Pláč – kapitola 1

1 Jak sedí osaměle město, které mělo mnoho lidu! Je jako vdova to, jež bylo velké mezi národy. ⁽Kněžna mezi provinciemi je vydána nuceným pracím.

• [H. název knihy (podle prvního slova, srv. PL 2,1 4,1, Iz 1,21) je ’ék_â – Jak … Avšak i v žid. tradici se používá název použitý v LXX a Vul: Nářky];
• [kpp. 1-4 jsou psány ve formě abecední akrostichu (srv. Ž 9+10; 25; atd.), kp. 3 v trojnásobném akrostichu (proto má trojnásobek veršů)] 
  • Akrostich je literární forma, ve které počáteční (nebo někdy koncová či jiná) písmena jednotlivých veršů, řádků nebo vět tvoří slovo, jméno nebo větu. Nejčastěji se jedná o básnický útvar. V Bibli jde o akrostich, když každý verš (nebo tři verše apod.) začíná dalším písmenem hebrejské abecedy. Akrostichem je i nejdelší žalm 119.
• [h. rabbátî, tj. obvykle: mnohý, zde (podobně jako gádôl) vyjadřuje postavení moci, vůdcovství;
• (srv. tvar m. /velitel/);
• n~: ta, jež vládla nad p.; [zosobněný Jeruzalém je líčen jako ten, kdo vládl judským provinciím;
• Prorok zřejmě sedí někde nad městem nebo naopak na centrálním náměstí. Boje utichly, obyvatelé jsou buď mrtví nebo odvlečení pryč. Nikde nikdo, jen občas projde osamělý chodec, voják nebo toulavý pes Jde o obrovský kontrast proti tomu, jak to vypadalo před válkou, kdy město pulzovalo životem.
• Jde přitom o hlavní město, o pýchu Izraele.
  • Můžeme si představit vylidněnou Prahu, kde na Karlově mostě není ani noha, liduprázdno je i u poničeného orloje, apod. Do „Prahy“ se přitom dříve sjížděli všichni, kdo potřebovali něco vyřídit, mluvit s někým důležitým nebo zajít si do divadla či na koncert. Nyní tam „chcípl pes“.
  • Zkázu Jeruzaléma si můžeme představit také jako zničení Berlína ve filmu Pád Třetí říše.

2 V noci hořce pláče a slzy jí tečou po tvářích. Mezi všemi svými milenci nemá utěšitele. Všichni její přátelé ji nevěrně opustili, stali se jejími nepřáteli.

• h.: čelisti;
• utěšitel: (klíčový výraz vyskytující se v StS nejčastěji v Pl /vv. 9.16.17.21/;
• nepřítel: [klíčový výraz knihy, vyskytující se zde poměrně (na velikost knihy) nejčastěji v StS (15×)]
• Všechna politická spojenectví a koalice se ukázaly jako neúčinné. V nouzi Jeruzalému nikdo na pomoc nepřišel, ba hůře, všichni přešli k Babylóňanům.
• Týká se to i duchovní oblasti – všechna božstva a modly nemohly pro město udělat vůbec nic.
  Jediný, kdo mohl reálně pomoci, byl Hospodin – ale vztah s Ním byl fatálně narušen.
• Spoléhat na cokoliv či kohokoliv jiného, než na Boha, je nesmyslné a iracionální. Lidé jsou v dnešní době „široce duchovně rozkročeni“, každý vyznává to náboženství či Bohy, kteří mu „vyhovují“. To může fungovat ve chvílích klidu a pohody – ve chvílích nouze se ale ukáže prázdnota a nesmyslnost takového počínání. Nic jiného a nikdo jiný kromě Boha člověku opravdu pomoci nedokáže.
  • Shodou okolností jsem včera četl z tohoto hlediska typický rozhovor s nějakým hercem. Říkal, že opustil křesťanství, protože mu „nevyhovovalo“ – nyní má svou vlastní víru: věří, že „něco nad námi je“, způsobem, který se mu líbí. Co si počne, až život přestane být „jedna velká jízda“?

3 Juda byl vystěhován v soužení a v těžké otročině. Bydlí mezi národy, nenalezl místo odpočinku.  Všichni, kdo jej pronásledují, ho dostihnou uprostřed velké tísně.

• tj. Judejci;
• h. pl. intenzity vyjádřen přívlastkem velký; 
• Jeremiášovi spoluobčané skončili ve vyhnanství a nemají se tam „ani trochu dobře“.
• Jsou daleko od domova, musejí těžce dřít a nemají úniku – jejich nepřátelé a zotročovatelé mají stále „navrch“.

4 Cesty be Sijón truchlí, protože na svátky nikdo nepřichází. Všechny jeho brány jsou opuštěné, jeho kněží vzdychají, jeho panny jsou sklíčené a jemu je hořko.

• tj. do Jeruzaléma;
• adj. od slsa vyjadřujícího truchlení nad mrtvým; proroky je používáno často obrazně;
• [zde (jako na mnoha místech knihy, kde na to již není poukazováno) je v h. f. (její), vzhledem k tomu, že Jeruzalém (jako města a země vůbec) je v h. chápán jako matka obyvatel];
• Babylóňané zničili město i chrám a vysídlili obyvatele. Bohoslužba se samozřejmě zastavila, svátky se přestaly slavit.
• Smutek, deprese a hořkost jsou u těch, kdo zůstali, všeobecné.

5 Jeho protivníci ⁽získali navrch,⁾ jeho nepřátelům se daří, protože Hospodin ho sklíčil pro množství jeho přestoupení. Jeho děti odešly před zraky protivníka He zajetí. 

• protivníci: [výraz typický pro Pl (druhý nejčetnější výskyt /9×/ v StS po Ž)];
• h.: se stali hlavou; 
• n.: mají klid;
• Když je Bůh s člověkem, církví či národem, daří se jim, ani nevědí, jak. Pokud není, nedaří se, ať člověk dělá cokoliv.
• Je to jako chůze po neviditelném proudu nebo proti němu.

6 Od ⁽dcery sijónské⁾ odešla všechna její ozdoba, její knížata jsou jako jeleni, kteří nenašli pastvu, utekli vysílení před pronásledovatelem.

• [personifikace Sijónu, tj. Jeruzaléma a jeho obyvatel; vyskytuje se v prorockých knihách (Iz, Jr, Mi), ale je zvl. typická pro Pl; srv. též spojení „dcera judská“, „dcera mého lidu“, „dcera jeruzalémská“
• n.: důstojnost;  [míněny prav. děti (v. 5b) a knížata];
• Dva obrazy:
  • Žena krasavice oblečená do nejzákladnějšího jednoduchého oblečení – žádné ozdoby, žádné šperky, nic. Analogicky ve městě žádné architektonické skvosty, žádné zábavní podniky, žádné sochy, pouze boj o holé přežití.
  • Uštvaný jelen pronásledovaný lovcem. Stále na útěku, stále ve střehu. Nemá čas se v klidu napást, je vyčerpaný a hladový.
  • Ve válečných časech tomu tak bývá – v rozbořených městech se potulují přeživší, mající plnou hlavu obstarání základních životních potřeb. Na nic dalšího nezbývá prostor.

7 Jeruzalém vzpomíná ve dnech svého soužení a svého bezdomovství be všechny své drahocennosti, které měl od dávných časů. Když jeho lid padl do ruky protivníka a ⁽neměl pomocníka,⁾ protivníci se  be něj dívali . vysmívali se jeho zániku.

• n~: jeho spojenci mu odmítli pomoc;
• n.: +škodolibě;
• h.: zastavení (odvozeno od kořene šbt – odpočinutí, snad ironická sl. hříčka);
• Co všechno se v hlavním městě dříve nacházelo! Výstavné budovy, úřady, poklady, umělecká díla (i když na ta se v Izraeli příliš „nehrálo“).
• Všichni kolem Jeruzalém navštěvovali a obdivovali – když pak padl do ruky protivníka, nikdo se ho nezastal.
• Můžeme v tomto kontextu přemýšlet nad Českem: Kam až padla země Husa, Komenského, Jednoty bratrské, Kralické Bible, země písmáků a náboženské svobody. Země budící respekt u svých sousedů. Stali jsme se zemí skrz naskrz prolezlou modlářstvím, pohanskou a ateistickou zemí.

8 Jeruzalémská dcera velmi zhřešila; proto se stala nečistou. Všichni, kdo ji ctili, jí opovrhují, protože viděli její nahotu; ona sama vzdychá a obrací se zpět. 

• h.: hříchem;
• [jako žena během mestruace; n.(od jiného h. kořene): předmětem potřásání hlavou / podivu;
• Srovnání se ženou, která, ač dříve princezna, se nyní potuluje nahá a špinavá po ulicích a spí s kde kým.
• Všichni se jí štítí a opovrhují jí. Po vystřízlivění je je nešťastnice odporná i sama sobě.

9 Na jejích sukních "I have její nečistota, nepamatovala be svoji budoucnost. Padla prapodivným způsobem, nemá utěšitele. Hospodine, pohleď na mé soužení, protože nepřítel se vyvyšuje. 

• Je znečištěná kde čím.
• Když se zamýšlí, odkud padla, dochází jí krátkozrakost a hloupost jejího počínání.
• Proč se vlastně princezna stala všemi opovrhovanou páchnoucí bezdomovkyní?
• Nikdo není ochoten jí podat pomocnou ruku, všichni se odtahují.
• Nešťastnici pozvolna napadají myšlenky na jejího manžela, krále, kterého opustila. Nepomohl by jí on?

10 Protivník vztáhl svou ruku na všechny její vzácnosti, ano, viděla pohanské národy, jak  přicházejí He  její svatyně, ty, o nichž jsi přikázal, aby do tvého shromáždění nevcházeli. 

• Došlo dokonce k nemyslitelnému – pohané znesvětili samotný Chrám.

11 Všechen její lid vzdychá, hledají pokrm. Dali svoje vzácnosti za jídlo, aby zachovali život. Podívej se, Hospodine, a pohleď, že jsem opovržená. 

• n~: žádají;
• Personifikovaný Jeruzalém se opět obrací k Bohu: Podívej se, jak jsem zbídačelá, jak jsem dopadla. Já princezna teď rozprodávám své šperky za kousek chleba.

12 Je And ničím pro vás všechny, kteří procházíte kolem? Pohleďte a podívejte se, jestli je bolest jako moje bolest, kterou mě ranil, kterou mě Hospodin sklíčil v den svého planoucího hněvu?

• Dostavuje se sebereflexe – Juda si znovu a znovu uvědomuje, že jde o Boží trest.
• Trest tak hrozný, tak nekompromisní a nevybíravý, že by mohl budit soucit i u lhostejných kolemjdoucích.
• Něco ve smyslu: Když lidé viděli naprostou zkázu Berlína, přestože všichni věděli, že si svůj osud „zasloužil“, byli šokování a přemáhala je lítost. Když lidé vidí pád dobře postaveného člověka do alkoholismu nebo drog – jak se špinavý potuluje po ulicích a žebrá o peníze, kroutí nad tím hlavami.

13 Z výšiny poslal oheň do mých kostí a opanoval je. Rozprostřel síť pro mé nohy, obrátil mě zpět. Učinil mě opuštěnou, celý den jsem nemocná.

• Mluví Izrael o tom, co s ním Hospodin při svém trestání udělal:
  • Z výšiny poslal oheň do mých kostí a opanoval je: Bůh dal do kostí svého lidu oheň. Jde o nějaký způsob vnitřní pálivé (duševní) bolesti.
    • Bůh nad kostmi svého lidu převzal plnou kontrolu. Není síla, která by kosti lidu z Božích rukou vymanila.
  • Rozprostřel síť pro mé nohy: Izraeli bylo zabráněno, aby šel svým směrem. Byl Bohem lapen.
  • Obrátil mě zpět: lapen a vrácen. Žádná progrese, žádný vývoj, ale pouze regrese.
  • Učinil mě opuštěnou: Izrael byl Bohem vytržen ze vztahů – zůstal na světě sám a opuštěn.
  • Celý den jsem nemocná: Národ není v pořádku, je na tom špatně, nefunguje, jak by měl.

14 Má přestoupení jsou svázána He jha, jeho rukou jsou propletena. Vstoupila na mou šíji, přivedl k pádu moji sílu. Panovník mě vydal do rukou těch, proti nimž nemohu obstát. 

• Pokračuje popis Božích trestů.
• Má přestoupení jsou svázána He jha: Izraelci nesou důsledky svých hříchů – jejich hříchy je zotročily, Resp. kvůli jejich hříchům je zotročil Bůh (jeho rukou jsou propletena).
• Přestoupení vstoupila na mou šíji, přivedl k pádu moji sílu: Jeho vlastní hříchy Izrael zcela obtížily a zbavily jej veškeré síly.
• Panovník mě vydal do rukou těch, proti nimž nemohu obstát: Toto zbavení síly mělo za výsledek, že Bůh přestal svůj lid chránit a ten pak neměl šanci obstát proti nepřátelům.

15 Panovník zavrhl všechny mé siláky v mém středu, svolal proti mně shromáždění, aby rozdrtil mé mládence. Jako v lisu šlapal Panovník pannu, dceru judskou. 

• [obvyklý obraz pro Boží soud);
• Ani ti nejsilnější a nejvitálnější Izraelci (při Božím odtáhnutí se) nebudou mít šanci cokoliv udělat pro svou záchranu.
• Bůh proti svému lidu dokonce svolal shromáždění, tedy sezval poradu, jak jej co nejefektivněji zdeptat.
• Být šlapán v lisu, až z člověka „teče šťáva“ je drsným obrazem totálního útisku.
• Prorok svůj národ přirovnává k panně, tedy k člověku bezmocnému a vydanému utiskovatelům.

16 Nad tím pláču, it mých očí, it mých očí plyne voda, protože je ode mě daleko utěšitel, který ⁽by obnovil mou duši.⁾ Moji synové se stali opuštěnými, protože zvítězil nepřítel. 

• [opakování zde zdůrazňuje emocionální stav];
• [ponechána metonymie, kdy materiál (voda) vyjadřuje formu (slzy);
• h.: navrátil mou duši; n~: by mě povzbudil;
• h.: se rozmohl / převládl (od téhož kořene odvozeno slovo hrdina);
• Prorok neutěšitelně pláče, protože Bůh ne a ne pro Izrael něco udělat.

17 Dcera sijónská rozhazuje rukama, nemá utěšitele. Hospodin přikazuje o Jákobovi, že národy okolo něj se stanou jeho protivníkem. Jeruzalémská dcera . ⁽mezi nimi⁾ stala nečistou.

• h. je možno číst b‘enéhem (namísto bénéhem): v jejich očích;
• Izrael je zoufalý – tím, že se od něj odtáhl jeho Bůh, nemá nikoho. Nemá se na koho obrátit o pomoc a útěchu.
• A Bůh pokračuje ve svém trestu – ponouká, popichuje proti svému lidu okolní národy, takže Izraelem pohrdají a útočí na něj.

18 Hospodin je spravedlivý, protože jsem se vzpírala jeho příkazu. Poslyšte, prosím, všechny národy a pohleďte be mou bolest. Moje panny a moji mládenci odešli do zajetí.

• n~: v právu; 
• Prorok nerozporuje, že vše, co se Božímu národu děje, je spravedlivou odplatou. Nicméně, co z toho, když národ je zdecimován a vnitřní bolest neutěšitelná?

19 Volala jsem své milence, ale oni mě podvedli. Moji kněží a starci vydechli ve městě naposled, když si hledali jídlo, aby si zachovali život. 

• Kdyby bylo, kam se obrátit o pomoc, možná bychom to i udělali, ale není. Všechny modly, kterým jsme věnovali své oběti a svou pozornost, se ukázaly naprosto neschopné.
• Modlářští kněží, různí guru a proroci „new age“ byli v realitě zcela k ničemu – nebyli schopni pomoci ani sami sobě: buď bídně pomřeli nebo zůstali zoufalí jako všichni ostatní.

20 Hospodine, pohleď, neboť je mi úzko, mé nitro vře; srdce se ve mně převrací, protože jsem byla velmi vzpurná. Venku činí bezdětným meč, v domě "I have smrt. 

• h.: v mém nitru;
• Přestože jde o Boží zasloužený trest, mimo Něj neexistuje možnost pomoci.
• Neexistuje alternativa: Jedinou šancí je, že pohnout Hospodina k lítosti.
• Prorok to znovu a znovu zkouší – přináší Bohu své zoufalství, svou niternou úzkost, své špatné svědomí.
• Znovu a znovu Nejvyššího upozorňuje na bezvýchodnost situace národa, na neexistenci místa oddechu – venku se bojuje, ve městě zabíjí hlad a nemoci.

21 Slyšeli, že vzdychám, nemám utěšitele, všichni moji nepřátelé slyšeli the kingdom mém trápení . rozjásali se, žes And učinil. Přiveď den, který jsi vyhlásil, aby byli jako já. 

• h.: zlu;
• tj. den soudu;
• n.: +souzeni / zničeni / na tom byli;
• Nepřátelé mají radost, když vidí, v jaké zoufalé situaci Bůh svůj lid zanechává. Škodolibou radost nad každým dalším neštěstím Izraele.
• Prorok na to poukazuje v naději, že tím vyvolá Boží zlost. Ve smyslu: Když už na Boha nezabírá lítost, třeba Jej pohne zlost na škodolibé nepřátele.

22 Všechno jejich zlo ať přijde před tebe a jednej s nimi, jako jsi jednal se mnou za všechna má přestoupení. Vždyť mnoho vzdychám a mé srdce je zemdlené.

• h.: je mých vzdychání; 
• Prorok na to poukazuje v naději, že tím vyvolá Boží zlost. Ve smyslu: Když už na Boha „nezabírá“ lítost, třeba Jej pohne k akci zlost na škodolibé nepřátele.
• Znovu a znovu poukazuje na své zoufalství. Na únavu ze zla, ze špatných zpráv.
• Znovu a znovu přiznává, že chápe, že jde o spravedlivý trest.
• Dá se shrnout, že Jeremiášova „taktika“, jakou se snaží Boha přimět k pomoci, je trojí či čtverá:
  • Poukazuje na strašné věci, které se ději
  • Poukazuje na své zoufalství a vyčerpání zármutkem
  • Přiznává, že vše je zaslouženým trestem
  • Poukazuje na nechutnou škodolibou radost nepřátel.