Izajáš – kapitola 53

1 ⁽Kdo by 21 uvěřil zprávě, kterou jsme slyšeli?⁾ A při kom se zjevila Hospodinova paže?

• [jsou míněna slyšená neslýchaná slova ve vv. Iz 53,52,13-15]; n.: Kdo uvěřil naší zprávě? 
• n.: na kom / nad kým …; n. (LXX!): komu bylo zjeveno;
• tj. to, co H. paže učinila – jeho skutky / jeho moc;
• Prorok předpokládá, odhaduje či předpovídá, že zvěst, kterou se nyní chystá oznámit, bude náročná k uvěření. Že posluchači s ní budou mít problém – bude jim připadat divná, nepravděpodobná, neuvěřitelná nebo dokonce bláznivá.
• A při kom se zjevila Hospodinova paže? Co znamená, že se při někom zjeví paže? Když se vedle mě nečekaně někdo objeví, pravděpodobně se leknu. Objevení se Boha vedle nás, v našich životních okolnostech, je důvodem k úleku, ale také nejvyšší metou, které můžeme dosáhnout.
• Zjevení se Boží ruky znamená, že Bůh člověku připomene svou existenci. Připomene, že se Mu nic v našich životech nevymyká z rukou, že je při díle, že je s námi, vedle nás.
• Hlavním signálem toho, že Boží ruka je s lidmi, byl příchod Krista.

2 Vyrostl před ním jako výhonek a jako kořen z vyprahlé země. Neměl vzezření ani důstojnost,  abychom be něho hleděli s úctou, ani vzhled, ⁽abychom po něm toužili.⁾

• [asi míněno: před Bohem];
• srv.: pohledný ;
• [srv. Ž 111,3 – jeho dílo je důstojné, ačkoliv tak na první pohled nemusí vypadat];
• n.: abychom ho byli žádostivi;
• Vedle člověka se náhle, nečekaně objevila Hospodinova paže – podobně nečekaně jako ze země vyroste výhonek: na místě, kde před chvílí nebylo nic, najednou roste nový stromek.
• Vyrašení výhonku je o to nečekanější, že země, ze které výhonek vyraší, je bez vody, tedy vyprahlá.
• My víme, že výhonkem je Kristus, zemí, ze které vyrašil, je Izrael.
• Náboženský, pyšný a přitom duchovně mrtvý izraelský národ přitom v tu dobu nepůsobil jako vhodná živná půda pro růst něčeho nového a svěžího.
• To nové, co z vyprahlé půdy (z izraelského národa) vyrostlo, na první pohled nepůsobilo nijak atraktivně.
• O výhonku je řečeno, že Neměl vzezření ani důstojnost, abychom be něho hleděli s úctou, ani vzhled, ⁽abychom po něm toužili.⁾
• Jak víme, Ježíš od narození až do své smrti nikdy nebyl „charismatickým“ vůdcem nebo řečníkem. Nenápadně se narodil, nenápadně vyrostl a i během tří let svého působení se nikam netlačil („nerozkřikoval na ulicích“). Neměl žádné politické ambice, žil obyčejně a nakonec se nechal potupně ukřižovat.
• Prorok poukazuje na to, že Mesiáše nebylo možno rozpoznat na první pohled – jeho vzhled, původ ani postavení nenasvědčovaly tomu, že půjde o někoho významného.

3 Opovržený a ⁽lidmi zavržený,⁾ muž bolestí, který znal nemoci; ⁽a grain někdo, před nímž člověk skryje tvář⁾ — všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili.

• n.: jehož se lidé odřekli;
• [v h. se slovo používá pro fyzickou i duševní bolest;] 
• n.: jako ten, kdo před námi skryl tvář (tj. jako malomocný; h.: jako skrytí tváře před ním / námi;
• S výhonkem to ale bude ještě horší, říká prorok. Nejen, že nebude pro následování atraktivní, ale bude přímo odpudivý. Bude tím posledním, koho bychom toužili následovat.
• Bude:
  • opovržený: bude jím pohrdáno. Bude tedy považován za méněcenného, nehodného úcty nebo respektu, bude pohrdán, považován za nic.
    • O Mesiáši se tak píše ještě v Ž 22,7 „Já však jsem červ, a ne člověk, lidem v posměch, davu opovržený.“ Lk 23,11 „I Herodes se svými vojáky jím pohrdl a posmíval se mu…“
    • Bůh pohrdání lidmi nesnáší: Př 14,21 říká „Kdo pohrdá bližním, hřeší; V podobenství o farizeu a celníkovi o nich hovoří Ježíš (Lk 18) „Také některým, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství…“
    • Bůh lidské pohrdání nejen nesnáší, ale dokonce staví na hlavu: (1K 1,28) „Bůh vyvolil to neurozené ve světě, to v opovržení, ano, to, co není, aby zrušil to, co je…“
    • Začal u svého pohrdaného Syna, kterého vyvýšil nade všechno ve vesmíru a pokračuje pohrdanými na zemi, kdy „poslední se stanou prvními“.
  • zavržený lidmi: Židé Ježíše nějakou dobu zkoumali či hodnotili – snažili se přijít na to, jestli je nebo není očekávaným Mesiášem. Posléze dospěli k názoru, že Mesiášem není – a zavrhli jej.
    • Dobře to vystihuje obraz stavitelů, kteří zkoumají kameny a vybírají, který by byl nejvhodnější pro úhelný kámen umístěný do základu stavby. Bohem je nakonec vybrán ten, který oni prohlásili za nevhodný.
  • muž bolestí: Kristus věděl, co je bolest. Nebyl před bolestí chráněn ani „nad věcí“. Naopak zakusil bolesti více, než jiní.
  • znající nemoci: Kristus nebyl „železného zdraví“, nebyl tím, koho by nikdy žádná nemoc nepotkala.
    • Tato informace je unikátní – nikde jinde v Písmu nečteme nic o tom, že by Ježíš byl někdy nemocen. Spíše máme představu, že Ježíš se od narození až do svého ukřižování těšil dobrému zdraví.
    • Je ale dost možné, že tomu bylo jinak – tedy, že např. býval nachlazen nebo měl někdy zažívací obtíže, apod.
    • Nebylo to tedy tak, že by Ježíš každé ráno vstával dokonale „fit“, sršel zdravím a byl plný energie. Jistě se někdy musel přemáhat, aby naplnil svůj denní program, např. vydržel uzdravovat nemocné hluboko do noci apod.
    • Jistě nepoužíval svou moc k tomu, aby si „dobíjel baterky“ – ve smyslu, že když cítil, že na Něho jde únava, dotkl se sám sebe a byl by zase dokonale „high“. (Takto mohou fungovat drogy, třeba kokain).
  • a grain někdo, před nímž člověk skryje tvář: Před kým si člověk zakrývá tvář? Před někým, koho nechce vidět. Proč? Protože pohled na něho je nepříjemný, zneklidňující, možná až nechutný.
    • Kdo může takto působit? Na koho není příjemný pohled? Na lidi ve špatném stavu, různě postižené, nemocné, znetvořené, „dobité“.
    • Mesiáš takovým na závěr svého života bude – dívat se na člověka, ze kterého visí cáry masa po bičování a který se z posledních sil svíjí na kříži, bojujíce o každé nadechnutí, nikdo nechce.
    • (V tomto kontextu dost dobře nechápu lidi, kteří se dívali na Gibsonův film Umučení Krista).
  • všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili: Každý člověk touží po přijetí a po úctě ostatních. Být opovržený je jedna z nejhorších věcí, která nás může potkat. Lidé přitom vůči sobě dokáží být neuvěřitelně zlí (a to již od dětství – být opovrhovaný v dětském kolektivu nebo na sociálních sítích je noční můrou mnoha dětí).
  • zavržený lidmi: Ježíš říkal i dělal „zajímavé“ věci – lidé Jej nejprve se zájmem „zkoumali“. Posléze ale došli povětšinou k závěru, že Mesiášem není a zavrhli jej.

4 Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si to your name něm mysleli, all je zasažen . ubit Bohem a zkrušen.

• n.: pokořen (za nějakou vlastní vinu); 
• Jenže lidské vyhodnocení situace ohledně Krista bylo naprosto, dokonale chybné. Když se lidé od Něho odvraceli, když se na Něho nechtěli dívat, když Jej zavrhovali, dělali to proto, že si mysleli, že Své utrpení si nějakým způsobem způsobil sám. Že jde o Jeho problém.
• Bylo to ale naprosto jinak – to, že vypadal, jak vypadal, že „dopadl“, jak dopadl, nemělo s Ním společného vůbec nic. Tak bídně skončil výhradně kvůli nám – tak znetvoření, dobití, nemocní, utrápení, zavrženíhodní a „hnusní“ na pohled, jsme měli skončit my.

5 Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni.

• zákl. význam h. slova: znesvěcen; 
• h.: rozdrcen;
• n.: trest; 
• h. sg. (n.: zraněním); 
• n.: nám bylo dáno uzdravení; 
• Důvodem Mesiášova hrozného stavu bylo, že na sebe vzal naše nemoci . naše bolesti. Ale nejen to -bylo toho více, co původně patřilo nám, ale Mesiáš se to od nás rozhodl převzít: přestoupení, provinění a kázeň.
• To MY jsme jednali proti pravidlům a MY jsme za to měli nést důsledky.
• Tím, že se Ježíš rozhodl nést trest za nás, byl proboden, zdeptán a kázněn. Probodení, zdeptáni a kázněni jsme přitom měli být my.
• V rámci tohoto káznění Mesiáš utržil mnoho šrámů.
• Výsledkem této záměny byly dvě – získali jsme peace a byli jsme uzdraveni:
  • Byla smířena naše vina – již jsme se nadále nemuseli bát trestu
  • Byly odňaty naše nemoci – On je vytrpěl za nás¹.
    • (Zda to znamená, že křesťané už nemohou být nemocní, nyní ponechávám stranou. Budeme na tuto otázku narážet stále znovu. Principiálně dle mého názoru toto místo neznamená, že křesťané jsou imunní vůči všem chorobám.)

6 My všichni jsme zabloudili jako ovce, a man každý jsme se obrátili na svou cestu, a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech.

• Prorok zdůrazňuje, že těmi, kdo hřešili proti Bohu a zapříčinili tak Beránkovu smrt, nebyla jen nějaká skupina „zlých“ hříšníků, ale byli to všichni lidé, včetně vyvoleného národa a včetně proroka samého.
• Prorok ani sebe z množiny zabloudivších nevyjímá.
  • Sám sebe by asi vyjmout mohl, (protože on sám Boha respektuje a poslouchá), ale nedělá to. Identifikuje se s hříšným izraelským národem.
• V čem strašný hřích spočíval? Ve zbloudění; v opuštění stáda, v ignoraci pastýře.
• Opuštění pastýře a chození po vlastních cestách je tou pra-příčinou, proč svět vypadá tak, jak vypadá. Od Adama až po dnešek je model stále stejný – člověk bere svůj život do vlastních rukou, nakládá s ním podle svého uvážení. Důsledky jsou katastrofální.
• Sumu všech lidských egoistických hříšných rozhodnutí se Bůh rozhodl naložit na svého obětního Beránka, na Krista.

7 Byl ⁽zdrcen, ale pokořil se a⁾ neotevřel ústa: jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý, ústa neotevřel.

• n.: vystaven útlaku; 
• n.: zdrcen a pokořen, ale …
• Tato nálož lidského zla byla pro Beránka zdrcující. Lidské zlo je tak strašné, že trest za ně Bůh stanovil jako ten drtivě hrozný.
• Beránek se rozhodl tuto nespravedlnost akceptovat. Neohradil se, nepodal odvolání, nepronesl plamennou obhajobu své neviny. (Kdyby to udělal, musel by být okamžitě osvobozen). Sklonil hlavu a trest přijal.
• Přirovnání k beránkovi vedenému k obětování v chrámu je velmi případné – toto nevinné mladé zvíře nemá s hříchem svého majitele pranic společného. Přesto jde pod knězův řeznický nůž bez protestů – necuká se, nebečí, nekope kolem sebe.
• Křivda se děje i stříhané ovci – jak k tomu přijde, že se s ní zachází jako s věcí a že je zbavena své srsti? Co je jí do lidí?
• Ale ani ta se stříhačovým nůžkám nebrání.
• Opět platí, že kdyby otevřela ústa ke své obraně, každý soud by jí musel dá zapravdu – opravdu neexistuje důvod, proč by měla být oholena: Jde o násilnou loupež jejího oděvu.

• Při čtení třiapadesáté kapitoly Izajáše je pro nás již nemožné „odmyslet“ si Krista.
• Jak ji ale vnímají židé, kteří na svého Mesiáše stále čekají?
  • Trpícím služebníkem je pro ně židovský národ, Izrael.
  • Ten po tisíciletí žil v exilu, byl utiskován pronárody, trpěl, trpně to snášel, a nakonec světu přinese spásu.
  • Biblicky neoprávněné toto chápání asi není, vždyť např. o několik kapitol dříve prorok říká: „Ty však, Izraeli, můj služebníku… tebe jsem vyvolil.“ (Značně zaslepené ale ano).
  • Většina rabínů dnes údajně důsledně odmítá, že by Iz 53 mluvil o Ježíši – argumentují např. tím, oběť za hříchy nelze přenášet z jednoho člověka na druhého² nebo že Mesiáš má přinést mír a obnovu světa bez toho, aby zemřel.

8 ⁽Skrze útlak a soud byl vzat,^) (kdo se bude zabývat jeho údělem? Neboť byl vyťat ze ⁽země živých,⁾  jeho rána přišla za přestoupení mého lidu. 

• n .: Z útlaku (/ vazby) a …; Skrze vazbu a soud byl vzat (n~: odstraněn);
• n.: životním během; n.: pobýváním zde;
• h.: o jeho pokolení, kdo bude přemýšlet? / v jeho generaci kdo se zamyslí, (že …);
• n~: z tohoto světa; 
• Popis smrti Beránka Kristu dobře odpovídá:
  • To, co se Kristu dělo, byl ryzí útlak, koncentrované násilí.
  • Soudem, byť nespravedlivým, prošel několikrát.
  • Byl eliminován ze světa bez toho, aby zanechal nějakou jasnou stopu – žil v politicky nevýznamné zemi, sám byl politicky nevýznamný a neměl ani vlastní potomky.
  • Byl nedůstojně pohřben, bez poct a bez náhrobku (verš 9).
• To všechno opět ne kvůli tomu, že by si to zasloužil, ale kvůli nám.

9 A určili mu hrob mezi ničemy, ale byl s bohatým ve své smrti, protože se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti.

• Co znamená být bohatým ve své smrti? Umírat s s naplněným posláním a s čistýma rukama – Ježíš umíral bez hříchu, s dobrým svědomím, s vědomím, že dokonale naplnil vše, co měl. Bez toho, že by se kdykoliv někam dral, někoho odstrkoval nebo si pomáhal vlastníma rukama.
• Nikdy také v ničem nezalhal.

10 Hospodin si přál zdeptat ho nemocí: Když položí svou duši a grain oběť za vinu, uvidí potomstvo, prodlouží took dny, a Hospodinovo přání se jeho prostřednictvím zdaří.

• n.: vůle (se … naplní / bude naplňovat);
• n.: bude zdárně naplňovat;
• A takovéhoto bezhříšného a přímého člověka si Bůh přál zdeptat nemocí.
• Bylo to naprosto bezdůvodné a nespravedlivé – přesto si to Bůh přál.
• Již jsme uvažovali o tom, že nevíme nic o tom, že by Ježíš byl někdy nemocný – jak si to vysvětlit?
• Buď je po pojem „nemoc“ shrnuto všechno Kristovo utrpení nebo Ježíš neprocházel svým pozemským životem v takové „formě“, jak si většinou představujeme. Mohl být slabší, chatrnějšího zdraví, asteničtější kondice, než si běžně myslíme. Jeho tělesná slabost mohla kontrastovat s Jeho duchovní silou.
• Je to možné? Měnilo by to naši (přinejmenším moji) vžitou představu o Kristu – že Ježíš se od dětství těšil dobrému zdraví a kondici a že všechno utrpení si „vybral“ až na kříži.
• Ale proč by tomu tak mělo být? Že by děti v sousedství prodělávaly dětské nemoci a On nikdy? Že by při dětských hrách nikdy neprodělal úraz, nikdy si při chůzi nebo při práci nenakopl palec, nepodvrtl kotník ani se neřízl dlátem? Nikdy by nekašlal ani ho nebolelo břicho? Zřejmě je moje představa chybná – Ježíš trpěl nemocemi a běžnými obtížemi jako všichni ostatní lidé, možná dokonce ve větší míře. Byla to součást Božího plánu, Bůh to tak chtěl.
  • Jisté ale je, že Ježíš nemohl na nemoc zemřít nebo se při nehodě zabít (nemohl zemřít „mimo Jeruzalém“). Proto byl také uchráněn smrti při Herodově vraždění nemluvňat.
  • Nejde samozřejmě o žádnou „výhodu“ Jakákoliv smrt je lepší, než ukřižování.
• Slyšel jsem to tisíckrát o mnoha lidech a v mnoha situacích: „Jaká nespravedlnost – takový dobrý člověk a potkalo ho takové neštěstí, taková nemoc“. Pouze u Ježíše to byla čistá pravda, u všech ostatních lidí to pravdou není. (Platí to absolutně ve smyslu, že všichni lidé jsou za své hříchy hodni smrti. Jinak ale bezesporu platí, že není úměra mezi tím, jak moc nebo málo kdo hřeší, a mezi tím, jak dobře se mu daří.)

• Verš pokračuje: Když položí svou duši a grain oběť za vinu – vyjádření důvodu Mesiášovy smrti je velmi explicitní. Křesťanské „přivlastnění si“ třiapadesáté kapitoly Izajáše je naprosto oprávněné.
• Uvidí potomstvo: Na první pohled jde o rozpor s tím, že v osmém verši je (podle některých překladů) napsáno: o jeho pokolení, kdo bude přemýšlet? Což někteří chápou, že Mesiáš zemře bez potomků.
• Nicméně význam osmého verše není jasný – i sám ČSP má další varianty s jiným významem: kdo se bude zabývat jeho údělem,  v jeho generaci kdo se zamyslí, aj.? 
• Ale i tak o rozpor nejde – Ježíš sice zemřel fyzicky bezdětný, ale duchovních potomků má mnoho.
• Prodlouží took dny: Opět v kontradikci s reálnou krátkostí Kristova života. Kristu ovšem ve skutečnosti žije věčně.
• Hospodinovo přání se jeho prostřednictvím zdaří: Hospodinovým přáním je spása lidstva. To se Ježíšovým prostřednictvím nepochybně zdařilo a zdaří.

11 Z námahy své duše uvidí ovoce a nasytí se. Svým poznáním můj spravedlivý otrok ospravedlní mnohé a jejich provinění on sám ponese. 

• tzn. a: Jako výsledek námahy …; nebo (časově) b: Po námaze …
• Qu, LXX: světlo;
•  n.: Poznáním jeho;
•  n.: tresty;
• Ježíšova zachranitelská mise byla extrémně duševně namáhavá a vyčerpávající – samota, nepochopení a odpor okolí byly extrémní. Nicméně „stálo to za to“ – Ježíš viděl a ještě uvidí výsledky svého úsilí.
• Svým poznáním můj spravedlivý otrok ospravedlní mnohé a jejich provinění on sám ponese: Ježíš bezesporu mnohé ospravedlnil tím, že na sebe vzal jejich provinění.
• Ale proč poznáním? Hebrejské slovo údajně znamená „poznání, vědění, vnímání, porozumění“., jde o stejný základ slova jako v intimním „Adam poznal Evu“.
  • Může tedy jít o Mesiášův hluboký osobní vztah s Bohem.
  • O Jeho pochopení Boží vůle, Božího plánu, např. smyslu utrpení a oběti. Mesiáš, když jde na kříž, dokonale chápe, co dělá.
  • Může jít i o to, že Mesiáš umožňuje poznání Boží vůle a Boha samotného ostatním.

12 Proto ⁽mu dám podíl ve velikých zástupech a s nespočetnými bude dělit kořist,⁾ protože vylil na smrt svou duši a byl započten mezi vzpurné. On odnesl hřích mnohých a je přímluvcem za vzpurné. 

• n.: mu dám jako podíl mnohé (h.: v mnohých) a nesčíslné (/ mocné počtem) bude dělit jako kořist; LXX: dostane do dědictví mnohé a bude dělit kořist mocných;
• LXX: zločince (/ nezákonné / nežády);
• Bůh tento Mesiášův přístup nejvyšším způsobem oceňuje a odměňuje. Bude odměněn mimo jiné tím, že pro sebe (potažmo pro Otce) získá mnoho lidí.
• Vylít na smrt svou duši je krásný obrat. Co si pod tím představit? Vzdání se úplně všeho. Naprosté vzdání se vlastního já/ega. Dosažení samého dna duševního zoufalství. Modlitbu z nejhlubšího zoufalství.
• Kdo ještě vyléval svou duši?
  • Bezdětná Chana modlící se v chrámu (1S 1,15) „Ne, můj pane,“ odpověděla Chana. „Jsem žena s těžkým srdcem. Nepila jsem víno ani opojný nápoj, ale vylévala jsem svou duši před Hospodinem.“
  • David při vzpomínkách na „zašlou slávu“ (Ž 42,5) „Když na to vzpomínám, vylévám svou duši – jak jsem chodíval v zástupu, jak jsem s nimi vystupoval do Božího domu…“
  • Jeremjáš zoufalý nad zkázou Jeruzaléma: (Pláč 2,19 Povstaň, křič v noci, na počátku nočních hlídek! Vylévej své srdce jako vodu před tváří Panovníka! Pozdvihni k němu své ruce za život svých dětí, které omdlévají hladem na každém nároží.
  • Davidova výzva (Ž 62,8) „Vylévejte před ním své srdce, Bůh je naše útočiště.“
• Byl započten mezi vzpurné. Součástí Mesiášova úkolu bylo nechat se zařadit mezi vzbouřence proti Bohu a na to konto se nechat potrestat (odnést hřích mnohých).
• Nejen, že se Mesiáš za vzpurníky nechal zabít, ale ještě je jejich přímluvcem. Tedy naléhá na Boha, aby je nezabíjel, ale odpustil jim a přijal je.

.

.

1. Zda to znamená, že křesťané už nemohou být nemocní, nyní ponechávám stranou. Budeme na tuto otázku narážet stále znovu. Principiálně dle mého názoru toto místo neznamená, že křesťané jsou imunní vůči všem chorobám. ↩︎
2. Pokud tak opravdu argumentují (hlouběji jsem rabíny nezkoumal), je to absurdní – přenášení hříchů na nevinná zvířata považují za zcela normální. ↩︎