1 Potom jsem uviděl čtyři anděly stát na čtyřech úhlech země a držet čtyři zemské větry, aby vítr nevál na zemi ani na moře ani na žádný strom.
- Co se stane, když nevane vítr? Jde o stěží představitelný zásah do klimatu, kdy nedochází k vyrovnávání tlaků a teplot v atmosféře. Snad by se to mohlo projevit extrémy počasí?
- Údajně mezi vykladači není shoda, zda zadržení větrů je kladnou nebo zápornou okolností: Může jít o přechodnou ochranu před ničivými tornády, ale také o hrozivé ticho před strašnou bouří. Zadržené větry se nahromadí, aby pak udeřily s o to větší silou. Lze si představit, že nějaká porucha cirkulace vzduchu může být příčinou nahromadění obrovských tlakových rozdílů v atmosféře, které se pak uvolní v nespočtu ničivých orkánů.
- Dle dalšího verše se ale zdá být jasné, že tito andělé mají škodit a zatím dle rozkazu vyčkávají – tedy, že až budou zadržované vichry propuštěny, bude to zhoubné. Jejich zadržení je přípravou na nastávající „škození“ moři a zemi a stromům (stromy vichřice lámou s drtivou účinností – srv. smršť Kyrill, která v roce 2007 „vyholila“ hřebeny na Šumavě).
- Může jít o zlověstné ticho jako u půlhodinového mlčení ve Zj 8.
- O větrech mluví i Ježíš v malé apokalypse v Mt 24 (31 A pošle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř větrů, od jednoho nejzazšího konce nebes až k jejich druhému nejzazšímu konci.). Tam ale zřejmě ve významu čtyř světových stran ve smyslu „Andělé důkladně vymetou celou zemi“.
- Ze zmínky o tom, že vítr nemá vanout na zemi, na moře ani na stromy, se pravděpodobnější jeví možnost „zlověstného dusna„, kdy se zastaví vzduch a nastane zlověstný klid – všichni cítí, že se hromadí zničující energie blížící se hrozné bouře.
- Z následujícího verše lze vyvodit, že tito andělé zabraňující proudění vzduchu jsou zároveň těmi škůdci moře a země, kteří přechodně zadržují orkány hrozných katastrof do doby, než dojde k označení Božích otroků.
- Takže období zadržených větrů je přechodné období klidu určené k zapečetění věřících.
2 A uviděl jsem jiného anděla, jak vystupuje od východu slunce a má pečetidlo živého Boha. Mocným hlasem zvolal na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi a moři:
- Na scénu vstupuje další anděl a přináší pokyny z vyšších míst: S vichřicemi je třeba vyčkat.
- Možná se tím tíživé bezvětrné dusno o něco prodlouží.
- Pečetidlo, jak uvidíme slouží k zapečeťování čili označování křesťanů.
3 „Neškoďte zemi, moři ani stromům, dokud neoznačíme otroky našeho Boha na jejich čelech!“
- ř.: nezapečetíme;
- Je otázkou, jestli zapečeťování a označování (jak překládá ČSP) jsou totéž. Mohou a nemusí.
- Může jít o pouhé označování, ale může také jí o něco více – pečeť na čele může mít pro označeného nějakou přidanou hodnotu, může např. chránit jeho mysl před pochybnostmi, před odpadnutím či před útoky. Bůh takto před počátkem dalšího kola katastrof upevňuje mysl svých věrných.
- Pokud jde o pouhé označení, jaký má význam? Jak uvidíme, označení budou výhradně Židé a nebude jich příliš mnoho (po dvanácti tisících z každého kmene).
- Označené osoby by mohly být během všeobecné zkázy chráněny (jako Baylóňané neublížili Jeremiáši ani Bárukovi během plenění po dobytí Jeruzaléma).
- Značka je dána na čelo – na čela bude označovat i šelma. Problémem tedy není značka jako taková, ale o jakou značku jde a kdo ji dává.
- Další kladné označování na čela:
- Zj 9,4 kobylky neměly škodit trávě… ale pouze neoznačeným lidem,
- Zj 14,1 stojí s Beránkem na Sijónu.
- Zj 22,4 v Novém Jeruzalémě „…budou vidět jeho tvář a jeho jméno bude na jejich čelech.“
- Ez 9,4 „Označ čelo mužů, kteří lkají nad ohavnostmi“ – Boží věrní.
- Dt 6,8 „Přivaž je jako znamení na ruku, ať jsou jako pásek mezi očima“
- Záporné označování na čela:
- ZJ 13,16-17 „…všem… dává znamení na pravou ruku nebo na čelo… nikdo nemohl kupovat ani prodávat, kdo neměl znamení…“
- ZJ 14,9-11 „…kdo se klaní šelmě a přijímá její znamení na čelo… bude pít víno Božího hněvu…“
- ZJ 16,2 „…vředy na lidech, kteří měli znamení šelmy…“
- Zj 20,4 „…duše těch, kteří byli popraveni… protože nepřijali znamení na čelo ani na ruku…“ Před prvním vzkříšením do MIlénia.
4 A slyšel jsem počet označených: sto čtyřicet čtyři tisíce ze všech kmenů synů Izraele.
- ř.: označených;
- Opravdu jde pouze o 144 tisíc židů? To není mnoho, i pokud by šlo pouze o židy v danou dobu žijící.
- Izrael má asi deset milionů obyvatel, z toho tři čtvrtiny tvoří Židé. V diaspoře žije asi 7 milionů, dohromady tedy v současnosti žije asi patnáct milionů židů1.
- Kdyby označování začalo dnes, tvořilo by 144 000 asi jedno procento žijících synů Izraele; značku by obdržel každý stý.
- O jakou menšinu se jedná?
- Může jít o mesiánské židy, tedy židy uvěřivší v Ježíše jako Mesiáše.
- Těch údajně žije deset až dvacet tisíc přímo v Izraeli a 350 000 až 400 000 v diaspoře. Což by mohlo rámcově odpovídat – každý druhý až třetí by byl Bohem vyhodnocen jako opravdový věřící.
- Jde o symbolické číslo vyjadřující „všechny věřící“
- Něco ve smyslu: 12 kmenů Izraele × 12 apoštolů × 1000 (velké množství) = všichni vykoupení.
- Může jít o mesiánské židy, tedy židy uvěřivší v Ježíše jako Mesiáše.
- 144 tisíc je zmíněno ještě ve Zj 14,1–5:
- jsou s Beránkem na Sijónu
- mají Beránkovo a Otcovo jméno na čelech
- zpívají novou nikým nenaučitelnou píseň před trůnem
- jsou panici
- následují Beránka, kamkoli jde
- byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi.
- nelžou
5 Z kmene Juda je označeno dvanáct tisíc, z kmene Rúben dvanáct tisíc, z kmene Gád dvanáct tisíc. 6 Z kmene Ašer dvanáct tisíc, z kmene Neftalí dvanáct tisíc, z kmene Manases dvanáct tisíc. 7 Z kmene Šimeón dvanáct tisíc, z kmene Lévi dvanáct tisíc, z kmene Isachar dvanáct tisíc. 8 Z kmene Zabulón dvanáct tisíc, z kmene Josef dvanáct tisíc . z kmene Benjamín je označeno dvanáct tisíc.
- [jeden z Josefových synů doplňuje počet 12 namísto vynechaného Dan];
- Seznam je oproti SZ poněkud „zmatečný“:
- je vynechán Dan
- je nahrazen Manasesem, Josefovým synem
- druhý Josefův syn Efrajim není uveden a je nahrazen přímo Josefem
- jsou uvedeni Lévijci.
- Může tomu tak být proto, že jde o seznam „očištěný“ od kmenů, které se dopouštěly modloslužby a odpadlictví (měli s nimi problém jak Danovci, tak Efrajimci).
9 Potom jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů, (jazyků a z každého lidu), jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni v bílá roucha, palmové ratolesti v rukou,
- ř. : lidů (lid – pl.) a jazyků;
- Po označení 144 tisíc židů by měla následovat akce andělů zadržujících pohromy. Ještě předtím ale je Jan svědkem obrovského shromáždění.
- Je tak obrovské, že počet přítomných je nespočítatelný. Jde pravděpodobně o všechny spasené všech míst a časů.
- Zde již stojí před trůnem vzkříšení věřící. Po rozlomení páté pečetě stáli před oltářem duše (mučedníků). Snad tedy mezitím došlo ke vzkříšení.
- Také tento zástup má na sobě bílá roucha – jako známku čistoty od hříchů.
- Mají také palmové ratolesti – uvidíme, k čemu.
10 a volají velikým hlasem: „Záchrana náleží našemu Bohu, tomu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“
- Všichni zachránění jsou naprosto jednotní v jednom – veškeré zásluhy za záchranu kohokoliv včetně nich samých patří pouze a výhradně Bohu a Kristu.
- Stejně to viděli i starší před trůnem, když odevzdali své koruny.
- Stejně to vidí a budou vidět všichni křesťané. Tak, jak Bůh pravidla pro spásu nastavil, jsou veškerá chlouba a všechny zásluhy za spásu vyloučeny.
11 A všichni andělé stáli kolem trůnu, kolem starších i těch čtyř živých bytostí, a padli před trůnem na tvář a poklonili se Bohu
- Andělé kolem trůnu se přidávají k uctívání druhých již ve Zj 5,11,, kde již také vzývají Boha velmi podobným způsobem: I uviděl jsem a uslyšel jsem hlas mnoha andělů okolo trůnu a těch živých bytostí a těch starších, jejich počet byl desetitisíce desetitisíců a tisíce tisíců, 12 a říkali mocným hlasem: „Hoden jest Beránek, ten zabitý, přijmout tu moc a bohatství, moudrost, sílu a úctu, slávu a dobrořečení.“
- V páté kapitole se andělé přidávají k bytostem a ke starším, zde mluví zřejmě sami.
- V páté kapitole velebení je adresováno Beránkovi, zde Bohu (i když Beránek je zřejmě u Božího trůnu rovněž přítomen).
- Kolem trůnu je tedy značně plno a živo.
- Andělé obklopují trůn a ty, kdo jsou mu nejblíže (starší a bytosti).
- Se klanějí nejpokornějším možným způsobem.
- Na Západě se již nikomu v běžném životě neklaníme – tato představa je nám naprosto vzdálená. Není to ve zvyku ani vůči lidem hodným maximální úcty z jakéhokoliv důvodu – z důvodu svých kvalit (např. hrdinům) nebo z důvodu svého postavení (např. prezidentovi).
- Do určité míry je to nezdravé, protože uctívání je někdy správné a my lidé, jsme k němu i stvořeni. Vzdát úctu někomu, kdo je jí hoden, je správné, přirozené a do značné míry i příjemné.
- Na druhé straně jsme ochotni se zcela bez zábran oddat uctívání sportovců nebo umělců (např. na koncertech).
- Postoj těl s uctíváním úzce souvisí. Je sice možno uctívat i uvnitř, v duchu, třeba při sezení v křesle, ale postoj těla je logickým vyústěním našeho postoje vnitřního. Není důvod vnitřní uctívání nevyjádřit postojem těla.
- Zajímavé je, že to do určité míry věci fungují i opačně, tedy že duše někdy následuje tělo.
- Pokud mé tělo zaujme postoj uctívání (třeba vkleče), změní se druhotně i vnitřní nastavení.
- Pokud tělo sedí v křesle s kávou a „nohu přes nohu“, není pro duši jednoduché se do postoje uctívání dostat.
- Není v žádném případě pokrytectvím při modlitbě nebo uctívání změnit postoj těla – sklonit hlavu, kleknout si, pozvednout ruce, zavřít oči nebo něco podobného.
- Jsme-li příliš „civilní“ a obáváme se při bohoslužbách „hnout brvou“, může to mít negativní vliv na naše vnitřní postoje.
12 (se slovy): „Amen! Dobrořečení a sláva, moudrost i vděčnost, úcta a moc i síla náleží našemu Bohu na věky věků. [Amen.]“
- ř.: říkajíce;
- Co tedy andělé říkají, čí spíše volají?
- Amen! Tedy zdůrazňují důležitost a platnost vyřčeného. Zřejmě „amen“ vyřčená slova „lemuje“ zepředu i zezadu.
- Přiznávají tyto věci Bohu navždycky (na věky věků) – náležejí napořád a nikdy tomu nemá být a nebude jinak.
- Přiznávají Bohu sedm věci:
- dobrořečení: o Bohu se má vždy mluvit pouze a jen dobře
- slávu: Veškerá existující sláva patří Bohu, případně od Něho pochází a je od Něj zapůjčená
- moudrost: Bůh nepochybně je majitelem, případně zdrojem a zapůjčitelem vší moudrosti
- vděčnost: Je-li za co být vděčný, dárcem dobrých věci je vždy Bůh
- úctu: Veškerá úcta patří primárně Jemu. Je možno mít úctu i k jiným, ale tato úcta je rovněž výhradně odvozená
- moc: Schopnost vládnout
- sílu: schopnost věci prosadit. Boží síla převyšuje jakoukoliv jinou sílu ve vesmíru.
- Znovu: Tyto věci lze přiznat i jiným bytostem, než Bohu (včetně lidí) – vždy ale půjde o věc odvozenou, druhotnou či menší:
- Je možno mluvit dobře, být vděčný, oslavovat a mít úctu i vůči jiným, než vůči Bohu – udělal-li ale kdokoliv cokoliv dobrého, má to zdroj vždy v Bohu. Jednak proto, že On každého stvořil, ale i proto, že mimo Boha žádné dobro není. On dobro definuje. Dělat dobro znamená dělat Boží vůli.
- I jiní, než Bůh mají moc či sílu, ale vždy proti Bohu menší a vždy Bohem propůjčenou.
- Je tento seznam vyřčený vůči Bohu totožný s tím vyřčeným vůči Beránkovi o dvě kapitoly dříve? Téměř:
- V páté kapitole má seznam také sedm položek, přičemž opakuje se šest z nich (moc, moudrost, síla, úcta, sláva a dobrořečení) a vděčnost je nahrazena bohatstvím.
- Můžeme uvažovat, proč tato obměna? Snad proto, že Bůh je přirozeným majitelem všech věcí, kdežto Beránkovi je Bůh teprve předává?
- A vděčnost je vypuštěna možná proto, že vděčnost vůči Beránkovi je pro přítomné naprosto přirozená, protože Beránek se obětoval?
- A vděčnost není přidána jako osmá věc, protože má být zachováno dokonalé číslo sedmi „vyvolávaných“ „položek“?
13 Jeden z těch starších (na mne promluvil): „Kdo jsou a odkud přišli tito, kteří jsou oblečeni v bílá roucha?“
- ř.: mi odpověděl řka;
- Jan se tedy celou dobu nacházel poměrně velmi blízko trůnu, blízko starším, Bohu, Beránkovi a bytostem, v samém „epicentru“ tohoto gigantického shromáždění.
- Pokud by Jan vše pozoroval z povzdálí či z periferie, musel by se k němu jeden ze čtyřiadvaceti starších vypravit.
- Proč se jeden ze starších na Jana s takovouto otázkou obrací?
- Nejpravděpodobnější se mi jeví, že staršímu Jana zabylo líto, že byl empatický – všiml si, jak je Jan uprostřed volajících davů ztracený, zmatený či dezorientovaný. Že nechápe, kdo je kdo a co se vlastně děje.
- Šlo by pak o navázání konverzace – jako když si všimneme zoufale se rozhlížejícího cizince a zeptáme se, jestli nepotřebuje poradit. Nechceme být vtíraví, proto se zeptáme: Znáte to tady? Případně: Kámo, nechceš poradit?
- Možná si starší opravdu nebyl jist, jestli Jan totožnost přítomných lidí zná – nechtěl se vnucovat se zbytečnou informací (nikdo nemá rád, když jej někdo poučuje o známých věcech).
- V každém případě nešlo o otázku zjišťovací.
14 Řekl jsem mu: „Můj pane, ty And víš.“ A with mi řekl: „To jsou ti, kteří přicházejí z velikého soužení a svá roucha vyprali a vybílili v krvi Beránkově.
- Jan totožnost přítomných lidí neznal a s velkou úctou staršího prosím o vysvětlení.
- Chápe, že starší se u něho nechce informovat, ale že mu přátelsky nabízí pomoc a vysvětlení.
- Jak tedy zní správná odpověď? Kdo tvoří veliký nespočitatelný mnohonárodnostní, bíle oděný zástup s palmovými větvemi stojící před trůnem a před Beránkem? Odkud se tam ti lidé vzali?
- Šlo o specifickou skupinu křesťanských mučedníků – o ty, kteří byli zabiti během velkého soužení (tedy zvláště vyostřeného antikristovského pronásledování před Kristovým návratem).
- Vyprat a vybílit roucho v krvi je v přirozeném chápání protimluv. Krev nic nevypere ani nevybílí.
- V symbolickém smyslu Kristova krev má schopnost vyprat a vybílit naše hříchy.
- Roucho je obrazem našeho stavu před Bohem – mít špinavé oblečení nás činí nezpůsobilými se přiblížit Bohu. Pokud se chceme dostat k Bohu, potřebujeme být převlečeni do bílého.
- Dodala jim mučednická smrti k jejich obmytí od hříchů nějakou další kvalitu?
- Jistě šlo o křesťany (nikdo jiný by se pro Krista nenechal zabít) – a ti již měli své hříchy „vyčištěny“ od chvíle svého obrácení a křtu.
- Zřejmě jde o definitivní zapečetění těchto věřících pro věčnost. Jen ten, kdo vytrvá až do konce, bude spasen (říká Ježíš v malé apokalypse ke svým učedníkům).
- Kristova krev očišťuje při křtu a pak průběžně po celou dobu křesťanova života v poslušnosti.
- Možná by se dalo říci, že Kristova krev je živou silou, která průběžně posvěcuje, chrání a dává vítězství.
- Tito lidé přicházejí z „velikého soužení“ jako vítězové – ne jako oběti. Jejich roucha nejsou špinavá od utrpení, ale bělejší než kdy dřív díky jejich věrnosti spojené s Kristovou obětí.
1 Proto jsou před Božím trůnem a slouží mu v jeho svatyni dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, nad nimi roztáhne svůj stan.
- Mučedníci prokázali vůči Kristu mimořádnou loajalitu – a dostane se jim mimořádné odměny.
- V čem bude tato odměna spočívat?
- V trvalém pobytu v Boží blízkosti.
- Vztah s Beránkem „zajišťuje“ i vřelé přijetí Bohem. Kristus byl „testovacím objektem“ na této zemi – na vztahu k Němu lidé mohli svobodně dát najevo svůj vztah k Bohu.
- Na trůnu je Bůh, ale u trůnu je i sám Beránek.
- Pobyt v Boží přítomnosti je odměnou sám o sobě. Neexistuje nic lepšího, o co by bylo možno v životě usilovat.
- V nepřetržitě službě ve svatyni.
- Pobyt u Boha nebude pouhou relaxací či koupelí v libých pocitech.
- Jistě bude prostor pro spočinutí v „definitivní radosti“ ve smyslu: Už to mám opravdu za sebou. Opravdu jsem došel. Už nikdy nezažiji nic hrozného.
- Nicméně i před trůnem půjde o službu. Přítomnost bude nejen pasivní, ale také aktivní. Mučedníci budou pro Boha něco dělat. (Víme, že Bůh, přestože vlastně nic nepotřebuje, lidem i andělům rád dává prostor pro vlastní činnost – ne kvůli sobě, ale kvůli nim).
- V čem může taková služba spočívat? Jaká může být role „obyčejných! lidí (s nadmíru omezenými intelektuálními i tělesnými schopnostmi) v blízkosti vševědoucího a všemohoucího Boha a velmi schopných andělů?
- To, co lidé mají a co je zřejmě pro Boha velmi cenné, je pevná víra – ochota nechat se zabít kvůli vztahu s neviditelným Ježíšem, je jednou z nejcennějších vesmírných „komodit“. A tu cennou komoditu mohou získat výhradně tělesní a do duchovního světa nevidící lidé.
- Je možné, že službou je už sama přítomnost v Boží blízkosti.
- Je ale také možné, že křesťané budou mít u trůnu své slovo. Že budou tázáni a bude zájem o jejich názory.
- Případně jim mohou být přidělovány jiné specifické úkoly – např. vláda v Tisíciletém království.
- Tato služba bude nepřetržitá – spíše než ve smyslu nepřetržité pohotovosti (v režimu 24/7) jde o to, že se z Boží přítomnosti již nikdy nebudou muset vzdálit.
- A ten, který sedí na trůnu, nad nimi roztáhne svůj stan.
- Jde o symbolický obraz definitivního zahrnutí pod Boží vládu a ochranu: Jestliže někdo patří do mého stanu, je členem mojí domácnosti. Je můj. Já se o něho starám a ochraňuji.
- V trvalém pobytu v Boží blízkosti.
16 Již nebudou hladovět ani žíznit, (neublíží jim) slunce ani jiný žár,
- ř.: nepadne na ně;
- O obyvatele Božího stanu bude postaráno, budou chráněni před veškerou nepřízní.
- Hlad a žízeň jsou základní lidské signály nedostatku, chybění jídla a vody. Hlad a žízeň mohou také být symbolickými obrazy touhy po Bohu, po dobru, po spravedlnosti, přijetí či po lásce. Všechny tělesné i duševní potřeby lidí budou v Božím stanu natrvalo naplněny.
- Slunce, případně jiný žár jsou jistě obrazem. (Před trůnem se není třeba obávat vedra ani tam nebude přetopeno).
- Jsou obrazem obtíží pozemského života, kde nám nehrozí pouze hlad či žízeň, ale kde se musíme postarat i svůj teplotní komfort a o řadu dalších věcí. Vždyť kolik času nám každodenně zabírá obstarávání základních životních potřeb, tedy jídla, pití, oblečení a bydlení.
17 neboť Beránek, který "I have uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu z očí.“
- Beránkovo umístění je zvláštní a zřejmě přesně nepopsatelné – Beránek nesedí na trůnu (tam je Bůh), ale není ani někde vedle – je uprostřed, ať už to znamená cokoliv.
- Beránek se ke svým mučedníkům bude intenzivně hlásit, což se bude projevovat více způsoby:
- Bude je pást: Tedy vodit tam, kde jim bude dobře. Ježíš nás vede životem již nyní, ale Jeho vedení se nám někdy jeví jako nezřetelné či rozmazané a naše porozumění a poslušnost jsou slabé. U trůnu už to bude jasné.
- A povede je k pramenům vod života: Kam Ježíš své stádo povede? Někam, kde budou k dispozici zdroje věčného neochabujícího života.
- Jde zřejmě o symbol – takovým pramenem je Boží přítomnost, o symbolický pramen vyvěrající od Božího trůnu.
- Může jít ale rovněž o skutečnost – jako v Nebeském Jeruzalémě bude strom života, může tam fyzicky být i pramen vody dávající věčný život.
- A Bůh jim setře každou slzu z očí: Nebude už žádný důvod ke smutku – a pokud bude, Bůh se postará, aby byl vyřešen.
- Jak to Bůh udělá, je velkou záhadou a tajemstvím.
- Téměř jistě nebude zasahovat do našeho „mozku“ či duše ve smyslu, že by odmazal vzpomínky na vše nepříjemné a bolestivé. Že by trvale podráždil centrum radosti a vypnul v „mozku“ centrum pláče. ¨Jak tedy?
- Krása a síla Boží přítomnosti bude tak silná, že trvale „přebije“ vše nepříjemné v naší mysli?
- Nebo má Bůh v záloze „velkou kompenzaci“? Každý obdrží podle množství utrpení prožitého na zemi odměnu tak nepředstavitelnou, že budou všechny jeho slzy trvale kompenzovány?
- Žádné z řešení není zcela uspokojivé. Musí přitom existovat. Mohlo by spočívat v odhalení smyslu? Když zjistíme, že vše, co jsme prožili a protrpěli, mělo hluboký smysl , může to být dostatečným impulsem pro ustání veškerého pláče?
- Jak to Bůh udělá, je velkou záhadou a tajemstvím.
.
.
- Pokud zahrneme i osoby, které mají nárok na izraelské občanství podle Zákona o návratu (například osoby s židovskými předky), celkový počet lidí s židovským původem dosahuje až 25 milionů. ↩︎