Zjevení – kapitola 6

1 I uviděl jsem, když Beránek otevřel jednu ze sedmi pečetí, a uslyšel jsem, jak jedna z těch čtyř živých bytostí řekla hromovým hlasem: „Pojď!“ 

• var.: + a hleď; (Ve většině z těch rkpp, kde tato varianta je přítomná, chybí následující ‚A uviděl jsem,‘. Podobně ve vv. ZJ 6,5.7;
• Takže Beránek se k radosti všech o svitek přihlásil, byl Mu Bohem předán a také se bez odkladu dává do jeho otvírání.
• Aby se Beránek dostal k obsahu, musí překonat sedm překážek – pečetí. Bůh zařídil, aby rozlomení každé pečeti spustilo nějaký zásadní historický děj. Proč?
  • Závěrečné rozbalení a čtení svitku bude znamenat konec jedné fáze dějin lidstva. Skončí období „otevřených dveří“, období Boží skrytosti a konec možnosti spásy.
  • A rozlamování pečetí ukazuje, že před tímto koncem ještě nastane série závažných (a negativních) událostí. Proč? Jejich cílů zřejmě bude několik:
    • Zvýšením tlaku či odebráním jistot dát ještě lidem šanci k obrácení. V období klidu a všeobecné prosperity málokdo hledá Boha.
    • Zároveň ale půjde o „závěrečné testy“ – o zkoušky pro věřící, kdy se při závěrečných událostech na ně bude zvyšovat tlak.
• Uvidíme, že ani jeden z těchto „cílů“ nebude na první pohled příliš „úspěšný“: Lidé se pod tlakem příliš obracet nebudou a mnozí křesťané naopak pod tlakem odpadnou.
• To je nanejvýš hrozivé – a jde o jeden z důvodů, proč je tak důležité knihu Zjevení studovat:
  • Nevěřící is mohou uvědomit, že mají jednu z posledních šancí k záchraně.
  • Rovněž uvidíme, že utrpení ve světě nemusí být zbytečné – že právě uprostřed hrozných věcí může docházet k záchraně lidí pro věčnost. Pokud utrpení někoho přivede k Bohu, jde o výhru
  • Věřící si mohou uvědomit, že musejí vydržet až do konce. Kdo odpadne, běžel nadarmo.
  • Čtenář si znovu připomene, že křesťanství je úzká a těžká cesta.
• Jedna z těch čtyř živých bytostí řekla hromovým hlasem: „Pojď!“ Pokyn k tomu, aby na scénu vyšli jednotliví koně, vydává jedna z bytostí – není řečeno, zda ta se vzhledem lidský, medvědím, lvím nebo orlím. Reaguje tak na rozlomení pečetě. Překřikuje svým „Pojď“ všechno kolem.
• Ježíš začíná postupně spouštět závěrečné fáze dějin – a nepůjde o nic radostného či „prosluněného“.

2 ^[A uviděl jsem,^] a hle, bílý kůň; a ten, který na něm seděl, měl luk a byl mu dán věnec; a vyšel vítězící, a aby zvítězil. 

• Rozlamování prvních čtyř pečetí pečetě má za následek, že na scénu vyjedou koně.
• Proč koně? Koně, jak víme, že Boží „oblíbené“ zvíře. Kůň je stvořením, na které je Bůh opravdu hrdý, chlubí se jím jako jedním ze svých tvůrcovských „majstrštyků“ .
• Jak to je v nebi se zvířaty – jestli tam jsou přítomna, a zda budou přítomna v Novém Jeruzalémě, v zásadě nevíme, názory jsou různé¹. V Miléniu přítomna budou.
• O čtyřech koních různých barev píše ještě Zach 6. Ti ale táhnou vozy a jejich symbolika bude zřejmě zcela jiná.
• Zde koně vystupují zjevně symbolicky jako hybatelé dějinných období. Ve smyslu: Po rozlomení pečetě, obdržela autoritu nad zemí taková a taková duchovní mocnost.
• O vlastnostech těchto mocností můžeme usuzovat podle barvy koně a podle atributů jezdce.
• Ve Zj 19,11 bílém koni sedí Ježíš – zásadní je otázka, zda zde jde také o Ježíše?
• Kdo je jezdcem není vůbec jasné – na první pohled ani nepoznáme, jestli jde o postavu pozitivní nebo negativní. Existují oba výkladové extrémy – že první jezdcem je sám Ježíš i že jím je naopak Antikrist.
  • První kůň je bílý. Bílá je barva je v Bibli vždy (bez výjimky?) kladná – je znakem čistoty fyzické i duchovní. Bílé je světlo, Bůh i Ježíš jsou zdroje světla.
    • Opakem je černá (černá barva vlastně neexistuje – jde o absenci odrazu světla). Černá je tma a tma je negativní. Bůh jedná transparentně, ďáble ve skrytosti.
  • Bílá je nepochybně barvou Boha či dobra – víme ale také, že do bílého se může převlékat i sám (jinak temný) ďábel.
  • Pokud by první jezdec byl dobrý, lišil by se tím od šesti následujících jezdců, kteří již bez výjimky přinášejí negativní věci.
  • Jezdec na bílém koni disponuje lukem – zbraně a boj jsou běžnou součástí fyzického a duchovního světa. Ježíš většinou bojuje slovem (ani s ďáblem na poušti se nepral, ale argumentoval). Naopak ďábel (ohnivé) šípy střílí rád.
    • Luk je jako zbraň poněkud „nefér“ ohrožuje soupeře aniž střelec sám je vystaven nebezpečí. Nejde tedy o férový boj muže proti muži. Na druhé straně se lze proti šípům poměrně snadno chránit štítem.
  • Jezdec obdržel věnec – nepochybně věnec ve smyslu odměny, „medaile“ pro vítěze, protože jezdec bude vítězící. Vyšel, aby zvítězil. Na co sáhne, to se mu podaří – vyhraje každou bitvu, do které se zapojí.
• V zásadě tedy jsou dvě možná dvě, naprosto protikladná pochopení role prvního jezdce:
  • Na závěrečnou scénu dějin vyjíždí Antikrist: Jak je jeho zvykem, prezentuje se jako dobrodinec a zachránce lidstva. Je natolik silný, že se mu nikdo nebude schopen postavit, každého soupeře spolehlivě z dálky zlikviduje. Bůh dovoluje, aby Antikrist na nějakou dobu přejal vládu nad zemí.
  • Před začátkem závěrečných hrozných událostí vjíždí na scénu sám the – dává tím jasně najevo, že v nastávajících těžkých časech se mu nic nevymyká z rukou. Jakkoliv těžké závěrečné doby budou, Ježíš bude vše pečlivě monitorovat a dle potřeby cíleně zasahovat. Výsledkem bude, že i zlo posledních časů přivede mnoho lidí ke Kristu a že víra mnohých křesťanů se osvědčí ve zkouškách.
• Dle mého názoru oba tyto výklady dávají smysl – Ježíš nepochybně ani během soužení nic neztratí zpod své kontroly. Ale Antikrist se jako úžasný „hrdina na bílém koni“ jistě prezentovat bude.
• Jsem rád, že nemusím mezi těmito možnostmi volit – ale nemusíme mít na všechno názor, je zcela legitimní nevědět.
• Pokud by šlo o Antikrista, je otázka, jaký je jeho vztah k dalším jezdcům – jsou to další ďáblovi služebníci, jsou ze stejné „stáje“? Spíše bych předpokládal, že Antikrist se bude prezentovat jako mírotvůrce a jeho snahou bude zavést na zemi pod svou vládou (protibožský), „klid a pořádek“.
  • Bylo by tedy možné, že další jezdci jsou andělé, kteří Antikristu do jeho mírových plánů „házejí vidle“ (vnášejí chaos).
  • Ať už jsou další jezdi andělé nebo démoni – Bůh dokáže pro své globální plány používat i ďáblovy aktivity. Ďábel se v dějinách světa poměrně často z geniálního stratéga stává pouhým Božím „užitečným idiotem“. (Typicky při ukřižování Krista).

3 Když otevřel druhou pečeť, uslyšel jsem, jak ta druhá živá bytost řekla: „Pojď!

• var.: + a hleď; (Ve většině z těch rkpp, kde tato varianta je přítomná, chybí následující ‚A uviděl jsem,‘. Podobně ve Zj 6,5 a 6,7);
• Na scénu je rozlomením druhé pečeti pozván druhý jezdec.
• V jakých intervalech Ježíš pečetě rozlamuje? Fakticky asi nečeká se svitkem v ruce na další pečeť měsíce měsíce nebo roky – na zemi ale mohou být působení jezdců dlouhá vcelku libovolně.
• A znamená nástup nového jezdce ukončení činnosti toho předcházejícího nebo se jejich působení překrývá? Zřejmě se klidně překrývat mohou – např. válka jde téměř vždy ruku v ruce s bídou a drahotou. Určité dominantní působení každého jezdce v jeho období ale lze předpokládat.

4 A vyšel jiný kůň, ohnivě rudý; a tomu, kdo na něm seděl, bylo dáno, aby vzal ze země pokoj a aby se lidé navzájem zabíjeli; a byl mu dán veliký meč. 

• Druhý kůň je ohnivě rudý – rudá je především krev, což koresponduje s velkým vzájemným zabíjením.
• Ohnivě rudý asi znamená, že rudá barva „křičí“, že je výrazná.
• Jezdec disponuje velkým mečem – což je, na rozdíl od luku prvního jezdce, zbraň na boj zblízka. Jde ale opět o o bojovníka, bude se bojovat. První jezdec měl schopnost vítězit.
  • Nejde možná o válku, ale o chaotické vraždění navzájem, o boj každého proti každému.
  • Dle některých vykladačů (čerpáno z Drápala) může jít o „uvolnění démonů nacionalismu“ a probíhající občanské války.
  • Takové situace důvěrně známe – pokud je nepřítel zevní, lidé drží při sobě. V okamžiku, kdy zevní nepřítel zmizí, společnost se tříští a vnitřně rozděluje.
    • Za německé nebo ruské okupace Češi svorně nenáviděli Němce nebo komunisty. V odboji spolupracovali lidé různých názorů a nikomu to nevadilo.
    • Tato jednota se po osvobození od Němců a po pádu komunismu rozpadla a dnes jsou vnitřní animozity ve společnosti velmi silné.
    • Že napětí ve společnosti přeroste do násilí mezi jednotlivými skupinami, si lze snadno představit.
    • Velmi podobnou situaci vidíme v Jižním Súdánu – dokud Jihosúdánci bojovali proti islamizaci ze severu, byli po desetiletí jednotní. Po získání nezávislosti (2011) brzy (po pouhých pěti letech!) vypukly boje mezi jihosúdánskými kmeny a v určité míře trvají doposud.
• Prvnímu jezdci byl dán věnec, druhému jezdci „je dáno“ – v obou případech někdo něco „přiděluje“. Co je jim dáno? Autorita, pravomoc či schopnosti prosadit svou agendu (u prvního porážet ostatní, u druhé „zařídit“ vzájemné zabíjení).
• Kým je mu to dáno? Bohem? Zřejmě ano. I pokud by iniciátorem vzájemného zabíjení lidí byl ďábel nebo lidé sami, Bůh to rozhodně přinejmenším dopouští – a rozlomením pečetě Beránek zabíjení startuje.
• Jaká je tedy agenda druhé jezdce s mečem?
• Vzájemné zabíjení. Lidé nepotřebují mnoho, aby se začali vzájemně vraždit. Ve skutečnosti jde o jejich přirozený stav – a pokud se zrovna vzájemně nezabíjejí, jde spíše o anomálii a důsledek Božích brzd.
  • Píšu v roce 2025, kdy třetím rokem probíhá válka na Ukrajině a druhým rokem válka v Gaze. Současně se v minulých dnech začala vzájemně ostřelovat Indie s Pakistánem a probíhá řada dalších „drobnějších“ konfliktů. Ve všech případech je zdrojem válek lidská nenávist a zlo v lidských srdcích.
• Možná se tedy dá říci, že druhý jezdec uvolnil Boží „brzdící mechanismy“ (vzal ze země pokoj) a dal přechodně větší průchod lidské svobodné vůli – a tím nenávisti k lidem jiných národností či odlišného smýšlení.
• Pokud by prvním jezdcem byl Antikrist, lze si představit, že poté, co převzal celkovou vládu nad světem, se mu situace začala vymykat z rukou a nastolený globální mír začaly narušovat četné místní konflikty.
  • To je na jedné straně hrozné (všichni toužíme po životě v klidu a míru), na druhé straně to zabraňuje „petrifikaci“ všezahrnujícího všekontrolujícího totalitního režimu ve stylu Severní Koreje nebo Číny. Za komunismu u nás byl „klid k práci“, ale vykoupený perzekucí. V dnešní Číně nejsou žádné nepokoje, ale za cenu totální kontroly nad obyvateli.
  • Jde o podobný případ jako při stavbě babylónské věže – Bůh raději způsobil roztříštění lidstva na národy, aby zabránil vzniku jedné velké říše temnoty.

5 A když otevřel třetí pečeť, uslyšel jsem, jak třetí živá bytost řekla: „Pojď!“ ^[A uviděl jsem,^] a hle, černý kůň; a ten, který na něm seděl, měl ve své ruce vahadlo. 

• var.: + a hleď; (Ve většině z těch rkpp, kde tato varianta je přítomná, chybí následující ‚A uviděl jsem,‘.
• Zatím každého jezdce postupně „vypouští“ (dávají mu pokyn či příkaz) živé bytosti – nevíme, kterého jezdce vypouštěla bytosti lidská a kterého lví, ale rozhodně se střídají.
• Každý jezdec může vjet na scénu až poté, co dostane svolení či příkaz.
• Třetí kůň je černý, což jistě nevěstí nic dobrého.
• Jezdec má vahadlo, tedy váhy.

6 A uslyšel jsem cosi jako hlas uprostřed těch čtyř živých bytostí, který řekl: „Mírka pšenice za denár a tři mírky ječmene za denár. Olej a víno nezdražuj.“ 

• ř. choinix, dutá (obilní) míra, zhruba dávka pro jednu osobu na den;
• ř.: nenalož (s ním) nespravedlivě;
• Jezdec tedy drží váhu proto, aby vážil obilí – resp. aby dohlížel na to, že základní potraviny budou drahé.
• A to velmi drahé:
  • Tzv. „střední mírka“ je údajně kolem litru. Litr obilí neváží zdaleka kilogram. Na kilogramu pšeničné mouky se dá hraničně přežívat, ne však dobře žít.
  • Denár bývá udáván jako denní mzda dělníka, v dnešní době řekněme tisíc až dva tisíce korun.
  • Můžeme tedy odhadnout, že drahota bude taková, že běžný člověk si prací na celý úvazek s bídou vydělá na potraviny pro přežití.
  • Ječmen bude třikrát levnější, než pšenice – jde o obyčejnější obilí: za denní mzdu si člověk pořídí asi tři kila.
• Za politického neklidu a neustálých bojů, je zdražování potravin běžným a logickým následkem. V Jižním Súdánu kmenové války vždy vypůsobí hladomor, protože se lidé bojí obdělávat svá pole.
• Záhadná je poznámka, že olej a víno se zdražovat nemají. Jak je to možné? A z jakého důvodu to tak má být?
  • Selektivní zdražení obilí by snad mohla způsobit epidemie nějaké choroby obilovin (rez, plíseň, škůdci) nebo snad při specifické změně počasí (moc deště?). Olejniny a vinná réva by zůstaly nepostiženy.
  • Mohlo by jít o postižení obilných oblastí země – invazní vojska mohou vypalovat obilná pole, ale hůře přístupné a méně snadno hořící vinice, nechávat na pokoji.
    • Podobně jako válka, která postihla Ukrajinu, „obilnici světa“ způsobila zdražení chleba v Egyptě a jiných oblastech závislých na importu obilí.
  • Lze si snad představit i nějaké „burzovní“ manipulace s obilím – někdo skoupí velké množství, aby vyhnal cenu nahoru apod.
  • Možná se má naznačit, že drahotou budou postiženi výhradně chudší vrstvy obyvatelstva – olej a víno jsou oproti mouce „luxusním“ nadstandardním zboží. Ve společnosti by se tedy „rozevíraly“ nůžky mezi „obyčejnými pracujícími“, kteří by měli problém vůbec přežít a bohatšími vrstvami obyvatelstva, kteří by si mohli žít nadále v dostatku.
  • Snad by šlo vykládat i tak, že jde o ujištění, že přestože bude drahota, k úplnému hladomoru nedojde.
  • Zcela symbolicky by mohlo jít o zprávu, že přestože bude bída, Boží přítomnost (symbolizovaná olejem a vínem) nepřestane působit. Lidé budou nacházet útěchu a spásu u Boha.
  • Případně obyčejněji, že přestože bude drahota, lidé budou situaci snášet vcelku optimisticky, nebudou v totální depresi – dle Ž 104,15: „Víno pro radost lidského srdce, olej, aby rozjasnil tvář“.
  • Snad ještě, pokud vezmeme víno jako symbol Kristovy krve, ve smyslu: „Není čas oběda, ale čas soudu – zůstává už jen kalich.“ (Obyčejné živobytí se hroutí – co zbývá, než se obrátit ke Kristu?)

7 A když otevřel čtvrtou pečeť, uslyšel jsem hlas čtvrté živé bytosti, jak řekla: „Pojď!

• Jdeme dál: Kristus bez zaváhání láme čtvrtou pečeť a čtvrtá bytost vzápětí vypouští dalšího jezdce.
• „Třásly se Kristu ruce“, když startoval na zemi další a další hrozná období?
• Přijímat zásadní rozhodnutí, dávat příkazy k zásadním krokům je psychicky náročné.
  • Např. generál Eisenhower před dnem D (vylodění v Normandii 6. června 1944) toho moc nenaspal (je o tom i krásný film Generál Eisenhower, USA, 2004)
• Možná ale bylo rozlamování pro všechny „úlevné“, neboť se každým rozlomením blížil konec, kdy bude konečně zlo definitivně eliminováno ze světa. A po každém rozlomení noví a noví spasení lidé vstupovali do Božího království.

8 ^[A uviděl jsem,^] a hle, kůň plavý; a jméno toho, který na něm seděl, bylo Smrt, a Hádes ho doprovázel. Byla jim dána moc nad čtvrtinou země, aby zabíjeli mečem, hladem, smrtí a šelmami země. 

• Hádes – tj. vládce podsvětí; 
• smrtí – lze chápat též jako konkrétní prostředek smrti, tj. smrtelnou nemocí, např. morem, což odpovídá h. vazbě v Jr 14,12;
• Plavý znamená světlý, ale ne bílý, snad světle žlutohnědý, světle béžový, pískový nebo nažloutlý; u lidí blonďatý. Při tomto překladu na první pohled tedy kůň nějakou hrůzu svou barvou nebudí.
  • Řecky je ale χλωρός (chlóros), což může zřejmě mít hrozivější význam bledý, nazelenalý, vybledlý či nemocně světlý. Přeloženo bledý „pale horse“ může znamenat děsivě „mrtvolně bledý“, kůň bez života, světlý jako vosk nebo kost.
• Jezdec je ještě horší – na koni sedí Smrt.
  • Smrt jako osoba se vyskytuje v Bibli vícekráte:
    • Ř 5,14 „Smrt však kralovala od Adama až po Mojžíše…“
    • 1K 15,55-56 „Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvůj osten? Ostnem smrti je hřích…“
    • 1K 15,26 „Jako poslední nepřítel bude zničená smrt.“
    • Žd 2,14 „…aby svou smrtí zničil toho, kdo má moc smrti, to jest ďábla.“
    • Iz 28,15 „Uzavřeli jsme smlouvu se smrtí, s podsvětím jsme učinili dohodu…“
    • Oz 13,14 „Kde je, smrti, tvá pohroma? Kde je, podsvětí, tvá zhouba?“
    • Zj 20,14 „A smrt a Hádes byli uvrženi do ohnivého jezera…“
  • Zvláště ve Zj 20,14 se zdá, že smrt by opravdu mohla být „osobou“- jak je to často prezentována v lidových představách nebo vtipech².
  • Všechna místa snad lze lépe nebo hůře interpretovat symbolicky ve smyslu, že smrt je skutečností, která nastane, když si Bůh vezme zpět svůj dech života, ale stejně:
  • Jak by to vypadalo, kdyby smrt byla osobní a mocnou sílou, která vládne, uzavírá smlouvy, zabíjí a nakonec je poražena? Šlo by o démona, ďáblova služebníka? (O anděla jít nemůže – ten by nemohl skončit v ohnivém jezeře). Nebo o nějakou další zlou bytost mimo anděly a démony, nám jinak neznámou entitu?
  • Otázek je více, než odpovědí. A to jsme se ještě nedostali k hádesu, který smrt (možná spíše Smrt) doprovází – buď s ní sedí na koni nebo ji doprovází jinak.
  • Hádes je zde také perzonifikován – buď symbolicky nebo jde o také o osobu.
  • Hádes je říše mrtvých – pojem se vyskytuje spíše v SZ a označuje místo, kam odcházejí duše zemřelých lidí (nebo lidé samotní, ne ale ještě vzkříšení – jde o složitou problematiku). Není to peklo ani ohnivé jezero, nejde ale o místo žádoucí – lidé jsou tam v jakémsi polovědomí, ze kterého se mohou příležitostně probrat.
  • Po příchodu Smrti a Hádese na scénu dochází na zemi k nesčetným fyzickým úmrtím. Lidé se pak ocitají v mezistavu Hádesu, kde čekají na poslední soud.
  • Plurál ukazuje, že Smrt a Hádes spolupracují, zabíjejí společně, fungují synergicky. Ale na co potřebuje Smrt Hádes? Sama by zabíjet „nestíhala“, tak si musela vzít pomocníka?
  • Nebo Hádes tak touží po přílivu nových obyvatel, že jde Smrti pomoci se zabíjením? Hádes má radost z toho, že mu přichází tolik nových klientů?
  • I zde bude jednodušší se držet symbolického výkladu: Čtvrtá pečeť na části země startuje velké umírání všemi možnými způsoby. Zemřelí odcházejí do mezistavu, kde budou čekat na Kristův návrat a na poslední soud.
• Byla jim dána moc nad čtvrtinou země: Tato kombinace katastrof (naštěstí) nepostihne celou planetu. Budou oblasti, kde to bude lepší a oblasti, kde to bude hrozné.
• Aby zabíjeli mečem, hladem, smrtí a šelmami země: války, hladomory a nemoci se, jak víme z historie, kombinují s děsivou logičností – jedno potencuje druhé ve fatálním bludném kruhu.
  • Že by se do příčin smrti na této planetě zapojovaly šelmy, je spíše okrajové. Počty úmrtí dravou zvěří na zemi se každoročně pohybují ve stovkách či nižších jednotkách tisíců (včetně krokodýlů a jedovatých hadů), což ve srovnání s úmrtími ve válkách, hladomorech a epidemiích, jsou nízká čísla.
  • Největší zvířecím zabijákem na planetě s přehledem zůstává komár Anopheles (malárie zabíjí až půl milionu lidí ročně).
  • Proč jsou tedy šelmy zmiňovány? Opravdu dojde k takovému rozpadu společnosti, že v některých oblastech se budou moci významně přemnožit šelmy? Je to divné – většinou, když je někde hladomor, lidé vyloví kompletně všechnu poživatelnou zvěř včetně šelem.
  • Možná se v posledních časech mohou divoká zvířata stát agresivnější a nebezpečnější, případně různě mutovat, jak bývá znázorňováno v hororech. (Začal s tím Alfreda Hitchcock v Ptácích, 1963).³

9 A když otevřel pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem duše zabitých pro Boží slovo a pro svědectví, které ⁽věrně drželi⁾.

• Pátá pečeť již nevpouští na scénu žádného jezdce.
• Jan je po jejím rozlomení svědkem nové scény zpod oltáře. Kromě již zmíněných přítomných starších, čtyř bytostí a andělů je tam nyní přítomno neznámé množství věřících.
• Nacházejí se pod oltářem. Že je v nebi přítomen oltář, je novou informací. Co tam dělá? K čemu slouží? Oltář je místem obětování. Co se tam obětuje? Přítomní jsou mučedníci – možná se tedy shromažďují pod oltářem jako na místě mučedníkům vyhrazeném?
• Možná tam byli již předtím (jen se neprojevovali a Jan je nezmínil), nebo nyní přišli.
• Kolik jich je, není uvedeno, ale zřejmě hodně, když jsou společně schopni volat mocným hlasem.
• Jde o duše zabitých: Jde o jedno z míst, které se používají pro argumentaci pro existenci lidské duše⁴:
  • Může jít o obrazné vyjádření ve smyslu „zabití lidé“ – přítomní mají těla, jsou schopni mluvit a jsou oblečení.
  • Nebo jde opravdu o lidi nacházející se v „mezistavu“ mezi fyzickou smrtí a vzkříšením (obvykle se nacházejí v šeolu). V Písmu existuje řada míst, která ukazují, že tito lidé nějakým, byť utlumeným způsobem žijí a příležitostně mohou mít nějakou podobu a vyvíjet aktivitu.
• V každém případě jde o lidi, kteří na zemi již fyzicky zemřeli.
• A nikoliv obvyklým způsobem (stářím či nemocemi), ale mučednicky – byli zabiti.
• Je uveden důvod, proč zamřeli – bylo to pro Boží slovo a pro svědectví, které věrně drželi. Byli zabiti kvůli tomu, že věřili Bohu (a Jeho textu, tedy Bibli) a že o tom mluvili.
• A tuto svou víru drželi, tedy trvali na ní a neopustili ji ani tváří tvář problémům a dokonce ani tváří tvář hrozbě smrti.
• Dle různých názorů (shrnuje Drápal) může jít o:
  • lidi zanechané na zemi, když si Kristus přišel pro nevěstu
  • lidé zanechané na zemi po vytržení
  • lidi zabité při katastrofách čtvrté pečeti
  • křesťany, kteří zmeškali svatbu Beránkovu (pošetilé panny)
• Vcelku nevidím důvod, proč by nemohlo jít zkrátka o křesťanské mučedníky obecně.

10 A ti zvolali mocným hlasem: „Jak dlouho ještě, Panovníku, svatý a pravý, nebudeš soudit a trestat za naši krev ty, kdo bydlí na zemi?“

• Otázky: „Jak dlouho ještě?“ nebo „Do kdy?“ jsou předmětem samostatné studie v sekci Biblické studie.
• Toto je jedním z nejtypičtějších výskytů „Jak dlouho ještě“: Lidé dávají najevo svou netrpělivost či nespokojenost s Božím jednáním, či spíše nejednáním. Protestují proti Božímu zacházení s časem – čekání na Boží zásah jim přijde dlouhé.
• Přítomní nepochybují o tom, že Bůh by mohl zasáhnout a sjednat na zemi pořádek a spravedlnost. Mohl by skoncovat se zlem a násilím. On to ale z nějakého důvodu nedělá a přítomným to přijde dlouhé.
• Mají pocit, že už zla bylo dost. Sami na vlastní kůži zažili, jak těžké utrpení lze zažít a jak obtížné je jím projít.
• Oslovují Panovníka, dovolávají se Jeho svatosti . pravosti a něco po Něm chtějí:
• Chtějí, aby soudil a trestal obyvatele země. Neříkají to explicitně – ve skutečnosti se ptají, kdy už soud začne. Určitou netrpělivost či skrytou žádost, aby s tím Panovník už začal, v tom ale vyčíst lze.
• Každý člověk má někdy pocit, že zla byla na zemi už příliš a že by bylo žádoucí, aby Nejvyšší zasáhl.
• Nechává Bůh zlu na zemi zcela volný průchod? Víme, že nikoliv, Bůh nicméně i tak se zla děje na světě obrovské množství.
• Martyrové nepochybují, že Bůh, kdyby chtěl, by trápení mohl kdykoliv učinit přítrž.
• Mučedníci nežádají o ukončení veškerého utrpení a zla, ale doptávají se po zásahu proti těm obyvatelům země, kteří prolévají jejich krev, tedy proti pronásledovatelům křesťanů (event. židů).
• Je nepochybné⁵, že křesťané jsou v současnosti nejpronásledovanější skupinou lidí na planetě.
• Z formulace otázky se zdá, že martyrové touží nejen po zastavení pronásledování, ale také po potrestání těch, kdo jim ubližovali. Což je legitimní – pokud vkládáme soud a potrestání do Božích rukou, nejde o pomstychtivost, neboť akceptujeme, že Bůh může rozhodnout různě.
• Bůh má prostředky pro to, aby každý případ vyhodnotil dokonale spravedlivě a po vyhodnocení všech okolností může o ubližujícím člověk rozhodnout různě.
• Vždyť do skupiny prolévajících krev se řadil i Saul (pozdější apoštol Pavel).
• Ježíš jednal podobně: 1Pt 2,23 Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale svěřoval vše tomu, jenž soudí spravedlivě.
  • Šel ale ještě dál, když se na kříži modlil: Odpusť jim, neboť nevědí, co dělají.
• Rejchrt formuluje: Ani ti, kdo jsou už u samého oltáře Božího a v jeho přátelství, nechápou Boží trpělivost se světem a nerozumějí jeho plánům. Jak bychom jim mohl rozumět my?

11 A každému z nich bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, ať odpočinou ještě krátký čas, dokud se nenaplní počet jejich spoluotroků a jejich bratrů, kteří mají být zabíjeni jako oni. 

• Vracíme se k tomu, že jde o duše zabitých. Tomu, že opravdu jde o duše a ne o vzkříšené lidi, nasvědčuje to, je jsou ještě na nějakou dobu odesláni k odpočinku.
• Z toho by potom vyplývalo, že ani mučedníci nejsou po smrti ihned vzkříšeni, ale v šeolu (novozákonně hádesu) očekávají na vzkříšení.
  • Předpokládá se, že lidé jsou v šeolu v jakémsi polobdělém mezistavu (jsou si ale vědomi své existence – nejsou v bezvědomí ani ve spánku) a příležitostně mohou být povoláni do aktivity.
  • Tak čekají na vzkříšení z mrtvých.
  • Předpokládá se, že pobyt v šeolu není příjemný, že nejde o nic žádoucího – nicméně zde se mluví o odpočinku.
  • Nejde ale o čisté duše bez těl – to by nemohli dostat bílá roucha.
• Čekání či odpočinek již nemá trvat dlouho – nicméně při Božím zacházení s časovými údaji je třeba být obezřetný a netěšit se příliš.
• Duše mučedníků dostávají bílá roucha – samozřejmě na Boží nebo Kristův příkaz a zřejmě od andělů. Andělé jim oblečení roznášejí a oni si je na místě oblékají.
  • Co na sobě měli do té doby, nevíme – nějaká roucha jistě ano, ale asi nebyla bílá.
  • Bílá barva je barvou čistoty od hříchu a svatosti – svou věrností až na smrt si mučedníci vysloužili toto, zřejmě prestižní oblečení.
  • Mučedníci jsou bezesporu křesťanskou „elitou“ a bílé roucho je elitní oblečení. Je velmi těžké se mezi martyry zařadit a rouchu získat – ne proto, že by toto bílo roucho Bůh lidem nechtěl dopřát, ale ve smyslu, že ne každý po tomto rouchu touží, resp. ne každý je ochoten za ně zaplatit příslušnou cenu.
  • Jde o naprosté převrácení běžného pohledu na realitu.
• Jak dlouho ještě mají mučedníci na nastolení spravedlnosti čekat? Již víme, že ne dlouho – a toto „krátce“ má trvat, dokud se nenaplní počet jejich spoluotroků a jejich bratrů, kteří mají být zabíjeni jako oni. Tato informace je až šokující z několika důvodů:
  • Je předem definován počet křesťanů, kteří mají zemřít pro svou víru.
    • Pravděpodobně ne ve smyslu, že by existoval v nebi nějaký „numerus clausus“ – byl jen omezený počet bílých rouch (mučednických míst).
    • Zřejmě spíše proto, že Bůh chce dát všem křesťanům šanci, pokud jsou tomu otevření, toto největší možné ocenění získat.
  • Všichni křesťané jsou si navzájem spoluotroky a bratřími. Jde o silný pocit sounáležitosti, který zažívají ti, kdo společně slouží v armádě, pracují na misii, tráví čas na letním táboře nebo „pouze“ jdou ruku v ruce svými životy v křesťanském sboru. Společně nesou tíhu dní, společně se radují z úspěchů a společně překonávají obtíže.
  • Když jeden voják se za pochodu začne vysílením „motat“, jeho bratři ve zbrani kolem něj mu vezmou batoh a zbraň a nechají jej nabrat síly.
  • Prožitím obtížných věcí vzniká mezi lidmi jedno z nejsilnějších možných pout.
• To, že křesťané mají být zabíjeni jako ti, kdo pro víru již zabiti byli, je šokující. Formulace ukazuje, že Nejvyšší to nejen dopouští, ale i nějakým způsobem „vítá“. To, že křesťané trpí pro víru není nešťastná shoda okolností nebo vedlejší „nežádoucí“ účinek stvoření, ale jde o součást Božího plánu.
• Dotaženo logicky do důsledků, je to jasné: Kdyby mučednictví věřících bylo něčím, co Bůh za žádnou cenu nechce, snažil by se dějiny co nejdříve ukončit, aby takovýmto hrozným nežádoucím úmrtím předešel. A když už by se zkracováním začal, lze dojít k logickému závěru, že nejlepší by bylo se do stvoření lidstva vůbec nepouštět.
• Bůh to ale vyhodnotil jinak – Adama a Evu stvořil – a je tedy zřejmé, že s možností mučednictví počítal.
• Prvním mučedníkem byl Ábel a jejich „série“ pokračuje bez přerušení dodneška.
• Bůh z této série zabíjení nevyňal dokonce ani sám sebe – a sám se do ní zapojil.

12 A když otevřel šestou pečeť, uviděl jsem, že nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako žíněný pytel a měsíc úplně zkrvavěl. 

• Popisy korespondují s událostmi popisovanými Ježíšem v 24. kapitole Mt a 21. kapitole Lk.
• Je to logické – zde i v Ježíšově proslovu se pohybujeme v posledním období světových dějin (dějiny samozřejmě pokračují dále, ale po Ježíšově návratu jsou již v odlišné fázi).
• Po válkách, hladomorech, společenském rozvratu a zabíjení křesťanů následuje zemětřesení a události na nebeské klenbě.
• Pokud by zemětřesení bylo způsobeno velkou erupcí sopky s vyvržením obrovského množství prachu do atmosféry, bylo by zeslabení slunečního svitu a zčervenání měsíce očekávatelné.
• Že by mohlo jít o něco podobného ukazuje přirovnání k pytli – pytel natažený na lampu, její světlo ztlumí téměř absolutně, i když lampa sama svítí stále stejně.

13 A nebeské hvězdy spadly na zem, jako and fíkovník zmítaný vichrem shazuje své pozdní fíky; 

• Snad meteorický roj? Co jiného?

14 a nebe zmizelo, jako když se svinuje svitek, a každá hora i každý ostrov se pohnuly ze svého místa. 

• ř.: se oddělilo;
• Na zemi půjde o nějaké tektonické či horotvorné procesy.
• Co se vlastně odehraje při svinutí svitku? Text či obrázky přestanou být viditelné – použitý obraz navozuje představu, že nebe s hvězdami je pouze dekorací umístěnou na oblohu, kterou se nyní Bůh rozhodne odstranit (vypnout projektor, který hvězdy na nebe promítá).
• Něco ve smyslu umělé klenby ve filmu Truman show, kde hlavní hrdina (Jim Carrey) nevědomky žije v reality show.
• Nebo ve smyslu života „v matrixu“, kdy lidé žijí v simulované realitě.
• Snad ale půjde jako u slunce a měsíce o znečištění atmosféry, kdy najednou „zmizí obloha“ – přestanou být vidět hvězdy.

15 Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní, každý otrok i svobodný, se ukryli do jeskyň a do horských skal

• Každý hledá úkryt, kde může.
• Můžeme spekulovat, že bohatí a mocní lidé jsou na nastalou situaci nějakým způsobem připraveni – mají připravena místa, kam se mohou ukrýt. Obyčejní lidé hledají úkryty, kde se dá.
• Existuje tzv. prepperské hnutí, kdy se lidé na podobné katastrofické situace systematicky připravují⁶.
• Nicméně situace bude kritická pro všechny, bez rozdílu postavení

16 říkali těm horám a skalám: „Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránka!

• Vypadá to, jako by lidstvo získalo náhled na svou situaci. Jako by si lidé uvědomovali, že za hroznými událostmi stojí rozzlobený Bůh a Ježíš.
• Nevidí ale východisko a přejí si raději rychle zemřít, než nastálé utrpení snášet.

17 Neboť přišel veliký den jejich hněvu; kdo bude moci obstát?“

• var.: jeho;
• Naprosto případná otázka – pokud by Bůh svému hněvu dal neregulovaný průchod, neobstál by nikdo.
• Bůh se nesmírně hněvá – to, co lidé na planetě předvádějí, je čiré zlo. Nejde o nějaké drobné lidské nedokonalosti či odchylky od Božího plánu. Naše srdce jsou zlá od základu a svět podle toho vypadá. Nejde jen o globální hrůzy válek – zlo je přítomno všude a ve všem. Kolik zla vzniká i v nejužších vztazích rodinných.
• Jak na to lidé přijdou, že přicházející katastrofy jsou důsledkem Božího hněvu? Možná proto, že z globálních přírodních katastrof nikoho jiného, než Boha „obvinit“ nebudou moci: Na globální klimatickou změnu lze svést prakticky cokoliv (teplo i zimu, sucho i záplavy), ale výbuch vulkánu nebo kosmické změny člověk způsobit schopen (přes veškerou „snahu“) není.

.

.

.

1. Teorie jsou různé. Dá se říci, že Bůh má zájem o celé stvoření a celé stvoření vyhlíží obnovu Zj 21,5 „Hle, činím všechno nové.“ (Zj 21,5). Zvířata byla původně stvořena jako dobrá (Gn 1). Po potopě Bůh uzavírá smlouvu i se zvířaty: „Já však učiním svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem i se všemi živými tvory, kteří jsou s vámi…“ (Gn 9,9–10).
   Ž 104 se dá chápat jako informaci o tom, že zvířata budou ne vzkříšena, ale znovustvořena.
   „Když odejmeš jejich ducha, hynou… když pošleš svého ducha, jsou stvořeni a obnovuješ tvář země.“ (v. 29–30).
   Kol 1,19-20 říká, že „Bůh chtěl, aby v něm přebývala veškerá plnost, a skrze něho usmířil everything, co je na zemi i na nebi, když jeho krví na kříži zjednal pokoj.“ ↩︎
2. Známé je to od Terryho Prachetta a také ze hry Divadla Járy Cimrmana ↩︎
3. Shlédl jsem jako teenager ve filmovém klubu ↩︎
4. Zda je duše schopna existence nezávisle na těle a co se děje s člověkem po smrti, je složitou teologickou problematikou a předmětem mnoha sporů. ↩︎
5. Statistik je v tomto směru mnoho ↩︎
6. Hnutí preppers znamená přípravu na krizové situace, od „běžných“ katastrof (hurikány, záplavy, blackouty) až po kolapsy společnosti při válkách, epidemiích, hladomorech nebo globálních katastrofách. Zásadami jsou: soběstačnost – nezávislost na státu, síti, systému; příprava – psychická, technická i materiální (zásoby, dovednosti) a praktický trénink – přežití, první pomoc, pěstování, opravy. Preppeři mají připraveny zásoby jídla, vody, léků, zbraní, generátory, semena, nářadí, evakuační zavazadlo apod.
   Některé prepperské zásady jsou jistě zdravé – moderní společnost je poměrně křehkým systémem a není důvod na ni zcela spoléhat. ↩︎