2. Mojžíšova – kapitola 32

1 Když lid viděl, že Mojžíš ⁽otálí sestoupit⁾ z hory, shromáždil se proti Áronovi a řekl mu: Vstaň . udělej nám bohy, kteří půjdou před námi. Vždyť to your name tom Mojžíšovi, muži, který nás vyvedl z egyptské země, — nevíme, co se s ním stalo.

• n.: dlouho nesestupuje;
• [Mnohokrát (cca 83×) v StS pobídka k bohulibému rozhodnému jednání; pouze zde, 1Kr 14,2; 1Kr 21,7.15; SS 13,15 ke zlému];
• h. pl. může označovat boha i bohy; jako na jiných místech č. pl. je brán podle určujícího slovesa v pl.;
• Víme, že Mojžíš byl na hoře čtyřicet dní.
• Je třeba uznat, že šlo pro čekající o dlouhý časový úsek. Musíme vzít v úvahu, že nikdo, ani Mojžíš s tak dlouhou nepřítomností nepočítal.
• Kdyby tušil, jak se jeho pobyt na hoře protáhne, jistě vy Árona a ostatní varoval. Všichni ale téměř jistě počítali s nepřítomností krátkou, možná několikadenní.
• Šlo o Mojžíšův již asi šestý pobyt na Sinaji a první takto dlouhý. Precedens tedy Izraelité měli pouze částečný.
• Odchod probíhal takto (Ex 24): Hospodin řekl Mojžíšovi: Vystup ke mně na horu a zůstaň tam; dám ti kamenné desky, zákon a příkaz, které jsem napsal k jejich poučení. Potom vstal Mojžíš i jeho služebník Jozue a Mojžíš vystoupil na Boží horu. Starším však řekl: Zůstaňte zde, dokud se k vám nevrátíme. Áron a Chúr jsou zde s vámi; kdo by měl nějakou záležitost, přistoupí k nim. Mojžíš vystoupil na horu a horu zakryl oblak. Na hoře Sínaj spočívala Hospodinova sláva a po šest dní ji zakrýval oblak. Sedmého dne Hospodin zavolal na Mojžíše z oblaku. Hospodinova sláva vypadala před očima synů Izraele jako stravující oheň na vrcholu hory. Mojžíš vešel do oblaku a vystoupil na horu. Mojžíš byl na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí.
• Mojžíš ale začal stoupat, brzy zmizel v oblaku a „slehla se po něm zem“. Hora nadále dýmila a otřásala se, plynul den za dnem a nic se nedělo.
• Jít zjistit, jak na tom Mojžíš je, se nikdo (oprávněně) neodvážil – zaplatil by za to životem.
• Áron věděl stejně málo jako ostatní. Musel být také nesmírně nervózní – vždyť bez Mojžíše by byl úplně „nahraný“. Áron sám by vedení nebyl schopen.
• Čekali týden, dva, tři čtyři, pět. Vydrželi v nejistotě trpělivě čekat pět týdnů a pět dnů – což se mi vůbec nezdá jako „špatný výkon“.
• Bůh jim jejich čekání nijak neulehčoval – nepromluvil z hory, neposlal dolů žádný vzkaz, neposlal Mojžíše dolů na pár dnů, aby lid uklidnil.
• Nicméně je jasné, že Hospodin očekával, že Áron a lid čekání zvládnou.
• Na druhé straně – co tak hrozného po nich Hospodin chtěl? Měli zkrátka čekat. Měli co jíst a pít, nic jim nehrozilo.
• Možná nedostatek činnosti mohl naopak jejich netrpělivosti nahrávat – nicnedělání přináší „roupy“.
• Zajímavá je otázka, jestli, kdyby vydrželi ještě jeden den, Mojžíš by už byl poslán dolů. Jestli jeho návrat byl předčasný a vyprovokovaný – a nebýt vzpoury, ještě by Mojžíš nahoře nějaký ten týden pobyl.
• Lidé se shromáždil se proti Áronovi: Muselo jít o hrozivou situaci, ne o přátelské popovídání. Lid na Árona tlačil, ten musel mít strach ze vzpoury nebo lynčování.
• Co po Áronovi chtěli? Vstaň . udělej nám bohy, kteří půjdou před námi. Proboha proč? Proč zrovna tohle?
• Pro lidi je asi obecně těžké věřit Bohu, kterého nemají možnost vidět. Izraelci měli všechny Hospodinovy zázraky související s odchodem z Egypta v živé paměti. Nic z toho nebylo možno zpochybnit. Svým způsobem ale nevěděli, kdo toto všechno pro ně dělal. Bůh zůstával ve skrytosti – nanejvýš se občas projevil nějakým mimořádným úkazem.
• Vypadá to, že lid chtěl pokračovat v cestě do zaslíbené země, ale bez viditelného boha, který by „šel“ s nimi, si netroufali.
• Šlo také jistě i o silný vliv okolních národů, z nichž každý nějakého svého boha měl.
• O Mojžíšovi lid hovoří značně odtažitě, nijak přehnaně pozitivně: Vždyť to your name tom Mojžíšovi, muži, který nás vyvedl z egyptské země, — nevíme, co se s ním stalo. Lze mezi řádky vyčítat výtku: Vytáhl nás z Egypta do pouště a teď nás tady nechal na pospas. Musíme si nějak poradit sami.
• Jde o opakovaný model jednání – vždy, když není cesta snadná, Izraelci se začínají poohlížet po životě v Egyptě. Život tam nebyl snadný, byl ale přehledný a srozumitelný.
• Jde o obecný problém, se kterým se občas setkávají všichni křesťané – když začne být křesťanství těžké, začnou pošilhávat po starém životě. Jisté ale je, že tento přístup Boha opravdu zlobí.

2 Áron jim odpověděl: Strhněte zlaté kroužky, které are na uších vašich žen, vašich synů a vašich dcer a přineste mi And. 

• n~: náušnice;
• Áron zřejmě hraje o čas a kličkuje – možná předpokládal, že vznesený požadavek lid odradí.
• Jedna věc je chtít zlatou modlu, druhá věc je, když si ji musím zaplatit ze svého.
• Zlatá náušnice nebo nosní kroužek má i v dnešní době mnohatisícovou hodnotu. Pokud otec vysbíral všechny šperky od manželky a svých pěti až deseti dětí, přišel o desítky tisíc „korun“.
• Rodina zůstala bez ozdob. Na druhé straně nešlo o nějaké ožebračení – náušnice a nosní kroužky jsou pouhou „nadstavbou“, ozdobami.
• Zdá se, že móda náušnic a nosních kroužků byla v Izraeli masově rozšířená a to včetně chlapců.
• Áronův požadavek ale lid nezastavil – za to, aby měli svého boha, byli připraveni přinést nemalé oběti.

3 Všechen lid strhl zlaté kroužky, které měli na uších, a přinesli And Áronovi.

• Pokud tedy Áron doufal, že nadšení lidu pro nového „boha“ ochladne, mýlil se.
• Nyní už mohl odmítnout jen těžko.
• Chytračení někdy může zafungovat, někdy ale vůbec.
• Áron měl hned na počátku říci: Váš požadavek je nesmyslný a hříšný, nic vám dělat nebudu.
• Samozřejmě by hodně riskoval – mohl mít oprávněné obavy z násilí.
• I kdyby Áron mezitím sebral odvahu, nyní už bylo odmítnutí o mnoho těžší – když před ním ležely hromady přineseného zlata. Už jenom rozebrat si své náušnice zpět, bylo neřešitelné.

Platí zásada - když se chceš přiznat ke Kristu udělej to hned. 
Wilhelm Bush, pastor mládeže vyznávající církve v Německu v dobách fašismu připravoval své svěřence před nástupem do Wehrmachtu takto: Bibli na pokoji vytáhni hned první večer. Budeš čelit posměchu, ale ostatní si na tvé křesťanství brzy zvyknou. Když budeš svůj křesťanský "coming out" odkládat, když Bibli nevytáhneš hned první večer, nevytáhneš ji ani druhý ani žádný další.

• Kolik zlata mu mohli přinést? Mužů bylo asi šest set tisíc, zhruba stejně tolik žen a k tomu mnoho dětí – dohromady klidně ke dvěma až třem milionům Izraelců.
  • Pokud by každá žena a dítě měli jeden kroužek, řekněme o váze dvou gramů, dostáváme se k nižším jednotkám milionů gramů zlata, tedy tun.
  • To na sochu stačí více než bohatě. V zásadě mohl stačit i pouze jeden kroužek na rodinu.

• Možná byl Áron ochotou lidu k oběti překvapen. Pokud chtěl získat čas nebo doufal, že lid postupně „vychladne“, mýlil se.
• Když se u něho za několik hodin či dnů znovu objevili mluvčí lidu, nesoucí metráky vysbíraného zlata, byl možná zaskočen.
• Jak jsme již psali – nyní vycouvat už bylo skoro nemožné.

4 Vzal And od nich, odlil to do formy a udělal slité tele. Nato all řekli: Izraeli, toto are tvoji bohové, kteří tě vyvedli z egyptské země.

• n.(dle jiného kořene): zformoval;
• Odlít zlaté těle je poměrně složitý technologický proces.
  • Předpokládejme, že Áron udělal sochu dutou – pokud by odléval sochu plnou, bylo by to technicky snadnější, ale i při malých rozměrech by byla těžká (zlato je 1,7 krát hustší, než olovo a skoro třikrát hustší, než litina).
  • U výrobě duté sochy jde o mnohastupňový proces: sochař vyrobí sochu; na tu je třeba připravit formu; ta se vylije vrstvou vosku; voskový model s jádrem se postupně obalí žáruvzdornou hmotou; zahřátím se nechá odtéci vosk; zůstane keramická skořepina s dutinou tvaru sochy; do té se nalije zlato; po vyhladnutí se povrch očistí, obrousí a leští.
• Áron prací na teleti téměř jistě zadal odborníkům. I tak výroba musela trvat několik dnů.
• Nejjednodušší a nejkratší by byla výroba plné (nikoliv duté) sochy o velikosti asi půl metru – i ta by pak vážila ke dvěma metrákům.
• Ať byl výsledek jakýkoliv, zástupci lidu sochu přijali a obratem ji „představili lidu“.
• Proč používají plurál? Udělal Áron telecích sošek více?
• Nicméně představení lidu bylo naprosto absurdní: Izraeli, toto are tvoji bohové, kteří tě vyvedli z egyptské země¹. Jak takový nesmysl mohl někoho napadnout? A jak to, že taková hloupost nikoho nezarazila?
• Jak to mysleli? Jako že toto tele bylo zodpovědné za deset egyptských ran, rozdělení moře, oblakový sloup a ostatní zázraky? Jako že Mojžíš na otřásající se, kouřící a hořící hoře s tímto teletem komunikoval?
  • Možná předáci mysleli něco ve smyslu: Tohle je symbolické zobrazení mocného Hospodina – k tomu se budeme nyní, po Mojžíšově zmizení, zástupně obracet
• Je fakt, že Hospodina Izraelci nikdy neviděli – vždy se jim dával poznat pouze nepřímo skrze mimořádné jevy. Pokud měli o Hospodinu nějakou představu, tak pouze zcela obecnou a nepřímou – znali Jeho jméno, věděli, že je mocný, přísný, ale vůči nim vstřícný.
  • Nicméně stejně na tom jsou od Adamova pádu všichni lidé bez výjimky – Boha známe pouze nepřímo či „z doslechu“.
  • Změnu do situace přinesla Boží inkarnace v Ježíši – od té doby máme o Bohu představu konkrétnější (Kdo vidí mne, vidí Otce).
• Takto zřejmě nikdo z předáků ani z lidu neuvažoval – Izraelci zkrátka chtěli něco viditelného, uchopitelného, něco, na co by si mohli sáhnout. Toužili po „maskotovi“, který by je provázel na jejich cestě do zaslíbené země.
  • Zřejmě v tom chtěli následovat okolní národy, které takové viditelné bohy měly.
• Můžeme se ještě zeptat: Proboha, proč zrovna tele?
  • Mohlo jít o reminiscenci na Egypt, kde byla posvátná zvířata uctívána běžně: kromě koček nebo škorpiónů také bůh Apis, býk ze Sakkáry, uctívaný jako symbol plodnosti, síly a životní síly.
  • Čím je tele charakteristické? Co může tele symbolizovat? Vitalitu, divokost, nezkrotnost, je v něm potenciál pro to, že vyroste silný a dominantní býk (tele je ale také hloupé, „blbé“, svéhlavé, mladicky nerozvážné, nezkušené a závislé).
  • Komentáře údajně usuzují, že myšlenka na tele vzešla od doprovázejících ne-Izraelitů.
• Snad ještě poznámku, že Áron nechtěl odvádět lid od Hospodina, tedy zavádět nové bohy, ale chtěl lidu vizualizovat Hospodina.

5 Když And Áron viděl, postavil před ním oltář. Pak Áron zvolal: Zítra 1 "Sing, O barren one, who did not bear; break forth into singing and cry aloud, you who have not been in labor! For the children of the desolate one will be more than the children of her who is married," says the LORD. Hospodinův svátek.

• Áron reaguje na situaci – opět velmi nevhodně, ale opět pod značným tlakem.
• Áron pro zlatou sošku staví oltář, čímž její uctívání „oficializuje“.
• Na oltáři měly probíhat oběti podle pravidel, která Izraelci zatím znali – je jasné, že obětováno mělo být teleti.
• Mělo zlaté tele nějakým způsobem symbolizovat Hospodina, jestli s Ním mělo mít nějakou vazbu nebo spojitost? Pravděpodobně ano – což ale není žádnou „polehčující okolností“.
• Pokud se pokusíme „vcítit“ do Hospodinova vnímání věci, jde o značnou urážku.
  • Jde o obdobu uctívání manželčiny fotografie (či spíše neumělé kresby či hliněné sošky) místo manželky samotné. Kupovat květiny pro sošku je samozřejmě absurdní a urážlivé.
• Áron po postavení oltáře využívá všeobecné pozornosti a jedná vyloženě populisticky – slibuje na příští den festival.
  • Populistický přístup vládců k „lidu“ se dodnes nezměnil. Píšu toto před podzimními volbami 2025, kdy se strany v kampaních předhánějí ve snaze vyhnout se řešení problémů a naslibovat možné i nemožné.

6 Příštího dne časně vstali, obětovali zápalné oběti a přinesli pokojné oběti. Pak se lid usadil, aby jedli a pili; načež vstali, aby dováděli.

• n.: se pobavili / si pohrávali [slso může mít i sexuální podtext; nemravné orgie bývaly běžné při pohanském modlářství];
• Obětování proběhlo samozřejmě již před „telecím“ oltářem.
• Po náboženském úkonu následovalo všeobecné „uvolnění“, což je obvyklý psychologický jev. Lidé se tak chovají na poutích, na pohřbech, na schůzích, kongresech a na mnoha jiných oficiálních událostech – poté, co si účastníci odbydou oficiální část, uvolní se a začnou se bavit.
• V tomto případě se zřejmě začali bavit poměrně „divoce“ – je dost možné, že kromě běžného jídla a alkoholu docházelo k sexuálním orgiím. Co to vlastně znamená?
  • Bývá běžné, že různé kultury mají definovaná období nebo svátky, kdy přechodně přestávají platit běžná sexuální tabu – je např. tolerována nahota, explicitně sexuální chování nebo promiskuita².
  • Z Izraelců spadl stres nekonečného čekání na Mojžíšův návrat, najedli se, napili a „uvolnili“. Hladiny vyplavených endorfinů vystřelily vzhůru.
• Není těžké mít pro ně pochopení a uvolnění jim přát. Jak ale uvidíme dále, v pořádku to v Božích očích nebylo – Bůh od nich očekával něco jiného.
• Jde o dobrou otázku: Co vlastně Bůh od Izraelců očekával? Jak se měli zachovat správně? Uvidíme dále.

7 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Jdi, sestup dolů, neboť tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, propadl zvrácenosti.

• Hospodin doposud „diskutuje“ s Mojžíšem na Sinaji. Bůh je samozřejmě dokonale informován o událostech dole, kdežto Mojžíš o nich nemá ani ponětí.
• Bůh Mojžíšovi říká poměrně pozdě – když už je „mléko rozlito“ či „neštěstí hotovo“. Dlouhým informačním embargem neumožnil Mojžíšovi žádným způsobem zasáhnout „preventivně“; neumožnil mu ani se lidu dole „připomenout“ nebo jej povzbudit v čekání.
• Nyní náhle Mojžíše posílá dolů do situace, kdy lid opilecky řádí na festivalu.
  • Můžeme si pomoci představou, že jsme posláni „volat k pořádku“ účastníky divokého hudebního festivalu, kde stovky a tisíce lidí tančí v rytmu stodecibelové hudby, přičemž většina je opilých nebo zfetovaných a (polo)svlečené páry se po sobě vinou.
• Za zmínku stojí to, že Bůh používá formulaci TVŮJ lid – jakoby Jej Izraelci naštvali tak moc, že od nich začal „dával ruce pryč“, přestával s k nim hlásit.
• Nehlásí se ani k vyvedení z Egypta – říká, že tím, kdo Izrael vyvedl z Egypta, byl Mojžíš.
• Mojžíš si to „nenechává líbit“ a hned v 11. verši zodpovědnost vrací zpět na Hospodina.
• Vypadá to, jakoby Bůh dával Mojžíšovi selhání lidu za vinu či možná spíše, že Mojžíšovi vyčítá slabost a hříšnost celého izraelského národa nebo dokonce celého lidského plemene.
• Ještě výrazněji je tento motiv „přehazování“ zodpovědnosti za lid vypíchnut v Mojžíšově zpětném vyprávění o zlatém teleti v Dt 9, 12.26-29 : Hospodin: „Povstaň, jdi rychle dolů odtud, neboť tvůj lid, který jsi vyvedl z Egypta, jedná zvráceně…“ (v.12) Mojžíš v modlitbě zpětně: „Panovníku Hospodine, neznič, prosím, svůj lid, své dědictví, které jsi vykoupil svou velikostí…“ (v.26)
• Nejde o ojedinělou situaci, kdy na sebe Hospodin s Mojžíšem „házejí“ zodpovědnost za izraelský národ a za proběhlé události:
  • Nu 11,10-15 (stížnosti na manu). Mojžíš si stěžuje Bohu: „Proč jsi služebníku svému způsobil zlé? Proč jsem nenalezl milost ve tvých očích, žes na mne vložil břímě všeho tohoto lidu? Což jsem já počal všechen tento lid? Což jsem jej já porodil, že mi říkáš: ‚Nos je v náručí, jako chůva nosí nemluvně‘?“ (vv.11–12).
• To, co se dole dělo, nazývá zvráceností. O perverzi šlo v mnoha ohledech:
  • Stvořitel byl znázorněn znevažující karikaturou
  • té byly vzdávány božské pocty
  • lid se chovali jako zvířata – přežírali se, opíjeli a nekontrolovaně „pářili“.
• Můžeme si tedy odpovědět, co Bůh od svého lidu očekával:
  • že se neuchýlí ke zkratkám ohledně Hospodinova znázornění, nebudou se snažit si Boha znázornit. Že vydrží napětí, které působí Boží neviditelnost a nepředstavitelnost. V tomto směru jsme na tom všichni lidé stejně – jakkoliv manifestně Hospodin jedná, vidět ho nemůže nikdo.
  • budou Jej uctívat správným způsobem
  • budou se chovat „civilizovaně“.
• Můžeme se ptát ještě jinak: Věděli Áron a lid, že to, co dělají je zakázané?
  • V Ex 20 mluví Hospodin akusticky a hlučně z vrcholu Sinaje tak výrazně, že to lid vyděší a nechce poslouchat.
  • Pravděpodobně Hospodin akusticky říkal Desatero: Potom Bůh vyhlásil všechna tato slova. Řekl: Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. 3Nebudeš mít jiné bohy vedle mne. Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, … V takovém případě všichni jasně věděli, že výrobou a uctíváním telete porušují hned první dvě přikázání.
  • Jestli Desatero stačil Izraelcům říci celé nebo jestli byl po chvíli přerušen a přistoupil na to, že zbytek dopoví Mojžíšovi na hoře, není zcela jasné.
  • Dt 5,22 naznačuje, že lid slyšel Desatero akusticky a napřímo: „Tato slova promluvil Hospodin k celému vašemu shromáždění na hoře… hlasem velikým, a nepřidal nic. A napsal je na dvě kamenné desky.“
  • Jiná místa ale mohou naznačovat, že Desatero lidé na vlastní uši, případně jen jeho začátek.
  • Desatero písemně ale k dispozici ještě neměli – to teprve Mojžíš měl přinést.
• Z dalšího průběhu je ale nepochybné, že o polehčující okolnost ve smyslu neznalosti pro Árona a lid v žádném případě nešlo – neplatilo, že by nevěděli, že dělají něco zakázaného nebo nevhodného.
• Pravidlo, že neznalost zákona neomlouvá, platí i dnes – to, že jsem si nevšiml značky a vjel do zákazu vjezdu, mě od pokuty neuchrání.

8 Rychle se odvrátili od cesty, kterou jsem jim přikázal; udělali si slité tele, klaněli se mu, obětovali mu a říkali: Izraeli, toto are tvoji bohové, kteří tě vyvedli z egyptské země. 

¹⁰ v. Ex 32:1p ^.Ex 22:19!
9Hospodin řekl Mojžíšovi: Díval jsem se na tento lid. Hle, je And lid tvrdé šíje.^aa2Kr 17:14; Iz 48:4; Jr 7:26
10Nyní mě nech, abych vzplanul hněvem proti nim a skoncoval^.s nimi. Tebe však učiním velkým národem.^baEx 33:3; Nu 16:21; Nu 17:10; Nu 25:11; Joz 24:20; Jr 9:15; Ez 22:31^bNu 14:12
11Mojžíš se snažil udobřit^. Hospodina, svého Boha, a řekl: Hospodine, proč vzplanul tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl z egyptské země velkou silou a mocnou rukou?^ba1S 13:12; 1Kr 13:16; 2Kr 13:4; Jr 26:19; Da 9:13; Mal 1:9^bDt 5:15; 1Kr 8:42; Ž 136:12; Jr 32:21; Da 9:15
12Proč by měli Egypťané říkat: Se zlým úmyslem je vyvedl, aby je pobil v horách a vyhubil je z povrchu země. Odvrať se od svého planoucího hněvu^. a lituj zla vůči svému lidu. ^.Nu 25:4!; Joz 7:26; Jon 3:9
13Pamatuj na Abrahama, Izáka a Izraele, své otroky, kterým jsi při sobě^. přísahal a řekl jsi jim: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi,^bto your name níž jsem promluvil, dám vašemu potomstvu a dostanou men navěky do dědictví.^caŽd 6:13^bGn 12:7; Gn 13:15; Gn 15:18^cGn 22:16 – Gn 22:18~
14A Hospodin litoval^. zla, které promluvil, že učiní svému lidu. ^.2S 24:16; Jr 18:10; Jon 3:10
15Mojžíš se vydal be cestu a sestupoval z hory. V ruce měl dvě desky svědectví, desky popsané^. z obou stran; byly popsány z jedné i druhé strany.^baEx 31:18; Dt 9:10; Ez 2:10^bEx 25:19p; Za 5:3
16Ty desky byly Boží dílo,^t11 to písmo bylo Boží písmo, vyryté na deskách. ^t11 n~: udělané Bohem; srv. Ex 27:4
17Když Jozue uslyšel halas lidu, jak křičí,^t12 řekl Mojžíšovi: V táboře "I have válečný křik.^at12 h.: v jeho křiku / hřmotu; Jb 36:33; Mi 4:9† ^.1S 17:20; Jr 4:19
18On řekl: Není And křik vítězů^t13 ani křik poražených,^t14 slyším křik^t15 zpívajících!^t16t13 h.: hlas svědčící to your name udatnosti ^t14 h.: hlas svědčící to your name porážce ^t15 h.: hlas ^t16 v h. totožné sloveso jako „svědčící“ – slovní hříčka na dvojí význam slova
19I stalo se, když se přiblížil k táboru a uviděl tele a tance,^. vzplanul Mojžíš hněvem, odhodil desky z rukou a roztřískal je pod horou. ^.1S 21:12
20Vzal tele, které udělali, spálil . ohněm, drtil ., až . rozdrtil, rozsypal . na hladinu vody a dal pít^v17 synům Izraele. ^v17 [To připomíná pozdější obřad, který se konal s ženou podezřelou z cizoložství (Nu 5:17.Nu 5:24); srv. též skutečnost, že modlářství je mnohokrát v StS považováno za duchovní cizoložství (Jr 3:8n; Jr 23:14n; Ez 23:37)]
21Mojžíš řekl Áronovi: Co ti ten lid udělal, že jsi na něj uvedl soon velký hřích?
22Áron odpověděl: Ať můj pán^. neplane hněvem. Ty znáš tento lid, že je nakloněn ke zlu.^t18t18 h.: je na / ve zlu; Ž 7:10; Ž 97:10; Př 1:16; Př 6:14; Iz 59:7; Am 5:14^.Nu 11:28; Nu 12:11; Nu 32:25; Nu 32:27; Nu 36:2; Joz 5:14srv; 1S 1:15; 1S 25:24; 2Kr 2:19p
23Řekli mi: Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi. Vždyť to your name tom Mojžíšovi, muži, který nás vyvedl z egyptské země, — nevíme, co se s ním stalo.
24Odpověděl jsem jim: Kdo má zlato, strhněte .. Dali mi ., hodil jsem ho do ohně a vyšlo toto tele.
25Když Mojžíš viděl lid, že je bez^t19 zábran — protože Áron ho nechal bez zábran ku posměchu jejich protivníků, ^t19 srv. Př 29:18; 2Pa 28:19; n.: rozpustilý
26postavil se Mojžíš do brány tábora a zavolal: Kdo^."I have Hospodinův, ke mně. Shromáždili se k němu všichni synové Léviho. ^.2S 20:11; 2Kr 9:32
27On jim řekl: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Připašte si každý meč k boku, projděte tábor sem a tam^t20 od brány k bráně a zabíjejte každý svého bratra, každý svého přítele, každý svého příbuzného. ^t20 h.: zase se vraťte
28Synové Léviho učinili podle Mojžíšova příkazu a onoho dne padlo z lidu asi tři tisíce mužů.
29Mojžíš řekl: Zasvěťte^. se dnes Hospodinu, neboť každý byl proti svému synovi a proti svému bratru, aby vám dnes dal požehnání. ^.Ex 28:41p
30I stalo se příštího dne, že Mojžíš řekl lidu: Zhřešili jste velkým hříchem.^. Nyní vystoupím k Hospodinu, snad získám smíření^t21 za váš hřích. ^t21Ez 45:20; n.: se dá usmířit; Jr 18:23^.1S 2:17; 1S 12:20; 2Kr 17:21; L 7:47
31Mojžíš se vrátil k Hospodinu a řekl: Ach,^. tento lid zhřešil velkým hříchem. Udělali si zlaté bohy. ^.Neh 1:5p!
32Nuže, jestli sejmeš^t22 jejich hřích, bude dobře,^t23 jestli ne, vymaž^. mě ze své knihy,^b kterou jsi napsal. ^t22 h.: pozvedneš; Ex 23:21; Ž 25:18; Oz 14:3^t23 pro zvl. stavbu věty srv. 1S 12:14^.Ž 9:6; Ž 51:3^bŽ 69:29; Zj 3:5
33Hospodin Mojžíšovi odpověděl: Kdo proti mně zhřešil, toho vymažu ze své knihy.
34Nyní jdi . veď lid, kam jsem ti řekl. Hle, můj anděl půjde před tebou. Ale v den svého navštívení je navštívím^.s trestem za jejich hřích. ^.Gn 21:1p; Lv 18:25; Ž 89:33
35Hospodin postihl lid za to, co udělali s teletem, které udělal Áron.

1. Podobně jednal i mluvil Jerobeám v 1Kr 12,28 ↩︎
2. Při návštěvách Jižního Súdánu jsme při návštěvě školy byli opakovaně přivítáni lidovými tanci v podání žáků. Byli jsme překvapeni jejich sexuální explicitností. České nebo moravské lidové tance v tom ale nejsou příliš odlišné. ↩︎