nemusím snažit“ – jsme povinni se dívat kolem sebe a usilovat o maximální duchovní rozpoznání. Někteří totiž svedeni budou – a my dopředu nevíme, kdo sveden bude a kdo nikoliv.

25 Hle, všechno jsem vám řekl předem.

• Dosavadní informace Ježíš považuje za dostatečná, aby se učedníci (a čtenáři Jeho slov) byli schopni zorientovat v budoucích událostech.
• My to tak samozřejmé nepřipadá.
• Říká se, že křesťané byli na základě těchto slov schopni včas uprchnout z města během invaze Římanů v roce sedmdesát.
• Budeme my schopni rozklíčovat blížící se Kristův návrat? A pokud ano, k čemu nám tato informace bude? K posilnění ve smyslu: Počítejte s tím, že před koncem maratónu je náročné stoupání – tak seberte zbytky sil, vydejte ze sebe všechno, protože pak již následuje cíl?
• K včasnému útěku? Ale kam? Bude vůbec kam utíkat?
• Že Ježíš si přeje, abychom věděli, že Jeho návrat je „na spadnutí“, lze ale říci s jistotou. Jak s touto informací naložíme, je již na nás.

26 Řeknou-li vám tedy: ‚Hle, je v pustině‘, nevycházejte; ‚hle, v úkrytech‘, nevěřte! 

• ř. tameion zn. vnitřní místnost domu; 
• Zřejmě jde o varování nejen před falešnými mesiáši, ale i před předčasným opuštěním úkrytů.
• Křesťané zřejmě budou žít v úkrytech či v konspiraci a nepřátelé se je budou snažit vylákat tím, že budou šířit zvěsti o probíhajícím Kristově návratu.
  • Něco ve smyslu: Kristus se již vrací do Jeruzaléma, je třeba se za Ním vydat na cestu. Křesťané se prozradí tím, že začnou „nakupovat letenky“ a budou pozatýkání.

27 7Neboť jako když blesk vychází od východu a je vidět až na západ, tak bude i příchod Syna člověka.

• Zřejmě ve smyslu: Můj návrat bude celosvětově nepřehlédnutelný. Nemusíte se bát, že byste jej propásli, že by se k zrovna k vám informace o mém návratu nedostala.
• Bude nesmírně výrazná.

28 Kdekoli je mrtvola, tam se shromáždí supi.“

• Slovo ἀετός, [aetos] může znamenat jak orla, tak supa. Běžně se předkládá jako orel, zde je přeloženo jako sup kvůli kontextu (orli mrtvoly nežerou, supi ano).
• Kdo je mrtvola a kdo supi?
  • Mrtvola může být svět, již definitivně zkažený svět, pronásledující křesťany, antikristovsky zvrácený, již definitivně zralý k soudu.
  • Supi by potom byli andělé či jiní vykonavatelé Božího soudu.
  • Římské legie měly orla na svých standartách, může jít tedy i o obraz zničení zkaženého Jeruzaléma Římany v roce sedmdesát.
• Možná srozumitelnější je tento výrok na paralelním místě v Lk 17, kde se zdá, že Ježíš hovoří o zkáze Jeruzaléma: Ve verši 37 Ježíš o mrtvole a supech hovoří v reakci na dotaz učedníků: „Kde to bude?“
  • Tedy ve smyslu: Zkáza nastane tam, kde je přítomna již naprostá duchovní smrt a rozklad. A to bude před rokem 70 n.l. v Jeruzalémě. Město již opustili všichni křesťané a zkaženost je všeobecná. Tehdy přijdou Římané a město totálně zničí.
• Ježíš někdy hovoří ve více úrovních – výklad by tedy mohl být také eschatologický ve smyslu, že až budou duchovní smrt a rozklad na planetě již „dostatečně“ pokročilé, Kristus se vrátí a starý hříšný svět definitivně zničí.

29 „Ihned po soužení oněch dnů se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebes se zatřesou.

• Zřejmě se vracíme do doby velkého soužení, tedy do situace pronásledování křesťanů a všeobecných svodů.
• Na jeho závěr dojde k nebeským úkazům – zatmění oblohy (např. při výbuších vulkánů s vyvržením množství prachu do atmosféry) a možná také k meteorickému bombardování.
• Zatřesení nebeských mocností může ukazovat na změny na obloze, ale také ukazovat směrem ke změně duchovní situace – změny na zemi jsou vždy předcházeny změnami v ponebesí.¹⁴

30 Potom se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdy se budou bít v prsa všechny kmeny země. A uvidí Syna člověka přicházejícího na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou.

• n.: Tehdy;
• n.: rody (/ národy); ř. fylé se v NS používá hlavně pro označení dvanácti kmenů Izraele; 
• Jaké bude znamení Syna člověka na nebi? Něco významně patrného na obloze ještě před samotným Kristových příchodem? Nebo možná již samotné objevení se Krista.
• Ježíšův návrat bude (na rozdíl od prvního nenápadného příchodu) naopak nápadný maximálně:
  • Odehraje se (stejně jako odchod) za „zvýšené oblačnosti“. Při odchodu Ježíš stoupal, dokud ho mrak nezakryl, nyní se možná z mraků vynoří nebo bude mít při sestupu mraky pod nohama.
  • S mocí znamená, že Ježíšovu návratu nebude nikdo moci zabránit. Veškeré překážky Jeho návratu budou smeteny.
  • Obrat „s velikou slávou“ zdůrazňuje naprostý kontrast k příchodu prvnímu. Ale také skutečnost, že půjde o největší událost světových dějin. Její sláva bude s ničím jiným nesrovnatelná (Kristova smrt na kříži byla zřejmě v nebesích slavnější, na zemi ale byla nenápadná).

31 A pošle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř větrů, od jednoho nejzazšího konce nebes až k jejich druhému nejzazšímu konci.“ 

• tzn. světových stran; 
• Ježíš tedy „shora“ dorazí na Olivovou horu. Nějakým způsobem to bude patrné všem.
• Následuje silný „zvukový signál“ (zřejmě také slyšitelný na celé planetě) a rozeslání andělů.
• Ti dokonale pročešou celou zemi, nevynechají ani tu nejzastrčenější vesnici a samotu na žádném kontinentu.
• Cílem je nalézt všechny vyvolené, tedy křesťany.
• Nalézt je a vzápětí „přetransportovat“ do Jeruzaléma.
• Takže všichni žijící křesťané budou shromážděni na jednom místě. V Jeruzalémě bude najednou těsno.
• Křesťané budou v tu dobu ještě „normálními lidmi“, tedy budou mít svá stará těla. Děti budou dětmi, senioři seniory. Je možné, že lidé v tu dobu nemocní, budou posílení a pozvednuti.

32 „Od fíkovníku se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto  je  blízko. 33 Tak i vy, až toto všechno uvidíte, vězte, že je to blízko, přede dveřmi. 

• Informace o svém příchodu a jemu předcházejících událostech nyní již Ježíš považuje za dostatečné.
• Vrací se k obecným pokynům. Za příklad dává učedníkům (včetně nás čtenářů) fíkovník.
• Co se máme naučit od fíkovníku?
• Fíkovník je strom, někdy keřovitého růstu, výšky 3 až 10 metrů.
• Jeho pozorováním (větví a listů) lze spolehlivě určit roční období.
• A o to jde: Bedlivým sledováním událostí kolem nás jsme podobně spolehlivě schopni určit, v jaké dějinné fázi se nachází svět. Takže:
  • Měknutí větví a rašení listů = blížící se léto.
  • Falešní kristové, zvěsti o válkách, mezinárodní konflikty, hladomory, zemětřesení, pronásledování křesťanů, lživí proroci, duchovní ochladnutí, všeobecné hlásání = blížící se Kristův příchod.
  • Ohavnost zpustošení = čas neprodleně utíkat.
  • Extrémní soužení, falešní kristové s mocí = nenechat se oklamat, vydržet.
  • Nebeská znamení = těsně před návratem.
• Návrat sám již znamení potřebovat nebude – bude dostatečně výrazný.

34 Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, pokud se toto všechno nestane. 

• Význam svých slov Ježíš podtrhuje dvojitým „amen“.
• Jsou přitom značně záhadná: Pokolení v běžné chápání znamená generaci či současníky. My již můžeme s jistotou říci, že za života učedníků a jejich současníků k Ježíšovu návratu nedošlo. Jaké je vysvětlení?
  • Alespoň část Ježíšových slov (falešní mesiášové, války, pronásledování, urychlený útěk) se zřejmě týkala zničení Jeruzaléma roku sedmdesát. Těchto událostí se současníci dožít mohli.
    • To, že ke zničení Jeruzaléma v roce sedmdesát došlo, je možno chápat jako „Ježíšův návrat v moci“ – z nebe jasně projevil, že to, co říkal, je schopen také prosadit.
  • Slovo pokolení (genea) může také znamenat něco jiného, např. lidi odmítající Krista (těch je dost a bude jich dost a do konce. Srv. Ž 78,8 „Toto je vzpurné a tvrdohlavé pokolení“).
  • Pokolením mohou být mínění Židé jako etnikum – ti se zajisté Kristova příchodu dočkají. Ďáblu se přes všechno úsilí nikdy nepodařilo a nepodaří tento Boží lid vyhubit. (Pro národ se ale většinou používá slovo ethnos).
  • Zajímavé je chápání, kdy by Ježíš měl na mysli generaci lidí, za jejichž životů se začnou znamení posledních dnů naplňovat. Tedy ve smyslu: až se začnou naplňovat poslední proroctví, vše se pak již dovrší velmi rychle – v rámci jedné generace.
    • Ti, kdo zažijí naplňování prvních signálů konce, zažijí také Jeho návrat.
• Jak chápat generaci?
  • Může jít např. o lidi „narozené po roce XY“. Např. jsem opakovaně slyšel proroctví (poprvé od Johna McFarlaina), že probuzení v naší zemi zažijí lidé narození po roce 1968.
  • V dnešní době dostávají generace pojmenování podle písmen – mohlo by např. platit: Ježíšova znamení se začala naplňovat a svědky Jeho návratu budou lidé generace Z¹⁵ a mladší.

35 Nebe a země pominou, ale má slova jistě nepominou.“

• Můžeme si nyní připomenout, že Ježíš hovoří krátce před svou smrtí.
• Vše, co říká, tedy v sobě má ještě větší naléhavost, než obvykle. Poslední slova jsou často shrnutím toho nejdůležitějšího, co bychom svým potomkům rádi předali.
• Zde Ježíš připomíná absolutní závaznost a trvalou platnost všeho, co kdy řekl. Jistě nehovoří pouze o svém nynějším popisu znamená svého návratu ve smyslu: To, co jsem vám právě řekl má trvalou platnost – to, co jsem říkal dříve, tak vážně brát nemusíte.
• Ježíš nikdy nemluvil „do větru“. Je možné, že se svými učedníky někdy jen „nezávazně“ konverzoval nebo řešil technické krátkodobé záležitosti. Většinu Jeho slov nemáme ani zaznamenaných. Nicméně u toho, co zaznamenáno máme, si můžeme být jisti trvalou platností.
• Zajímavá je informace, že stvořený vesmír má oproti Ježíšovým slovům kratší trvanlivost.
  • Informace (slovo) byla na počátku a informace přetrvá i po konci stvořeného vesmíru.
  • Materialisté se hluboce mýlí.
  • Že je věčný Bůh, je jasné. Zajímavé v tomto kontextu je, že věčnou bytostí je i člověk. Bude existovat i poté, co země a vesmír budou „svinuty“ jako koberec.
• Znovu: Žádná z Ježíšových informací nemá přechodnou, omezenou nebo dočasnou platnost. Vše je platné trvale.

36 „O tom dni a hodině nikdo neví, ani andělé nebes, ^[ani Syn,^] jenom sám Otec.

• Další nesmírně zajímavá informace – Ježíš nám odhaluje zajímavosti ze svého „rodinného života“.
• O tom, jak to chodí mezi osobami Trojice, máme velmi vágní, pokud vůbec nějakou představu.
• Boží Trojice je obecně poměrně záhadný koncept, která činí křesťanství ještě složitějším a obtížně pochopitelnějším. Pro představu Boží trojjedinosti, kdy tři Boží osoby jsou zároveň jedním Bohem, nemáme žádné precedenty, při přemýšlení o ní se nemáme, o co opřít.
• Zde se „mezi řečí“ (Ježíš primárně mluví o svém návratu) dozvídáme, že mezi osobami Trojice neexistuje absolutní jednota v myšlení. Není to tak, že to, co ví Otec, ví automaticky i Syn. Pokud se něco má Syn dozvědět, musí Mu to Otec sdělit.
• Otázek z této informace vyvstává mnoho:
  • Jde o teologický problém, protože Syn tím ztrácí jeden atribut božství (vševědoucnost). Vysvětlení může být např.:
    • „Syn to ví, ale neříká“, případně
    • „Syn-člověk to neví, ale Syn-Bůh to ví“, případně
    • „Syn by to mohl vědět, ale z pokory nebo z důvodu cíleného sebe-omezení to vědět nechce“ apod.
  • Jde ale o dosti kostrbaté konstrukce. Synovo božství je i tak dostatečně nepochybné.
  • Funguje to tak i opačně? Tedy, jsou věci, které ví Syn, ale neví je Otec?. Pravděpodobně nikoliv – Otec je vševědoucí, kdežto Ježíš je člověkem a má tedy omezenou myšlenkovou kapacitu.
  • Co Duch Svatý – ten datum ví nebo neví? V tomto by mohl být podobnější Otci.
  • Jde o dočasné „opatření“? Tedy nesděluje Otec Synovi tuto informaci pouze po dobu Jeho pobytu na zemi a po návratu do nebe mu ji řekl? Těžko říci, ale řekl bych, že Syn přesné datum neví ani nyní. (Ježíš si své lidství ponechává i na věčnosti).
  • Proč tomu tak je? Proč Otec tuto informace ponechává výhradně pro Sebe? Nedůvěřuje Otec Synově mlčenlivosti? Má obavy, že by Ježíš tuto důležitou věc lidem prozradil? Že by se prořekl? Těžko.
  • Má obavy, že by Synův enormní soucit by vedl k tomu, že by lidi varoval a oni by se na poslední chvíli vzpamatovali (což by z vyššího principu nebylo spravedlivé)? Toto vysvětlení je nejpravděpodobnější, i když jen obtížně představitelné – vyplývalo by z něho, že Otec je v přístupu k lidem „drsnější“, než extrémně empatický Syn, že Syn by svým soucitem mohl Otci Jeho plán spásy „kazit“ nabourávat absolutní spravedlnost, apod. Cokoliv z toho je obtížně myslitelné, nicméně nějaký důvod toto „mezitrojiční utajování“ má.
• Ježíš učedníkům říká: Nemohu vám to říci, i kdybych chtěl. Někdy je lépe nevědět. Když nevím, nemohu nic prozradit, nemusím o možnosti o tom mluvit ani přemýšlet, nejsem ani v „pokušení“ cokoliv prozradit.
• Ježíš možná učedníkům chce říci: Nenaléhejte na mě, nesnažte se ze mě tuto informaci vypáčit – prostě ji neznám. Ukončuje, „utíná“ tím diskuzi k k tématu.
• Pro nás lidi je důležité, abychom přesné datum návratu neznali – na jedné straně jsou nám cíleně poskytovány indicie, abychom byli schopni rozeznat, že se návrat blíží, ale pouze „v hrubém měřítku“, nikoliv přesně.
• Kdybychom znali přesné datum, soustředili bychom se na přípravu, což Bůh nechce. Otec chce, abychom ve stavu připravenosti žili trvale.
  • Co by se stalo při znalosti konkrétního data je pěkně ukázáno ve filmu „Řekni to světu“ (Tell the World, 2015) o Ellen Whiteové, zakladatelce adventismu¹⁶.

Martin Luther počítal, že půjde o rok 1636, John Wesley uvažoval o roce 1874; oba byli dost moudří na to, aby zvolili rok s dostatečným předstihem, aniž by museli žít se svými omyly. Ne tak William Miller, zakladatel adventistů sedmého dne, který zvolil rok 1844, nebo Charles Russell, zakladatel Svědků Jehovových, který zvolil rok 1914. Oba zemřeli krátce po vypršení svých dat. Novější návrhy vyzdvihovaly rok 1988 (jako čtyřicátý rok po rozkvětu "fíkovníku", státu Izrael). (citát z David Pawson: Porozumění druhému příchodu)

V novější době očekával Kristův návrat Sergej Mihál a to 23. září 2017. Vycházel z postavení Jupiteru v souhvězdí Panny podle Zjevení 12, aj. 


Zajímavé je, že datum nevíme a nebudeme vědět, ale je dost pravděpodobné, že se Kristus vrátí na podzim. Bůh totiž vepsal předzvěst svého pozdějšího vykupitelského díla do židovských svátků. 

Tři hlavní svátky, kdy se lid shromažďoval v Jeruzalémě byly:
- Pesach (u nás březene/duben), kdy byl ve tři hodiny odpoledne zabit beránek a o několik dní později následovalo předvedení prvotin úrody. Jde o jasný obraz Ježíšovy smrti a vzkříšení.
- Letnice (květen/červen) jako poděkování za Zákon daný na Sinaji padesát dní po prvním Pesachu (vyjití z Egypta). Ty se naplnily při darování Ducha Svatého sedm týdnů po umučení (a přinesly spásu třem tisícům kajícníků).
- Stánky (září/říjen) je třetím velkým svátkem, kdy si židé připomínají zásobování manou na poušti tím, že týden žijí v přístřešcích a oslavují závěrečnou sklizeň. 

Křesťané slaví Velikonoce i Svatodušní svátky, Stánky ale nikoliv, neboť v tomto svátku nevidí žádnou souvislost s Kristem.
(Na Vánoce, což je další velký křesťanský svátek, se Ježíš pravděpodobně nenarodil; jde o období pohanské oslavy slunovratu. Je ale možné, že byl 25. prosince počat.)

Zacharjáš měl službu v chrámu ve čtvrtém židovském měsíci. Svátek stánků připadá na sedmý židovský měsíc, což je zhruba naše září. Podrobnější rozbor, proč se Ježíš mohl narodit během Sukótu viz u v komentáři k 2.Letopisů 24,10. 

Skutečným naplněním Svátku stánků bude až druhý Kristův příchod. To ví každý žid. Předpověděli to proroci, např. Zach 14,16 říká: I stane se, že všichni zbývající ze všech národů, jež vytáhly proti Jeruzalému, budou rok co rok přicházet, aby se klaněli králi, Hospodinu zástupů, a slavili svátek stánků. Židé se každoročně v tuto modlí, aby Mesiáše mohli pozdravit i pohané (což se při Kristově návratu jistě stane). 

Potvrzuje to i další fakta:
Svátku stánků předchází Svátek troubení.
Osmý den svátku židé pořádají svatební obřad, kdy se pod baldachýnem ožení s Tórou. Po Kristově návratu proběhne svatba Beránkova. 

37 Neboť jak tomu bylo za dnů Noe, tak tomu bude ^[i^] při příchodu Syna člověka. 

• Ježíš rozvíjí myšlenky týkající se neznalosti přesného data Jeho návratu.
• Přirovnává svůj návrat k potopě, k noční krádeži a ke správci. V jakém smyslu?
• Za předpotopních časů bylo díky Noeho aktivitám (stavěl na kopci loď) všeobecně známo, že alespoň někteří lidé s příchodem potopy počítají a připravují se na ni.
• Lidé se k této informaci stavěli různě (reagovali ignorací či dokonce výsměchem), nicméně nenašel se nikdo, kdo by ji vzal natolik vážně, aby požádal o místo na lodi nebo přiložil ruku k dílu.
• V tom byly „předpotopní“ časy podobné těm naším – jakési povědomí o blížícím se Kristově návratu dnes mezi lidmi existuje, není však většinou tak silné, aby je to vedlo ke konkrétním přípravám. (Prepperství je z hlediska přípravy na Kristův návrat k ničemu).

38 Jako totiž v oněch dnech před potopou jedli, pili, ženili se a vdávaly, až do dne, kdy Noe vešel do korábu, 

• Ježíš nezdůrazňuje nějakou hříšnost lidského počínání před potopou (neříká: Chlastali, smilnili, kradli a zabíjeli) – všechny zmíněné činnosti jsou legitimní a dobré.
• Jde o obyčejné činnosti, veskrze dobré či neutrální. V čem tedy byl a je problém? V ignoraci. V ignoraci blížící se potopy, resp. Kristova návratu.
• Problémem lidí bylo a je, že kvůli běžným aktivitám nemají prostor se zamyslet nad reálnými hrozbami.

39 a nic nepoznali, dokud nepřišla potopa a všechny nesmetla, takový bude i příchod Syna člověka.

• Nic nepoznali – ale poznat měli. Signálů a indicií bylo a je dostatek.
• Za Noeho časů se stavba lodi chýlila po stu letech stavby¹⁹ k závěru – a v dnešní době se množí známky Kristova blížícího se návratu, jak o nich právě čteme.

40 Tehdy budou dva na poli, jeden bude vzat a druhý bude zanechán. 41 Dvě budou mlít na obilném  mlýnku, jedna bude vzata a druhá bude zanechána. 

• Myslí se, že při Kristově návratu budou k Němu na Olivovou horu do Jeruzaléma shromážděni všichni křesťané ze všech koutů planety.
• Budou anděly „vysbíráni“ z míst, kde se budou právě nacházet.
• Učení o vytržení církve před velkým soužením je bludné²⁰, nicméně filmy o vytržení nám mohou pomoci si udělat představu, jaké to bude, až andělé křesťany přetransportují do Jeruzaléma (pouze oděvy nezůstanou na místě).
• Výběr bude striktní – křesťané budou odneseni ze svých pracovišť, ne-křesťané zůstanou.

42 Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. 

• var.: kterou hodinu;
• Opět se dostáváme k příčinám, proč Ježíš nechce sdělit přesné datum svého návratu – chce, aby křesťané zůstávali bdělými.
• Máme být permanentně připraveni na možnost odchodu. Obrazně řečeno: „Evakuační zavazadlo“ má být stále při ruce.
• Příchod bude nečekaný a nebude čas se na odchod začít připravovat – vyznávat hříchy, omlouvat se druhým, odpouštět, dávat si do pořádku vztahy.
• Až zazní polnice a křesťané začnou mizet do Jeruzaléma, bude již pozdě „běžet do církve za pastorem“, abych mu vyznal své hříchy a nechal se pokřtít.
• Je třeba ještě zdůraznit další „veledůležitou“ skutečnost: Bdít je třeba bez ohledu na to, co si o naléhavosti druhého Kristova příchodu myslíme. I kdyby byl Kristův návrat vzdálen ještě tisíc let (asi není, ale to je v tomto kontextu jedno), moje smrt tisíc let vzdálena určitě není. A pro většinu (zvláště starších lidí) je mnohem mnohem pravděpodobnější, že dříve zemřou, než se Kristus vrátí.
• Ze stejných důvodů (abychom zůstávali bdělými) jako nesmíme vědět přesný čas Kristova návratu, neznáme ani přesný čas naší smrti.
• Po smrti (případně po přechodném pobytu v „mezistavu“ šeolu) budou křesťané vzkříšeni a s Kristem se na Olivové hoře setkají stejně jako živí křesťané přenesení z svých domovů a pracovišť.

43 To však vězte, že kdyby hospodář věděl, v kterou noční hlídku přijde zloděj, zůstal by vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. 

• Přirovnávat svůj návrat k příchodu zloděje je na první pohled divné. V čem jsou a v čem nejsou paralely tohoto přirovnání?
• Za prvé jde jistě o neočekávanost: Zloděj si nepřeje, aby majitel byl na jeho příchod připraven – snaží se přijít v dobu co nejméně pravděpodobnou a očekávanou. V dobu, kdy majitel s největší pravděpodobností spí.
• Majitel naopak: Určitým způsobem s možností vykradení počítá a snaží s být na zloděje připraven.
• Ježíš jako zloděj nejedná, naopak – celou tuto kapitolu učedníky upozorňuje, podle čeho čas Jeho blížícího se návratu rozpoznají.
• Kdo je hospodář a kdo zloděj, i další aspekty podobenství vysvětluje Ježíš v dalším verši:

44 Proto i vy buďte připraveni, protože neznáte hodinu, v níž přijde Syn člověka.“ 

• Vysvětlení podobenství o zloději je nabíledni – jde o to být připraven na Kristův návrat, přestože neznáme přesný čas Jeho návratu.
• Připravenost na návrat naštěstí neznamená omezovat se ve spánku. Vzhledem k rotaci země, podstatnou část křesťanů hlas andělských trub zastihne ve (fyzickém) spánku, což vůbec není na škodu. Ježíš nemluví o bdělosti tělesné, ale duchovní. Pokud je můj vztah s Kristem pevný, otevřený, pokud jsem před spánkem vyznal všechny své hříchy, mohu spát bez obav – andělé mě před transportem do Jeruzaléma zkrátka probudí.
• Co znamená být a nebýt připraven, být a nebýt bdělý, Ježíš podrobně rozvádí dále:

45 „Kdo je tedy věrný a rozumný otrok, jehož pán ustanovil nad svou čeledí, aby jí dával pokrm v pravý čas? 

• Od křesťanů je očekáváno, že budou věrní a rozumní.
• Věrný je ten, kdo udržuje vztah či drží dané slovo během toku času, věrnost se projevuje v čase: Ať žiji v manželství, jsem někomu přítelem nebo jsem zaměstnancem, věrnost se projeví tím, že vztah a závazky z něho vyplývající držím v průběhu času. Věrní manželé nebo přátelé jsou si oporou až do smrti, věrní zaměstnanci neopouštějí své pozice po léta.
• Rozumný je ten, kdo jedná racionálně, přemýšlí, co je správné a co se vyplatí. V tomto případě je vytrvat ve svých závazcích vůči pánu (Pánu) velmi rozumné a nevytrvat bláznivé.
• Jak uvidíme, otrok v tomto případě jednal velmi neracionálně, když vyměnil krátkodobé požitky za setrvání ve službě.
• Co bylo úkolem otroka? Měl nad svými podřízenými vykonávat autoritu a starat se o ně.
  • Jde o známou kombinaci autority a odpovědnosti – tyto dva atributy jdou často ruku v ruce: Je-li mi svěřena autorita, je mi spolu s ní dána i zodpovědnost.
  • Vedoucí otrok na jedné straně mohl vydávat svým podřízeným rozkazy, na druhé straně byl zodpovědný, aby o ně bylo postaráno.

46 Blahoslavený ten otrok, kterého jeho pán po svém příchodu nalezne, že tak činí. 

• Stále hovoříme o imminentním Kristově návratu.
• Kdo je v tomto podobenství otrokem, kterému byl svěřen úřad? Na první pohled se se nabízí „pastor“ či jiný „církevní pracovník“ (případně vedoucí pracovník obecně). Ti jsou zodpovědní za své „ovečky ve sboru“ – do určité míry nad nimi „panují“ a jsou povinni jim přinášet potravu Božího slova.
• Že by to Ježíš myslel opravdu takto? Mohlo by to tak být: Hovoří ke svým učedníkům – a u těch se „tak nějak“ předpokládá, že vzhledem ke své zkušenosti po vzniku církve budou ostatní vést a mít za ně zodpovědnost.
• Ježíš ale mohl mluvit šířeji – a otrokem by pak byl míněn každý křesťan. Žádný křesťan (ani ten nejizolovanější) nežije ve vzduchoprázdnu, pouze sám pro sebe; každý má značnou zodpovědnost za lidi a za svět kolem sebe. Jsme povinni být světlem a solí. Sůl, která nevykazuje slanost, je k ničemu a bude zahozena.
• Oba výklady jsou relevantní.
• Ať tak nebo tak, varování o nutnosti bdít je aktuální pro každého … a je jich v Písmu mnoho (deset družiček je asi nejznámějších).

47 Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším svým majetkem.

• Ježíš se vším důrazem říká, že Pán takovéto otrokovo/správcovo jednání vysoce ocení.
• Pán chápe obtížnost zadání: ví, že jeho návrat trval, že čekání se táhlo, že svody byly značné. O to cennější je služebníkova věrnost.
• Odměna bude významná – služebník bude povýšen a to na jedno z nejvyšších míst. Jeho zodpovědnost bude nadále mnohem vyšší, než doposud.
• To, že se Bůh chystá křesťanům svěřit (ve svém království nebo v Miléniu) významné „posty, víme např. z podobenství o hřivnách. Zde je řečeno, že jim bude svěřeno „všechno“ – je tedy dost možné, že Bůh se v budoucnosti chystá „delegovat“ většinu svých pravomocí.

48 Kdyby si však onen zlý otrok ve svém srdci řekl: ‚Můj pán ⁽dlouho nepřichází⁾

• n.: prodlévá [přijít];
• Křesťanství je až hrozivě reálné a „happy end“ není vůbec samozřejmý.
• Otrok má svobodu volby a vůbec se nemusí chovat věrně a rozumně. Resp. může uvažovat „rozumně“ úplně naopak – z toho, že se dlouho nic neděje, jej může logika jeho přemýšlení zavést k tomu, že pravděpodobnost pánova návratu je obecně mizivá.
• To vůbec není nepochopitelné – jestliže se nic nedělo deset let (tím spíše dva tisíce let), je pravděpodobnost, že se nic nebude dít ani v roce jedenáctém (nebo dvou tisíci prvním), logicky viděno dost značná.
• Udržet si loajalitu i během dlouhého období čekání vyžaduje silné přesvědčení a silnou morální integritu.
• Co tedy z dlouhé pánovy nepřítomnosti zlý otrok vyvodil? Co řekl sám sobě?

49 a začal by bít své spoluotroky, jíst a pít s opilci,

• Řekl si, že se ke svěřeným podřízeným může chovat hnusně a sám, že se může družit a opíjet s „lůzou“.

50 přijde pán onoho otroka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná.

• Takovýto přístup byl pro otroka osudově chybný – pán se o jeho jednání samozřejmě dozvěděl a vrátil se.
• Jestli svůj návrat kvůli němu urychlil, nevíme, ale je to jedno.
• Důležité je, že se rozhodl datum svého návratu zachovat v „konspiraci“, tedy nesdělovat je předem, služebníka nevarovat.
• Kdyby svůj návrat předem ohlásil, zlý otrok by stihl dát vše do pořádku – vystřízlivěl by, dal vše do pořádku a v době pánova návratu by pak celý „ansámbl“ služebnictva stál v pozoru ve „vyblýskaných uniformách“.
• Nečekaný pánův návrat naopak vše odhalí v celé nahotě – ožralý „šafář“ vyřvává se svými kumpány v hospodě, hospodářství je v chaosu a vyhladověli, domlácení a vystresovaní otroci se krčí někde v koutě.
• Ježíš samozřejmě při svém návratu nebude stát o žádné „Potěmkinovy vesnice“ ani o neupřímné „vítací tance“.
  • Nelze v této souvislosti nevzpomenout „vizitace“ Červeného kříže v německých koncentračních táborech nebo návštěvu Maxima Gorkého v Gulagu (popisováno v Solženicynově Soustroví Gulag).²¹
  • V Souostroví Gulag se mi vryla do paměti scéna, kdy poté, co si Gorkij prohlédne „načančaný“ tábor (včetně jeho dětské části), za ním přichází čtrnáctiletý chlapec: „Poslechni, Gorkij! Všechno, co vidíš, není pravda. Chceš znát pravdu? Mám ti ji říct?“ Chlapec vypráví půldruhé hodiny – popisuje komáry, noční pobyty ve sněhu, shazování dětí ze schodů a ostatní krutosti. Gorgij pak sice údajně pláče, ale nasedá na loď a odplouvá. Chlapce nechává na místě, a ten je je pak ihned po spisovatelově odchodu zastřelen.
• Lze se divit pánu, že následně rozhořčeně reaguje?

51 Oddělí ho a určí mu úděl s pokrytci. Tam bude pláč a skřípění zubů.“

• n.: rozsekne; ř. dichotomein (‚rozseknout na dvě části‘);
• Slovo oddělí či rozsekne ukazuje na razantní čin: Zlý správce je rozčileným pánem od ostatních služebníků okamžitě oddělen, je zatčen a odsouzen.
• Trest je nekompromisní – je uvržen do pekla.
• Ježíš o pekle vícekráte mluví jako o místě, kde je pláč a skřípění zubů, tedy o místě zoufalství a beznaděje.
• I v tomto případě (stejně jako v podobenství o hřivnách) v pekle končí člověk, který původně byl křesťanem (na začátku byl pánovým otrokem, což křesťané nepochybně jsou).
• V podobenství o hřivnách otroka do pekla přivedla lenost, laxnost nebo co jej vlastně přimělo svěřenou hřivnu zakopat.
• Jde o druhé extrémně vážné varování pro všechny věřící – nestačí se k Ježíši „přihlásit do služby“, je třeba službu pak dělat dobře, aktivně a vydržet v tom až do konce.
• Proč je zmíněna skutečnost, že v pekle skončí pokrytci? Protože zlý otrok / správce je jedním z nich – navenek se tváří jako dobrý pánův služebník, skutečnost je ale naprosto odlišná. Pokrytectví je větším problémem, než hřích sám.

.

.

1. U židů je tomu jinak – tam je prohlašování se za Mesiáše poměrně „běžné“, což je jistě dáno tím, že židé na svého Krista stále čekají. ↩︎
2. Hlouběji zde otázku konspirací neřeším – to, co je nazýváno konspiracemi, zahrnuje široké spektrum názorů – od vyloženě bláznivých (dle mého názoru třeba chem-trails nebo plochá země) až po relativně možné, i když nestandardní vysvětlení probíhajících událostí. ↩︎
3. Obojí je těžké kvantifikovat: Kolik lidí v absolutních počtech a kolik procent lidstva je aktuálně vtaženo do válek, je těžko stanovit. Jak už jsme řekli, relativní čísla dost možná bývala v historii mnohem horší. ↩︎
4. Srv. seismologie, seismolog. ↩︎
5. Někteří si také našli jiné, méně náročné náboženství – stali se např. „zenovými křesťany“. Jiní „regredovali“ k židovství. ↩︎
6. Jako např. proběhlo za doby Antiocha IV. Epifana, který umístil v r. 167 př. Kr. do jeruzalémského chrámu modlu Dia (1. Makabejská 1,54) ↩︎
7. Antiochos umístil do chrámu sochu Dia a obětoval prasata, což vyvolalo povstání Mekabejských. ↩︎
8. Vybudování dalšího chrámu v Jeruzalémě se mezi vykladači eschatologie běžně předpokládá. Ostatně ortodoxní židé se na ně systematicky připravují, srv. např. https://templeinstitute.org/ ↩︎
9. Běda těm, kdo vyvolají evakuaci nemocnice falešným telefonátem o umístění bomby. ↩︎
10. George Orwel: román 1984. Velký bratr tě sleduje. ↩︎
11. Čína údajně 700 miliony kamer, což představuje přibližně jednu kameru na dva obyvatele. Tyto kamery jsou často vybaveny technologií rozpoznávání nejen podle obličeje, ale i podle oblečení nebo chování.
    Systém sociálního kreditu hodnotí „důvěryhodnost“ jednotlivců, na jehož základě jsou nastaveny sankce, např. ve formě omezení přístupu k financím, možnosti cestování aj.
    Systémy dokáží být do určité míry „prediktivní“ se schopností odhadnout potenciálně nebezpečné chování a zasahovat „preventivně“. ↩︎
12. Což víme i z 1K 10,13 Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale se zkouškou dá i východisko, abyste ji mohli snést. ↩︎
13. Křesťané jsou na světe jednoznačně nejpronásledovanější skupinou – srv. tzv. „mapa pronásledování“ – dostupná v mnoha podobách na internetu. ↩︎
14. Jako u nás při pádu komunismu v roce 1989. ↩︎
15. Generace Z je označení pro demografickou kohortu lidí narozených přibližně mezi polovinou 90. let 20. století a rokem 2010. ↩︎
16. Zkratkovitě řečeno: Když „nevyšel“ důraz na přesný výpočet Kristova návratu, obrátili adventisté svou pozornost na sobotu a na zdravý životní styl. ↩︎
17. Martin Luther žil 1483 – 1546, John Wesley 1703 – 1791. ↩︎
18. Na Mihálovu knihu skvěle reagoval Michael Buban. Článek ale nemohu najít. ↩︎
19. Přibližný odhad – přesná délka stavby lodě, známa není. ↩︎
20. Budeme se tím zabývat na příslušných místech. ↩︎
21. Např. Terezín nacisté prezentovali jako „vzorové židovské ghetto“. Před návštěvou delegace Červeného kříže byl tábor uměle zkrášlen, pro návštěvníky byly byly sehrány koncerty a kulturní akce. Ve skutečnosti byly podmínky v táboře kruté, lidé umírali podvýživou, nemocemi a stresem; šlo o mezistanici před transporty do vyhlazovacích táborů.
    Spisovatel Maxim Gorkij, ikona bolševické kultury, v roce 1929 navštívil některé sovětské pracovní tábory. Také zde byli vězni nucení předstírat, že podmínky jejich životů jsou dobré. ↩︎