Jan – kapitola 11

1Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie,^a z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.^b a J 12:1; Mt 21:17p ^b L 10:38 – L 10:42
2Byla to ta Marie, která Pána^a pomazala^b vonným olejem a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen. ^a J 4:1 ^b J 12:3
3Sestry mu poslaly vzkaz: „Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen.“
4^sKdyž to Ježíš ^suslyšel, řekl: „Tato nemoc není k smrti, ale k ^cBoží slávě,^a aby ^cBoží Syn byl skrze ni oslaven.“^b a J 11:40; Ž 19:1; Sk 7:55; Fp 1:11 ^b J 9:3~
5Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara.
6Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl.
7Až potom ^hřekl učedníkům: „Pojďme opět do Judska.“^a a J 4:47; J 10:40~
8Učedníci mu ^hřekli: „Rabbi,^a teď tě Židé chtěli ukamenovat,^b a zase tam ^schceš ^sjít?“ ^a J 1:38p ^b J 10:31
9Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa.
10Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světlo.“^a a J 12:35
11To pověděl a potom jim ^hřekl: „Náš přítel Lazar ^pusnul;^a ale jdu, abych ho probudil.“ ^a Mt 9:24; Sk 7:60
12Učedníci mu řekli: „Pane, ^pspí-li, ^sbude ^sv ^spořádku.“
13Ježíš však ^pmluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o přirozeném spánku.
14Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar zemřel.
15A kvůli vám^a se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili.^b Pojďme k němu.“ ^a J 11:42; J 12:30 ^b J 1:7!
16Tomáš,^a řečený Didymos,^t1 řekl svým spoluučedníkům: „Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!“ ^t1 ř. Dvojče ^a J 20:24; J 21:2; Mk 3:18
17^sKdyž Ježíš ^spřišel, shledal, že Lazar je již čtyři^a dny v hrobě. ^a J 11:39
18Betanie byla blízko Jeruzaléma, vzdálena asi patnáct stadií.^t2 t2 cca 2,8 km; J 6:19p
19Mnozí z Židů ^ppřišli k Martě a Marii, aby je potěšili^a ve smutku pro ^[jejich^] bratra. ^a Jb 2:11
20Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, ^svyšla mu ^svstříc; Marie seděla v domě.
21Marta Ježíšovi řekla: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.^a a J 11:32
22^[Ale^] i nyní vím, že o cokoli bys ^cBoha požádal, ^cBůh ti to ^fdá.“
23Ježíš jí ^hřekl: „Tvůj bratr vstane.“

24 Marta mu řekla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“

• Marta se snažila být statečná a zbožná – přestože byla hluboce nešťastná (ze smrti bratra), možná i naštvaná (že Ježíš nepřišel včas), promluvila tak, jak se očekávalo. (Spíše, jak si myslela, že je Ježíšem očekáváno).
• Myslela si, že Ježíš směřuje její naději a očekávání až na „druhý břeh“ a snažila se Jeho očekávání vyhovět.
• Striktně vzato měla pravdu – ne všechny tragické události mají na této zemi řešení. Lidé (i křesťané) umírají a ne vždy jsou zachráněni. A neupínat svoji naději k tomu, že všechno vždy dobře dopadne, je rozhodně správné.
• Věci nemusejí dobře dopadnou ani u křesťanů – Marie, Marta a Lazar měli s Ježíšem vztah úzký a mimořádný, a přesto se zdálo, že jim to „nebylo nic platné“.
• Marta se ale mýlila – Ježíšův plán byl vůči ní a její rodině mnohem „přátelštější“, než si vůbec dovedla představit nebo v co dokázala doufat.
• k

• 25Ježíš jí řekl: „Já jsem^a vzkříšení i život.^b Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. ^a J 6:35! ^b J 5:36; J 14:6
• 26A každý, kdo žije a věří ve mne,^a jistě nezemře ⁽na věčnost⁾.^b Věříš tomu?“ ^a J 6:47 ^b J 6:51
• 27^hŘekla mu: „Ano, Pane, já ^pjsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš,^a Syn ^cBoží, ⁽který má přijít^)t3 na svět.“^b t3 ř.: ten přicházející ^a J 10:24; Mt 16:16 ^b J 6:14
• 28^sKdyž to ^spověděla, odešla a zavolala svou sestru Marii; tajně jí řekla: „Učitel^a je tu a volá tě.“ ^a J 1:38!
• 29Ta, když to uslyšela, rychle vstala a šla k němu.
• 30Ježíš ještě ^pnepřišel do vesnice, ale byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta.
• 31^sKdyž Židé, kteří byli s Marií v domě a potěšovali ji, ^suviděli, že rychle vstala a vyšla, vydali se za ní; ⁽domnívali se⁾,^t4 že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. ^t4 var.: říkali
• 32Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a říkala: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.“^a a J 11:21
• 33Když ji Ježíš uviděl, ^sjak ^spláče a jak pláčou Židé, ^skteří ^spřišli ^ss ní, ^cv duchu se rozhorlil,^a zachvěl se ^a J 12:27; J 13:21
• 34a řekl: „Kam jste ho ^ppoložili?“ ^hŘekli mu: „Pane, pojď a podívej se!“^a a J 1:46
• 35Ježíš zaplakal.^a a L 19:41
• 36Židé říkali: „Hle, jak ho měl rád.“^a a J 11:3
• 37Někteří z nich však řekli: „Nemohl ten, který otevřel oči slepého,^a způsobit také, aby tento člověk nezemřel?“ ^a J 9:7
• 38Ježíš, znovu v sobě rozhorlen, ^hpřišel k hrobu; byla to jeskyně a na ní ležel kámen.
• 39Ježíš ^hpravil: „Odstraňte ten kámen!“ Marta, sestra toho ^pzesnulého, mu ^hřekla: „Pane, již zapáchá, vždyť je to čtvrtý^a den.“ ^a J 11:17
• 40Ježíš jí říká: „Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, ^fuvidíš ^cBoží slávu?“^a a J 11:4; J 12:41; Ž 19:1; Sk 7:55; 2K 4:6; Zj 21:11
• 41Odstranili tedy kámen.^a Ježíš pozvedl oči^b vzhůru a řekl: „Otče,^c děkuji ti, že jsi mne vyslyšel.^d a Mt 27:60 ^b J 17:1; L 18:13 ^c Mt 11:25 ^d Ž 6:10!; Žd 5:7
• 42Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli^a zástupu, který ^pstu ^sstojí ^sokolo, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.“^b a J 11:15 ^b J 3:34; J 17:3
• 43A ^skdyž to ^sřekl, silným hlasem^a zvolal: „Lazare, pojď ven!“^b a Mt 27:46 ^b 1Kr 17:21n~; Sk 9:40~ 
• 44Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy ^pměl svázány ^spruhy ^splátna^a a jeho tvář ^pbyla zavinuta šátkem.^b Ježíš jim ^hřekl: „Rozvažte ho a nechte ho odejít!“ ^a J 19:40 ^b J 20:7
• 45Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a spatřili,^a co učinil, v něho uvěřili.^b a J 2:23 ^b J 7:31!; J 12:11
• 46Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš učinil.
• 47Velekněží a farizeové^a shromáždili veleradu^b a říkali: „Co uděláme? Vždyť tento člověk činí mnohá znamení.^c a J 11:57; J 7:32! ^b Mt 5:22p ^c J 2:11!
• 48Jestliže ho necháme tak, všichni v něho ^fuvěří a ^fpřijdou Římané^a a ^fvezmou nám toto místo^t5 i národ.“ ^t5 tzn. chrám; Mt 24:15 ^a Sk 16:21; Sk 16:38
• 49Jeden z nich, nějaký Kaifáš,^a skterý ^sbyl onoho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nechápete; ^a Mt 26:3
• 50ani nemyslíte na to, že je pro vás^t6 lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“^a t6 var.: nás ^a J 18:14
• 51Toto však neřekl ^ssám ze ^ssebe, ale jako velekněz onoho roku ^svyslovil ^sproroctví, že Ježíš má zemřít za národ,
• 52a ne jenom za národ, ale také za to, aby ^prozptýlené ^cBoží děti^a shromáždil v jedno.^b a J 1:12 ^b J 10:16
• 53Od toho dne byli tedy rozhodnuti, že ho zabijí.^a a Mt 26:4; Mk 14:1
• 54Ježíš pak již nechodil^a veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pustiny, do města jménem Efraim,^v7 a tam zůstal s učedníky. ^v7 [identifikace místa není jistá – je navrhováno dnešní Et-Taijibeh, které je ztotožňováno s Ofrou (Joz 18:23) či Efrónem (2Pa 13:19), což by bylo cca 19-24 km SV od Jeruzaléma] ^a J 7:1
• 55Byly blízko židovské velikonoce^t8 a mnozí z venkova^t9 vystupovali před svátky^t8 do Jeruzaléma, aby se očistili.^a t8 J 2:13; ř.: pascha (Mt 26:2p) ^t9 n.: z té krajiny ^a J 18:28; 2Pa 30:17n
• 56Hledali^a Ježíše, a ^pjak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátky?“ ^a J 7:11
• 57Velekněží a farizeové totiž ^pvydali nařízení, že pokud by se někdo dověděl, kde je, má to oznámit, aby ho ^smohli ^szajmout.