Zjevení – kapitola 8

1 A když otevřel sedmou pečeť, nastalo v nebi ticho asi na půl hodiny. 

• Podle jednoho vtipu je půlhodinového ticho důkazem toho, že muži budou v nebi o třicet minut dříve než ženy 😊😊.
• Nicméně co ticho může znamenat? Zřejmě jde o napjaté ticho, případně „ticho před bouří“.
• Pečetě jsou již rozlámány všechny, nic by tedy nemělo bránit otevření a přečtení svitku (což zřejmě znamená úplně poslední fázi, případně závěrečnou hroznou fázi, případně úplný konec dějin světa tak, jak jej známe).
• Všichni napjatě očekávají, co po rozlomení poslední pečetě bude následovat.
  • Něco ve smyslu zmáčknutí posledního červeného tlačítka nebo přecviknutí posledního drátku v neznámém elektronickém zařízení. Člověk kleštěmi přecvakne drátek, zmáčkne tlačítko a instinktivně se přikrčí očekáváním, co přijde.
  • Zatím po rozlomení každé pečetě následovaly události dramatické či hrozné – očekávání, že poslední pečeť přinese něco ještě dramatičtějšího či horšího, je oprávněné.
• Shrnutí dosavadních událostí:
  • 🔹 1. pečeť – Bílý kůň s lukem
  • 🔹 2. pečeť – Rudý kůň s mečem (války)
  • 🔹 3. pečeť – Černý kůň s vahami (drahota)
  • 🔹 4. pečeť – Bledý kůň se Smrtí a Hádesem (masové umírání)
  • 🔹 5. pečeť – Duše mučedníků (pronásledování věřících)
  • 🔹 6. pečeť – Kosmické otřesy
  • Mezihra – Zapečetění Božího lidu, Zástup před trůnem
  • 🔹 7. pečeť – Ticho v nebi

2 A uviděl jsem sedm andělů, kteří stáli před Bohem; a bylo jim dáno sedm polnic.

• Co se tedy následuje po poslední pečeti?
• Sedmá pečeť kupodivu kromě ticha nestartuje jednu další konkrétní událost, ale otevírá celou další sekvenci (sedmi) událostí.
• Uvádí na scénu sedm andělů s polnicemi, z nichž každá přinese další hrozivé události, které si nijak nezadají s událostmi po jednotlivých pečetích.
• Tito andělé byli připraveni před Bohem a čekali, až jim bude dám pokyn, aby začali dávat signály.
• Polnice sama nic „nedělá“, ale vydává signál, že se má něco začít dít.
  • Jde o obraz polnice válečné (nebo náboženské), která se používala pro vydávání rozkazů vojskům. Velitel vydal signál a ten se přenesl k řadovým vojákům skrze signál polnice. Signály byly různé s různým významem: šlo o signál ke svolání vojska, zahájení pochodu, zahájení bitvy, poplach, zastavení boje, vítězství nebo konce bitvy.
  • Signály se rozlišovaly podle charakteru zvuku, ale také po počtu tónů a počtu opakování.
• Každý anděl tedy měl od Boha přidělenu svou agendu, k jejímuž naplnění vydal svou polnicí pokyn.
• Andělé budou troubit jeden po druhém – události se měly dít postupně, krok za krokem, jeden po druhém. Bůh má vše pečlivě naplánované. Vše má dopředu připravený scénář, vše probíhá koordinovaně.
• Pokud si dějiny představíme jako velkou orchestrální skladbu, je všechno dopředu zapsáno v notách. Přesto jednotlivé sekce vždy čekají na dirigentův pokyn – když dostanou signál, začnou hrát svůj part. Dirigentem je Bůh, andělé s polnice jsou první houslista, atd.
• Jde o orchestraci dějin.
  • Termín orchestrace se používá např. pro popis vývoje embrya po oplození: buňky se množí dle přesného plánu – v jednu chvíli se jedna buňka „rozhodne“ a začne se vyvíjet jako srdce, jiná buňka jako mozek. Působí to dojmem, jako by neviditelný dirigent svou taktovkou vydával buňkám pokyny.
• Zde dle pokynu Boha došlo k „rozbalení“ dalšího balíčku dějinných událostí.
• Kromě orchestrace situace připomíná ještě počítačový program: Při kliknutí na ikonu s příponou .exe (rozlomení sedmé pečeti), dojde k rozbalení další sekvence programů, které se začnou postupně spouštět.

3 A přišel jiný anděl, který měl zlatou kadidelnici, a postavil se k oltáři; bylo mu dáno množství kadidla aby "I have dal s modlitbami všech svatých na zlatý oltář, který "I have před trůnem. 

• n.: k modlitbám;
• Kadidelnice je nosičem kadidla, nádobou, kde kadidlo hoří. Byla používána při bohoslužbě v Chrámu. Kadidlo je směs, která po zapálení produkuje vonný dým. Symbolicky vyjadřuje modlitby.
• V dnešní době je kadidlo používání během ŘK a pravoslavné bohoslužby.
• Dle Drápala (resp. Hietta) anděl jedná jako kněz. Denně se v chrámu pálilo kadidlo, ale jen jednou ročně vstupoval velekněz s kadidlem do velesvatyně a pálil ho na zlatém oltáři. A právě v tom okamžiku zazněly polnice ohlašující Jom Kippur. Do té doby se obřad odehrával v tichu a trval prý asi půl hodiny.
• Zde je kadidlo přidáno k modlitbám na oltář; platí tedy: kadidlo ≠ modlitby, kadidlo a modlitby jsou dvě různé věci.
  • Ve Zj 5,8 je oproti tomu napsáno, že kadidlo a modlitba jsou totožné (kadidlo je modlitbou nebo modlitba je kadidlem). Kadidlo modlitbu symbolizuje přímo. (čtyřiadvacet starců padlo před Beránkem – každý měl harfu a zlaté číše plné kadidla, to jsou modlitby svatých.).
  • V žalmu 141,2 je napsáno „Nechť má modlitba je před tebou jako kadidlo, pozvednutí mých rukou jako večerní oběť.“ Slovo „jako“ možná ukazuje spíše k symbolickému vyjádření než k totožnosti.
• Shrňme si, co se děje před trůnem u oltáře:
  • Centrem všeho jsou modlitby svatých. Ty jsou primární, kolem nich se „točí“ to ostatní. (Modlitby lze definovat jako vše, co křesťané říkají Bohu).
  • Modlitby jsou položeny na zlatý oltář před trůnem: Modlitby se dostávají se samého centra Boží pozornosti.
    • To je důležité – lidské modlitby nepadají v nebi někam do spamu, neleží někde nepovšimnuty nebo zapomenuty v Boží podatelně. Jsou přinášeny až na Boží „psací stůl“, do samého centra Jeho pozornosti.
  • To ale ještě není všechno: anděl k modlitbám přidává kadidlo (kterého mu bylo přiděleno velké množství). Proč?
  • Kadidlo může spolu s modlitbami fungovat jako „katalyzátor“ (katalyzátor je látka, která, byť v malém množství, významně urychluje chemickou reakci) nebo může sloužit jako doporučující „razítko“.
  • Pokud bychom zvažovali, že andělem je Ježíš (nebo že anděl má podobnou „Ježíšovskou“ roli), můžeme si představit, že na každou lidskou modlitbu dává svou parafu či razítko s doporučením: „Nanejvýš důležité“, „Věnovat zvláštní pozornost“, „Doporučuji k přednostními vyřízení“, „Doručit přímo na Boží stůl“, apod.
• Opět lze najít určitou analogii v chrámové bohoslužbě – při večerním přinášení kadidla se údajně Izraelci venku modlili.
• Pokud bychom kadidlo chápali jako modlitby samého Krista, dalo by se říci, že k Bohu se dostávají společně modlitby z „obou stran“ – ty lidské ze země se spojují s těmi Kristovými z nebe. Dva vonné kouře se spojují v jednu vůni libou Hospodinu.

4 A dým kadidla spolu s modlitbami svatých vystoupil z ruky anděla před Boha. 

• K Bohu se modlitby svatých dostávají doprovázené či spojené s vůní kadidla.
• Dva vonné kouře, pozemský a nebeský se spojují v jednu vůni libou Hospodinu.

5 Tu vzal anděl kadidelnici, naplnil ji ohněm z oltáře a hodil dolů na zem; i nastaly hromy, hlasy, blesky a zemětřesení.

• Co se děje u oltáře dále poté, co anděl dal do kadidelnice kadidlo a jeho kouři vystoupil spolu s lidskými modlitbami k Bohu?
• Anděl kadidelnici (kadidlo již zřejmě vyhořelo) naplnil novým obsahem – ohněm z oltáře.
• O jaký oheň jde? Věděli jsme, že na oltáři po celou dobu hoří oheň? Spíše jsem si jej představoval nečinný, tedy prázdný. Co na oltáři vlastně hoří? Co se obětuje?
  • Zvířata nebo potraviny těžko. Kristova oběť byla definitivní obětí, pokračovat v oltářovém obětování po Kristově smrti na kříži již nebylo třeba.
  • Oltář může hořet „jen tak“, naprázdno či pro efekt. Jako jakýsi věčný oheň.
  • Může ale také jí o oheň vznikající hořením kadidla. Při pálení kadidla v chrámech na zemi se vždy používá malé množství, neboť i z malého množství vznikne velké množství vonného kouře.
  • Víme ale, že anděl měl tohoto materiálu „velké množství“. O měřítcích, v jakých se pohybujeme, nemáme vůbec žádnou představu. Je tedy možné, že množství vonného materiálu na oltáři bylo enormní, že ho tam doutnaly „metráky“ a uvolňovalo se množství voňavého dýmu jako „při požáru chemičky“.
• V tom případě by anděl na zemi hodil kadidelnici naplněnou hořícím kadidlem. Již víme, že kadidlem je míněna nebeská „složka“ modliteb přicházejících před Boha, případně pozemská i nebeská složka modliteb současně.
• Dá se vyvodit, že lidské modlitby spolu s modlitbami Kristovými „vypůsobí akci“: Bůh na modlitby zareaguje tím, že je nechá „hodit na zem“.
• Modlitby vždy vyjadřují vůli modlitebníka – platí tedy, že lidská vůle „smíšená“ s vůli Kristovou společně vypůsobí Boží jednání na zemi. Posouvají dějiny kupředu. Zhmotňují se v akci. Mysl (lidská a Boží) ovlivňuje hmotu.
• Co se na zemi po dopadu kadidelnice stane? Nastanou hromy, hlasy, blesky a zemětřesení – „dopad“ kadidelnice na planetu vypůsobí výraznou „explozi“, projevující se hlukem, otřesy země a výboji v atmosféře ( podobně jako např. dopad meteoritu).
• Jde o známku toho, že dějiny „uzrály“ do další fáze – do fáze polnic.
• Na tomto „uzrání“ měly roly lidské modlitby – vidíme tedy, že svými modlitbami můžeme „postrkovat“ dějiny kupředu, urychlovat běh dějin či hlavně Kristův návrat.
• Dá se symbolicky říci, že lidské modlitby se u Boha „kumulují“ a při přesáhnutí určitého kritického množství se nádoba přeteče, „kvantita se promění v kvalitu“, „provalí se hráze“ – projeví se Boží odpovědí.
• To, že lidé svou činností mohou urychlovat běh dějin, můžeme vidět ještě z jiných míst Písma:
  • Explicitně v 2Pt 3,12 „Když se to všechno má takto rozplynout, jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří očekáváte a urychlujete příchod Božího dne, kvůli němuž se nebesa rozplynou ohněm…“
    • Použito σπεύδω [speudó], mj. s významem urychlit, uspíšit [6 výskytů celkem].
  • Urychlující vliv může mít i „Přijď tvé království“ z otčenáše.
  • Modlitby „netrpělivosti“ Jak dlouho ještě? – vysílají nejen mučedníci ve Zj 6,10-11, ale i mnoho dalších věřících – viz zvláštní studie Až do kdy? Jak dlouho ještě? v sekci Biblické studie na těchto stránkách.
  • Urychlovačem konce je evangelizace světa podle Mt 24 „Toto evangelium království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům – a tehdy přijde konec.“

6 A těch sedm andělů, kteří měli sedm polnic, se připravilo, aby zatroubili.

• Naplněním míry modliteb a jejich uvržením na zem se spustila další sekvence událostí, každá odstartovaná andělským zatroubením.
• O nic radostného a „prosluněného“ nepůjde.

7 Zatroubil první anděl. Nastalo krupobití a oheň smíšený s krví a bylo And svrženo na zem. Třetina země shořela, třetina stromů shořela, veškerá zelená tráva shořela. 

• var.: smíšené (to obojí);
• A už je to tady: krupobití a oheň smíšený s krví.
  • Krupobití je věc známá. Velké kroupy dokážou být zničující, jak víme z egyptských ran i z občasných zpráv ze světa. Velké mohou ubít dobytek na poli nebo rozbít okna aut. Zničení rostlin včetně úrody na polích a zničení stromů jsou pravidlem.
  • Padání ohně s krví neznáme a je obtížné si je představit. Oheň padal na Sodomu ve formě sirných koulí, následkem byla úplná zkáza a smrt všech.
  • Oheň zde není nic symbolického – opravdu zapaluje vše, na co padne. Jediné, co známe, že přichází z nebe a má schopnost podpalovat, jsou blesky. Že by tedy šlo o nebývalou bouři s extrémní hustotou blesků a extrémními krupobitími?
  • Co znamená, že oheň je smíšený s krví, netušíme. Snad nějaký „zkalený“ lijavec, kdy déšť není tvořen čistou vodou, ale nějakým červeným „roztokem“? Je zabarven např. červeným prachem?
• Vždy znovu naskakuje otázka – jak se Jan o těchto věcech dozvídá? Nenapadlo mě nic jiného, než že je buď vidí v reálu v časovém sestřihu nebo jsou mu předváděny v nějaké audio-vizuální prezentaci.
• V tomto případě mohl vidět nejprve troubícího anděla a vzápětí strašnou bouři – tu pak popisuje, jak nejlépe umí: Všímá si, že blesků je velké množství a zapalují celé oblasti, že kroupy jsou veliké a déšť je zabarvený do ruda.
• Všímá si také, že požáry není postižena celá země, snad s výjimkou trávy, která shořela všude.

8 Zatroubil druhý anděl. Něco jako veliká hora hořící ^[ohněm^] bylo vrženo do moře. Třetina moře se obrátila v krev 9 a zahynula třetina živých tvorů v moři a byla zničena třetina lodí.

• ř.: majících duši;
• Snad by mohlo jít o erupci vulkánu s vyvržením velkého množství materiálu.
• Případně se vulkán může roztrhnout a zřítit do moře.
  • V této souvislosti se někdy mluví o sopce Cumbre Vieja na ostrově La Palma na Kanárských ostrovech. Její svah je údajně nestabilní a erupci by se mohla část hory sesunout do Atlantského oceánu a způsobit megatsunami, které by zasáhlo nejen okolní Kanárské ostrovy, ale i východní pobřeží USA, Karibik, Afriku a Evropu.
• Moře je pak z velké části znečištěné a zkáza způsobená obrovskými tsunami nepředstavitelná, i když ne absolutní.
• Můžeme si také představit meteorit hořící při průletu atmosférou a dopadající do moře s podobnými důsledky. (O meteorit by mohlo jít při další polnici).

10 Zatroubil třetí anděl, a z nebe spadla veliká hvězda, hořící jako pochodeň, a padla na třetinu řek a na prameny vod. 11 Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se změnila v pelyněk a mnoho lidí zemřelo z těch vod, protože zhořkly.

• Popis jistě navozuje představu meteoritu (bolidu). Nicméně, jak může meteorit způsobit zhořknutí sladkovodních toků, je nejasné.
  • Může se rozpadnout na fragmenty a pokrýt velkou část Země deštěm úlomků?
  • Může obsahovat nějaké toxické látky, které zasypou velké plochy planety a kontaminují vodu?
• Rozhodně zajímavé je, že pelyněk (řecky ἄψινθος, apsinthos) se rusky („slovansky“) řekne černobyl (podle GPT je černobyl (Чернобыль) běžné slovanské označení pro druh pelyňku Artemisia vulgaris, česky pelyněk černobýl.
• Havárie atomového reaktoru v Černobylu v r. 1986 je tedy vcelku pochopitelně některými chápána jako naplnění tohoto proroctví – sice nic nespadlo z nebe, ale radioaktivní mrak pokryl značnou oblast, na které jistě nebylo žádoucí pít místní vodu.
• Jaderná válka by jistě dokázala „zhořknout“ vodu z velkých oblastí světa.

12 Zatroubil čtvrtý anděl, a byla zasažena třetina slunce, třetina měsíce a třetina hvězd, takže třetina z nich ztemněla a nebylo světlo po třetinu dne a stejně . noci. 

• Czech Study Translation note: Ex 10,21-23 (Temnota byla jednou z egyptských ran; tehdy šlo ale o temnotu naprostou).
• Zatmění nebeských těles těsně před svým návratem udává i Ježíš v Mt 24,29 (Ihned po soužení oněch dnů se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebes se zatřesou).
• Bylo i u šesté pečeti ve Zj 6: Nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako smuteční roucho, celý měsíc zrudl jako krev a hvězdy nebes padaly na zem…
• K zatmění došlo i při Kristově ukřižování.
• Ve Starém zákoně jsou potemněním nebeských těles provázené různé události:
  • Iz 13,9-10 Hle, přichází den Hospodinův, den krutý, s hněvem a planoucím hněvem… Nebeské hvězdy a jejich souhvězdí nevydají své světlo, slunce se zatmí při svém východu a měsíc nebude svítit. (jde o pád Babylona)
  • Iz 34,4 Všechen nebeský zástup zvadne, nebesa budou svinuta jako svitek a celý jejich zástup opadá jako listí z vinné révy… (proti Edómu)
  • Ez 32,7-8 Až uhasneš, zakryji nebesa a hvězdy na nich nechám potemnět. Slunce, to zakryji oblakem, a měsíc nebude svítit svým světlem. Všechna světla svítící na nebesích nad tebou nechám potemnět a uvedu temnotu na tvou zemi, je výrok Panovníka Hospodina (Egypt)
  • Joel 2,10; 2,31; 3,15 Slunce a měsíc se zatmí, hvězdy ztratí svůj svit… Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde veliký a hrozný den Hospodinův… Slunce a měsíc se zatmí, hvězdy ztratí svůj lesk.“ (Jeruzalém)
  • Am 8,9 V onen den… způsobím, že slunce zapadne v poledne a zatemním zemi za jasného dne.
  • Sof 1,15 Den hněvu, den soužení a úzkosti, den temnoty a mrákoty, den oblaku a husté temnoty…
• Zatemnění těles se vyskytuje během zásadních dějinných událostí; některé místa odkazují přímo na poslední časy.
• U čtvrté polnice nejsou úkazy na obloze stoprocentní – zasažena je třetina slunce, měsíci i hvězd.
• Co to znamená, není jasné – Jan to vysvětluje dvěma nekompatibilními způsoby:
  • Jednak ve smyslu, že potemní třetina a zbytek nikoliv. To si snad lze představit u hvězd – buď ve smyslu že pohasne každá třetí hvězda na obloze, nebo že je zasažena třetina plochy oblohy.
  • Jak má ale potemnět třetina slunce a měsíce? Buď by mohla pohasnout třetina jejich povrchu nebo by se o třetinu mohla snížit jejich jasnost.
  • Bylo by mnohem „jednodušší“, kdyby k potemnění došlo kvůli dějům v zemské atmosféře, než na podkladě dějů kosmických.
  • A do všech těchto představ pak Jan „hází vidle“, když píše, že šlo o něco úplně jiného – že nebylo světlo po třetinu dne a stejně . noci. Takže třetina by pak znamenala nikoliv snížení intenzity svitu nebo snížení počtu svítících těles, ale o to, že tma zasáhne třetinu trvání dne i třetinu noci.
• Ať je to jakkoliv, rozhodně jde o hrozivou událost.

13 Tu jsem uviděl a uslyšel jednoho orla, jak letí ⁽prostředkem nebe⁾ a volá mocným hlasem: „Běda, běda, běda těm, kteří bydlí na zemi, pro zbývající hlasy polnic tří andělů, kteří ještě mají troubit.“ 

• n.: v zenitu;
• ř.: říká;
• [trojí běda odpovídá třem zbývajícím ranám;
• Mohlo jít o jednu z bytostí u trůnu? Slovo „he saw“ by mohlo napovídat, že Jan tohoto orla už dříve viděl?