Izajáš – kapitola 48

1 Slyšte toto, dome Jákobův, totiž ti, kdo se nazývají Izraelovým jménem a vyšli z Judových beder,  přísahají v Hospodinově jménu a připomínají Boha Izraele, avšak ne ⁽v pravdě ani ve spravedlnosti,⁾

• dle Qu; TM: vod;
• n.: pravdivě ani spravedlivě;
• Adresát slov je jasný a hned v oslovení je také zdůrazněno, v čem je adresátův problém: „Geneticky“ Hospodinu patří a také se k Němu hlásí. Možná by se dalo říci, že se jako Boží lid prezentují či že se Hospodinem „ohánějí“.
• V jejich vztahu k Hospodinu je ale přítomno velké „ALE“ – nevztahují se k Němu ani v pravdě, ani ve spravedlnosti. Přestože o Bohu mluví, nezajímá je Jeho názor, neberou ohled na to, co Hospodin říká a co chce. A co Bůh od svého lidu chce? Aby vztah jeho lidu k Němu byl opravdový a pravdivý – aby si nevymýšleli a nelhali. A aby dbali na spravedlnost – aby brali ohled na to, že Mu na spravedlnosti velmi záleží.

2 ačkoliv se nazývají podle svatého města a opírají se o Boha Izraele — Hospodin zástupů "I have jeho jméno:

• n~: spoléhají na …;
• Opět velké AČKOLIV – něco jiného říkají a něco jiného dělají.
• Opírat se o Hospodina zní dobře, ale zjevně to nemusí být tím, co Bůh od svého lidu očekává – možná by se dalo říci, že Izraelci od Hospodina očekávali automatickou pomoc a ochranu, přičemž je nezajímal vztah s Ním.

3 Dřívější věci jsem odedávna oznámil, z mých úst vyšly a rozhlásil jsem je, náhle jsem způsobil, že přišly. 

• Hospodin většinou nejedná bez toho, aby lidi předem neupozornil či je nevaroval. Hospodin řekne, že něco udělá – tím je to dáno: rozhodnutí je přijato a bude realizováno.
• Pak to rozhlásí. A nějakou dobu se neděje nic. Co dosti často vede k tomu, že lidé na Jeho slovo zapomenou nebo je vytěsní či vyignorují.
• Nicméně po nějaké době čekání či nečinnosti se Bůh postará o to, aby se věc stala – a většinou je to pak z pohledu lidí náhle, nečekaně.

4 Protože jsem věděl, že jsi zatvrzelý, šlacha železná "I have tvoje šíje a tvé čelo "I have bronzové,

• [obraz člověka, který napnul svoje svaly – zvl. na obličeji a šíji – jako výraz rozhodného odmítnutí a vzpoury];
• Šíje jako železná šlacha a čelo z bronzu – jsou „pěkné“ obrazy vyjadřující naprostou nepoddajnost, neochotu se podřídit nebo přiznat Bohu pravdu.
  • Skloněním se, přikývnutím či úklonou dává člověk najevo podřízenost, uznání či alespoň pochopení. Nic z toho nebyli Izraelci vůči Bohu ochotni udělat.
  • Bronzové čelo je především tvrdé – takový člověk není ochoten přijímat názory druhých, měnit svá předporozumění či ustupovat ze svých názorů. Má ve všem jasno.
  • Snad lze uvažovat i o tom, že člověk s bronzovým čelem nereaguje na pohlavek či bití.

5 Oznamoval jsem ti ty věci předem. Zvěstoval jsem ti "I have dříve , než přišly, abys neřekl: Mé zpodobení  to učinilo, moje tesaná modla či má odlitá modla to přikázala.

• h.: je, tj. ty věci;
• Vidíme, že Bůh někdy věci zjevuje předem, aby dal najevo, že za nimi stojí On. Jestliže ale Boží prorok řekne, co se stane, a ono se to opravdu naplní, jde o bezpečný důkaz, že za událostí stojí Hospodin.
• Bůh tak předchází riziku, že by Izraelci některé události přičetli svým modlám. Ve smyslu:
  • Přišlo zemětřesení (sucho, nepřátelská invaze, cokoliv) – Izraelci řeknou: To je přece jasné, přišlo zemětřesení, protože jsme o to prosili naše modly, resp. protože jsme naše baaly zanedbávali. Přestože modly samozřejmě žádné zemětřesení udělat nemohou, může to být matoucí.
  • Když ale prorok jasně se hlásící k Hospodinu řekne: Přijde zemětřesení (protože ho pošle Hospodin) a ono skutečně přijde, je těžší událost přičítat někomu jinému nebo se vymlouvat.

6 Slyšel jsi to a nyní na to všechno pohleď. A vy — což And nebudete oznamovat? Způsobil jsem, že od nynějška uslyšíš nové věci, skryté, které jsi neznal. 

• h.: střežené věci;
• Zřejmě ve smyslu – byl jsi předem varován a věci se naplnily.
• Takže, Izraeli, uznej, že to bylo dostatečně přesvědčivé a začni věřit Mojemu (Božímu) a Izajášovu slovu.
• Já nyní totiž budu mluvit o budoucnosti – a potřebuji, abys řečenému věřil a sděloval to dál.

7 Nyní byly stvořeny, nikoli dříve, dodnes jsi the kingdom nich neslyšel, abys neřekl: Hle, věděl jsem to.

• Věci, o kterých se nyní chystám informovat, jsou naprosto nové a nečekané. Není nikdo, kdo by mohl po pravdě říci: To jsem čekal, nepřekvapuje mě to.

8 Neslyšel jsi, ani jsi nevěděl; tvé ucho nebylo dříve otevřeno, protože jsem věděl, že budeš stále jednat zrádně, since vzbouřencem jsi byl nazván od matčina lůna. 

• Kdybys to tvrdil, nebyla by to pravda – o tom, co teď hodlám sdělovat a konat, jsi neměl ani ponětí.
• Proč jsem ti tyto věci nesděloval? Protože to nemělo cenu – odjakživa jsi byl křivák, podrazák a rebel. I kdybych ti něco z toho sdělil, stejně bys z toho nic nevyvodil.

9 Kvůli svému jménu zdržuji svůj hněv a pro svou chválu se vůči tobě krotím, abych tě nevyhladil.

• Můžeš se ptát – proč se tedy takovým lumpem vůbec zabývám? Proč takového zrádce a vzbouřence rovnou nezamáznu jako červa a neskoncuji s ním? Proč zdržuji a krotím svůj hněv?
• Dobrá a logická otázka- adekvátní by to bylo.
• Nedělám to kvůli Izraeli, ale kvůli sobě:
  • Kvůli svému jménu zdržuje hněv: Protože takový jsem, taková je moje povaha.
    • Ale také kvůli tomu „Co by řekli lidi“: Kdybych svůj lid vyhladil, vypadalo by to, že jsem je nebyl schopen zvládnout, že jsem si s nimi „ukousl velké sousto“, že jsem podcenil bídu jejich charakterů.
    • Domnívám se, že Bohu je ve skutečnosti „veřejné mínění“ dost „ukradené“ (lhostejné) – ale „vymlouvá se na ně“, bere si je jako záminku pro své těžce přehnané milosrdenství
  • pro svou chválu se krotí, aby nevyhladil. Obrat „pro svou chválu“ je těžké srozumitelný – co znamená dělat něco pro svou chválu?
    • Na první pohled by se mohlo zdát, že Bůh si nechce drastickým řešením pokazit oblíbenost, nechce, aby mu „klesly preference“. To je samozřejmě nesmysl – Bůh na preference „kašle“, nemá potřebu se zalíbit ani být chválen – jedná spravedlivě a „srovnat“ se s Jeho jednáním musí okolí.
    • Ne tedy: Jednám tak, protože chci zachovat svou slávu v očích lidí, ale protože chci zůstat věrný sám sobě, svému charakteru. Kvůli tomu se nechci nechat unést (jakkoliv spravedlivým) hněvem. Má čest mi brání jednat jinak.
• Je důležité nezapomínat, o co se hraje: Izraeli si zaslouží a reálně mu hrozí genocida. Kdyby Bůh nebyl takový, jaký je, už by dávno proběhla.

10 Hle, přečistil jsem tě, ale ne jako stříbro, vyzkoušel jsem tě v peci soužení.

• opraveno TM: bchartíká – vyvolil jsem tě – dle 1QIs na bchantíká;
• Místo vyhubení Bůh vůči svému lidu zvolil jinou cestu – pročištění v tavící peci.
• Je to jistě lepší volba, ale rozhodně nic snadného – když se čistí kov, nechají se až do roztavení projít žárem, čímž se dosáhne toho, že příměsi a nečistoty zůstanou jako struska plavat na povrchu.
• Jinak odstranění nečistot dosáhnout nelze – příměsi jsou s kovem v pevném stavu neoddělitelně spojeny.
• Struskou jsou v tomto příměru jistě hříchy – utrpením se Hospodin snaží docílit, aby se hříchy staly zjevnými a odstranitelnými.
• Ne jako stříbro zřejmě znamená, že tavící pec a čištění kovů jsou pouhými obrazy přezkoušení našich charakterů, což je samozřejmě mnohem důležitější.
• Žárem tavičské pece utrpení je dosaženo ale nejen přečištění, ale rovněž vyzkoušení. V jakém smyslu?
  • Jde o zkoušky víry – obvyklou „metodu“ k potvrzení toho, že vztah k Hospodinu je opravdový, upřímný a nikoliv prospěchářský (srv. Jób). Zkoušky jsou důležité nejen jako test, ale i jako prostředek růstu křesťanských charakterů. O důležitosti a prospěšnosti zkoušek je v Písmu psáno mnoho, typicky v listu Jakubově.
  • Ne všichni Izraelci byli hluboce hříšní a zkažení. Někteří k Hospodinu měli upřímný vztah – ten obtížemi Bůh testuje.

17 Kvůli sobě, kvůli sobě samému to učiním, vždyť jak může být ⁽mé jméno⁾ znesvěcováno? Svou slávu jinému nedám.

• Boží kvůli Sobě zde má poněkud jiný význam. Bůh zde zřejmě říká: Musím zakročit, protože ostuda, kterou mi permanentně děláte, už přesahuje veškerou únosnou míru.
• Znesvěcování Božího jména je specifický pojem (jde o opak toho, co je napsáno v Lv 22,32 a za se modlíme v „Otčenáši“, tedy Posvěť se jméno tvé).
  • V hebrejském chápání, pokud vím, jméno představuje samotného nositele, jde tedy o znesvěcování samotného Hospodina.
  • „Znesvětit“ znamená zbavit svatosti, což je zhruba totéž jako „učinit obyčejným“ nebo „zprofanovat“.
  • Může jít o „dělání ostudy“ Bohu: Hlásím se k Bohu a přesto se chovám špatně, způsobem, který vrhá na Boha špatné světlo. Lidé si řeknou – když věřící jsou tak hrozní, jaký teprve musí být Bůh.
  • Ostudu Bohu můžeme dělat různým způsobem:
    • Děláme zlé věci. Někdy dokonce pácháme zlo „v Božím jménu“.
    • Jsme pokrytečtí – děláme se lepší, než jsme.
• Když nastane taková situace, Hospodin neváhá zasáhnout a ty, kdo mu dělají ostudu, potrestat.
• Dělá to mimo jiné proto, že svou slávu nikomu nedá – nedopustí, aby byla sláva, která patří Jemu přičítána někomu jinému. Komu? Jistě modlám – nebo by si Boží slávu mohli přivlastňovat i sami Izraelci (Daří se nám dobře a Bůh jedná v náš prospěch, protože jsme takový pašáci).

12 Slyš mě, Jákobe, Izraeli, můj povolaný. Já jsem, já "I am první, já "I am také poslední

• n~: kterého jsem povolal;
• Můj lide, vzpamatuj se: To, že jsem vás povolal za svůj lid, ještě neznamená, že jste „mistři světa“, kteří o všem rozhodují a všechno řídí.
• Tím, kdo o všem rozhoduje a komu vše patří, jsem Já, Hospodin. Já jsem byl u stvoření a Já budu mít prst na tepu dějin až do konce.
• Obraty první a poslední, alfa a omega, „A“ i „Z“ pěkně popisují Boží postavení ve stvoření:
  • Vše, co se dělo, děje a bude dít, se dá popsat slovy. A všechna myslitelná slova jsou tvořena písmeny abecedy. A Bůh je „abecedou“, Stvořitelem jsoucna.
  • Všechno má svůj začátek a konec – Bůh byl na začátku, bude na konci a je i u všeho, co je mezi tím.
• Podobná vyjádření se kromě Iz vyskytují ještě ve Zj: Iz 41,4 ; 44,6; Zj 1,8.17; 2,8; 21,6; 22,13.

13 Ano, má ruka založila zemi a má pravice rozestřela nebesa; volám na ně . společně se postaví. 

• Za písmenka abecedy si můžeme dosadit i atomy a částice (zde země) a fyzikální zákony (rozprostření nebes).
• Volám na ně . společně se postaví ukazuje, že Boží vládnutí nad stvořením neskončilo jeho vznikem – Bůh nestvořil jsoucno, aby ho pak nechal svému osudu (nenatáhl vesmír jako hodiny, aby pak od něho dal ruce pryč). Ve skutečnosti Bůh má vše nadále pevně pod kontrolou.

14 ⁽Shromážděte se, vy všichni, a slyšte:⁾ Kdo ⁽z nich⁾ oznámil tyto věci? Ten, kterého Hospodin miluje, vykoná jeho záměr s Babylonem ⁽a jeho paže bude na Chaldejcích.⁾

• var.: Všichni se shromáždí a budou poslouchat.
• n.: mezi nimi; [může odkazovat na modly ve v. 48,5.
• var.: z vás / mezi vámi;
• var: v / proti … 
• var.: a s jeho potomstvem – s Chaldejci; LXX: … vyhladí símě Chaldejců; $
• Všichni Izraelci se mají shromáždit k naslouchání. Co si mají vyslechnout?
• Co znamená Kdo ⁽z nich⁾ oznámil tyto věci?
  • Zřejmě se opět opovržlivě hovoří o modlách a falešných bozích, kteří nic nevědí a (na rozdíl od Hospodina) nejsou schopny o čemkoliv (včetně budoucnosti) relevantně informovat?
  • Pak jde o řečnickou otázku a očekávanou odpovědí: Nikdo. Nikdo nebyl schopen nám oznámit to, co nám nyní oznamuješ ty.
• O jakých věcech hovoříme? Co nebyl nikdo schopen oznámit?
• Že ten, kterého Hospodin miluje, vykoná jeho záměr s Babylonem: Kdo je ten, kterého Hospodin miluje? Zřejmě perský Kýros, který Babylóňany potrestá za neadekvátní chování při jejich trestání Izraele.
• O Kýrovi se Bůh opakovaně vyjadřuje takto kladně, jako o svém pomazaném a milovaném služebníku. Na to, že jde o pohana, je to pozoruhodné.
• A jeho paže bude na Chaldejcích jistě ve smyslu: Dá Babylóňanům co proto, porazí je a rozdrtí.

15 Já, já sám jsem promluvil . také jsem ho povolal. Přivedl jsem ho a dopřeji úspěch jeho cestě.

• dle LXX; TM: jeho cesta uspěje. 
• Bůh se rozhodl Kýra použít a také jej použil – k úkolu zničení babylónské říše jej povolal, přivedl k jeho realizaci a pak uskutečnění dotáhl do konce.
• Když se Bůh takto rozhodl, nebylo síly, která by záležitost byla schopna zvrátit.
• Zajímavou otázkou je, jak moc si Peršané a Babylóňané byli vědomi svých rolí v Božích plánech.
  • Věděli Babylóňané, že jsou Boží metlou? A věděli později, že zkáza jejich říše je trestem za to, jak přehnaně krutě jako Boží metla vůči Izraeli fungovali (a že si přivlastňovali zásluhy za svá vítězství)? Těžko říci – Nebúkadnesar byl z počátku také nazýván Hospodinovým služebníkem – později ale byl souzen za svou pýchu.
  • A uvědomoval si Kýros, že jeho úspěchy jsou naopak způsobené Boží přízní? Zřejmě do určité míry ano – nechytil se totiž do stejné pasti pýchy jako Babylóňané – při dobytí Babylóna se choval relativně umírněně.

16 Přistupte ke mně, slyšte toto: Od počátku jsem nemluvil tajně, od chvíle, kdy to nastalo, já "I am při tom. A nyní mne poslal Panovník Hospodin ⁽se svým Duchem.⁾

• h.: a jeho Duch / a svého Ducha;
• Nyní zřejmě hovoří Izajáš o sobě, zřejmě ve smyslu: Od počátku svého prorockého úřadu jsem vše říkal veřejně.
• Od chvíle, kdy to nastalo, já "I am při tom – buď Izajáš ve smyslu: Osobně jsem prožil a byl jsem svědkem všech událostí, o kterých mi Hospodin přikázal hovořit.
  • Může mít na mysli dobytí Samaří Asyřany r. 722 př. Kr., které se událo za jeho života (i když mimo jeho oblast působnosti – žil a působil v Judsku v Jeruzalémě)
• Nebo hovoří Bůh ve smyslu: „Mám prsty“ ve všem, co se kdy dělo.
• A nyní mne poslal Panovník Hospodin se svým Duchem: A ve svých inspirovaných promluvách nyní budu pokračovat.

17 Toto praví Hospodin, tvůj ⁽vykupitel, Svatý Izraele:⁾ Já "I am Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyučuje ke tvému prospěchu, který tě vodí cestou, po níž půjdeš. 

• Co jedalší Izajášovou Duchem inspirovanou informací? Že Hospodin nepřestává být Bohem svého národa a že to s ním myslí dobře.
• Bůh chce, aby se Izrael od Něho nechal vyučit a poučit a aby se Jím nechal vést.

18 Kéž bys pozorně naslouchal mým příkazům! Tvůj pokoj by byl jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny,

• Kdyby se Izrael opravdu nechal vyučit a vést, mělo by to pro něj úžasné důsledky:
• Jeho pokoj by byl jako řeka: Národ by žil v nejen míru, ale i ve stavu šalomu. Mohl by spočinout ve vědomí, že vše je, jak má být, vše je v pořádku, že Bůh má vše pod kontrolou a že vztah národa s Hospodinem je ničím nezkalený.
  • Řeka teče poklidně a majestátně – její plynutí, krásu a klid její hladiny nelze ničím narušit.
• Jeho spravedlnost by byla jako mořské vlny: Spravedlnost nespočívá v dokonalosti, ale v dokonale otevřeném vztahu k Bohu. Jsme-li v otevřeném vztahu k Bohu, je nám to počítáno za spravedlnost, jsme počítání mezi spravedlivé. Tuto darovanou spravedlnost opět nelze nikomu vzít – její vlny poklidně a neochvějně omývají naše srdce i naši mysl jako oceán pobřeží.

19 tvého potomstva by bylo jako písku, potomků it tvého lůna jako jeho zrnek; nebylo by vyhlazeno ani vyhubeno jeho jméno přede mnou.

• n.: výhonků; 
• n.: oblázků / štěrku;
• n.: z mé přítomnosti;
• Dalším důsledkem Božího vyučování a vedení by byla trvalá nepřerušovaná plodnost.
• Aby se národ úspěšně a setrvale rozrůstal, musí mu být zajištěno poměrně dosti podmínek: prostor, bezpečí, dostatek zdrojů a životní síla (ochota mít děti). Na toto vše Bůh jako odměnu za poslušnost slibuje dohlédnout.

20 Vyjděte z Babylona, utečte od Chaldejců, se zvukem jásotu to oznamujte . rozhlašujte, přineste to až na konec země. Prohlašte: Hospodin vykoupil svého otroka Jákoba! 

• [Židé nemuseli přímo utíkat, ale měli si pospíšit, kvůli soudům přicházejícím na Babylon; poslední zmínka o Babyloně v Iz];
• Jde o proroctví asi sto sedmdesát let dopředu: Lid je po uplynutí sedmdesáti let vyhnanství vyzván k návratu. Bůh pro odchod zajistí politické i ostatní podmínky.
• Izraelci si tyto prorokovy texty jistě připomínali po jeho smrti – ale až po dobytí a zničení Jeruzaléma opravdu pochopili, jak pravdivá jeho slova byla.
• Byla jim pak zřejmě útěchou i po celou dobu vyhnanství. A s naplňující se dobou vyhnanství rostla i jejich očekávání vysvobození.

21 Neměli žízeň, and je vodil pustinami. Nechal pro ně prýštit vodu ze skály; rozdělil skálu a vytryskla voda.

• [tak jako se Bůh staral o svůj lid po vyjití z Egypta, tak se bude starat i po vyjití z babylonského zajetí;]
• Toto se naplnilo za doby Ezdráše a Nehemjáše, kdy navzdory vší pravděpodobnosti se Judejcům podařilo vrátit se domů a obnovit chrám.

22 ⁽Ničemové nemají pokoj, praví Hospodin.⁾

• h.: Není pokoj, praví Hospodin, pro ničemy; [tj. nebude se jim dařit dobře;]
• Pokoj je mimo Boha nedosažitelný z principu věci. Pokoj lze získat pouze vztahem k Nejvyššímu a poslušností.
• Bůh garantuje, že tomu tak je a bude.