Žalm 4

1 ⁽Pro vedoucího chval.^) (Na strunné nástroje.⁾ Davidův žalm. 

• LXX, Vul: Na konec; [Tento výraz (h. lamnacceach) se vyskytuje na začátku 55 Ž (většina do Ž 88 a dále 109; 139n) a v Abk 3,19 (Zde je formulace  „Pro vedoucího chval na strunné nástroje“ na konci knihy. Kniha Abakuk byl tedy také určena ke zpěvu). Prav. je to ptc. od slovesa „být přední / vedoucí / dozírající“. Je možné, že nadpis označoval starší sbírku žalmů užívanou vedoucím bohoslužebného zpěvu] 
• LXX a Vul překládá h. binginót jako: v hymnech / chvalozpěvech; 
• Padesát pět žalmů, tedy asi třetina bylo něčím odlišných nebo patřilo do zvláštní sbírky.
• Autorství je nepochybné. David byl plodný autor. Zaznamenával svůj život reálně ve výšinách i hlubinách. Kombinace pastýř, bojovník, král a zároveň obdarovaný básník není běžná. Že by zemědělci, bojovníci MMA či politici o svých životech a o svých pocitech psali poezii nebo skládali písně, není časté. A aby byly kvalitní už vůbec ne.
• David psal žalmy nejen jako básně, ale zřejmě je přímo zhudebňoval. Původní notové záznamy k dispozici nejsou.
• Někteří badatelé (např. Suzanne Haïk-Vantoura), se pokusili rekonstruovat melodie žalmů na základě systému masoretských akcentů. Výsledky údajně nejsou univerzálně přijímané a zůstávají spekulativní.
• Z hudebních nástrojů jsou zmiňovány harfa, lyra, cimbály, rohy a flétny. Nevím, zda si z tohoto seznamu jde udělat obrázek o jaký druh hudby šlo?

2 Když volám, ⁽odpověz mi,^) (můj spravedlivý Bože!⁾ V tísni mi zjednej prostor! Smiluj se nade mnou a vyslyš mou modlitbu!

• [tato prosba je v Žalmech vyslovena 14× (13,4; 27,7; 55,3; 60,7; 69,14!.17.18) + 1Kr 18,37];
• n~: Bože, který mě ospravedlňuješ; h.: Bože, mé spravedlnosti; srv. Ž 35:27; (Ž 25:5 – mé spásy; Ž 43:2 – mé síly; Ž 51:16 – mé záchrany);
• n.: zjednáš; [h. pf. lze chápat jako výraz Davidovy jistoty v kladnou odpověď na modlitbu, takže popisuje Boží vysvobození, jako by se již stalo] 
• [první z 21 těchto zvolání v Ž (Ž 6:3; Ž 9:14; Ž 31:10; Ž 41:5.Ž 41:11; Ž 51:3!)]; srv. Mt 9:27, (zde volali dva slepci „Smiluj se nad námi, synu Davidův!“)];
• David se dovolává Boží pozornosti. Nejen my, ale i David znal situace, kdy se po modlitbě !nic neděje“, kdy Bůh (zdánlivě) nereaguje.
• David si uvědomuje, že když má Bůh na naše volání reagovat, jde z Jeho strany o otázku smilování.
• David používá oslovení Můj spravedlivý Bože! David nikdy (ani ve chvílích svých selhání) nepochyboval o tom, že Hospodin je JEHO Bohem.
• Můžeme se ptát, jak to, že Davidovi „nevadilo“, že Bůh je spravedlivý, že to dokonce zdůrazňuje. Vždyť spravedlivý Bůh nemůže přehlížet naše hříchy. V tom je právě ten „vtip“ Davidova (i našeho) vztahu k Nejvyššímu: Není založen na naší dokonalosti, ale na vzájemném vztahu a Kristově oběti (David na Kristovu oběť spoléhal tajemným způsobem „dopředu“).
• David se nachází v tísni – nepřátelé (nebo i starosti) na něho doléhají ze všech stran. Nemá tedy prostor pro svobodné rozhodování – okolnosti jej tlačí, nerozhoduje se sám, pouze reaguje.
• Takové situace samozřejmě známe všichni. Obrazem takové situace je bitva, kde se na člověka ze všech stran tlačí nepřátelé.
• David se modlí za to, aby mu Nejvyšší zjednal prostor – aby intervenoval a svou velkou mocí vyčistil prostor v naší blízkosti. Jako když v kritické chvíli bitvy, kdy jsme tak tísnění nepřáteli, že nejsme ani schopni pozvednout ruce, se vedle nás najednou objeví obrovský chlap a mohutnými rozmachy obrovského meče kolem nás vyčistí prostor. Tlak na nás poleví, můžeme si vydechnout, vzpamatovat, zamyslet a s novými silami s rozmyslem pokračovat v boji.
• My všichni se samozřejmě příležitostně ocitáme v situacích, kdy jsme tísněni a pod tíhou starostí zoufale hledáme prostor k nadechnutí.

3 Synové lidští, jak dlouho 1 "Sing, O barren one, who did not bear; break forth into singing and cry aloud, you who have not been in labor! For the children of the desolate one will be more than the children of her who is married," says the LORD. má Sláva v potupě? Milujete nicotu, ⁽vyhledáváte lež.⁾ Sela. 

• n.: sláva. [David může mluvit o své slávě, spíše se však jedná o synonymum pro Hospodina.]
•  n.: Jak dlouho budete milovat … vyhledávat
• Spíše asi opravdu David říká: Jak dlouho budete ignorovat a „dělat si srandu“ z mého Boha?
• Jeho tupíte a věnujete se věcem bez hodnoty a věcem nepravdivým.
• To přece vůbec nedává smysl – kdy už toho konečně necháte?

4 Vězte, že Hospodin si oddělil věrného. Hospodin slyší, když k němu volám.

• některé h. rkpp. a LXX čtou (s malou změnou v h. jako Ž 31,22): učinil podivuhodné věci pro svého věrného
• V Ž první z 26 výskytů tohoto klíčového slova (chasíd), které se někdy překládá „zbožný“ nebo „svatý“. Je to ten, kdo vykonává milosrdenství (chesed), tj. je věrný smluvnímu vztahu vůči Bohu i lidem. Jednou je použit o Bohu (Ž 145:17). Viz Ž 12:2; Ž 16:10; Ž 18:26; Ž 30:5!; Dt 33:8; Mi 7:2; srv. Mt 3:17 a Ž 55:20; Ž 69:34; Ž 116:1 b Ž 3:5; Ž 6:9; Ž 17:6
• Tak už konečně pochopte, že Bůh existuje a mne že si vybral.
• Oddělil si mě pro sebe – já nyní patřím Jemu. Máme spolu vztah a moje modlitby k Němu mají přístup.

5 Chvějte se, ale nehřešte. Přemýšlejte o tom v srdci, na svém lůžku, a utište se! Sela. 

• (tj. hněvem nebo strachem);
• [Zde se asi týká Boží dobroty vůči věrnému; n~: Nelibě to nesete; LXX: Hněvejte se h.: Říkejte si; [Pro Židy bylo centrem přemýšlení srdce.] 
• n.: plačte (dle ugar.);
• Když lidem doje, že si Bůh opravdu vybral obyčejného člověka (zde Davida, ale platí to pro každého věřícího) a že je ochoten s ním navázat hluboký osobní vztah vypůsobí několik reakcí:
  • Chvění: Chvění hrůzou z toho, že je to možné. Že všemohoucí Bůh opravdu za tímto člověkem stojí. Nebo chvění vztekem: Když nám dojde, jak obyčejného a problematického člověka si Bůh vybral, začnou se nám žárlivostí, vztekem a nenávistí třást ruce. Farizeové by mohli vyprávět.
• V takové situaci hrůzy nebo vzteku je snadné jednat zkratkovitě a špatně (hřešit) – vůči Bohu se zatvrdit a snažit se Mu nebo Jeho služebníku pomstít. Farizeové se rozhodli, že Ježíše zlikvidují; Davidovi nepřátelé šli po krku Davidovi. Tento model je obecný.
• Tyto reakce jsou možná přirozené, ale rozhodně nejsou správné. A nejsou ani logické: Přece, když se nad věci hlouběji v klidu (třeba večer po ulehnutí) zamyslím, musí mi dojít, že nabídka k navázání vztahu se vztahuje i na mě.

6 Obětujte spravedlivé oběti a důvěřujte Hospodinu. 

• Není třeba se stavět proti Bohu – mnohem lépe je hledat k Němu vlastní cestu. Když člověk k Bohu přistupuje upřímně a v důvěře, Bůh nikoho neodmítne.
• Ježíš říkal: Kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven.
• Spravedlivá oběť je oběť upřímná a vroucí. V našem případě k Bohu přicházíme „skrze“ oběť Kristovu – na konto toho, co Ježíš udělal, si můžeme i my dovolit přistoupit k Hospodinu a nejsme odmítnuti.

7 Mnozí říkají: ⁽Kdo nám ukáže dobré?⁾ Pozdvihni nad námi jas své tváře, Hospodine! 

• Tato otázka mohla znamenat: „Který z bohů…?“
• n~: dá zakusit; 
• Může znamenat jak „Kdo nám ukáže dobré věci?“, tak „Kdo nám ukáže, co je dobré?“
• Otázka je pro nás lidi očekávatelná a logická – všichni toužíme po dobrých věcech a po dobru.
• Co to konkrétně znamená, je již trochu složitější a názory se různí (my víme, že nejde o primárně o to mít se dobře, ale o navázání vztahu s Bohem). Nicméně lidé se bezesporu o cestu k dobru zajímají.
• David odpověď zná a přeje tázajícím se, aby se jim Nejvyšší dal poznat stejně jako jemu.

8 Dáváš do mého srdce větší radost, než and mají mnoho obilí i vína! 

• David již v rozpoznání toho, co to dobro (a z něho vyplývající radost) je, značně pokročil – ví, že prosperita trvalou radost nezajistí.
  Jediné, co ji zajistí spolehlivě, je vztah s Bohem¹.

9 V pokoji budu uléhat i spát. Hospodine, ty sám mi připravuješ bezpečné bydlení. 

• Vztah s Nejvyšším může člověk zajistit i vnitřní pokoj, který je předpokladem dobrého spánku.
• A také pocit bezpečí, který je k nezaplacení.

.

.

1. viz též můj článek ze ŽV https://zivotviry.cz/clanek/vit-smajstrla-mame-usilovat-o-stesti-kterou-cestou-se-vydat-a-ktera-je-slepa–100949 ↩︎