Izajáš – kapitola 51

1 Poslechněte mě, kdo usilujete o spravedlnost . hledáte Hospodina: Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni, a na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni. 

• (následuje), (žene se za); h.: pronásledujete;
• Byli a vždy budou lidé, kteří touží po spravedlnosti, lidé, které zajímá více Bůh, než vlastní břicho nebo vlastní ego.
• V lidech existuje jiskra touhy po Bohu a po spravedlnosti – jde o důsledek toho, že nás Bůh učinil „k obrazu svému“. Lidské srdce je nepokojné, dokud nespočine v Bohu, jak řekl Augustin („Fecisti nos ad te et inquietum est cor nostrum, donec requiescat in te.“ „Stvořil jsi nás pro sebe, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě.“)
• Bůh tuto touhu hledá a reaguje na ni. Nemusíme všemu rozumět, nemusíme Boha hned znát. Pokud ale po Bohu a spravedlnosti opravdu toužíme, Bůh nám odpoví.
• „Budete mě hledat a naleznete mě, když mě budete hledat celým svým srdcem.“ (Jer 29,13)
• Na jakou skálu a jámu se máme podívat? Obrátit se ke kořenům. Podívat se, na čích ramenou stojíme.
• Naše víra, naše hledání Boha nestojí ve vzduchoprázdnu, nejsme první, kdo se cestou hledání vydali.
• Před námi existoval nezměrný zástup lidí. kteří na tom byli podobně jako my – lidí, kteří také věděli, že musí být něco víc. Že není všechno jedno. Že neplatí: Jezme a pijme, neboť zítra zemřeme. Že musí existovat spravedlivý a dobrý Bůh, kterého lze nalézt. Že není možné, aby zlo zůstalo nepotrestáno a dobro neodměněno. Aby nebyla nastolena definitivní spravedlnost.
• A tito lidé jsou skalou a jámou, ze které pocházíme.

2 Pohleďte na Abrahama, svého otce, a na Sáru, která vás v bolestech porodila. Neboť ⁽byl sám, and jsem ho⁾ povolal, požehnal jsem mu a rozmnožil jsem ho. 

• n.: jeho jediného jsem povolal;
• Typickou skalou je náš předchůdce ve víře Abraham a jeho manželka Sára. Ti začínali opravdu z ničeho.
• Nebyli sice úplně prvními uctívači Boha, ale v mnohém prošlapávali cestu.
• Abraham měl v srdci touhu po Bohu a když jej Hospodin oslovil, zareagoval a odešel do neznáma. Prošel všemi těžkostmi, aniž ztratil víru – a Bůh to ocenil, odměnil jej vrchovatou měrou a učinil jej „otcem všech věřících“.

3 Ano, Hospodin potěší Sijón, potěší všechny jeho trosky, jeho pustinu promění v zahradu Eden, jeho step v Hospodinovu zahradu. Bude se v něm nacházet veselí a radost, písně díků a zvuk prozpěvování.

• A právě na konto Abrahamovy a Sářiny víry, na konto všech mužů a žen víry, na konto všech toužících po Hospodinu, Bůh znovu pozvedne zdeptaný Izrael.
• Jakkoliv je nyní poničený a bez života, opět bude kypět radostnými životem.

4 Věnuj mi pozornost, můj lide, naslouchej mi, můj národe,⁾ protože ode mne vyjde zákon a náhle  dám své právo za světlo národům.

• var. (Pš, …): Věnujte mi pozornost, lidé, naslouchejte mi, národy.
• n.: nauka (h. tórá); 
• A mé plány s tebou, Izraeli, jsou mnohem dalekosáhlejší: Nejde mi pouze o tebe, o tvou budoucnost a o tvé štěstí. Chci, aby můj lid Izrael byl zdrojem spravedlnost a poznání pro všechny ostatní.
• Tak se také stalo – příchodem Krista se tento Boží plán začal naplňovat.

5 Má spravedlnost ⁽"I have blízko,⁾ má záchrana vzejde a mé paže budou soudit národy. Na mne očekávají  ostrovy a v mou paži skládají naději.

• n.: se náhle přiblíží;
• Touha po smyslu a po pravém Bohu je totiž všeobecná – není zdaleka omezena pouze na Izrael.
• Ve všech národech existují lidé vyhlížející spásu a hledající naději v Bohu.
• A Nejvyšší chce, aby se dobrá zpráva o Mesiáši dostala i k nim.
• Všem se dostane nabídky záchrany, všem se dostane spravedlnosti.
• Ti, kdo očekávají na Hospodina, nebudou zahanbeni (např. Ž 25,3). (Původ nerozhoduje.)
• A nebude to trvat dlouho (alespoň z Božího hlediska).

6 Pozvedněte své oči k nebesům a pohleďte na zemi dole, neboť nebesa se rozplynou jako kouř a země zvetší jako oděv a její obyvatelé právě tak zemřou; moje záchrana však zůstane navěky a moje spravedlnost nepomine.

• h.: nebude otřesena;
• Země i celý vesmír jsou dočasné a pomíjitelné, všichni lidé smrtelní. Boží jednání vůči věřícím a Jeho spravedlnost jsou naopak neotřesitelné a trvalé.
• Přirovnání vyjadřující pomíjitelnost vesmíru i země jsou zajímavá:
  • Země zvetší jako oděv – jako šat během let ztrácejí svou kvalitu, opotřebovávají se, tak ztrácí svou kvalitu i naše planeta. To potvrdí každý ekolog (a je jedno, jak moc se na tom podílí sám člověk).
  • Nebesa se rozplynou jako kouř: Jak obloha, tak vesmír sám nejsou trvalé. To potvrdí každý astrofyzik.
  • A že všichni lidé jednou zemřou, ani není třeba potvrzovat – je to všem naprosto jasné.

7 Slyšte mne did, kdo znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci "I have můj zákon: Nebojte se lidského posměchu, jejich hanobení se neděste. 

• Vztah k Hospodinu není ve světě populární, a to v národním ani osobním měřítku.
• Boží lid Izrael ve světě není populární, stejně ani opravdoví křesťané nejsou populární. Jsou terčem posměchu a hanobení.
• Není třeba se toho bát – je to přirozené a nemůže tomu být jinak.

8 Vždyť je sežere mol jako oděv, červi je sežerou jako vlnu, ale má spravedlnost zůstane navěky a má záchrana ⁽z generace na generaci.⁾

• HL, sg.; h. synonymum pro mol;
• h.: pro generaci generací (tzn. pro všechny g.);
• Není třeba se toho bát mimo jiné i proto, že tito odpůrci jsou (stejně jako země) pouze „krátkodobí“ a přechodní, kdežto ti, kdo spoléhají na Hospodina, jsou trvalí.
• Je možno si zkrátka „počkat“, než všichni uzurpátoři časem sami „odezní“.
  • Kde je dnes konec Nebúdnaserovi, Neronovi, Hitlerovi nebo Stalinovi? Kde bude za pár let konec Putinovi nebo Kim Čong Unovi? Křesťané ale ze světa nevymizí a jednou budou žít s Bohem věčně.
• Paradoxně lze nalézt určitou podobnost s postojem kmenových vůdců v Afganistánu: Se svým přístupem „Vy máte hodinky, my máme čas.“ přečkali jak sovětskou (1979-1989), tak americkou (2001-2021) invazi..

9 ⁽Probuď se, probuď,⁾ oděj se silou, Hospodinova paže, probuď se jako a dávných dnů, odvěkých generací! Což jsi to nebyla ty, která jsi rozrazila obludu . probodla draka?

• Jde o prorokovu (či prorockou) výzvu Bohu: Přestaň se chovat odtažitě, přestaň být pasivní. Vlož se do našeho problému.
• Vždyť dobře víme z historie, že disponuješ vší potřebnou mocí a silou k tomu, abys v náš prospěch zasáhl.
• Všichni samozřejmě víme, že Bůh je schopen porazit jakékoliv nepřátele Božího lidu. V okamžiku, kdy se nám Jej podaří vtáhnout do naší pře, máme vyhráno.
• Kdy Boží paže rozrazila obludu . probodla draka? Typicky např. v Egyptě při totální porážce faraona a jeho ďábelské říše.

10 Což jsi to nebyla ty, která jsi vysušila moře, velikou vodní hlubinu . učinila mořské hloubky cestou, aby prošli vykoupení?

• Jako Bůh tenkrát nechal projít svůj lid prostředkem moře a utopil egyptské vojáky, tak může i nyní zasáhnout ve prospěch Izraele.

11 Hospodinovi vykoupení se navrátí, přijdou s výskáním be Sijón a věčná radost it will be na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, žal a vzdychání utečou

• Qu: rozptýlení;
• Po Hospodinově závěrečném vítězství již pro Boží lid skončí všechny strázně.
• Pro vykoupené a spasené Izraelce a křesťany je připravena věčná radost (Zj 21,4 „A Bůh setře každou slzu z jejich očí, a smrti již nebude, ani smutek, ani nářek, ani bolest už nikdy nebude. Neboť první věci pominuly.“)

12 Já, já jsem váš utěšitel. Kdo jsi ty, že se bojíš člověka, který umírá, a lidského syna, který dopadá a grain tráva?

• Pokud je Bůh na naší straně, pokud Mu na nás záleží (je naším utěšitelem), je vlastně absurdní mít obavy ze smrtelníků.
• Lidé jsou extrémně křehká stvoření a to včetně těch nejhorších krutovládců a škůdců.
• Ž 118,6 „Hospodin je se mnou, nebojím se. Co mi může udělat člověk?“
• Je to jistě pravda, ale někdy je tváří tvář pronásledování těžké si toto vědomí udržet. O to důležitější je si tuto perspektivu připomínat.

13 Zapomínáš be Hospodina, který tě učinil, který roztáhl nebesa a založil zemi, a stále of celý den se chvěješ strachem před zlobou utiskovatele, protože se připravil působit zkázu. A kdepak je nyní ta jeho zloba? 

• h.: utiskovatelova;
• Hlavním utiskovatelem Izraele byla za Izajášova života Asýrie.
• Definitivní pád Asýrie (dobytí Ninive) se odehrál až o asi osmdesát let později, kdy již Izajáš nebyl naživu.
• Nicméně Izajáš byl svědkem zázračné záchrany Jeruzaléma v roce 701 př. Kr. (Té noci vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře 185 000 mužů).
• Jde hlavně o zdůraznění a připomenutí správné perspektivy – ať je momentální situace jakkoliv zlá, ať jsou nepřátelé jakkoliv při „na koni“, stále to jsou jen lidé, o jejichž životech rozhoduje všemohoucí Bůh.

14 Spoutaný vězeň bude rychle uvolněn, nezemře v jámě a nebude mít nedostatek chleba. 

• Situace vězňů se radikálně změní – vyjdou z vězení, pomine nebezpečí smrti a hlad.

15 Já "I am Hospodin, tvůj Bůh, který vzdouvá moře, až jeho vlny burácejí — jeho jméno "I have Hospodin zástupů:

• Nezapomínejte, kým jsem; nezapomínejte, s kým máte, co do činění. Nezapomínejte, jak mocný jsem.

16 Svá slova jsem vložil do tvých úst a přikryl jsem tě stínem své ruky, abys sázel nebesa a založil zemi a řekl Sijónu: Ty jsi můj lid.

• n.: abych (h.: k sázení … a k založení … a k řečení …
• n.: vysadil / osázel; (někteří dle Pš čtou TM: lintóa‘ jako lintót 🙂 n~: roztáhl;
• Hovoří Bůh – buď k Izajášovi nebo k celému Izraeli, případně k oběma současně.
  • Svá slova jsem vložil do tvých úst. Prorok (i Boží lid Izrael) zná Boha, zná Jeho slova a je schopen je předávat dále.
  • Přikryl jsem tě stínem své ruky: Hospodin se rozhodl Izajáše (i svůj lid) chránit, odstiňovat jej od žáru slunce a od nepřátel.
  • Abys sázel nebesa a založil zemi: Jaký symbolický význam by mohl mít obraz „sázet nebesa“?
    • Jako v Gn Hospodin tvořil nebe a zemi, zde skrze prorokova slova znovubuduje poničený Jeruzalém a Izrael.
    • Nebesa proto, že Bohem inspirovaná prorokova slova mohou mít moc ke změně situace nejen na zemi, ale i v duchovní oblasti. (Změna na zemi je vždy předcházena změnami v ponebesí).
    • Mohlo by jít o nastolení „nebeské“ spravedlnosti na zemi; o implantování nebeských principů na zemi.
    • Nebo o implantování Božího království a jejich principů do lidských srdcí, o vnitřní duchovní proměnu.
    • Snad také zasévání naděje na budoucí příchod Kristova království.
    • Pokud bychom chrám chápali jako místo průniku Boží přítomnosti na planetu, mohla by zasetím nebes být jeho obnova.
  • Založit zemi se do těchto obrazů také většinou „vejde“.

17 Probuď se, probuď, povstaň dcero Jeruzaléma, která jsi vypila z Hospodinovy ruky kalich jeho zloby, do dna jsi vypila kalich závrati. 

• „dcero“ je vloženo kvůli f. – v h. je Jeruzalém f.; o městech se mluvilo jako o matce svých obyvatel;
•  n.: misku kalicha; h.: + mísu ;
• Čas strašného Božího hněvu je pryč. Tresty šly do extrému. Vše ale nyní odchází jako hrozný sen. Je možno se probudit do nového lepšího dne.
• Co muselo proběhnout, proběhlo. Trest sis vykoledovala a také odpykala – je možno jít dál.

18 Není, kdo by men opatrně vedl, ze všech dětí, které porodila; není, kdo by ji držel za ruku, ze všech synů, které vychovala. 

• [děti se měly postarat o své nemohoucí rodiče];
• Mladá generace je vybita, není schopna se postarat o své seniory.
• Z tohoto hlediska prochází Západ (včetně naší vlasti) podobným „těžkým snem“ – poté, co jsme opustili Krista, vydal nás Bůh zmaru. Ztratili jsme vůli k životu a začali vymírat. Demografické trendy neúprosně ukazují, že o seniory se nebude mít kdo postarat (nebude dost peněz na důchody ani dost pracovníků v sociálních službách).
• Postarat se o nemohoucí rodiče navíc přestalo být běžným morálním imperativem.
• Bůh k takovým koncům ani nemusel sahat k hrůzám války – stačilo ponechat nás samotné sobě. Odvrácení od Boha vedlo k sebedestrukci „samospádem“.

19 Tyto dvě rány tě potkaly, kdo ti projeví účast? Zkáza a pohroma, hlad a meč. Kdo tě potěší?

• dle var (1QIs, LXX, …); TM: 1.os. ~ Kým (/ Čím) tě potěším;
• Boží lid prožívá hrůzy trestu a není, co by jej potěšilo, ani, kdo by projevil soucit.
• Čím je možno potěšit národ smýkaný válkou, smrtí a hladem? Existují vůbec nějaká slova útěchy?

20 Tvoji synové leží bezvládně na všech nárožích jako ⁽divoká ovce⁾ an síti; jsou nasyceni Hospodinovou zlobou, napomenutím tvého Boha. 

• h.: naplněni;
• Jsou zřejmě myšleni kolektivně synové židovského národa.
• Nicméně každý zdeptaný člověk má konkrétního otce a matku, kteří se nezměrně trápí jeho utrpením.

21 Proto nyní slyš toto, zkroušená a opilá, ale ne vínem!

• Izrael je zkroušený tresty. Koncentrace hrůz vedla až k jakémusi omámení, k závrati podobné opilosti, kdy člověk není schopen střízlivě uvažovat.
• K takovémuto národu nyní chce Nejvyšší promluvit – co se mu chystá řici?

22 Toto praví tvůj Panovník Hospodin, tvůj Bůh, který vede při svého lidu: Hle, beru z tvé ruky kalich závrati, kalich své zloby; už ho nebudeš více pít. 

• n.: misku kalicha; h.: + mísu;
• Tvůj Bůh: Hospodin se nikdy k Izraeli nepřestal hlásit. Nikdy jej definitivně „nevydědil“, nikdy neroztrhal adopční listiny.
• Který vede při svého lidu: Bůh svůj národ také nikdy nepřestal „řešit“, zabývat se jím. Jako každý rodič Bůh nad svým synem Izraelem stále přemýšlí, stále se trápí jeho stavem, stále hledá cesty, jak mu pomoci.
• Jako jiné nezdárné děti, i Izrael má plno řečí – plno prázdných omluv, výmluv, stížností a nesplněných slibů. Bůh situaci vyhodnotil jako zralou ke trestu, Izrael s tím samozřejmě nesouhlasí – vzniká pře.
• Žádné dítě nemá rádo, když mu rodiče nastaví hranice, přestanou je podporovat a tolerovat jeho nepravosti, když dítě vyhodí z domu a „vymění zámek“. Jsou ale situace, kdy pře nepomohou, kdy je třeba sáhnout k čínům.

23 Vložím ho do ruky těm, kdo tě skličovali, kteří říkali tvé duši: Sehni se, ať přejdeme. A pokládala jsi svá záda jako zemi, jako ulici pro ty, kdo procházeli. 

• Když Bůh rozhodne, že období bolesti a trestu končí, tak končí. Není, kdo by to rozporoval.
• A Bůh se dokonce rozhodl, že kalich utrpení přejde z rukou Izraele do rukou jeho trýznitelů – víme, že se opakovaně stává, že ti, které si Bůh vybral jako metlu svého hněvu, jsou posléze za svou nepřiměřenou krutost sami potrestáni.
• Obrazy jsou opět velmi krásné a názorné: Trýznitelé (Asyřané nebo zde spíše Babylóňané) Izrael deptali a ponižovali (šlapali jim po zádech) a Izraeli byl nucen se poddat.