1 Now Moses was keeping the flock of his father-in-law, Jethro, the priest of Midian, and he led his flock to the west side of the wilderness and came to Horeb, the mountain of God.
- [another name for Reuel; perhaps just the title "His Majesty"]
- [like David, Moses was called from tending sheep];
- can be understood: westward, in contrast to "in front of", i.e. eastward;
- Forty years have passed. Moses was once again on a "business trip." He was doing his job.
- He set out with the sheep to more remote areas - perhaps the grass around his home was already grazed, perhaps there was too great a concentration of shepherds. Maybe such "trips" with sheep were normal.
- But maybe he had a desire for adventure or exploring new areas. And quite possibly he had an inner urge or was directed to Choreb by sequence of coincidences.
- Any of us can be approached by God at any time - for example, at work.
- Moses had a willing heart even after forty years. His desire to serve God or help his nation did not fade from him, though at eighty he probably expected nothing great.
- We said that from today's perspective, Moses was about the strength of a man in his fifties - but even so, he may have felt that his life is over, that his window of opportunity to serve the Lord is already closed.
- At that time, Horeb was not yet God's mountain - its history as "God's" mountain will only begin to unfold from now on, when the Lord appears to Moses there.
- Then other important events will happen on Choréb:
- Horeb is identified with Sinai, the place of the giving of the Law
- Elijah met the Lord at Horeb (1 Kings 19)
2 And the angel of the LORD appeared to him in a flame of fire out of the midst of a bush. He looked, and behold, the bush was burning, yet it was not consumed.
- n.: as (a flame of fire); this is how Gesenius classifies h. b- here;
- [(unknown) species of thorny shrub];
- So Moses saw the burning bush - but the fire was strange.
- It is a strange thing, but I could imagine something more spectacular from God.
- That the bush was burning was not so strange - what caught Moses' attention was that the bush was not consumed by the fire.
- Either it was a "cold" fire or the bush in it was protected in some way. So why was the bush fire burning at all? It could have been burning anywhere else. But Moses might not have been so interested in that - he might have thought of the fire as an outpouring of gases.
3 And Moses said, "I will turn aside to see this great sight, why the bush is not burned."
- However, Moses' attention was reliably attracted and he was about to investigate the matter further.
4 When the LORD saw that he turned aside to see, God called to him out of the bush, "Moses, Moses!" And he said, "Here I am."
- There was talk of an angel, but now the Lord is observing the situation and speaking. The angel apparently prepared a "place" for God where God's presence broke through on earth.
- The exchange between the angel and the Lord is relatively common. It is also possible that Jesus is present at such encounters.
- God considered the matter with Moses so important that He did not hesitate to go to meet him alone.
- God calls out to Moses, addressing him by name.
- That must have been quite a shock. Moses' knees must have shaken. If our name had come out of the fire twice, we would certainly have "taken notice".
- Moses responds logically: someone is calling me by name, it would probably be a good idea to respond and let it be known that I hear.
5 Then he said, "Do not come near; take your sandals off your feet, for the place on which you are standing is holy ground."
- What is God communicating to Moses? Tell him to keep his distance.
- That every place where God's presence occurs becomes a very special, holy place - that is, pure and set apart.
- Why does Moses have to respond to the holiness of the place by taking off his shoes? This is a new, previously unknown principle: in God's presence, where God's holiness is present, it is not appropriate to walk in shoes. Joshua later received a similar command.
- Perhaps it is a similar principle to the one we are familiar with: Don't walk on the carpet in my living room with your shoes on when I've just cleaned it.
- Shoes are always dirty with dust from the road. At the Last Supper, Jesus said that those who are bathed need only have their feet washed, and he washed his disciples' feet himself. The dirt on the feet is a symbol of the everyday "common pollution" of sin in the world. The feet come into contact with the ground and its impurities.
- By taking off his shoes, Moses was able to express his humility. Without shoes, we are vulnerable and "naked" before God.
- The concept of removing one's shoes in sacred spaces is used by many religions: Islam, Hinduism, Buddhism, Sikhism – it is an expression of respect for the sacred place, an expression of humility and purification.
- The concept of removing one's shoes in sacred spaces is used by many religions: Islam, Hinduism, Buddhism, Sikhism – it is an expression of respect for the sacred place, an expression of humility and purification.
- People reportedly take off their shoes before entering churches in some Eastern Orthodox churches (Ethiopian) and in the Coptic Church. Sometimes people take off their shoes on pilgrimages and reportedly in some monasteries.
6 And he said, "I am the God of your father, the God of Abraham, the God of Isaac, and the God of Jacob." And Moses hid his face, for he was afraid to look at God.
- Moses was "answered" by the same Lord who addressed Abram five centuries earlier, and less intensely Isaac and Jacob. The God who guided Joseph through life. After that, nothing significant happened for four centuries. Until now.
- Israelis have long been praying for help for which the time is ripe.
- Moses' upbringing and life in the "lee" was also over.
- God's presence was so strong that Moses could not stand it and hid his face.
- For he was afraid to look at God.: It seems then that if he wanted to, he could look at Him. This again supports Intrater's1 theory that the one who spoke to Moses would actually be Jesus. No man can look upon the Lord.
7 Then the LORD said, "I have surely seen the affliction of my people who are in Egypt and have heard their cry because of their taskmasters. I know their sufferings, "I have surely seen the affliction of my people who are in Egypt and have heard their cry because of their taskmasters. I know their sufferings,
- The Lord tells Moses that He still considers Israel to be His people.
- That she knows his situation well, that she knows the weight of it. The pressure was extreme.
- The Israelites prayed and prayed.
8 Sestoupil jsem, abych ho vysvobodil z moci Egypťanů a abych ho z oné země vyvedl do země dobré a rozlehlé, do země oplývající mlékem a medem, na místo Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců.
- Sestoupil jsem znamená buď: nyní, abych se s tebou setkal. Nebo začal jsem na zemi aktivně jednat.
- Hospodin ihned sděluje své cíle a některé další informace:
- Jde o vysvobození z moci Egypťanů. To je krok jedna. Bez toho by nemohlo následovat nic dalšího.
- Následuje vyvedení: Pobyt v Egyptě končí. S Egyptem se již nadále jako s místem pro život Božího lidu nepočítá. Pobyt tam byl přechodný, šlo o Boží „inkubátor“, kde se lid v dobrých podmínkách explozivně rozmnožil.
- Odcházet budou do země velké, dobré a úrodné (dobré a rozlehlé, oplývající mlékem2 a medem)
- Zatím ta země ale není volná – je obsazena řadou národů (zde je jich vyjmenováno šest)
- Každá z těchto informací byla pro Mojžíše naprosto nová a zásadní. Z každé vyplývá řada důsledků.
9 Vždyť volání synů Izraele se nyní doneslo ke mně, a také jsem viděl útisk, kterým je Egypťané utiskují.
- Hospodin vidí i slyší. A nejen neutrálně, ale věci se jej dotýkají.
10 Nuže pojď, pošlu tě k faraonovi, abys vyvedl můj lid, syny Izraele, z Egypta.
- Po krátkém úvodu jde Hospodin přímo k věci: Teď, když už víš, jak to bude, tak ti sděluji, že hybatelem těchto událostí budeš ty.
- Možná Mojžíš v duchu zajásal? Možná mu v koutku srdce stále přežívala myšlenka, že by on mohl být tím vyvoleným zachráncem Izraelců? Cožpak mu nepřišel podezřelý jeho pozoruhodný životní příběh?
- Jen na okraj: Čtyřicet let farmaření v Midjánu Mojžíše jistě zocelilo a připravilo na pozdější putování. Kdyby neznal nic než blahobyt faraonského paláce, těžko by později takovou míru nepohodlí zvládl.
11 Ale Mojžíš Bohu řekl: Kdo "I am já, abych šel k faraonovi a abych vyvedl syny Izraele z Egypta?
- První Mojžíšova reakce byla odmítavá. Nicméně nezdá se mi, že by šlo o aroganci – spíše byl zaskočen. Tohle nečekal. A když se zamyslel nad velikostí nastíněného úkolu, musel se zcela oprávněně cítit naprosto nedostatečný, zvláště když si vybavil, jak dopadl jeho vlastní pokus před léty.
- To je obecné pravidlo – ze svých sil jsou všechny úkoly nad naše síly.
12 Tedy odpověděl: Vždyť budu s tebou. A toto (ti bude znamením,) že jsem tě poslal já: Až vyvedeš lid z Egypta, budete Bohu sloužit na této hoře.
- Bůh nad Mojžíšovou námitkou mávl rukou: „Vždyť budu s tebou“ odpovídá na všechny pochybnosti.
- Co chtít víc? Může existovat něco lepšího? Je-li Bůh s námi, kdo je proti nám?
- Jde o jeden z mnoha veršů, kde Bůh zaslibuje svou přítomnost. Většinou tak činí v situacích, které jsou náročné a nad naše přirozené síly. Namátkou:
- Dt 31,6 „Buďte silní a stateční, nebojte se a neděste se jich, neboť Hospodin, tvůj Bůh, jde s tebou; nenechá tě klesnout a neopustí tě.“
- Joz 1,9 „Nepřikázal jsem ti snad: Buď rozhodný a udatný? Neboj se a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou, kamkoli půjdeš.“
- Iz 41.10 „Neboj se, vždyť jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, neboť já jsem tvůj Bůh. Posilním tě, ano, pomohu ti, budu tě podpírat svou spravedlivou pravicí.“
- Mt 28,20 „…a hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku.“
- Žd 13,5 „…On sám řekl: ‚Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.‘“
- Ž 23,4 „I kdybych šel roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť ty jsi se mnou. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.“
- Iz 43,2 „Půjdeš-li přes vody, budu s tebou, nebo přes řeky, nestrhnou tě. Půjdeš-li ohněm, nespálíš se a plamen tě nepopálí.“
- Dále Bůh Mojžíšovi slibuje znamení, které bude spočívat v tom, že později Mojžíš opět dorazí k této hoře. Tentokrát ale již s celým osvobozeným izraelským národem.
- Je to divné: V této chvíli tato informace pro Mojžíše velký význam neměla – možná byla zajímavá (místo, kam se „shodou okolností“ vydal s ovcemi , se ukázalo jako výzamné.
- Nicméně když tam později dorazil s celým národem, měl už za sebou tolik nadpřirozených zkušeností, že návrat na místo, kde se s Hospodinem setkal poprvé, ho zřejmě již příliš nešokoval. Možná hrálo roli i to, že tato místa již znal.
13 Ale Mojžíš Bohu odvětil: Hle, přijdu k synům Izraele a řeknu jim: Bůh vašich otců mě k vám poslal. Až se mě zeptají, jaké "I have jeho jméno, co jim odpovím?
- Mojžíš pokračuje v dialogu. Vcelku logicky se ptá: O kom vlastně mluvíme? S kým vlastně hovořím?
- Vím (i Izraelci to vědí), že existuje Bůh, který oslovil naše praotce. Moc víc o Něm ale nevíme.
- Např. by bylo skvělé vědět Tvé jméno. Je těžko se „ohánět“ Bohem, který nemá jméno.
- Musí mít Bůh jméno?
- Obecně asi ne, ale v duchovním světě tak, jak je nastaven, je používání jmen asi obvyklé. Jméno slouží k identifikaci a k navázání vztahu.
- Bůh je rozumná a společenská bytost. Nikde sice není řečeno, že myslící bytost musí mít jméno, ale zřejmě toto pravidlo nějak obecně platí.
- To, že Bůh má jméno, vylučuje abstraktní pojetí Boha jako pouhé energie nebo síly. Bůh je osobní.
- Zatím sám sebe nazýval Bohem praotců.
- Později bude mít jmen mnoho, přičemž každé Jej bude částečně charakterizovat, např. Elohim, Adonaj, El Šaddaj.
- V NZ se Bůh nazývá Otcem, což je zřejmě pro nás lidi jedna z nejvýstižnějších charakteristik. Poznat Boha jako Otce je pro člověka nejvyšší metou.
- Pro konečné bytosti, jako jsme my, je snadnější přiblížit se k nekonečnému Bohu, když máme způsob, jak jej oslovit. Možná Bůh tedy uvádí své jméno spíše z ohledu na nás?
- Z pohledu vztahu mezi Bohem a člověkem jméno odhaluje Boží povahu a umožňuje nám Jej blíže poznat.
14 Bůh Mojžíšovi odpověděl: (JSEM, KTERÝ JSEM.) A pokračoval: Toto řekneš synům Izraele: JSEM mě poslal k vám.
- LXX: Já jsem Jsoucí / ten jsoucí;
- LXX: Jsoucí
- Hospodin Mojžíšův dotaz nerozporuje, ale normálně odpovídá. Sděluje své jméno.
- Jméno je pozoruhodné a tajemné. Má v sobě ukrytý význam, jednu z Božích charakteristik a to jsoucnost. Bůh JE, je bytím samotným, je existencí.
- Dalo by se možná říci: Já existuji. Já jsem podstatou vši existence.
- Dalším aspektem Božího jména by mohla být svrchovanost: Jsem neodvozené bytí, jsem naprostým svrchovaným suverénem ve všem.
- Měli Izraelci pochybnosti o Boží existenci? Po letech útisku, po letech, kdy se „nic nedělo“, jistě. Jsme jen lidé. Svou víru v jejich Boha nicméně stále drželi, věděli o Něm a doufali v Něho.
15 Bůh ještě Mojžíšovi řekl: Toto řekneš synům Izraele: Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův mě poslal k vám. Toto "I have mé jméno navěky, toto "I have mé připomenutí it generace na generaci.
- n.: má památka / mé jméno k připomínání; [časté synonymum pro „jméno“ jako prostředek k připomínání a uctívání];
- Bůh Mojžíšovi opakuje, jak Jej má Izraealcům představit: Má se odvolat na starou abrahamovskou smlouvu a zároveň jim sdělit Jeho jméno.
16 Jdi a shromáždi (izraelské starší) a řekni jim: Ukázal se mi Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův se slovy: Dobře jsem si všímal vás i toho, co se vám děje v Egyptě,
- [první (z 33×) použití tohoto spojení v StS;
- Takto jednoduchý bude postup: Má svolat autority a říci jim, že Bůh o nich po celou dobu věděl a ví.
17 a řekl jsem: Vyvedu vás z egyptského soužení do země Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců, do země oplývající mlékem a medem.
- Přineseš jim stejné základní informace, jako jsem řekl tobě – tedy že půjdete z Egypta do dobré, ale obsazené země.
18 Poslechnou tě a půjdeš ty a izraelští starší k egyptskému králi a řeknete mu: Setkal se s námi Hospodin, (Bůh Hebrejů.) A tak dovol, ať jdeme třídenní cestou do pustiny obětovat Hospodinu, našemu Bohu.
- [jinde je výraz takto použit pouze o Bileámovi)]
- Zajistím, aby tě brali vážně, aby ti uvěřili. Je možné, aby starší Mojžíšovi uvěřili „jen tak“? Byl Mojžíš tak přesvědčivý? Pamatovali si ho starší ještě jako prince, který se jich před čtyřiceti lety zkoušel zastat? Měli nějaká průběžná zjevení o tom, že se objeví zachránce?
- Nebo Bůh musel do myslí starších zasáhnout?
- Zajímavé je, co měli sdělit faraonovi:
- Že s nimi setkal jejich Bůh – co si o tom faron mohl myslet? Mohl jim vůbec uvěřit? Spíše to bral jako záminku k rebelii a k možnosti se tři dny „flákat“.
- Vznesli požadavek na třídenní náboženskou pouť.
- Ta měla vést do pustiny, kde se mělo odehrát obětování.
- Pravděpodobně použili Boží jméno JHV – faraonovi přímo sdělili, jak se jejich Bůh jmenuje.
- Říkal Bůh faraonovi pravdu? (Bůh nikdy nelže). Kdyby souhlasil, opravdu by se po třech dnech vrátili do Egypta?
- Spíše by pokračovali dále pryč ze země? Poslal by s nimi faraon vojenský doprovod, který by je hlídal?
- A byla představa útěku celého národa vůbec reálná? Dovedl si někdo v nejdivočejších představách představit, jak dvoumilionový národ „utíká“ ze země? Egypt byl obklopen značně velkou oblastí nehostinných krajin. Egypt měl velkou armádu, pro kterou nebyl problém Izraelce zahnat zpátky.
- Jak uvidíme dále, Bůh věděl, že faraon na požadavek nepřistoupí.
- Šlo tedy spíše o první diplomatické jednání, první setkání naznačující, že se něco změnilo, že se ohledně Hebrejů něco začíná dít.
- Představa, že by na přinesenou informaci faraon zareagoval: To je zajímavé. Tak Hospodin, říkáte? Tak to musíte poslechnout, to se nedá nic dělat. Kdy chcete vyrazit? – je dosti utopická.
19 Já však vím, že vás egyptský král nenechá jít bez zásahu mocné ruky. 20 Proto vztáhnu svou ruku a budu bít Egypt všemi svými divy, které uprostřed něho učiním. Potom vás propustí.
- Bůh byl připraven svou vůli prosadit za každou cenu. Použít jakoukoliv sílu k prosazení své vůle.
- Kdyby to faraon rozpoznal, mohl si ušetřit mnohé trápení (zničení říše).
21 A způsobím tomuto lidu přízeň v očích Egypťanů, takže když budete odcházet, nebudete odcházet s prázdnou.
- V této chvíli se to zdá být nemožné – ale, jak víme, Boží rány gradovaly takovým způsobem, že Egypťané byli ochotní udělat cokoliv, aby se Hebrejů zbavili.
22 Ale každá žena si vyžádá od sousedky a od příchozí ve svém domě stříbrné a zlaté předměty a oděvy. Naložíte And na své syny a dcery a vypleníte Egypt.
- Plenění eygptského bohatství mělo být záležitostí žen. Ty měly navštívit své egyptské (a ostatní) sousedky a říci si o cenností.
.
.