Izajáš – kapitola 54

1 Výskej, neplodná, ty, která jsi nerodila, propukni v radostný křik a jásej, ty, která ses nesvíjela bolestí, protože více bude synů opuštěné nežli synů provdané, praví Hospodin.

Neplodnost je hrozná. Trápení neplodných párů je sužující, celoživotní a a kromě těhotenství na ně neexistuje lék. Ženy trpí bezdětností více, než muži.
Neplodnost je těžká i dnes, v biblických časech ale byla ještě tragičtější.
Frustrace je neustálá (každý pohled na jiné rodiče či děti je jako bodnutí dýkou do srdce).
Štěstí, když se otěhotnění podaří, je nepopsatelně velké.
Motiv neplodnosti se táhne Písmem jako „červená nit“: Význačných neplodných žen je v Bibli uvedeno nejméně sedm: Sára, Rebeka, Ráchel, Manoachova žena, Chana, Šúnemanka¹ (za Elíši, 1Kr 4), Alřběta.
- Jejich děti byly význačné: Izák, Jákob, Josef, Samuel, Samson, Jan Křtitel, aj.
I když to není zdaleka pravda, tradičně se předpokládá, že příčina neplodnosti bývá spíše na straně ženy².
Jednou z „příčin“ neplodnosti je samozřejmě také absence manžela.
Prorok neplodnou ženu vyzývá k radosti a jásotu. Proč? Protože děti mít bude, a to dokonce více, než ty ostatní, šťastně rodící „zasloužilé“ matky. Jak je to možné? Jak se to může stát? Jak může neplodná či neprovdaná v plodnosti předstihnout ostatní?
Jak jsme již řekli, nic jiného, než těhotenství na neplodnost nepomůže – vysvětlování či poukazování na to, že život je více, než jen rození dětí, nefungují.

2 Rozšiř místo svého stanu, roztáhni celty svých příbytků, nedrž se zpět! Prodluž svá lana a upevni své kolíky.

h.: ať se roztáhnou;
Neplodné ženy jsou dokonce vyzývány, aby se připravily na to, že budou mít „velkou domácnost“
Domácnost tehdy znamenala nikoliv byt nebo dům, ale stan. Ženy jsou vyzývány, aby svůj stan zvětšily, učinily prostornějším a připravily na nápor, jaký přináší obývání mnoha dětmi (což samozřejmě přináší mnoho radostného halasu, „štěbetání“ a chaosu).
A ne domácnost trochu velkou, ale hodně velkou. Mají svou domácnost připravit na příchod ne jednoho nebo dvou dětí, ale mnoha a mnoha.

3 Protože se rozhojníš napravo i nalevo a tvé potomstvo zdědí národy a osídlí zpustošená města.

h.: se provalíš;
n.: získá do vlastnictví;
Zjišťujeme, že prorok (a Bůh) mluví obrazně – nikoliv o nějaké konkrétní nešťastné neplodné ženě, ale o celém izraelském národu.
Ten, přestože prožívá či prožíval kritické období, kdy se zdálo, že vůbec nepřežije, že vymře; období, kdy se děti nerodily nebo umíraly, se nyní má přichystat na budoucí dramatický růst, přímo na populační explozi.
Lidí bude tolik, že budou potřebovat další a další prostory k osídlení.
Jistě lze chápat nejen prvoplánově populačně (že z Izraele vznikne velký národ³), ale i duchovně – Kristus je ze Židů a křesťanů je mnoho.

4 Neboj se, protože se nebudeš stydět, neostýchej se, protože nebudeš zahanbena. Neboť zapomeneš na hanbu svého mládí a na potupu svého vdovství již nevzpomeneš.

[může se vztahovat k době otroctví v Egyptě;
[může znamenat dobu vyhnanství, kdy byl Izrael sám, jako vdova];
Těžká historická období, kdy ti hrozilo vyhynutí, budou zapomenuta.

5 Vždyť tvým manželem je tvůj Tvůrce, jeho jméno je Hospodin zástupů, a tvým vykupitelem je Svatý Izraele — nazývá se Bohem vší země.

n.: pánem;
Bůh se vůči Izraeli určuje jako manžel a vykupitel.
Být „paní prezidentovou“, resp. královnou jistě má své výhody, zastání a zajištění je značné.
Vykupitel zase je ochoten za získání zaplatit či obětovat cokoliv.
Bůh se k oběma „pozicím“ vůči Izraeli (a církvi) hrdě hlásí – a nelze mít po svém boku nikoho mocnější. Vždyť Hospodin, manžel a zastánce je zároveň Stvořitelem všeho jediným pravým Bohem).

6 Neboť Hospodin tě povolal jako ženu propuštěnou a ztrápenou, ⁽ženu mládí,⁾ když byla zavržena, praví tvůj Bůh.

h.: ztrápeného ducha;
Bůh se svého lidu (či svých dvou „lidů“) ujímá v době, kdy je opuštěný, nešťastný a nepřijímaný.
Konstatuje, že bídné období bylo důsledkem ženina hříchu a následného zapuzení.

7 Na malou chvíli jsem tě opustil, ale ve velikém slitování tě shromáždím.

Opuštěnost a neštěstí Izraele byly důsledkem zaslouženého trestu.
Nyní ale v Boží mysli opět naprosto bezbřeze převládá láska a soucit.
Období svého „naštvání“ Bůh charakterizuje jako malou chvíli, jako epizodu.

8 V návalu rozhořčení jsem před tebou na chvíli skryl svou tvář, avšak ve věčném milosrdenství se nad tebou slituji, praví tvůj vykupitel Hospodin.

Hospodin nezakrývá, že měl na svůj lid / manželku opravdu velký vztek a že ji na přechodnou dobu opravdu opustil, že ji přestal podporovat a chránit.
Opět ale mluví o tom, že šlo o chvíli a tuto chvíli srovnává s věčností pokračujícího vztahu.
Proti sobě stojí chvíle a věčnost – vždyť každá válka, každé neštěstí i každá nemoc jednou skončí. A pro Boha šlo pouze o „epizodu“ v nekonečném příběhu Jeho vztahu s lidmi.
Jenže co my, lidé? Rok, měsíc, ba i týden mohou být pro člověka k nepřečkání. je-li ve válce, ve vězení nebo v nemocnici. Nepodceňuje Nejvyšší lidskou stránku věci?
Díky Ježíšově pozemské misi můžeme s jistotou říci, že nikoliv – Bůh nedostatkem empatie netrpí.
Bůh dobře ví, jaké je to být člověkem, jak nekonečná dokáže být „chvíle“.
Mnohokrát při čtení Bible narážíme na otázku „velké Boží kompenzace“ – nyní k tématu můžeme stručně říci, že Bůh má v záloze něco, co pozemské utrpení dokáže „vykompenzovat“. O co jde, se můžeme pouze dohadovat. Je možné, že kompenzací je samotná Boží přítomnost.
Můžeme zde opět připomenout, že Bůh ani nepotřebuje lidi aktivně trestat – stačí, když se odtáhne, přestane se jimi zabývat, nechá je samotné sobě a bez ochrany. Zkáza je pak nevyhnutelná.

9 ⁽Vždyť je to pro mne jako při vodách Noeho,⁾ kdy jsem přísahal, že už vody Noeho nezaplaví zemi. Tak jsem přísahal, že se na tebe nerozlítím, ani že tě neokřiknu.

var.: Je to pro mne jako za dnů Noeho;
n.: nebudu napomínat;
Jde o velmi silné a zásadní prohlášení. Boží přísaha po potopě byla bezpodmínečná a věčná (duha se stále ještě objevuje). Všichni z Boží přísahy Noemu dodnes těžíme a budeme těžit až do Kristova návratu. Bůh lidstvo již podruhé globálně nezahubí, bez ohledu na to, jak moc bychom si o to z naší strany „koledovali“.
Na roveň přísaze Noemu zde Bůh dává přísahu novou o tom, že se již na svůj lid nerozlítí, na dokonce, že jej ani neokřikne.
Což je divné – řekl bych, že od Izajášových dob proběhlo ještě mnoho „kol“ Božích trestů vůči svému lidu Izraeli. Běžně také probíhají tresty proti Božímu novozákonnímu lidu. Když je výchova či trest zapotřebí, Bůh neváhá je aplikovat.
Nejde z Jeho strany o nedodržení této přísahy? Jaké je možné vysvětlení?
- Mezitím je v 53. kapitole široce pojednáno o Služebníku Mesiáši – období po Mesiáši je z hlediska Božích trestů zřejmě odlišné od období před Ním. Po Mesiášově spasitelném díle se již Bůh na svůj lid „nerozlítí“ ani jej „neokřikne“. Babylónské zajetí spadá do období „před Kristem“ a bylo tedy z hlediska Božího hněvu zřejmě horší.
- Je zřejmě rozdíl mezi zničujícím Božím rozlícením (ve smyslu potopy, zničení Sodomy či babylónským vpádem) a „běžným“ hněvem či kázní, jakou uplatňuje např. otec na své děti.
- Boží přísaha tedy neznamená, že už nikdy nebude bolest, utrpení nebo nějaké formy Boží výchovy, ale že Boží postoj vůči Jeho lidu už nebude tak zničující – nebude se k němu chovat jako k nepřátelům, které je třeba zahubit. Židé ani církev nebudou nikdy úplně vyhubeny.
Jinak řečeno – všechny další proběhlé tresty v historii Izraele i křesťanské církve byly v Božích očích „dílčí“ a za porušení této přísahy je nepovažoval.

10 Neboť hory mohou ustoupit a kopce se otřást, ale mé milosrdenství od tebe neustoupí a má smlouva pokoje se neotřese, praví tvůj slitovník, Hospodin.

A tato smlouva o „nezničení“ je naprosto trvalá a spolehlivá.
Mé milosrdenství od tebe neustoupí: Již nikdy se na tebe nebudu dívat jinak, než prismatem milosrdenství.
Má smlouva pokoje se neotřese: Smlouva mezi námi nebude nikdy zpochybněna nebo porušena. Mezi Bohem a jeho lidem bude trvalá smlouva pokoje – to je jistě výdobytek Mesiášovy oběti.
Hospodin se nazývá Slitovníkem Izraele – pokud jsem byl schopen dohledat, jde o ojedinělé slovo. Naopak základ, ze které je odvozen (slitování) je velmi častý.
- Jde o další z Božích jmen či atributů – Bůh je slitovný, je to součást Jeho charakteru. Takový zkrátka je.

11 Zkroušená, bouří zmítaná, která jsi nedošla potěšení, hle, já uložím v antimonu tvé kameny a tvé základy položím na safírech.

h.: v antimonitu; [sulfid antimonitý – černý prášek používaný jako líčidlo (Jr 4,30) k zvýraznění očí; přeneseně se tak označoval černý tmel, do nějž se zasazovaly drahé kameny, aby lépe vynikla jejich barva];
Bůh dobře ví, kolik toho Izrael během babylónského zajetí zakusil – že byl zmítaný hroznými okolnostmi a nezažíval nic pozitivního.
Nyní se Hospodin chystá u svého lidu naopak zdůraznit jeho nádheru. Nevidí jej již jako lid vzpurný a odpudivý, ale jako nádherný drahokam. Tuto změnu bezpochyby mohl vypůsobit opět pouze Mesiáš.
Jde o obecný princip platný i pro NZ církev: Lidské plemeno je pro Boha nepřijatelné – hloubka naší zkaženosti a zla v nás je extrémní⁴. Padlé lidi od Boha odděluje nepřekročitelná propast. Překlenout ji mohl pouze Kristův kříž.
Po Kristově kříži se situace radikálně změnila – Bůh se již na lidi nedívá prizmatem odmítnutí a odporu, ale prizmatem Kristovým.
Zmínka o antimonu zřejmě má zdůraznit kontrast nádhery Božího lidu (očištěného Mesiášem) na pozadí černého a neproměněného světa.

12 Tvá cimbuří učiním z rubínu, tvé brány z berylů a celé tvé ohraničení z drahých kamenů.

h.: slunce; [prav. na základě stínů, které ve slunci vrhá vrchní část hradeb;
h:: z berylových kamenů; HL; [n.: z jiskřivých k.; (dříve se používaly k rozdělávání ohně)];
n.: (vymezené) území;
Drahokamy zdobí veškerá ohraničení území svatého lidu – cimbuří hradeb, brány i vše ostatní. Vše svorně signalizuje: Zde sídlí někdo cenný, pro Boha oddělený a Bohem milovaný.

13 Všichni tvoji synové budou Hospodinovými učedníky a ⁽hojný bude pokoj tvých synů.⁾

n~: tvým synům se bude dařit velmi dobře;
Mít úspěšné děti je sen každého řodiče.
Mít je navíc věřící, zbožné a spokojené – co chtít více?

14 Budeš upevněna spravedlností. Jistě budeš vzdálena od útlaku, neboť se nebudeš bát, a od zkázy, neboť se k tobě nepřiblíží.

h. impv. zde vyjadřuje jistotu;
Bůh nadále promlouvá ke svému lidu – budu na tebe hledět jako na spravedlivou.
A dohlédnu na tvé bezpečí a klid – nikdo se proti tobě neodváží.

15 Hle, kdo se proti tobě srotí, srotí se beze mne. Kdo se proti tobě srotí, kvůli tobě padne.

V žádném případě již nebudu mít podíl na žádných akcích proti tobě.
Doposud tomu tak nebylo – během asyrské i babylónské agrese Hospodin nepřátele Izraele aktivně ponoukal.

16 Hle, já jsem stvořil kováře, který rozdmýchává z uhlí oheň a vytváří ⁽nástroj pro⁾ své dílo, a já jsem stvořil ničitele, aby hubil.

n.: zbraň jako;
Bůh je za vším. Nemůže se stát nic, co by Hospodin „neschválil“.
Dosavadní katastrofy byly Bohem iniciované – šlo o Boží tresty.

17 Žádný nástroj vytvořený proti tobě neuspěje a každý jazyk, který povstane proti tobě na soudu, usvědčíš z viny. Toto je dědictví Hospodinových otroků, jejich spravedlnost ode mne, je Hospodinův výrok.

n.: Žádná zbraň …
[po 53. kp. se již v Iz nevyskytuje sg. otrok, ale pl. otroci, tj. potomstvo H. otroka) – ti, kteří jsou věrní Hospodinu];
Bůh rozhoduje o tom, co je spravedlivé. A těm, kdo Mu patří, svým otrokům spravedlnost z milosti „přiděluje“.
Je-li člověk obdařen touto Boží spravedlností, je nenapadnutelný – žádné obviňování nemá šanci na úspěch. Vždyť – když Nejvyšší Soudce člověka prohlásí z spravedlivého, kdo by to mohl rozporovat?
- Spravedlnost v Božích očích neznamená dokonalý či bezhříšný život, ale patřit Bohu a mít s Ním otevřený vztah.
Vůči Božím otrokům nemají šanci žádná obviňování či útoky na jejich spravedlnost, ale ani zhoubné plány či fyzické útoky. Když Bůh stvořil kováře, má dost moci na to dohlédnout, aby jím vykované zbraně nebyly použity proti Jeho lidu.
Lze uzavřít obecně a vztáhnout na každého věřícího: Patříš-li Bohu, jsi lidmí nenapadnutelný. Pokud se na tebe přece jen nějaké útoky dějí, je to Boží vůle (jde např. o trest nebo zkoušku).

Nebyla neplodná, ale měla starého manžela. ↩︎
Lidé měli odjakživa lidé měli odpozorováno, že tomu tak není zdaleka vždy – všichni znali pravidlo: Když kráva nerodí, vyměním býka. U lidí se ale realizuje obtížně. ↩︎
Striktně vzato Izrael zůstává malým národem – je se svými asi deseti miliony obyvatel zhruba v polovině žebříčku velikosti národů. ↩︎
Kdo nevěří, ať si pustí zprávy nebo přečte noviny. ↩︎

Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz