Izajáš – kapitola 48

1 Slyšte toto, dome Jákobův, totiž ti, kdo se nazývají Izraelovým jménem a vyšli z Judových beder,  přísahají v Hospodinově jménu a připomínají Boha Izraele, avšak ne ⁽v pravdě ani ve spravedlnosti,⁾

• dle Qu; TM: vod;
• n.: pravdivě ani spravedlivě;
• Adresát slov je jasný a hned v oslovení je také zdůrazněno, v čem je adresátův problém: „Geneticky“ Hospodinu patří a také se k Němu hlásí. Možná by se dalo říci, že se jako Boží lid prezentují či že se Hospodinem „ohánějí“.
• V jejich vztahu k Hospodinu je ale přítomno velké „ALE“ – nevztahují se k Němu ani v pravdě, ani ve spravedlnosti. Přestože o Bohu mluví, nezajímá je Jeho názor, neberou ohled na to, co Hospodin říká a co chce. A co Bůh od svého lidu chce? Aby vztah jeho lidu k Němu byl opravdový a pravdivý – aby si nevymýšleli a nelhali. A aby dbali na spravedlnost – aby brali ohled na to, že Mu na spravedlnosti velmi záleží.

2 ačkoliv se nazývají podle svatého města a opírají se o Boha Izraele — Hospodin zástupů je jeho jméno:

• n~: spoléhají na …;
• Opět velké AČKOLIV – něco jiného říkají a něco jiného dělají.

3 Dřívější věci jsem odedávna oznámil, z mých úst vyšly a rozhlásil jsem je, náhle jsem způsobil, že přišly. 

• Hospodin většinou nejedná bez toho, aby lidi předem neupozornil či je nevaroval. Hospodin řekne, že něco udělá – tím je to dáno: rozhodnutí je přijato a bude realizováno.
• Pak to rozhlásí. A nějakou dobu se neděje nic. Co dosti často vede k tomu, že lidé na Jeho slovo zapomenou nebo je vytěsní či vyignorují.
• Nicméně po nějaké době čekání či nečinnosti se Bůh postará o to, aby se věc stala – a většinou je to pak z pohledu lidí náhle, nečekaně.

4 Protože jsem věděl, že jsi zatvrzelý, šlacha železná je tvoje šíje a tvé čelo je bronzové,

• [obraz člověka, který napnul svoje svaly – zvl. na obličeji a šíji – jako výraz rozhodného odmítnutí a vzpoury];
• Šíje jako železná šlacha a čelo z bronzu – jsou „pěkné“ obrazy vyjadřující naprostou nepoddajnost, neochotu se podřídit nebo přiznat Bohu pravdu.

5 Oznamoval jsem ti ty věci předem. Zvěstoval jsem ti je dříve , než přišly, abys neřekl: Mé zpodobení  to učinilo, moje tesaná modla či má odlitá modla to přikázala.

• h.: je, tj. ty věci;
• Vidíme, že Bůh někdy věci zjevuje předem, aby dal najevo, že za nimi stojí On. Jestliže ale Boží prorok řekne, co se stane, a ono se to opravdu naplní, jde o bezpečný důkaz, že za událostí stojí Hospodin.
• Bůh tak předchází riziku, že by Izraelci některé události přičetli svým modlám. Ve smyslu:
  • Přišlo zemětřesení – Izraelci řeknou: To je přece jasné, přišlo zemětřesení, protože jsme o to prosili naše modly, resp. protože jsme naše baaly zanedbávali. Přestože modly samozřejmě žádné zemětřesení udělat nemohou, může to být matoucí.
  • Když ale prorok jasně se hlásící k Hospodinu řekne: Přijde zemětřesení (protože ho pošle Hospodin) a ono skutečně přijde, je těžší událost přičítat někomu jinému nebo se vymlouvat.

6 Slyšel jsi to a nyní na to všechno pohleď. A vy — což to nebudete oznamovat? Způsobil jsem, že od nynějška uslyšíš nové věci, skryté, které jsi neznal. 

h.: střežené věci; srv. Ř 16:25.Ř 16:26
7Nyní byly stvořeny, nikoli dříve, dodnes jsi o nich neslyšel, abys neřekl: Hle, věděl jsem to.^t7 t7 h. pl.; n.: znal jsem je
8Neslyšel jsi, ani jsi nevěděl; tvé ucho nebylo dříve otevřeno, protože jsem věděl, že budeš stále jednat zrádně, vždyť vzbouřencem^t8 jsi byl nazván od matčina lůna. ^t8 Iz 53:12; n.: vzpurníkem; Iz 46:8
9Kvůli svému jménu zdržuji svůj hněv^a a pro svou chválu se vůči tobě krotím, abych tě nevyhladil.^b a Jon 4:2srv; Na 1:3; Př 19:11 ^b Neh 9:31srv
10Hle, přečistil^a jsem tě, ale ne jako stříbro, vyzkoušel^t9 jsem tě v peci^b soužení.^c t9 opraveno TM: bchartíká – vyvolil jsem tě – dle 1QIs na bchantíká (srv. Jr 9:6!); Dt 8:2v ^a Iz 1:25 ^b 1Kr 8:51 ^c Dt 26:7; Neh 9:9
11Kvůli sobě, kvůli sobě samému to učiním, vždyť jak může být ⁽mé jméno^)t10 znesvěcováno? Svou slávu jinému nedám.^a t10 tak vkládá LXX; Qu: jak mohu být … ^a Iz 42:8!
12Slyš mě, Jákobe, Izraeli, můj povolaný.^t11 Já jsem,^a já jsem první, já jsem také poslední.^b t11 n~: kterého jsem povolal; Iz 42:6 ^a Iz 41:4!; Iz 46:4 ^b Zj 1:8; Zj 22:13
13Ano, má ruka založila^a zemi a má pravice rozestřela^b nebesa; volám na ně a společně se postaví. ^a Iz 51:13; Iz 51:16; Př 3:19; Žd 1:10 ^b Iz 40:22v
14⁽Shromážděte se, vy všichni, a slyšte:^)t12 Kdo ⁽z nich^)t13 oznámil tyto věci? Ten, kterého Hospodin miluje, vykoná jeho záměr s^t14 Babylonem^a (a jeho paže bude na Chaldejcích.^)t15 t12 var.: Všichni se shromáždí a budou poslouchat. ^t13 n.: mezi nimi; [může odkazovat na modly ve v. Iz 48:5]; var.: z vás / mezi vámi ^t14 n.: v / proti … ^t15 var.: a s jeho potomstvem – s Chaldejci; LXX: … vyhladí símě Chaldejců; $ ^a Jr 50:45
15Já, já sám jsem promluvil a také jsem ho povolal. Přivedl jsem ho a dopřeji úspěch^a jeho cestě.^t16 t16 dle LXX; TM: jeho cesta uspěje. ^a Sd 18:5srv; Neh 1:11; Joz 1:8
16Přistupte ke mně, slyšte toto: Od počátku jsem nemluvil tajně,^a od chvíle, kdy to nastalo, já jsem při tom. A nyní mne poslal Panovník Hospodin ⁽se svým Duchem.^b)t17 t17 h.: a jeho Duch / a svého Ducha ^a Iz 45:19; J 18:20srv ^b Iz 11:2; Iz 42:1
17Toto praví Hospodin, tvůj ⁽vykupitel, Svatý Izraele:^)a Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyučuje ke tvému prospěchu, který tě vodí cestou, po níž^b půjdeš. ^a Iz 43:14; Iz 47:4 ^b Iz 30:21
18Kéž bys pozorně naslouchal^a mým příkazům! Tvůj pokoj by byl jako řeka a tvá spravedlnost^b jako mořské vlny,^c a Jr 6:19 ^b Iz 9:7; Iz 32:17; Iz 54:13n; Iz 60:17; Ž 85:11 ^c Iz 51:15
19tvého potomstva by bylo jako písku,^a potomků^t18 z tvého lůna^b jako jeho zrnek;^t19 nebylo by vyhlazeno^c ani vyhubeno^d jeho^t20 jméno přede mnou.^t21 t18 n.: výhonků; Iz 61:9; Iz 65:23; Jb 5:25 ^t19 n.: oblázků / štěrku ^t20 var.: tvé ^t21 n.: z mé přítomnosti ^a Iz 10:22; Jr 33:22; Oz 2:1! ^b 2S 7:12 ^c Rut 4:10!; 1Kr 2:4; Abd 1:10; Př 2:22 ^d Dt 4:26
20Vyjděte z Babylona,^v22 utečte od Chaldejců, se zvukem jásotu to oznamujte a rozhlašujte, přineste to až na konec země. Prohlašte: Hospodin vykoupil^a svého otroka Jákoba! ^v22 [Židé nemuseli přímo utíkat (Iz 54:12), ale měli si pospíšit, kvůli soudům přicházejícím na Babylon; poslední zmínka o Babyloně v Iz] ^a Iz 44:22n; Jr 31:11
21Neměli žízeň,^v23 když je vodil^a pustinami. Nechal pro ně prýštit vodu ze skály; rozdělil skálu a vytryskla voda.^b v23 [tak jako se Bůh staral o svůj lid po vyjití z Egypta (Iz 32:2; Iz 35:6; Iz 49:10; Ex 17:6), tak se bude starat i po vyjití z babylonského zajetí ] ^a Am 2:10 ^b Nu 20:11
22⁽Ničemové nemají pokoj,^v24 praví Hospodin.^)t25 v24 Iz 39:8p ^t25 h.: Není pokoj, praví Hospodin, pro ničemy; //57,21; Iz 3:11; srv. Jr 12:12!; Ž 38:4; [tj. nebude se jim dařit dobře; Dt 29:18; 2Kr 4:26]