1 Toto praví Hospodin: Kde "I have rozlukový list vaší matky, jímž jsem ji propustil? Nebo kdo je tu z mých věřitelů, jemuž jsem vás prodal? Hle, pro své viny jste byli prodáni a pro vaše přestoupení byla propuštěna vaše matka.
- [Když člověk nemohl splácet svůj dluh, jeho děti mohly být prodány do otroctví;
- Jde samozřejmě od Boha o řečnickou otázku (tuto formu používá běžně). Odpověď je nabíledni: Žádný rozvod ani prodání do otroctví neproběhly, resp. ne z Boží iniciativy. Bůh se s Izraelem nerozvedl ani je neprodal.
- Jak to tedy, že byli prodáni a došlo k rozvodu? Protože to byli oni sami, kdo se od Boha odvrátili. Svou vinou se stali duchovně zotročenými a sami způsobili rozpad vztahu. Neopustil je Hospodin – Izrael opustil svého Boha.
- A dokud Bůh nepodepsal rozvodové papíry, smlouva je v platnosti a možnost návratu otevřena.
2 Proč jsem přišel a nikdo tu nebyl, volal jsem a nikdo neodpověděl? Což je má ruka příliš krátká na vykoupení? Nebo snad ve mně není síla k vysvobození? Hle, pouhou svou hrozbou vysušuji moře . řeky měním an pustinu, že jejich ryby páchnou z nedostatku vody a hynou žízní.
- skrze proroky;
- Možná by se dalo říci, že jde o Boží povzdech – povzdech nad tím, jak snadné je pro Něho „stvořit vesmír“ (udělat cokoliv fyzického) v kontrastu s tím, jak je obtížné jednat s lidmi.
- Lidé, pokud je jim ponechána svobodná vůle, jsou oproti „pouhému“ vysušení moře či řeky, opravdovým oříškem – nelze je přinutit, aby se nechali vykoupit či vysvobodit.
3 Nebesa odívám (ponurou temnotou) . a oděv jim pokládám pytlovinu.
- Zatmění nebes je příkladem další fyzické „maličkostí“ pro Boží moc.
4 Panovník Hospodin mi dal jazyk učedníků, abych uměl unaveného podpírat slovem; ráno co ráno mi probouzí uši, abych slyšel jako učedníci.
- tj. abych byl jeho mluvčím;
- HL; (při čtení lá‘ůt jako lá‘anót): unavenému odpovídat; $;
- Prorok nyní hovoří o sobě: Konstatuje, že Bůh mu dal schopnost případně mluvit – mluvit jako ten, kdo je Božím učedníkem, kdo se učí u Něho a od Něho.
- Co takový učedník říká? Podpírá unaveného – povzbuzuje člověka unaveného životem a strastmi. Nalézt v takovém případě správná slova je těžké a z vlastních lidských sil prakticky nemožné.
- Abychom mohli mluvit, vyřizovat Boží informace, potřebujeme Jej nejprve slyšet. Aby naše uši Boha slyšely, potřebují, aby je nejprve Bůh probudil – tedy otevřel. Aby nám dal schopnost slyšet Boží hlas a rozumět řečenému.
5 Panovník Hospodin mi otevřel ucho a já jsem nebyl vzpurný. Zpět jsem neustoupil.
- [znamení poslušnosti;]
- Jedna věc je Boha slyšet a rozumět Mu, druhá věc je slyšené předávat dál. Když člověk Boha zaslechne, často se zalekne a ztratí ochotu se slyšeným také řídit.
- Často proto, že věrné vyřizování Božích zpráv přináší mezi lidmi těžké problémy.
- Izajáš nicméně nikoliv – ten před svým prorockým úkolem necouvl.
6 Svá záda nastavuji těm, kdo mě bijí, a své tváře (těm, kdo rvou můj vous;) tvář neskrývám před potupou a slinou.
- [bití patřilo hlupákům a zločincům;]
- Odezva na Izajášovu nepopulární zvěst byla těžce negativní – bití, trhání vousů, plivání a ostuda.
7 Panovník Hospodin mi pomáhá, proto nebudu zahanben; proto jsem nastavil svou tvář jako křemen a vím, že se nebudu stydět.
- [tzn. že je nezvratně rozhodnut (zde: dát svůj život za mnohé);
- Izajáš ale momentálně má tak silnou jistotu Boží povolání a přízně, že ho tyto ústrky oeodradí a nezastaví.
8 Blízko je ten, kdo mne ospravedlňuje, kdo se mnou povede při? Povstaňme spolu! Kdo it will be mým žalobcem? Ať ke mně přistoupí!
- odpůrce;
- h. vlastníkem mého soudu; vztekloun (h.: vlastník hněvu);
- Pokud je Bůh na naší straně a my jsme si jisti, že jdeme v linii Jeho vůle, jsme silní. Nemusíme se báýt konfrontace.
- Odpůrci nás nemají z čeho obvinit, jejich napadání nikam nepovede.
9 Hle, Panovník Hospodin mi pomáhá, kdo mě brings prohlásit vinným? Hle, ti všichni se obnosí jako oděv, sežere je mol.
- [tzn., že jejich postoj neobstojí a sami propadnou zkáze;
- Odpůrci, jakkoliv jsou momentálně aktivní a agresivní, postupně odezní. Já ale vytrvám.
- Čas ukáže, že jsem měl pravdu – kde jim bude konec? Boží věci a moje úloha v nich ale budou trvalé.
10 Kdo se mezi vámi bojí Hospodina (. poslouchá) hlas jeho otroka? Kdo chodí an temnotách a nemá žádnou zář, ať doufá v Hospodinovo jméno a spoléhá na svého Boha.
- LXX, (Pš): , poslouchej;
- h. pl. zde vyjadřuje míru: v hluboké temnotě);
- Hospodin dává naději těm, kdo jsou ochotni naslouchat.
- Jakkoliv zoufalí jsme, spoléhání na Něho vede k naději.
11 Hle, vy všichni, kdo zapalujete oheň . zahalujete se jiskrami, choďte v jasu svého ohně a v jiskrách, které jste zapálili! Toto budete mít ode mne: Ulehnete do místa bolesti.
- n.: opásáváte se; (Pš: svítíte si);
- n.: ohnivými šípy / střelami;
- [prav. zn. spoléhání na sebe a na vlastní schopnosti;]
- var.: světle;
- h.: z mé ruky;
- Porozumění asi bude takové, jak píše ČSP: Když si člověk zapálí vlastní oheň, získá své vlastní světlo a teplo. Jde o spoléhání se sám na sebe, na vlastní zdroje, nikoliv na Boha.
- Jde o vlastní interpretaci situace a vlastní hledání zdrojů řešení.
- Nicméně výsledkem tohoto přístupu je katastrofa – ulehnutí do místa bolesti (tedy fyzická či duchovní smrt).