Izajáš – kapitola 55

1 Aj, všichni žízniví, pojďte k vodám, i ten, kdo nemá peníze. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte, kupujte bez peněz a bez úhrady víno a mléko.

• [v době nedostatku byla prodávána i voda;] 
• h.: stříbro; (3× v 1. a 2. v.)
• [za dar hojného života již bylo zaplaceno];
• symbol hojnosti, výživy a radosti;
• Pozvání se týká všech žíznivých. Podmínkou je žízeň, nic dalšího (žádné peníze, žádná úhrada) zapotřebí není., nevyžadují se.
• Jde o symboliku, která hovoří o žízni nikoliv fyzické, ale duchovní.
• Stejně symbolické je i víno a mléko – ukazují na utišení žízně, ale nejen v základní míře (k přežití – jako voda), ale „nadstandardně“. Člověk nejen uhasí palčivou žízeň, ale ještě se zasytí a dostane se mu radosti.
• Fyzická žízeň je známá všem lidem i zvířatům – jde o sžíravý pocit touhy po vodě.
  • Organismus usiluje v sobě udržet přiměřené množství vody a správnou koncentraci minerálů.
  • Spouštěčem pocitu žízně je hyperosmolalita nebo hypovolémie. Osmoreceptory se nacházejí v hypothalamu, baroreceptory a volumoreceptory jsou na více místech v cévách. Jejich podrážděním vzniká pocit žízně a organismus začíná šetřit vodou.
• Duchovní žízeň znamená duchovní vnitřní prázdnotu, nespokojenost, touhu po smyslu a po Boží přítomnosti..
  • Jako jsme fyzicky závislí na vodě, jsme duchovně závislí na vztahu s Bohem. Jako bez vody strádáme a hyneme žízní, stejně strádáme a hyneme bez Boha.
  • Jako voda přináší osvěžení a život, tak je přináší Bůh.
• O duchovní žízni mluvil vícekráte Ježíš:
  • J 4,13-14 „Kdo by se napil té vody, kterou já mu dám, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem vody tryskající k životu věčnému.“
  • J 6,35 „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“
  • J 7,37-39 „Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije. … Toto řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kdo v něj uvěřili.“
  • Žíznit je možno i po spravedlnosti: Mt 5,6 „Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.“
  • Zj 21,6 „Já dám žíznivému zadarmo z pramene vody života.“
  • Zj 22,17„A kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať nabere vody života zadarmo.“
  • 1K 10,4 „Pili z duchovní skály, která je provázela, a tou skálou byl Kristus
• Je jasné, že přinejmenším v hovoru se Samařankou, při Svátku stánků a ve dvou místech ve Zjevení se Ježíš na tento verš z Iz 55 přímo odkazuje.

2 Proč vydáváte peníze za to, co není chléb, a svůj výdělek za to, co není k nasycení? Bedlivě mě poslouchejte a budete jíst dobré věci, vaše duše si bude libovat v tuku.

• h.: odvažujete;
• Prorok poukazuje na problém Izraelců – oni duchovní žízeň a hlad pociťují a cesty k jejich utišení hledají.
  • Což jim slouží ke cti – vždyť kolik je lidí, kteří ani žádnou duchovní potřebu nepociťují?
• Dokonce jsou ochotni do tohoto utišení investovat. V čem je tedy potíž?
• Potíže je, že investují do věcí, které jim utišit duchovní hlad a žízeň nepomohou.
• Do čeho Izraelci investovali? A do čeho lidé k utišení duchovní nouze investují dnes?
  • (Problém je totiž univerzálně platný pro všechny lidi všech zemí a dob).
• Duchovní hlad a žízeň je možno řešit více způsoby – dají se ignorovat, dají se potlačit, „rozchodit“ nebo také „přerazit“¹.
  • Kdykoliv na mě dolehne pocit, že v mém životě není něco v pořádku, že mi chybí Bůh, že jsem hříšník, že mi schází smysl života nebo něco podobného, mohu se o to intenzivněji vrhnout do práce, podnikání, do radovánek, do sportu nebo zábavy. Mohu si najít milenku nebo vyrazit na cestu kolem světa.
  • Mohu si pustit hlasitěji televizi, vrazit si sluchátka hlouběji do uší či začít posilovat, skákat padákem nebo cestovat.
  • Jsem-li založen duchovněji, mohu začít meditovat, odříkat se, cvičit jógu, začít s dietou, vydat se na pouť.
• To všechno mě bude stát mnoho času, úsilí a peněz. Má duchovní nouze tím ale nezmizí.

3 Nakloňte ucho a ⁽pojďte ke mně,⁾ poslouchejte a vaše duše ožije. Uzavřu s vámi věčnou smlouvu — spolehlivá milosrdenství zaslíbená Davidovi.

• n.: bude živa;
• [Tato věčná smlouva – odpuštění hříchů a požehnání pod věčnou vládou davidovského krále – byla předmětem zaslíbení daných Davidovi, i když celý její obsah a způsob jejího uvedení mu byl zjeven jen v náznacích.]; srv. 2S 7:12 – 2S 7:16; 1Pa 11-14; Ž 89:20 – Ž 89:38; L 1:67 – L 1:75;
• Jaké je tedy řešení této zoufalé situace? Co si mám počít, když pociťují duchovní nouzi a nic nepomáhá?
• Boží odpověď je lidskou touhu je poměrně jednoduchá:
• Za prvé – Nakloňte ucho, poslouchejte: Věnujte pozornost tomu, co vám říkám.
• Za druhé – Pojďte ke mně: Obsahem Božích slov je pozvání.
• Za třetí – Pokud zareagujete na Mé pozvání, vaše duše ožije: Duchovní nouze pomine na základě
• čtvrtého bodu – Uzavření smlouvy s Bohem.
• Jde o starobylou smlouvu uzavřenou s králem Davidem: Ta je postavená na Božím milosrdném přístupu k lidem. Bůh při svém smluvním vztahu netrvá na okamžitém potrestání každého lidského hříchu, záleží Mu na vztahu.
• A tato smlouva je naprosto spolehlivá.

4 Hle, ustanovil jsem ho za svědka národů, za předáka a správce národů. 

• h.: přikazujícího; n~: ustanovitele pořádků;
• Zřejmě Davida, potažmo Krista – protože Davidovská smlouva je smlouvou Kristovskou.
• Když s ním Bůh uzavíral smlouvu, bylo její součástí, že se David / Kristus stane:
  •  svědkem národů: Národy a jednotlivci, kteří se rozhodnou do smlouvy s Ním vstoupit, pro to mají silný precedens. Znají Davidův či Kristův život, vědí, co je čeká. Vědí, do čeho jdou.
  • předákem národů: Součástí vstupu do „Davidovské“ smlouvy je, že člověk přistupuje na to, že jeho předákem bude Kristus.
    • Předák je první z rovných – nejzkušenější ze skupiny. Dělat předáka na šachtě vyžadovalo znalosti a zkušenost. Úkolem předáka bylo nejen co nejvíce vytěžit, ale hlavně dostat celou skupinu v pořádku zpět na povrch. .
  • správcem národů: Správce se stará, řídí a koordinuje. Má nadhled a ví, co je třeba. Když pracuji na statku, nemusím rozumět zemědělství, ekonomice ani meteorologii. Když mě správce pošle orat, jdu.

5 Hle, národy, které neznáš, povoláš, a národy, které tebe neznaly, k tobě poběží; kvůli Hospodinu, tvému Bohu, pro Svatého Izraele, neboť tě oslavil. 

• h. sg. chápán jako kolektivum; slovesa „neznaly“ a „poběží“ jsou v pl.
• Důvodem, proč se Izrael stane „úběžníkem“ pro „všechny možné“ národy je jeden – Hospodin.
• Hospodin, jediný pravý Bůh a Stvořitel je Bohem Izraele. Kdo se s Ním chce setkat, musí vyhledat Izraelce.
• Podobné je to i dnes, s tím, že uctívači Hospodina musejí vyhledat Krista.

6 ⁽Hledejte Hospodina,⁾ dokud se dává najít, volejte ho, dokud je blízko. 

• Nyní je otevřené okno příležitosti – Bůh je blízko, Bůh je „dostupný“. Bůh se chce nechat najít.
• Prorok říká: Nepropásněte tuto jedinečnou příležitost – nebude totiž trvat věčně.

7 Ať ničema opustí svou cestu a zlý člověk své úmysly, ať se navrátí k Hospodinu, a on se nad ním slituje — k našemu Bohu, protože je připraven mnoho odpustit.

• Pokání je univerzální odpovědí. Pokání je řešením. Změna smýšlení a směru životní cesty, vyhledání Boha, prosba za odpuštění – to vše otevírá Boží srdce ke slitování a odpuštění.

8 Vždyť moje myšlení nejsou myšlení vaše, ani vaše cesty nejsou cesty mé, je Hospodinův výrok. 

• n.: úmysly; 4× (vv. 8 a 9); 
• Boží myšlení je od lidského odlišné – hloubka vhledu je ale nesrovnatelná. Zvážíme-li, že Bůh ví vše, zatočí se nám z této představy hlava.
• Některé společné rysy mezi lidským a Božím myšlením existují, vždyť jsme stvořeni k Božímu obrazu. Boží pohled na svět není od lidského naprosto nepředstavitelně odlišný. Z Božího jednání se světem a z Bible vidíme, že pojmy jako láska, pravda, spravedlnost apod. chápe Bůh podobně jako my (resp. my podobně jako On).
• V těchto „Božích rysech“, v odlesku Božího charakteru v lidech spočívá značný význam člověka ve stvoření.

9 Neboť jako jsou nebesa ⁽vyšší než země,⁾ tak jsou mé cesty vyšší než cesty vaše a má myšlení vyšší  než myšlení vaše. 

• n.: vysoko / vyvýšena nad zemí; 
• Odlišnost Svého (Božího) a lidského myšlení a jednání Bůh vysvětluje na srovnání nebes a země.
• Lidský život je ohraničen fyzickou realitou stvořeného světa. Ta ale zdaleka není vším – kromě fyzického světa existuje ještě svět duchovní.
• Vzhledem k tomu, že je pro nás nepřístupný, jsou naše představy o něm jen velmi vágní.
• Jisté ale je, že jeho rozsah je obrovský – pravděpodobně stvořený svět tvoří pouhé malý zlomek celé reality.
  • Můžeme si pomoci obrazem z kosmologie – ta v současné době odhaduje stvoření vesmíru takto:
    • Temná energie: ~68 %
    • Temná hmota: ~27 %
    • Baryonová (běžná) hmota: ~5 %
  • Nemáme tedy žádnou smysluplnou představu o devadesáti pěti procentech vesmíru.
  • Pokud by např. temnou hmotou a energií byl duchovní svět (nebesa), přesahoval by jeho rozsah dvacetkrát rozsah našeho světa; a neměli bychom o něm naprosto žádné relevantní informace (kromě střípků v Bibli).
• Je dost možné či spíše pravděpodobné, že duchovní svět je oproti našemu fyzickému světu nepředstavitelně větší.
  • Kdo se ponoří do studie makro- nebo naopak mikrokosmu, brzy se začne ztrácet v nepředstavitelných měřítcích.
  • A to vůbec nemluvíme o tom, že duchovní svět se může nacházet v jiných dimenzích, paralelních vesmírech atd. Takovéto úvahy je možno rozvíjet do nekonečna.
  • Podobná závrať nás jímá, začneme-li rozvíjet myšlenku Stvořitele jako programátora u klávesnice počítače – my bychom potom žili ve virtuálním prostředí či v matrixu; realita by se ale nacházela jinde.
• Můžeme si pomoci také představou mravence, jehož celým světem je mraveniště. Bůh v takovém případě říká: Jako je Zeměkoule větší než tvoje mraveniště, tak je moje myšlení větší, než tvoje.
• A jako je omezené myšlení mravence oproti myšlení lidskému, tak je omezeno myšlení lidské proti Božímu.

10 Tak jako déšť či sníh padá z nebe a nevrací se tam zpět, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou — dává zrno tomu, kdo rozsévá, a chléb tomu, kdo jí — 11 tak bude mé slovo, které vyjde z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná to, co si přeji, a zdárně dokáže to, k čemu ho pošlu.

• var. (Pš): vyšlo;
• Nyní Bůh mění téma a hovoří o Svém slově.
• Boží slovo je něco mimořádného, liší se od ostatní slov pronášených lidmi nebo kýmkoliv jiným.
• Ani běžná lidská slova nejsou pouhým vlněním vzduchu – nesou v sobě informaci, která má oproti pouhému fyzikálnímu efektu svou „přidanou hodnotu“.
  • Jde o věčný problém fyzikalistů, tedy lidí, kteří chápou realitu výhradně na základě fyzikálních procesů.
  • Jejich přístup je zjevně nesprávný – vytištěný jídelní lístek je více, než celulóza a tiskařská čerň. Sebehlubším zkoumáním jeho vlastností nejsem schopen odhalit obsah informace na něm vytištěné.
• Když někomu řeknu, že je idiot, vypůsobí vlnění vzduchu vyprodukované mými ústy zcela jiné (a dalekosáhlé) důsledky, než když mu řeknu, že je bezva chlap.
• A to se stále pohybujeme pouze v lidském světě. Informace řečená Bohem je ještě na zcela jiné úrovni – Boží slovo má stvořitelskou moc.
• Nejen, že nejde o pouhé „vlnění vzduchu“, ale nejde ani pouze o informaci v Boží slově obsaženou. Tuto Boží informaci totiž provází nadpřirozená moc, která toto slovo podporuje.
• Prorok to vyjadřuje jasně: –Slovo, které vyjde z Božích úst se nenavrátí s prázdnou, nýbrž vykoná (zdárně dokáže) to, co si Bůh přeje a k čemu ho posílá.
• Přirovnání k zavlažování je případné: Vláha shůry vypůsobí úrodnost země a tím nasycení lidí – stejně Boží slovo (také shůry) vypůsobí žádoucí efekty mezi lidmi (např. lidi přivede k Bohu).

12 Neboť s radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji. Hory a návrší před vámi propuknou v jásot a všechny stromy na poli budou tleskat rukama. 

• [historicky vzato: vyjítí z babylonského zajetí (Iz 35:10; Iz 52:9)] ^t14 n.: budete vyvedeni; var. (Qu): půjdete ^a Iz 44:23!
  13Namísto křoviny^a vyroste^b cypřiš^c a místo plevele vyroste myrtoví. Bude to k Hospodinovu věhlasu^t15 jako věčné znamení,^d které nebude zmařeno.^t16 t15 h.: jménu; Dt 26:19; n~: jako pomník (srv. Iz 56:5) / svědectví ^t16 h.: vyťato; Iz 56:5; [používáno o vyhlazení potomků nebo památky na zemřelého – srv. Rt 4:10; Jr 33:17] ^a Iz 7:19 ^b Iz 34:13::; Iz 32:13; Iz 5:6 ^c Iz 41:19 ^d Iz 7:14; Iz 8:18

1. Geniálně to popisuje C. S. Lewis v Radách zkušeného ďábla. ↩︎