Zjevení – kapitola 1

 

1 Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby svým otrokům ukázal, co se má brzy stát. ⁽On to  prostřednictvím svého anděla⁾ naznačil svému otroku Janovi.

• n.: Odhalení; n.: Zjevení od …; 
• ř.: A poslav skrze svého anděla, to;
• Informacemi „nabitý“ verš:
• Zjevit znamená ukázat něco, co bylo do té doby skryté. Ježíš zjevuje informace.
• Dozvídáme, od koho Ježíš tyto informace dostal a komu je předává:
  • obdržel je od Boha
  • a předává je andělovi
  • ten je pak naznačuje Janovi
  • a Jan je předává ostatním křesťanům
• Sekvence předání informace tedy je tedy poměrně komplikovaná, pětistupňová: Bůh – Ježíš – anděl – Jan – ostatní křesťané, (tedy my, čtenáři knihy Zjevení)
• Zjevení budoucnosti se týká pouze Kristových otroků, tedy křesťanů. Kniha Zjevení nevěřícím nic relevantního nepřinese, není pro ně určena.
• Cíle je ukázat jim budoucnost, a to budoucnost brzkou.
  • Budoucnost je jednou ze dvou neviditelných oblastí – vztahujeme so ní nadějí (doufáním). Druhou neviditelnou oblastí je duchovní svět, do kterého se vztahujeme vírou.
• Slovo brzy je v Božích ústech často (nebo vždy) relativní či problematické – Bůh vůči lidem v používání časových údajů není příliš empatický.
  • Tak jak „brzy“ chápeme my, se od Božího „brzy“ často hodně liší. Pro lidi je brzy otázkou dní, týdnů, měsíců či snad maximálně nižších jednotek let. Zde vidíme, že pro Ježíše je brzy období minimálně dvou tisíců let od napsání Zjevení až po dnešek (plus další období neznámé délky do Kristova návratu).
  • Nelze ale zcela vyloučit ani možnost, že Ježíš zde opravdu používá „brzy“ v lidském smyslu. Ve chvíli, kdy Janovi knihu Zjevení „diktoval“ (spíše ukazoval), si Ježíš možná opravdu myslel, že Jeho návrat se uskuteční v lidsky dohledné době.
    • Víme, že Ježíš přesnou dobu svého návratu nezná (i když zná indicie, které mu budou předcházet) – možná tedy i Jej samotného „překvapilo“, že Jeho návrat bude o tisíce let odložen. Tato myšlenka je ale asi dosti přitažená za vlasy.
• Zajímavé je sloveso σημαίνω (sēmainō), naznačit. Má ještě dalších pět výskytů:
  • J 12,33 To řekl, aby naznačil, jakou smrtí zemře.
  • J 18,32 To se stalo, aby se naplnilo Ježíšovo slovo, kterým naznačil, jakou smrtí měl zemřít.
  • J 21,19 To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha.
  • Sk 11,28 A jeden z nich jménem Agabos povstal a skrze Ducha naznačil, že po celém světě nastane veliký hlad.
  • Sk 25,27 Připadá mi nerozumné posílat vězně, aniž bych naznačil, z čeho je obviněn.
• Smysl odpovídá českému naznačit – nastínit, napovědět, dát tušit, podat informaci nepřímo, jemně nebo náznakem, ukázat pouze směr, bez kompletního a detailního vysvětlení.
• Toto naznačení se děje až v posledním dílu řetězce předávání informací, tedy ve vztahu anděl – apoštol Jan.
• Jan tedy po vyslechnutí a shlédnutí všeho, co zapsal do knihy Zjevení, neměl pocit, že by mu budoucí události byly vysvětleny vyčerpávajícím a srozumitelným způsobem. Viděl toho hodně, ale budoucnost mu byla pouze nastíněna v hrubých a těžké pochopitelných rysech či symbolech.
• Jan velmi pravděpodobně rozuměl viděnému stejně málo jako my dnes rozumíme jeho záznamům ve Zjevení.
• Není to tedy tak, že Jan by měl o budoucnosti jasno, jen se mu nepodařilo to srozumitelně a jednoznačně zapsat. Jeho zážitky jistě byly plastičtější, než naše představy při čtení jeho textů (on bytosti kolem trůnu skutečně viděl, my si můžeme pouze představovat, co znamená jeho popis „plno očí zepředu i zezadu“), navíc se mu dostávalo vysvětlujících komentářů andělů, nicméně v celkovém pochopení na tom pravděpodobně byl podobně špatně jako my.

2 Ten dosvědčil Boží slovo a svědectví Ježíše Krista, vše, co uviděl.

• Jan popsal, co viděl. Udělal to nejlépe, jak uměl.
• Za zapsaným textem svojí svým svědectvím – tedy ručí za jeho pravdivost. Jak to viděl, tak to zapsal. Nic nevynechal a nic nezkreslil. Ber nebo neber, rozuměj nebo nerozuměj – Jan to ale takhle zažil a tak to zapsal.
• Za Janovými slovy ale stojí i sám Kristus – i On garantuje jejich pravdivost.

3 Blahoslavený, kdo předčítá, i ti, kdo slyší slova tohoto proroctví a zachovávají, co je v něm zapsáno, neboť ten čas "I have blízko.

• n.: hlasitě čte;
• Předpokládá se, že kniha Zjevení bude nahlas čtena posluchačům.
• Text je nazván proroctvím, jímž nepochybně je.
• Čtení a naslouchání jsou postaveny pod blahoslavenství – lidé, kteří to dělají, mají od Boha slíbeno „blaho a slávu“. Bůh to oceňuje a odměňuje.
• Pouhé čtení a naslouchání ale nestačí – je třeba napsané také zachovávat.
  • V řeckém textu je použito sloveso τηρέω (tēreō) s významem hlídat, strážit, dbát na, zachovávat, uchovávat, „držet v bezpečí“, „opatrovat jako poklad“. Má mnoho výskytů.
  • Nejen tedy knihu Zjevení číst, ale přečtené uchovávat v paměti i v srdci a žít podle ní.
• Žádná jiná biblická kniha podobné zaslíbení nemá.
• Je to zajímavé, protože Zjevení je ke čtení obtížné, symbolika četná a nejasná, srozumitelnost špatná a jasných příkazů k následování není mnoho.
• Nicméně slovo je jasné a může povzbudit, abychom studium knihy Zjevení nepodceňovali a nezanedbávali.

4 Jan sedmi sborům v Asii: Milost vám a pokoj od ⁽Toho, který jest a který byl a který přichází⁾, i od sedmi duchů, kteří are před jeho trůnem, 

• n.: církvím;
• tj. v dnešní západní části Malé Asie;
•  ř.: Ten jsoucí a Ten, který byl, a Ten přicházející; výklad Božího jména podle Ex 3,14; v. Ex 3,8; 11,17; 16,5.
• Jan vyřizuje pozdrav od samotného Boha – charakterizuje Jej jako věčného: existujícího odjakživa, jsoucího a jednajícího dnes a jako Toho, kdo ještě jednat bude.
• Pozdrav přichází také od sedmi duchů, kteří are před Božím trůnem: Jak uvidíme dále, jde o anděly nebo jiné duchovní bytosti působící v křesťanských sborech.
• Jan od Boha a od duchů přeje milost a pokoj: Milostivý přístup nadevše potřebujeme jako církve i jako jednotlivci, stejně jako pokoj (ten by bez Boží milosti byl nemyslitelný).

5 a od Ježíše Krista, jenž "I have věrný svědek, prvorozený it mrtvých a vládce králů země. Tomu, jenž nás miluje a svou krví ⁽nás rozvázal z⁾ našich hříchů

• var.: nás obmyl od;
• Pozdrav přichází nejen od Boha a duchů, ale také od and.
• Ten je charakterizován třemi věcmi:
  • věrný svědek: Vše, co Ježíš říká, je naprosto spolehlivé. Ježíš svědčí před Bohem i všemi ostatními o tom, co na zemi udělal – a lze se na to naprosto spolehnout. Jeho svědectví je věrné – tedy svědčit v náš prospěch nepřestává a nikdy „toho nenechá“.
  • prvorozený it mrtvých: Ježíš nás předešel ve všem vč. vzkříšení z mrtvých. To je pro nás nadmíru uklidňující informace. Můžeme se tak spolehnout i na naše budoucí vzkříšení.
  • vládce králů země – Ježíš je zde jednoznačně nazván nejvyšší pozemskou autoritou.
    • To může pomoci při (ne elementární) teologické otázce, kdo je vládcem světa, zda Bůh nebo ďábel. Jen stručně:
      • Globálně má vše pod naprostou kontrolou Bůh: Ž 24,1 „Hospodinova je země i její plnost, svět a ti, kdo v něm bydlí.“Iz 45,7 „Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo; já Hospodin činím všechny tyto věci.“
      • Přinejmenším přechodně byl svět lidmi propachtován ďáblu: Lk 4,6 ďábel říká: „Tobě dám všechna tato království… neboť mně jsou dána a komu chci, tomu je dám.“ 2K 4,4 „Bůh tohoto věku oslepil mysl nevěřících, aby jim nevzešlo světlo evangelia Kristovy slávy…“
      • Při Kristově smrti a vzkříšení došlo ke zlomu: J 12,31: „Nyní se koná soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.“
      • Ježíš nyní vládne přinejmenším ve svém (zatím neviditelném, ale reálném) království: Mt 28,18: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“
• Ježíš je tím, kdo:
  • nás miluje – bezpochyby (proč by se jinak nechal ukřižovat?) a naštěstí pro nás (jinak bychom byli bez šance).
  • a kdo nás svou krví nás rozvázal z našich hříchů. Jeho krev nám umožnila svobodu. Byli jsme svázáni hříchem – a už nejsme.

6 a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci — jemu sláva i moc na věky ^[věků^]. Amen.

• Ježíš toho pro nás udělala mnohem více: učinil nás královstvím a kněžími svému Bohu a Otci.
• Křesťané byli po rozvázání z hříchů ustanoveni do důležitých pozic – mají vládnout (jako králové) a zprostředkovat lidem vztah s Bohem (jako kněží).
• To je pozoruhodná a velká věc – není divu, že Jan je těmito skutečnostmi přemožen, překvapen, že je vděčný a že vyjadřuje takovému rozhodnutí obdiv slovy jemu sláva i moc na věky věků.
• Kdy a kde mají křesťané vládnout? Možnosti jsou dvě, resp. tři, přičemž mohou platit současně:
  • Za prvé: Již nyní – nikoliv však politicky nebo fyzicky. Křesťané vládnou analogicky, jako za svého pobytu na zemi kraloval Ježíš: Bylo nepochybné, že měl královskou autoritu, ta se ale projevovala v duchovní oblasti.
    • Křesťané mají také autoritu, která je duchovní – mají autoritu modlit se k Bohu, mají autoritu nad ďáblem a démony, nad svými životy a nad hříchem. Vládnou svým vlivem, morální autoritou, svědectvím.
  • Za druhé: v budoucnosti, po Kristově návratu a zviditelnění Jeho království.
    • A to buď v Tisíciletém království nebo na Nové zemi.
• Podobné je to s kněžstvím: Kněží slouží jako prostředníci mezi Bohem a lidmi, zprostředkovávají Boží přítomnost ve světě – tím, že přinášejí Bohu chválu, přímluvy a svědectví. Křesťané kněžími jsou již nyní a budou i po Kristově návratu.
• Některé verše k tématu:
  • 1Pt 2,9 – „vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo“
  • Ř 5,17 – „tím spíše ti, kdo přijímají hojnou milost a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jediného, Ježíše Krista.“
  • Zj 5,10 „učinils je královským kněžstvem Bohu našemu a budou kralovat na zemi.“
  • Zj 20,6 „blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení… budou s Kristem kralovat tisíc let.“
  • 2Tm 2,12 „jestliže s ním vytrváme, budeme s ním i kralovat.“
  • Zj 22,5 „budou kralovat na věky věků“

7 ‚Hle, přichází s oblaky‘ a ‚uzří jej každé oko, i ti, kteří jej probodli‘, a ‚budou se pro něho bít v prsa všechny kmeny země‘. Ano, amen. 

• Kristův návrat bude veřejný a spektakulární. Půjde o velký rozdíl proti Jeho prvnímu příchodu na planetu.
• 7 And s oblaky: V tomto bude návrat podobný Ježíšově odchodu, kdy Ježíš v oblaku zmizel – nyní se z oblaku vynoří. Oblaka jistě budou při té příležitosti mimořádná a zvláštní. (Možná proto, aby se lidé mohli dívat nahoru a nebyli oslňování sluncem?).
• Uzří jej každé oko: Návrat bude viditelný všem. Na glóbu je to obtížně představitelné – pokud Ježíš sestoupí do Jeruzaléma, již lidé v Libanonu nebo v Káhiře „budou mít smůlu“, natož pak Češi nebo Australané¹.
  • Snad si lze představit, že Kristův návrat budou provázet celosvětové atmosférické události nepřehlédnutelného rázu. Odevšad viditelný nemusí být přímo Ježíš, ale třeba andělé s troubami.
  • Konec konců, i když Ježíš bude sestupovat na Olivovou horu, uvidí i většina obyvatel Jeruzaléma, pouze stěží viditelnou tečku v dáli.
• I ti, kteří jej probodli: Tím jsou zřejmě myšleni židé jako národ, případně ti, kdo v Krista odmítají nebo Jej v současnosti pronásledují.
• A budou se pro něho bít v prsa všechny kmeny země: Bít se v prsa znamená být zoufalý. Všichni lidé na planetě budou po konfrontaci s vítězným Ježíšem zoufalé. Proč? Proto, že Ježíši nevěnovali větší pozornost.
• V zásadě lze národy rozdělit na tzv. křesťanské, na ty, které evangelium odmítly a na ty, které neslyšely (pokud nějaké takové při Jeho návratu ještě budou).
• Důvod k zoufalství mají všechny tři:
  • Křesťanské, resp. tzv. křesťanské národy budou zoufalé také – Jan neříká, že by byly národy, které by se v prsa nebily. Z čeho by měly být zoufalé křesťanské národy?
    • Z toho, že Krista nebraly více vážně. Na dnešní planetě je těžko pohledat vyloženě křesťanský národ. Některé se jako křesťanské prezentují, ale i zde jde většinou o křesťanství přinejmenším formální, v horším případě pokrytecké či deformované.
  • Ne-křesťanské (muslimské, komunistické, buddhistické, hinduistické, animistické či ateistické) národy budou zoufalé, že evangelium odmítly.
  • Národy, které neslyšely, budou zoufalé, že se dobrou zprávu o Kristu nedozvěděly včas.
• Ve všech těchto národech se ale samozřejmě budou vyskytovat lidé, kteří Kristu patřit budou – někde více, někde méně.
  • Můžeme se dohadovat, zda v katolickém Polsku nebo Itálii takových lidí bude více, než v ateistickém Česku nebo komunistické Číně. Není to ale vůbec jisté ani jasné.

8 Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází, ten Všemohoucí.

• n.: Vševládce; 
• Obrat Alfa i Omega, počátek i konec se vyskytují výhradně ve Zj (ještě 21,6 a 22,13) a v Iz (41,4; 44,6; 48,12). Bůh je nejen počátkem a koncem dějin, ale i všemi písmeny abecedy – vše, co se kdy událo je popsatelné slovy a ta se z písmen skládají. Je těžko to vyjádřit, ale nikdy se neudálo a neudá nic, co by bylo mimo Boha.
• Ten, který jest a který byl a který přichází: Bůh je nejen věčný, bez počátku a bez konce, ale i nad časem.
• Všemohoucí – jeden z Božích atributů.
  • Pravděpodobně ale existují věci, které ani všemohoucí Bůh nedokáže, např. vynutit či způsobit lásku (vynucená láska přestává být láskou) nebo dobrovolnou poslušnost (přestává být dobrovolná).

9 Já Jan, váš bratr a spoluúčastník soužení, království a vytrvalosti ⁽v Ježíši Kristu⁾, jsem se ocitl pro Boží slovo a svědectví Ježíše ^[and^] na ostrově zvaném Patmos.

• var.: v Ježíši; var.: Ježíše Krista 
• [malý ostrov v Egejském moři, asi 80 km JZ od Efesu; Eusebius píše, že Jan byl propuštěn z ostrova za císaře Nervy (96-98)]
• Jan se staví na roveň ostatním věřícím – nazývá se bratrem. Všichni křesťané jsou sourozenci skrze jednoho (nebeského) Otce.
• Dále se nazývá spoluúčastníkem – spolu s ostatními křesťany se účastní tří věcí:
  • tribulation: Víra v Krista přináší obtíže a strasti. Jan seděl pro svou víru ve vězení, křesťané byli, jsou a budou pronásledováni – někdy více, někdy méně. Člověk ani nemusí být křesťanem, aby zažíval soužení – přináší je život sám, křesťanům ale více (jde o úzkou cestu).
  • .: Kristus nastolil království a otevřel do něho vstup. Jan jistě je jedním z jeho občanů.
  • vytrvalosti: Jan se, stejně jako ostatní bratři a sestry, musí usilovně snažit vydržet až do konce. Projít jednou obtíží za druhou, překonat překážky vnější i vnitřní.
• Jan byl ve vězení nebo ve vyhnanství na ostrově (spíše ostrůvku) Patmos². „Vyhnanství na ostrov“ byla forma trestu, která se uplatňovala proti nepohodlným osobám, které ale nebyly považovány za těžké zločince. Mohly tam požívat relativní volnosti, ale nesměly se vzdálit (srv. Karel Havlíček v Brixenu nebo vyhnanství na Sibiř v Rusku u odpůrců cara). ³
• Podle tradice byl Jan na Patmos poslán císařem Domitianem (81–96 n. l.).
• Někteří údajně tvrdí, že Patmos byl trestaneckou kolonií spojenou s těžkou prací např. v dolech. Vzhledem k pokročilému věku ale Jan těžké práce už asi schopen nebyl.
• Vězněn byl z „náboženských“ důvodů (pro Boží slovo a svědectví) – zjevně tedy proto, že mluvil o Kristu a kázal.

10 V den Páně jsem se ocitl v Duchu a uslyšel jsem za sebou ⁽mocný hlas⁾ a grain zvuk polnice, 

• n.: duchu; 
• var.: hlas mocný;
• Co bylo pro Jana dnem Páně? Sobota nebo neděle? Škoda, že to nevíme, ulehčilo by to debatu s adventisty sedmého dne.
• Co to znamená, když se člověk ocitne v D/duchu? Jde o duchovní prožitek, kdy na člověka nějakým mimořádným způsobem působí Duch Svatý. Do určité míry znají působení Svatého Ducha všichni křesťané, ale zde jde jistě o něco mimořádného.
• Možnosti jsou v zásad dvě:
  • Jan byl fyzicky „vyzdvižen“ či přenesen do duchovní oblasti, kde byl svědkem dále popisovaných událostí.
  • Jeho tělo zůstalo na zemi a do nebe byla přenesena pouze jeho duše.
  • Vhledu do nebe se mu dostalo nějakým jiným způsobem, např. formou nějaké názorné prezentace.
• S tím souvisí otázka, zda Jan všechny věci, které dále popisuje, viděl v reálu (tedy v nebi se opravdu odehrávaly) nebo jestli mu byly události konce dějin podány v nějakém souhrnu ve formě nějaké „3D audio-vizuální prezentace“
• To, že o viděném diskutuje s přítomnými anděly, by mohlo ukazovat spíše, že šlo o skutečné události. Na druhé straně některé události se zdají být spíše symbolické, než reálné.
• Pokud by je viděl v reálu, musel by se postupně posouvat v čase, protože vše, co dále ve Zjevení budeme číst, nejsou události na sebe bezprostředně navazující v běžném čase.
• Některá vidění zažil i apoštol Pavel – a když o nich píše, jasně říká, že nemá jasno, v jakém stavu a jakou formou se mu jich dostalo. (2K 12,1n Musím se chlubit, ač mi to není k užitku, přistoupím k viděním a zjevením od Pána. Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe — zda v těle, nevím, nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví. A vím, že tento člověk — bylo-li to v těle či bez těla, nevím, Bůh to ví — byl vytržen do ráje a uslyšel nevypravitelné věci, o nichž není člověku dovoleno promluvit). 
• Jan se tedy objevuje v nebi a zatímco se rozkoukává, zezadu na něj někdo silně zakřičí.

11 který říkal: „Co vidíš, napiš do svitku a pošli sedmi sborům: Do Efesu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodiceje.“

• Hlas zezadu mu dává příkaz, aby si viděné a slyšené zaznamenal a ve formě dopisu rozeslal sedmi církvím.
• Je otázka, zda si na základě tohoto pokynu „vyndal psací potřeby“ a začal si dělat poznámky nebo zda si začal dávat pozor, aby si události vštěpoval do paměti, aby byl schopen je později zapsat.
• Já bych si jistě přesné texty dopisů sborům zapamatovat schopen nebyl.

12 Obrátil jsem se, abych viděl hlas, který se mnou mluvil. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů

• Jan byl tedy v nebi „vysazen“ zády k událostem.
• Obrací se za hlasem a spatřuje sedm zlatých svícnů.
• Jak svícny vypadaly? Šlo o menory nebo jednoduché svícny na jednu svíčku? Jak byly velké? Kromě materiálu o nich nevíme nic dalšího. Dá se předpokládat, že svíčky nebo lampičky na nich hořely.

13 a uprostřed těch svícnů někoho jako Syna člověka, oděného dlouhým rouchem a přepásaného zlatým pásem až k prsům. 

• HL; n.: pláštěm až na paty; [takový nosil velekněz (Ex 28,4 – plášť)];
• Svícny byly kolem osoby.
• Tou osobou byl někdo jako Syna člověka – Jan Ježíše osobně znal nejlépe ze všech smrtelníků. Přesto Jan neříká: Jejda, uprostřed svícnů stál můj „starý známý“ Ježíš, se který jsem strávil nepřetržité tři roky.
• Na jedné straně rozpoznal Ježíšovu podobu, na druhé straně používá slovo „a grain“ vyjadřující, že si totožností osoby mezi svícny zcela jist není, resp. že Ježíš vypadá zcela jinak, než si ho pamatoval.
  • Když řekneme: Zahlédl jsem tam někoho, kdo vypadal jako František, říkáme, že mu byl podobný, ale nejsme si jisti, zda o Františka šlo nebo nikoliv.
  • Možná tím navíc chceme vyjádřit, že viděná osoba sice vypadala jako František, ale něco na ní bylo nečekané: Např. Františka známe jako bezdomovce a nyní je oblečen v obleku a baví se s primátorem.
  • Něco ve smyslu závěrečné scény z filmu Císař a tambor: Tambor znal císaře zatím pouze jako tuláka v roztrhaném oblečení, nyní jej vidí jako císaře, se zcela jiným nejen oblečením, ale i chováním.
• Jan používá pro Ježíše označení Syn člověka – což je označení pro Mesiáše dle proroka Daniela (Dan 7,13-14): Ve svém nočním vidění jsem viděl: Hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka. Došel až ke Věkovitému a přivedli ho před něj.“ Byla mu dána vláda, sláva i království, aby mu sloužily všechny národy, kmeny a jazyky. Jeho vláda je věčná vláda, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.
  • Ježíš tak často mluvil o sobě v evangeliích (asi čtyřicetkrát)
  • „Syna člověka“ viděl ještě Štěpán při kamenování: (Sk 7,56) Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka stojícího po pravici Boží. Štěpánovi se dostalo „Janovského“ vhledu do nebe těsně před smrtí.
  • Jinak toto pojmenování pro Ježíše nikdo jiný kromě Něho nepoužil.
• Ježíšovo oblečení bylo výrazné: byl oděný dlouhým rouchem a přepásaný zlatým pásem až k prsům. Jde jistě o oblečení nanejvýše slavnostní a „královské“.
• Pás mohl mít podobu širokého zlatého opasku nebo mohl být Syn člověka kolem pasu až k hrudníku omotán širokou zlatou látkou.
• Zlatá je královská barva: Označuj dokonalost, bohatství, slávu, světlo, čistotu, ryzost, apod. Zlaté byly předměty v Chrámu, zlatý bude Nový Jeruzalém, zlato dostal novorozený Ježíš.

14 Jeho hlava a vlasy byly bílé jako bílá vlna, jako sníh, jeho oči jako plamen ohně;

• Není divu, že Jan měl s identifikací Ježíše problémy a že Jej rozhodně nenazývá Jeho pozemským jménem. I další popis je značně zvláštní.
• Jako vždy vyvstává otázka, zda tak Ježíš ve své slávě skutečně vypadá nebo zda šlo pouze o symbolické znázornění určené pro Jana – s cílem zdůraznit některé Kristovy atributy.
• Ježíš se Janovi (potažmo nám všem čtenářům Apokalypsy) zjevuje s maximální představitelnou důstojností a mocí.
• Vlasy byly bílé jako bílá vlna, jako sníh: Běloskvoucnost Ježíšových vlasů byla do očí bijící. Přirovnání k vlně zřejmě Jana co do barvy neuspokojilo – proto se uchýlil ještě k druhému přirovnání. Třpytivý čerstvý sníh je pravděpodobně to nejbělejší, co jako lidé známe. Na sněhových pláních je třeba si chránit zrak přes sněžnou slepotou, kterou nadměrné světlo může způsobit.
  • Proč má Syn Člověka bílé vlasy? V našich běžných lidských poměrech jsou bílé vlasy známkou stáří, potažmo moudrosti či zkušeností. (I když v dnešní době již není moudrost a zkušenost starých lidí brána příliš vážně).
  • Zešedivět také údajně mohou lidé, kteří zažili těžká traumata nebo velkou hrůzu (údajně i velmi náhle, což je ale sporné⁴).
  • Bělost je jinak symbolem čistoty, absence jakékoliv poskvrny či hříchu.
  • O jaký z těchto významů by mohlo jít u Syna Člověka? o známku svatosti, moudrosti a zkušeností nebo snad dokonce prodělané hrůzy?
  • Snad si můžeme pomoci představou zářivé bělostí Gandalfa poté, co se proměnil v Gandalfa bílého.
• Jeho oči jako plamen ohně: Další poměrně znepokojivý rys – očí zářící ohněm nebo dokonce vyzařující „laserový“ paprsek známe snad z filmů, zvláště z hororů. Jde o značně znepokojivý ne-lidský rys vzbuzující děs, např. u démonů, různých monster, ďábla, ap. Nevybavuji si, že by někde měla vyloženě zářící oči kladná postava.⁵
• Nicméně „propalující“ pohled , který proniká až do srdce či nitra je u kladných postav poměrně běžný.
• Jistě nelze pochybovat o tom, že Ježíš má veškerou realitu včetně lidských srdcí „prokouknutou“ skrz naskrz a že Jeho pohledu nelze odolat.

15 jeho nohy podobné bronzu rozžhavenému v peci a jeho hlas jako zvuk mnohých vod.

• Popis Syna člověka pokračuje: nohy podobné bronzu rozžhavenému v peci. Není tedy řečeno, že měl nohy z bronzu, ale Jan opět hledal nejvhodnější připodobnění pro zvláštní vzhled nohou.
• Jan z dolních končetin asi viděl opravdu jenom nohy, protože postava na sobě měla plášť, který byl dlouhý.
• Jestli byla postava obutá, není řečeno.
• Nohy tedy měly kovový vzhled, ale nejen to – kromě toho zářily či žhnuly. Roztavený kov vyzařuje světlo.
• Kovové nohy (a zřejmě celé dolní končetiny) jistě mohou symbolizovat neunavitelnost a neochvějnost. Když má někdo „nohy jako ze železa“, je silný a vytrvalý v chůzi.
• Snad by se dalo říci, že vzkříšený Ježíš má schopnost, sílu a vytrvalost svá rozhodnutí realizovat.
• Ježíš za chvíli promluví a Jan již nyní Jeho hlas charakterizuje jako hlas, který zní jako zvuk mnohých vod. Jak znějí valící se vody, např. u vodopádu nebo rozbouřené řeky? Jde o zvuk hlasitý, mohutný, nízký, poměrně monotónní. Síla valící se vody je nesmírná – kdo zažil povodně, ví to velmi dobře. Za povodní v letech 1997 a 2024 jsme se chodili dívat na valící se rozbouřenou Odru vylitou do široka daleka.
• Ježíš tedy promlouvá s velkou silou a neochvějnou autoritou, zároveň ale nejde o křik nebo ostrý hlas.

16 A ve své pravici měl sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč a jeho tvář jako když slunce září ve své síle.

• velký obouručný meč; 
• Co je sedm hvězd, uvidíme dále (jde o anděly sborů) zatím vidíme, že Syn člověka je má dokonale pod kontrolou, naprosto jimi disponuje. Jsou mu blízko, zabývá se jimi.
• Nacházet se v Boží ruce je nadmíru uklidňující pozice.
• Jak hvězdy vypadaly a jak byly velké? Jako jasné zářící body, jaké se nám jeví na oblože? Jako několikacípé hvězdy, jak je máme ve zvyku znázorňovat my? Jako modely zářících sluncí ze vzdálených galaxií? Jan v každém případě bez pochybností určil, že jde o hvězdy (nenapsal např. „něco jako hvězdy“).
• Pokud se mu měly vejít na dlaň, musely být drobné, a to i kdyby Ježíš ve své nové podobě byl velmi velký.
• Z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč: Představit si velký meč vycházející z úst alespoň trochu přijatelným způsobem nelze⁶.
• Ústa jsou místem artikulace řeči a meč je zbraní určenou k boji. Dvousečný meč má schopnost uštědřovat rány oběma směry – boj takovým mečem je obtížný, ale efektivní.
• Z toho lze vyvodit, že Ježíš se zapojuje do bojů a zároveň, že Jeho hlavní zbraní v těchto bojích jsou slova. Těmi vládne velmi dobře.
  • Ježíšova slova nejsou „obyčejnými“ slovy, ale mají stvořitelskou moc.
  • Je dobré, když ani naše slova nejsou pouhým vlněním vzduchu, ale jsou provázena nadpřirozenou Boží mocí. (1K 2,4 Má řeč a mé kázání nespočívaly v přesvědčivých slovech moudrosti, ale v prokázání Ducha a moci.)
  • Na druhé straně není pravda (jak učí některé bludné hnutí víry), že jsme malí bohové a že naše slova mají stvořitelskou moc. Slova jsou důležitá a mají své důsledky, ne však ve smyslu tohoto učení.
  • Typickým příkladem takového boje „mečem úst“ je Ježíšův „souboj“ s ďáblem na poušti – Ježíš na ďábla nevytáhl zbraň ani se s ním nedal do rvačky. Boj se odehrával ve slovní rovině – přesto šlo o litý souboj jak se patří.
• Dá se vyvodit, že Ježíš ve svých bojích pokračuje i po svém vzkříšení – ani po vzkříšení nemá definitivně dobojováno, ale jedná a zapojuje se.
• Poslední část Janova popisu říká, že jeho tvář jako když slunce září ve své síle: Vše na Kristově těle včetně obličeje tedy bylo „superbílé“ nebo zářící – vlasy, nohy, tvář i oči.
• Do slunce v plné síle není možné se normálně podívat, bez speciálních brýlí na něm nelze rozlišit žádné detaily – podobně tomu jistě bylo i s Ježíšovým obličejem. Jan jistě neměl možnost vytáhnout svářečské brýle, aby se Ježíšovi mohl pořádně podívat do tváře.
• I tak ale nějakým způsobem věděl, že je to On.

17 Když jsem jej spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý. I položil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední,

• Jana pohled na Syna člověka nebo spíše strach z Jeho mocné přítomnosti naprosto „dostaly“, „položily“ jej na zem. Opustily jej síly, zeslábly mu nohy, nebyl schopen se udržet ve stoje.
• Ježíše to nenechalo klidným – přišel k Janovi, položil na něj ruku a uklidnil ho.
• Řekl Janovi: Neboj se. Přestože Jan Ježíše znal poměrně důvěrně, setkání s Ním v plné moci jej přemohlo. Uklidnění potřeboval.
• Ježíš dodává Já jsem první i poslední – charakterizuje se podobně, jako o sobě mluvil Bůh v osmém verši (Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází, ten Všemohoucí).
  • Říká Janovi něco ve smyslu: Neboj se, Jane, jsem to opravdu já, jen nyní mám svou skutečnou, více božskou podobu.

18 ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků. ^[Amen.^] Mám klíče smrti i podsvětí. 

• Jak se Ježíš Janovi dále představuje?
• Jako: ten Živý, který mrtvý sice byl, ale nyní žije, a to již napořád.
• Tyto skutečnosti Ježíš Janovi připomínat nemusí.
• A toto Ježíšovo vítězství a autorita nad smrtí budou již trvalé (Mám klíče smrti i podsvětí).
  • Mít klíče je známkou autority – majitel klíčů je domácí a rozhoduje o tom, kdo může vejít a vyjít.

19 Napiš tedy ty věci, které jsi uviděl, a ty, které jsou, a ty, které se mají stát po nich.

• Ježíš nadále promlouvá k Janovi: Vše, co uvidíš, pečlivě zapisuj.
• Obrat je použit zvláštní:
  • věci, které jsi uviděl, je jasné. Myslí se uviděl v nadcházejícím zjevení nebo v nadcházejícím pobytu v nebi
  • ty, které jsou: Možná ve smyslu – ty, které v nebi budeš vidět jako přítomnost
  • které se mají stát po nich – snad věci, které budeš v nebi vnímat jako budoucnost (Jak jsme již psali, je dost možné, že Jan v nebi cestoval v čase).⁷ Zřejmě tedy pokyn, aby se ve svých poznámkách neomezoval na to, co se mu bude jevit aktuální, ale zaznamenával všechno, tedy ii věc budoucnosti vzdálené.

20 Tajemství těch sedmi hvězd, které jsi spatřil na mé pravici, i těch sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou andělé sedmi sborů, sedm svícnů je sedm sborů.“ 

• Janovi se od Ježíše dostává vysvětlení viděného. Ježíš jistě chápal (na rozdíl od andělů byl empatický, protože měl osobní lidskou zkušenost), že Janovi musí být divný nejen jeho vzhled, ale i věci, které má kolem sebe.
• Nicméně o symboliku šlo schválně – šlo totiž o tajemství, o věc, která neměla být všeobecně známa.
• O tajemství vůči komu? Pokud vůči Janovi, moc dlouho to tajemstvím nezůstalo – Janovi bylo právě prozrazeno a on je dle pokynů vzápětí prozradil nám čtenářům. Bylo to tedy tajemstvím ještě předtím?
• Ve smyslu, že lidé⁸ do té doby nevěděli, že Ježíš disponuje svými církvemi a jejich anděly? (Případně, že církve své anděly mají?). I tak nešlo o žádné staleté tajemství – církev existovaly teprve několik desetiletí.
• Ježíš říká,, že má hvězdy „be“ své pravé ruce (Jan říkal, že je měl „ve“ své ruce) – Jan vnímal více, že Ježíš hvězdy drží, Ježíš spíše říká, že mu na ruce spočívají. Je to ale jedno – v každém případě je pevně drží pod kontrolou. Když něco Bůh má na ruce nebo v ruce, rozhodně to má plně pod kontrolou (a nikdo mu to nemůže odebrat nebo s tím jakkoliv manipulovat).
• Vysvětlení tajemství je poměrně prosté, nicméně je jasné, že bez vysvětlení bychom na symboloiku hvězd nikdy sami nepřišli.
• Jaké tedy je Ježíšovo vysvětlení?
• Sedm hvězd jsou andělé sedmi sborů: Tato informace je naprosto nová.
  • Jde zřejmě o duchovní bytosti (mohlo by ještě jít o posly v lidském smyslu o lidské zástupce sborů, o „pastory“ či biskupy).
  • Víme, že andělé mají na zemi svá „hájemství“ či oblasti zodpovědnosti. (Dan 10,13 a 21 mluví o „knížeti Persie“, „knížeti Řecka“ a „Michaelovi, velkém knížeti, jenž stojí při synech tvého lidu).
  • Zde vidíme, že existují i andělé, kteří jsou zodpovědní za jednotlivé církve.
  • Co tito andělé dělají? Poskytují v duchovní sféře ochranu? Sjednávají v ponebesí svému sboru pozornost či přízeň? Přimlouvají se před Bohem? Zastupují svůj sbor na mítincích před Boží tváří? (něco ve smyslu schůzek učitelů či lékařů, kde si sdělují informace o svých třídách a žácích a radí se ohledně nich).
• Ať tak nebo onak, Ježíš tyto anděly má na své dlani – jsou mu tedy blízko, je s nimi v neustálém kontaktu. Když mám něco v ruce, vzpomenu si na to kdykoliv, ruku na něco potřebuji nebo se na ni jen podívám.
• Sedm svícnů je sedm sborů: Ježíš má tedy na dlani nejen zastupující anděly, ale i přímo samotné sbory či církve.
  • Sbor ve smyslu místního sboru, církev ve smyslu denominace. Ježíš má bezpochyby pod kontrolou obojí.
• Co z této informace pro nás vyplývá?
  • Můžeme být klidnější, když víme, že Ježíš má situaci našeho sboru stále před očima.
  • Můžeme být klidnější, když víme, že máme přiděleného anděla, který se o nás stará.
• Vyplývá z řečeného, že máme něco dělat jinak? K andělům se nemodlíme ani je jinak neoslovujeme – naše komunikace probíhá přes Boha: My se modlíme a Bůh dle potřeby dává pokyny svým andělským služebníkům.
• Má smysl prosit Boha: Posilni našeho anděla? Nebo: Pošli našeho anděla tam a tam? Nebo: jsme pod démonickým tlakem, přikaž svému andělu, ať zasáhne? Nevím a neslyšel jsem, že by to tak někdo dělal?

.

.

1. Ani kdyby země byla plochá (tímto veršem někdy argumentují zastánci této konspirace), moc by to nepomohlo – při velikosti země by stejně přicházejícího Ježíše bylo nemožné z větší dálky, než bezprostředně z Jeruzaléma, zahlédnout. ↩︎
2. Patmos je malý členitý řecký ostrov v Egejském moři, součást souostroví Dodekanésos. Má 34 km² (13×10 km). Nejvyšší bod mu výšku 269 m. Nyní na něm údajně žije asi tři tisíce stálých obyvatel. Je znám jako poutní a turistická destinace, zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO díky klášteru sv. Jana a jeskyni Zjevení. ↩︎
3. Nemyslím samozřejmě Sibiř za komunistů – Gulagy byly co do krutosti podmínek na zcela jiné úrovní trestu. ↩︎
4. Jde o tzv. syndrom Marie Antoinetty, pojmenovaný podle francouzské královny, jejíž vlasy prý přes noc zešedivěly v noci před popravou. Výzkum na myších je k dispozici na https://www.hsci.harvard.edu/news/solving-biological-puzzle-how-stress-causes-gray-hair ↩︎
5. Snad Superman? Nevím, nemám nakoukáno. ↩︎
6. Snad na nějaké ilustraci Adolfa Borna by to mohlo vypadat dobře. ↩︎
7. Nebo mu byla prezentována průřezová časosběrná“ prezentace. ↩︎
8. Že by šlo o tajemství pro anděly a/nebo démony moc pravděpodobné není – ti asi tyhle věci chápou. ↩︎