Pláč – kapitola 2

1 Jak Panovník přikryl dceru sijónskou oblakem svého hněvu! Svrhl z nebes be zem okrasu Izraele, ⁽v den svého hněvu⁾ nepamatoval be podnož svých nohou. 

• n.(při odvození od arab. kořene): zahanbil (d. s. svým hněvem / ve svém hněvu); HL; $ 
• [tak jako padá hvězda];
• tj. chrám;
• [tak označován (jako místo Božího přebývání) – chrám – „svatyně“ + „místo svých nohou“) nebo truhla úmluvy;
• Prorok je znovu a znovu šokován silou a nekompromisností Božího hněvu – Bůh neměl nejmenší ohled na to, že Izrael Jeho lidem, jeho „zástupcem“ na zemi, že se v něm nachází Boží chrám, Svatyně svatých a truhla smlouvy.
• Mrštil svým národem o zem a začal ho nekompromisně „mlátit“.
• Přikrytí oblakem hněvu může navozovat představu vojenské mazácké „deky“, kdy vojáci přehodí přes svého kolegu deku a přes ní ho začnou nekompromisně bít.
• Být zakryt oblakem Božího hněvu je zajisté bídou všech bíd.

2 Panovník pohltil bez soucitu všechny Jákobovy příbytky, ve svém hněvu zbořil pevnosti dcery judské, srazil k zemi, znesvětil království i jeho knížata. 

• n.: pastviny;
• Bůh naprosto bez ohledu na cokoliv nechal v Izraeli zničit obytné domy i vojenské pevnosti.
• Znesvěcení doby připomíná dobru komunismu nebo ruské okupace, kdy v kostelích byla skladiště a v zámcích chlévy.

3 Usekl v planoucím hněvu všechny rohy Izraele, stáhl zpět svou pravici před blížícím se nepřítelem, vzplál v Jákobovi jako plápolající oheň, který strávil vše kolem. 

• [jako na mnoha místech roh symbolizuje sílu]; n~: Odňal všechnu moc / Zahubil všechny válečníky;
• [symbol moci a ochrany]; 
• Bůh měl opravdu velký vztek a ničil v Izraeli „hlava nehlava“, na nic a na nikoho se neohlížeje.
• A když se k Izraeli blížili nepřátelé, Bůh stáhl svou ochranu a nechal svůj lid bez pomoci.
  • Můžeme se pomoci připodobněním k situaci naší malé země: Naše bezpečí je závislé na odstrašení a ochranném „deštníku“ NATO. V okamžiku, kdy by NATO zrušilo své bezpečnostní garance, distancovalo se od nás, byli bychom zranitelní a pro nepřátele snadnou kořistí. Natož kdyby se na nás naší dosavadní spojenci stali našimi nepřáteli a vrhli se na nás.

4 Napjal svůj luk jako nepřítel, pozvedl svou ⁽pravici; jako protivník zabil⁾ jako protivník zabil všechno vzácné oku; ve stanu dcery sijónské vylil svůj hněv jako oheň.

• n.: pravici jako protivník; zabil;
• n~: na stany; [může být chápáno jako kolektivum – (judské) stany, ale spíš jako stan = chrám – stánek; – svatyně; podnož; 
• Nejen, že Hospodin stáhl svůj ochranný štít – On sám se začal chovat jako nepřítel a zabíjet, co mu přišlo pod ruku.
• Oheň se nezadržitelně šíří a požírá vše napravo nalevo – tak je tomu s Božím hněvem.

5 Panovník se stal nepřítelem, pohltil Izrael, pohltil všechny jeho paláce, zničil jeho pevnosti, rozmnožil dceři judské smutek a žal.

• Z přítele se stal nepřítel a ničitel. Pro národ je to národní neštěstí a tragédie.

6 Jednal . svým stánkem násilně jako . ⁽zahradní budkou,⁾ zničil své místo setkávání. Hospodin způsobil, že na Sijónu byly zapomenuty svátky i soboty, ve svém prudkém hněvu odvrhl krále i kněze. 

• HL; [možná použito pro souvislost se slovesem „klátit se“ a tak naznačující pomíjitelnost stánku];
• TM: zahradou; LXX (opraveno kgn na kgfn): s vinicí / révou;
• [něco, co si Izraelité mysleli, že je trvalé, zničil snadno jako dočasné – budku, která se stavěla jenom na dobu sklizně];
• h.: v rozhořčení (svého hněvu) – zde funguje jako přívlastek :- svém prudkém hněvu;
• Jednoduchou zahradní „šopu“ mohu „rozkopat“ během chvíle – chrám byl naopak považován za vzor trvanlivosti a nezničitelnosti „na věky“. Bůh se ale ve svém hněvu na „názory lidí vůbec neohlížel a chrám srovnal se zemí se stejnou lehkostí jako dřevěnou boudu.
• Boha nezastavilo ani to, že zničení chrámu způsobí zastavení pravidelné bohoslužby, ani to, že Jeho hněv postihne jím ustanovené světské vládce a duchovní autority.

7 Panovník odvrhl svůj oltář, opustil svou svatyni, do ruky nepřítele vydal hradby jeho paláců. ⁽Pozvedli hlas⁾ v Hospodinově domě jako an den svátku.

• h.: Vydali hlas; n~: Volali;
• Bůh svůj chrám se svatyní, místo svého přebývání mezi lidmi opustil. Přestal jej chránit a zabývat se jím. Ukončil svůj vztah k chrámu, přestal jej považovat za svůj. Stal se mu lhostejným – ať se s ním děje, co chce, bylo Mu to jedno.
• Mezi Izraelci to vypůsobilo hlasitý nářek – zvuk to byl podobný, jaký se ozývá na vrcholu bohoslužeb, jenže při bohoslužbách bývají hlasy radostné.

8 Hospodin se rozhodl zničit hradby dcery sijónské, ⁽natáhl měřicí šňůru⁾ . neodvrátil svou ruku od ničení. Způsobil, že truchlily val i hradby, společně se zhroutily.

• [vazba používaná a) doslovně pro práci řemeslníka připravujícího stavbu či jako zde b) obrazně pro Bohem plánované zničení;
• h.: pohlcení;
• [tj. vnější opevnění;
• h.: zvadly;
• Hospodin při svém ničení Jeruzaléma včetně hradeb postupoval systematicky a plánovitě.
• Když se hradby hroutily, vůbec Mu to nepřišlo líto.

9 Její brány se ponořily do země, ⁽zničil a rozlámal⁾ její závory. Její král i její knížata are mezi pohanskými národy, není už zákon, ani její proroci nepřijímají vidění od Hospodina. 

• [navazuje na „pohřební pojmosloví“ (truchlily) – brány (tj. personifikace města) sestoupily do hrobu];
•  tj. rozlámal na padrť;
• tj. ve vyhnanství; 
• n.: poučení (od kněze);
• h.: nenacházeli;
• Město je bez hradeb a bez bran, tedy zcela bez ochrany.
• Obyvatelé včetně elit odvlečení.
• Zákon přestal platit – není nastolován ani vymáhán.
• Bůh přestal promlouvat skrze proroky – národ ztratil kontakt s Nejvyšším.

10 Starší dcery sijónské sedí na zemi, mlčí. Házely si prach na hlavu, přepásaly se pytlovinou. Jeruzalémské panny svěsily hlavu k zemi. 

• Izraelské ženy na všeobecnou zkázu reagují totálním zármutkem.

11 Zrak mi slábne pro slzy, mé nitro vře, moje žluč se vylila na zem pro ⁽zkázu dcery mého lidu,⁾ když děti a kojenci omdlévají na náměstích města. 

• h.: (mé oči) pominuly;
• h.: játra;
• Prorok je všeobecnou zkázou naprosto vyčerpán.
• To si dovedeme dobře představit: Když he hrůzy příliš mnoho, přemůže nás to. Naše emocionální kapacita se vyčerpá.
• Zvláště utrpení dětí působí velmi silně.
• Neustálé „zahlcování“ informacemi a fotografiemi zkázy a bolesti (např. v současné době¹ na Ukrajině) způsobí postupné otupení.
• Totéž v mnohem silnější formě potkalo Jeremiáše, který byl těmto hrůzám přítomen osobně v roce 586 př. Kr. Musel být emocionálně úplně na dně.

12 Svým matkám říkají: Kde "I have ⁽obilí a víno?,⁾ zatímco omdlévají na náměstích města jako probodení,  zatímco vypouštějí svou duši do klína svých matek. 

• n~: chléb / jídlo a pití;
• h.: vylévají; 
• Děti omdlévající a umírající hladem je hrůza hrůz.

13 Jak mám o tobě svědčit,⁾ k čemu tě . připodobnit, jeruzalémská dcero? Now čím tě . srovnat, abych tě potěšil, panno, dcero sijónská? Vždyť tvá zkáza "I have veliká jako moře. Kdo tě uzdraví? 

• Vul: K čemu tě mám přirovnat, (při čtení ’a‘îdék_ jako ’e‘erok_);
• n~: hluboká / nesmírná;
• Co říci uprostřed takové hrůzy? Existuje něco, co může zaznít, aby to trpící potěšilo? Obávám se, že nikoliv.
• V takto zoufalé situaci nepomůže ani připodobnění (srovnání) s lidmi, kteří si prošli podobným utrpením.
• Příležitostně může srovnání a vyjádření pochopení určitou úlevu přinést. Když jsem já nebo někdo blízký v těžkých problémech, může mě potěšit, když se setkám s člověkem, který si dovede představit, čím procházím.
• Rozhodně je mi s ním lépe, než s člověkem, kterému nic nechybělo ani nechybí.
• Rozvádějícímu se je těžko v přítomnosti setrvale šťastných manželů, nemocnému v přítomnosti kypících zdravím. Setkání s těmi, kdo manželskou krizí či těžkou nemocí prošli, naopak může dodat sílu a naději.
• Existuje něco, co lze říci nebo udělat pro úlevu deptaného Izraele?

14 Tvoji proroci pro tebe viděli klam a nesmysly; neodhalili tvoji vinu, aby změnili tvůj úděl. Viděli pro tebe klamné a svůdné výnosy.

• Jisté je, že od těch, kteří povzbuzení a radu poskytnout měli, se jich Izrael nedočkal.
• Proroci jsou těmi, kdo mají vnášet jasno, kdo mají přinášet Hospodinův názor. Měli Izrael varovat, že jejich způsob života, hřích a ignorace Boha nevyhnutně povedou ke katastrofě.
• Měli jasně zvěstovat nutnost pokání, které jediné mohlo hrozný úděl Izraele zvrátit.
• Do toho se ale izraelským prorokům nechtělo – raději přinášeli nesmyslná slova a lži, než nepopulární pravdu.
• Jde o obvyklou situaci – nepopulární pravdy se říkají vždycky špatně, což ale nikoho neomlouvá.
• Co Izraelci od svých proroků (na rozdíl od Jeremiáše) slýchali? Ujišťování, že je vše v pořádku, že za nic nemůžou a že všechno dobře dopadne.
• Jaká byla pravda? Co slýchat měli? Že na vině je jejich hřích a že bez pokání nebude dobré nic.

15 Všichni, kdo procházejí kolem, nad tebou tleskají rukama; pošklebují se a potřásají hlavou nad jeruzalémskou dcerou: To "I have to město, the kingdom kterém říkali: Dokonalost krásy, radost pro celou zemi. 

• Všichni, kdo vidí, jak hrozně Jeruzalém dopadl, jsou otřeseni. Říkají si: Je to vůbec možné? Tyhle ruiny jsou opravdu tím krásným městem?
• A protože v lidech vždy bude přítomna škodolibost, také se pošklebují.
• Izraelci byli na své hlavní město hrdi a neváhali se jeho krásou chlubit. O to lákavější nyní je se nad jeho stavem pošklebovat.
• Tento negativní povahový rys v nás lidech je hluboce zakořeněn – když se někomu úspěšnému nebo bohatému stane něco špatného, je těžké se ubránit škodolibosti. Zvláště, když se svými úspěchy nebo bohatstvím chlubil.

16 Všichni tvoji nepřátelé si na tebe otvírají ústa, pošklebují se a skřípou zuby. Říkají: Pohltili jsme men. Jistě toto "I have den, be který jsme čekali. ⁽Dočkali jsme se ho a uviděli⁾ jsme .. 

• [v TM je (stejně jako v kp. 3 a 4, avšak nikoliv v kp. 1,) ve v. Pl 2,16 + 17 v akrostichu (PL 1,1p) přehozeno obvyklé abecední pořadí h. písmen pé a ajin; proto některé h. rkpp + LXX, Pš mění u veršů pořadí; (rabínské vysvětlení říká, že „Izrael mluvil ústy /pé/ o tom, co oko /ajin/ nevidělo“)]
• h.: Našli;
• n~: Chtěli jsme se ho dožít; (srv.: zažili;
• Všichni nepřátelé jsou po zničení Jeruzaléma „na koni“. Splnilo se jim jejich odvěké přání – vidět Izrael pokořený a zničený.
• Tento postoj je ale velmi nebezpečný – Izrael totiž ani na vteřinu nepřestal být Božím lidem. A to, že Nejvyšší musel přistoupit k jeho potrestání, není nic radostného. Bůh se nad tím trápí a škodolibost okolí ho velmi zlobí.

17 Hospodin učinil to, co měl v úmyslu, naplnil své slovo, co přikázal od dávných časů, zbořil a neměl soucit. Dal nepříteli radovat se nad tebou, vyvýšil roh tvého protivníka.

• Všechno, co se Izraeli stalo, bylo důsledkem Božího rozhodnutí.
• Dopustil zkázu a dopustil i škodolibou radost nepřátel. Ta je součástí Božího trestu.

18 ⁽Jejich srdce křičelo⁾ k Panovníku. Hradbo dcery sijónské, vylévej slzy jako potok ve dne i v noci. Nedopřej si odpočinku, ať nemá pokoje zřítelnice tvého oka. 

• (vzhledem ke kontextu mnohé př. opravují TM a čtou jako: Křič hlasitě / Srdce lidu křičelo);
• Jistě se myslí srdce Izraelců, které křičelo k Bohu o pomoc.
• Kdo je hradba dcery sijónské? Možná modlitebníci, kteří se za národ modlí? Modlitby mají moc národ ochránit jako hradba.
• Prorok vyzývá všechny, komu na Izraeli záleží, aby neustali ve svém „nátlaku“ na Hospodina – aby se nepřestávali modlit, aby nepřestávali připomínat všechnu bídu, kterou národ prochází. Vše s nadějí, že se Nejvyšší dá pohnout k soucitu a trápení ukončí.

19 Povstaň, křič v noci, na počátku nočních hlídek! Vylévej své srdce jako vodu před tváří Panovníka! Pozdvihni k němu své ruce za život svých dětí, které omdlévají hladem na každém nároží.

• [tj. po západu slunce (trvala do 22 hod.)]; 
• [voda byla často používána pro srovnání vylévání něčeho;
• Modli se večer, křič k Bohu, když přichází soumrak.
• Vylévej své srdce jako vodu je obraz nejhlubší modlitby. Když člověk obrátí nádobu dnem vzhůru, vyteče veškerý její obsah. Podobně při hluboké modlitbě „vylejeme“ na Boha všechno, co prožíváme. Všechny své pocity, svá trápení, své frustrace, smutek a neštěstí.
• Situace, kde se děti bez síly motají po ulicích a omdlévají hlady, je jedna z nejhorších představitelných vůbec.

20 Podívej se, Hospodine, a pohleď, s kým jsi takto jednal?! Cožpak mají ženy jíst svůj plod, ⁽zdravě narozené⁾ děti?! Cožpak . být kněz a prorok zabíjen v Panovníkově svatyni?!

• [v. 20-22 je modlitba, k níž v. Pl 2,19 vyzýval];
• odvozeno od arab. kořene; jiní chápou jako: něžně opečovávané / v náručí chované;
• Cožpak je normální, aby se děly takové hrůzy? Opravdu jsi to takto chtěl?

21 Na zemi of ulicích leží chlapec i stařec, moje panny a moji mládenci padli mečem. Zabil jsi "I have v den svého hněvu, pobil . neměl soucit.

• Smrt je přítomná všude, nikdo není vyňat.
• Prorok nepochybuje, že původcem tohoto zabíjení je Bůh – nebýt Jeho úradku, tohle by se stát nemohlo.

22 Svolal jsi jako be den svátku ⁽ty, kterých se děsím⁾ ze všech stran V den Hospodinova hněvu  nikdo neunikl ani nepřežil. and, které jsem porodila jako zdravé a vychovala, můj nepřítel zničil. 

• h.: moje hrůzy; 
• h.: rozmnožila;
• Jako se na svátky sjížděli do Jeruzaléma poutníci ze všech stran, tak se nyní na Jeruzalém shromáždili jeho nejhorší nepřátelé.
• Mladá generace je nadějí národa – Izraelci nyní byli svědky zkázy své budoucnosti.
• Vychovat děti vyžaduje nezměrné úsilí – a nyní ve chvíli je všechno pryč.

.

.

1. Psáno 2025. ↩︎