Pláč – kapitola 5

1 Pamatuj, Hospodine, na to, co se nám stalo, pohleď a podívej se na naši potupu!

• n.: Pomysli / Považ; 
• Jen se, Bože podívej, jak strašně na nás Tvoje tresty dopadly!

2 Naše dědictví bylo předáno cizincům, naše domy cizozemcům.

• n~: (zděděná) země; 
• h.: obráceno;
• Následuje opětovný srdceryvný popis babylónské zkázy – ztráta území včetně veškerého majetku.

3 Stali jsme se sirotky bez otce, naše matky are vdovami.

• Mnoho mrtvých znamená nezměrné množství sirotků a vdov.

4 Vlastní vodu pijeme za stříbro . vlastní dřevo dostáváme za peníze.

• n~: peníze;
• Situace, kdy někdo přijde, násilím ti vezme tvůj majetek (např. studnu nebo les) a pak ti tvoji vlastní vodu nebo dřevo prodává za drahé peníze, je strašná.

5 Jho je na naší šíji, jsme pronásledováni; jsme unaveni a nemáme odpočinek.

• TM: ‘al (tj. na) čteno jako ‘ól (tak jako v Oz 10,11);
• Jsme otroky, námezdníky. dřeme a dřeme, bez výhledu na zlepšení.

6 ⁽Dali jsme ruku Egyptu . Asýrii,⁾ abychom se nasytili chlebem.

• n~: Vzdali jsme se / Uzavřeli jsme dohodu s Egypťany a Asyřany;
• V nouzi a zoufalství děláme věci, které bychom jinak nedělali – obracíme se o pomoc tam, kam bychom normálně nešli.
• Spoléhání na spojenectví s mocnostmi je ale zároveň jedním z hříchů, kterým se Izraelci před svými tresty provinili.
• Tímto směrem ukazují i odkazy ČSP:
  • Jr 2,18 „Co ti pomohlo jít do Egypta, pít vodu z Nilu?“
  • Oz 12,2 Efrajim uzavírá smlouvy s Asýrií, vozí olej do Egypta
  • Oz 5,13 Juda se obrátil k Asýrii, ale ta ho nevyléčila.
• Obecně řečeno: Spoléhání na kohokoliv jiného, než na Hospodina, je hříchem.

7 Naši otcové hřešili a už nejsou; my neseme trest za jejich viny.

• [synové nesou stejnou zodpovědnost za zkázu Jeruzaléma jako otcové]; Poznámka ČSP tento povzdech Izraelců relativizuje. Jak je tomu ve skutečnosti, těžko říci – povzdech této trestané generace je i není pravdivý:
• Na jedné straně mají pravdu v tom, že o trestu bylo Bohem rozhodnuto v době, kdy ještě byli příliš mladí, aby ovlivňovali dění ve státě neovlivňovali.
• Na druhé straně je zřejmě poněkud pokrytecké tvrdit: My bychom si počínali lépe, než naši otcové. Pravděpodobně nepočínali. Nebylo tomu tak, že by synové bezbožností svých otců trpěli, trhali si nad ní vlasy. Ve skutečnosti platí: Jací otcové, takové synové.

8 Vládnou nám otroci . není, kdo by nás vyrval z jejich ruky.

• [může být míněna skutečnost, že babylonskými satrapy – správci byli často povýšení otroci královské domácnosti nebo lze chápat jako idiom pro tyrany (vzhledem ke skutečnosti, že nejkrutějšími vládci jsou bývalí otroci)];
• Když se k moci dostanou neschopní „lúzři“, jde o katastrofu. Máme tyto situace v živé paměti:
  • Např. za komunismu vedli JZD¹ lidé, o kterých zkušení sedláci říkali, že by jim nesvěřili ani svého psa – nejlínější a nejneschopnější lidé z vesnice, kteří se vyšvihli k moci výhradně skrze svou stranickou knížku.
  • Pamatuji si na inzerát z novin z padesátých let (to jsem ještě nežil, ale viděl jsem ho). Stálo v něm něco ve smyslu: Hledáme soudce: Podmínkou je vychozených šest tříd základní školy a stranická přístupnost.
  • Státní bezpečnost verbovala nejhorší z nejhorších – bývalé kolaboranty s nacisty, kriminálníky apod. Ti se pak chovali při výsleších k lidem (zvláště k inteligenci nebo kněžím) nejkrutěji.
  • Podobná byla situace v „lidově-demokratické“ armádě, kde velely „zelené mozky“ – klasicky o tom pojednává známá kniha Černí baroni.

9 ⁽Now nasazením vlastního života⁾ přinášíme svůj pokrm, kvůli ⁽meči it pustiny.⁾

• srv. vazbu: pro svou duši (tj. za cenu života);
• n.: získáváme; [zřejmě vyjít z úkrytu pro potravu znamenalo vystavit se nebezpečí útoku nepřítele];
• [asi obrazný výraz pro loupežné bandy];
• Každá výprava pro jídlo je smrtelně nebezpečná.

10 Naše kůže je rozpálená jako pec od palčivého hladu.

• n~: černá;
• h.: planoucí horkosti;
• Líce jsou planoucí z hladu a vyčerpání.
• (Při hladovění je člověk slabý a zimomřivý, občas se ale dostaví stav vnitřní horkosti).

11 Znásilnili ženy na Sijónu, panny v judských městech. 12 Knížata byla jejich rukou pověšena, starci nebyli ctěni.

• h.: Pokořili;
• h.: tváře starců;
• Řádění okupantů nemělo žádné hranice, nebrali žádné ohledy.

13 Mládenci ⁽nosili mlýnek,⁾ chlapci klopýtali pod nákladem dříví. 

• n.: ruční žernov; n~: byli nuceni mlít [což byla ponižující práce, / musejí dřít [kdy námaha při mletí vyjadřuje obrazně dřinu vůbec];
• Již děti byly nuceny k otrocké práci.

14 Starci zmizeli z brány, mládenci zanechali své hudby.

• [místo pro konání soudu, ale i pro rozhovor), zábavu a společenské dění vůbec;
• n.: (hudby na) strunné nástroje;
• Tam, kde dříve kypěl život, je nyní mrtvo.
• Dnes bychom mohli říci něco ve stylu: Zmizeli senioři posedávající v kavárnách, mládež bavící se na ulicích, pouliční umělci i turisté.

15 Ustalo veselí našeho srdce, náš tanec se změnil v smuteční obřad. 16 Koruna spadla it naší hlavy, běda nám, že jsme hřešili. 

• [symbolizuje slávu Jeruzaléma]; 
• Všude je ponuro a mrtvo. Město vyhlášené životem se stalo krajinou duchů. Všichni jsou nešťastní a ustaraní, jen se plouží se skloněnými hlavami.
• Je to trest za naše hříchy.

17 Proto onemocnělo naše srdce, proto ztemněly naše oči.

• Sami jsme tuto zkázu zapřičinili – pro náš hřích jsme byli Bohem takto strašně zdeptáni.

18 Pro horu Sijón, která je zpustošená, takže po ní chodí lišky.

• Opuštěná a vysídlená města a vesnice si bere zpět příroda. Zvířata se nemají čeho bát.

19 Ty, Hospodine, zůstáváš navěky, tvůj trůn z generace na generaci.

• Lidé, včetně Božího lidu procházejí vzestupy i pády. Bůh se naproti tomu nemění -je nepohnutelný a stabilní.

20 Proč be nás neustále zapomínáš . opouštíš nás na mnoho dnů? 

• Při potřebě trestů se Bůh od svého lidu „odtahuje“, stahuje svou ochranu a přízeň, nechává na svůj lid dopadat důsledky jejich hříchů – jakkoliv lidé někdy mohou chápat oprávněnost takového Božího přístupu, vždy jsou tato období k nepřečkání těžká a dlouhá.

21 Vrať nás, Hospodine, zpět k sobě a navrátíme se. Obnov naše dny jako a dávnověku.

• n.: Obrať / Přiveď (nás zpět); n~: Obnov; 
• Bůh je jedinou nadějí – ani v období trestů (a zvláště během něho) nedává smysl hledat pomoc nikde jinde, než u Hospodina. Je to marné a kontraproduktivní – jedinou šancí je, že Hospodin změní názor a rozhodne se své „odtáhnutí se“ ukončit a ke svému lidu se navrátit.
• K tomu je třeba upnout veškeré usilování, veškeré modlitby.
• Je to zvláštní a možná nečekané – ale přístup: „Hospodin se ode mě odvrátil, najdu si zastání někde jinde“, je marný a celou situaci ještě zhoršuje, protože Boha dále dráždí.
• Je tomu podobně jako u malých dětí – když se na ně rodiče zlobí, je pro děti jedinou šancí usmíření. Nemohou se rozhodnout rodinu opustit nebo si najít si rodiče jiné. Je to technicky nemožné a navíc pro rodiče urážlivé a zraňující. V naprosté většině případů totiž mají rodiče pravdu.
  • Matně si vybavuji poměrně silnou scénu z knihy Astrid Lindgrenová o Lottě, kde se hlavní hrdinka (malá sympatická, ale lehce svéhlavá dívka) poté, co je na návštěvě nucena jíst ryby, které nemá ráda, ve vzpouře rozhodne od své rodiny odjet. Sbalí si kufřík a postaví se před branku. Maminka se ji zeptá: Proč nejdeš Lottko? Lotta odpoví: Malé děti přece nemůžou samy jezdit vlakem.
• Touha proroka a Izraele po obnově vztahů s Hospodinem je hluboká. Volání: Vrať nás, Hospodine, zpět k sobě a navrátíme se je vlastně protismyslné či paradoxní – zda se Izrael k Bohu vrátí nebo nikoliv přece záleží na něm. Nicméně je nutno připustit, že toto volání odpovídá realitě – malé děti vůči rodičům i dospělí lidé vůči Bohu při jakémkoliv narušení vztahu touží od rodiče či Boha po vstřícném gestu, po pozvání zpět.
  • Obrázek krásně vyjadřující vztah otce a naštvaného dítěte jsem vybral za náhledový obrázek ke komentáři ke knize Zjevení.
• Obnov naše dny jako a dávnověku – dříve byl vztah vyvoleného národa s Bohem nezkalený a bylo to fajn.

22 Nebo jsi nás zcela zavrhl? Přespříliš ses na nás rozhněval?

• Nebo už je na obnovu vztahů pozdě? Lid přetáhl strunu a návrat již není možný?
• Vyloučit to nelze. Jakkoliv je (vzhledem k velké Boží trpělivosti a shovívavosti) těžké vztah s Ním úplně rozbít – zcela nemožné to není. Když se lidé velmi „snaží“, nakonec mohou dosáhnout toho, že je Bůh opustí. A když Bůh nás lidi zanechá samotným sobě, jde o náš konec.

.

.

1. Jednotná zemědělská družstva. ↩︎