2. Mojžíšova – kapitola 28

1 ⁽Nech před sebe přistoupit⁾ ze synů Izraele svého bratra Árona a s ním jeho syny, aby ⁽mi sloužili jako kněží:⁾ Árona . Áronovy syny Nádaba, Abíhúa, Eleazara a Ítamara.

n.: Přiveď …; (výraz je mnohokrát v Lv používán v souvislosti s oběťmi;
Než se pustíme do vystrojení „personálu“ k obsluze bohoslužby ve Stanu setkávání, zamysleme se ještě nad celým stanovým komplexem.
Stan se vším kolem měl být přenosný. Úhrnnou hmotnost lze odhadnout na patnáct tun i více, nejtěžší transportované kusy měla jednotky metráků (schrána, hlavně slitovnice, oltář, rošt, kůže střechy).
Podrobnosti o transportu jsou v Nu 3-4: Věnoval se mu výhradně kmen Lévi. Ten měl tři hlavní rodově větve.:
- Kehatovci – nosili nejposvátnější předměty, truhlu, stůl, svícen, otáře, náčiní. Vše na tyčích na ramenou. Bylo jich na to 2750.
- Gersonovci – zajišťovali stan, přikrývky, závěsy, nádvoří. Mohli používat 2 vozy + 4 voly (Nu 7,7). Počet 2 630.
- Merariovci – nesli konstrukční části, desky, sloupy, podstavce. Měli 4 vozy + 8 volů., bylo jich 3 200.
Levitů tedy bylo dohromady 8 580: personální zabezpečení bylo tedy dostatečné – v tomto počtu se přesun nějakých patnácti dvaceti tun (nebo i čtyřiceti padesáti tun) dal zvládnout.
Nešlo ale o transport několika desítek tun „brambor“ – nebylo to tedy tak, že by každý levita nesl „svých deset kilogramů“ – rozložení břemen bylo nerovnoměrné. Mnoho břemen bylo opravdu těžkých, několikametrákových a musely být přenášeny ve více lidech na různých nosítkách. U nejtěžších břemen muselo jít o těžkou dřinu třeba v osmi nebo více lidech, kdy na každého nosiče připadalo mnoho desítek kilogramů.
Nicméně, když se sloup zvedl a dal tak pokyn k přesunu, nastalo lévitům období těžké dřiny. Když celý komplex rozestavili na novém místě, musela to být pro ně úleva.
- Když jsme každoročně stavěli a pak zase bourali tábor Royal Rangers (kuchyň, koupelna, záchody, cca třicet až čtyřicet stanů) zaměstnalo to vždy na dva dny dvacet až třicet lidí s několika osobními auty a několika přívěsnými vozíky. Množství materiálu odhaduji na nižší jednotky tun. Část práce byla kvalifikovaná, část spíše silová.
Pojďme tedy ke kněžím: Nech před sebe přistoupit⁾ ze synů Izraele svého bratra Árona a s ním jeho syny, aby ⁽mi sloužili jako kněží:⁾ Árona . Áronovy syny Nádaba, Abíhúa, Eleazara a Ítamara.
Než se bohoslužba v nově postaveném „stanovém komplexu“ mohla rozběhnout, bylo třeba jmenovat personál.
Nejdůležitější z personálu měli být kněží. Pro začátek jich bylo jmenováno pět, všichni z jedné rodiny (Mojžíšův o tři roky starší bratr a čtyři synovci).
Proč Hospodin „nesáhl“ někam jinam? Snad kvůli zajištění loajality: Když přijdou problémy (a ony přišly), je loajalita krevního pouta tím nejsilnějším pojítkem.
Může to vypadat jako nepotismus či protekce, ale jak brzy uvidíme, nebylo příliš o co stát – ani po stránce „náplně“ práce (kdo by stál o to v práci zabíjet a pálit dobytek), ani po stránce zodpovědnosti (dva ze čtyř synů zanedlouho zahynou Boží rukou).
Velká autorita s sebou neodmyslitelně nese velkou zodpovědnost. Většinou není, o co stát.

2 Uděláš ⁽svatá roucha⁾ pro svého bratra Árona ke ⁽cti a k okrase.⁾

h.: slávě a ke kráse;
Šaty dělají člověka – Bůh určuje pravidlo, že různým pozicím má odpovídat adekvátní oblečení.
Oblečení kněze má více významů:
- "For ke cti: Svému nositeli dodává důstojnost. Potvrzuje důstojnost jeho úřadu.
  - Je velmi zajímavou otázkou, jestli se tento princip „propsal“ i do Nové smlouvy. Nikde v Bibli nečteme nic o speciálním oblečení novozákonních církevních služebníků, na druhé straně nelze vyloučit, že princip oblečení „ke cti a okrase“ je univerzální.
  - Nevíme ani, jestli se nějak speciálně oblékal Ježíš – spíše ale nikoliv.
  - Nelze proto jednoznačně rozhodnout, zda římsko-katolická a pravoslavná praxe nádherných rouch kněží a biskupů, je správná. Osobně se domnívám, že správnější je praxe protestantská, kdy vedoucí jsou oblečeni důstojně, ale civilně.
- "For k okrase: Kněžské oblečení mělo být hezké, lahodit oku.
- Kněžské oblečení je nabito symbolikou, jak uvidíme dále.
- Jde o „skafandr„, který je zapotřebí si pečlivě obléci před vstupem do extrémně rizikové zóny Boží přítomnosti. Jakékoliv zanedbání či chyba mohou být osudové¹.

3 Promluvíš ke všem zručným lidem, které jsem naplnil ⁽duchem moudrosti,⁾ aby udělali Áronova roucha a posvětili ho, aby mi sloužil jako kněz.

h.: A ty promluvíš;
h.: moudrého srdce;
n~: šikovností (výraz duch v h. vícekrát označuje duševní vlastnost či schopnost – např. „trpělivost“ / „vznětlivost“ / „rozvážnost“ / „žárlivost“;
- Mít ducha moudrosti tedy znamená být moudrý, šikovný či schopný roucha udělat.
- Jde pouze o hebrejský obrat nebo může jít o něco hlubšího, souvisejícího s lidským duchem? Spíše to první – každý člověk je zkrátka jiný a má jiná obdarování. vyjádřeníMohlo by jít o něco hlubšího?
Jediný Mojžíš ví, co a jak. Pouze on má představu, co a jak se má udělat.
Oblečení kněží je technologicky náročné.
Bůh nicméně dbá na přiměřenost – a v Izraeli existovali lidé, které Bůh naplnil duchem moudrosti. Pokud Bůh něco vyžaduje, zároveň dává „know-how“, tedy lidi schopné Jeho představy realizovat.
Jde o univerzálně platné pravidlo – Bůh po nás nikdy nechce nemožné. Je-li v Bibli napsán nějaký příkaz, je splnitelný.
- Kdyby Bůh řekl: „Udělejte roucho znebo ze bavlny“, byli by Izraelci „nahraní“, protože bavlnu zkrátka neměli.

4 A toto are roucha, která udělají: náprsník, efód, plášť, tkanou suknici, turban a šerpu. Udělají svatá roucha pro tvého bratra Árona a pro jeho syny, aby mi sloužil jako kněz.

tkanou: HL; prav. význam: lemovaná třásněmi / mřížkovaná (vzor vytvořený kombinací silných a slabých vláken); příbuzné sloveso viz v. Ex 28,39 – utkat vzorovaně; srv. příbuzný výraz „obroučka“ ve v. Ex 28,11 a v Ž 45,14 protkávaný;
Takže slavnostní kněžské roucho má mít šest částí.
Řekl bych, že náprsník a šerpa, snad i turban jsou prvky dekorativními nebo symbolickými.
V tom, co je to efód, pokud vím, není zcela jasné – zde očividně nějaká součást kněžské „výstroje“, jinde pláštěnka nebo např. schránka na losy.

5 Vezmou zlato, přízi modrou, purpurovou a karmínovou a jemné plátno. 6 Udělají efód ze zlata, z příze modré, purpurové . karmínové a it jemně tkaného plátna a grain umělecké dílo. 7 Bude mít dva nárameníky připojené na jeho dvou koncích a soon bude spojen dohromady. 8 ⁽Ozdobný pás⁾ jeho efódu, který "I have na něm, bude udělán jako on z jednoho kusu s ním — ze zlata, příze modré, purpurové a karmínové a it jemně tkaného plátna.

h.: ramena;
Nějaké podrobnosti se o efódu přece jen dozvídáme. Měl být:
- krásný až charakteru uměleckého díla.
- jemný – jistě tedy i příjemný na dotyk
- barevný
- barevně byl laděný stejně jako Stan.
  - Bůh zjevně pro místo svého přebývání používá jednu „vizuální identitu“ (jako to dělají firmy se svými logy a webovými stránkami) 😊
- se zlatými prvky (zlaté nitě asi do tkaniny jdou nějak zapracovat?)
- má zřejmě přední a zadní díl, které spojují nárameníky
- má ozdobný pás, který je jeho součástí.

9 Vezmeš dva karneolové kameny a vyryješ na ně jména Izraelových synů. 10 Šest jejich jmen na jeden kámen a šest zbývajících jmen na druhý kámen podle jejich narození.

n: rodů, rodopisů;
Z hlediska velikosti těchto drahokamů nejde údajně o nic nemožného.
- Karneol je polodrahokam – odrůda chalcedonu (křemene), může být průhledný a zbarvený železitými oxidy do červena až oranžova.
Jména byla řazena podle pořadí, v jakém se narodili Izraelovi synové, tedy 1.–6. jméno na prvním kameni: Rúben, Šimeón, Lévi, Juda, Dan, Neftalí, 7.–12. jméno na druhém kameni: Gád, Ašer, Isachar, Zabulón, Josef, Benjamín.
- Nikoliv tedy podle významu, početnosti nebo něčeho podobného. Ani podle abecedy.

11 Jako kamenorytcem vytvořený pečetní nápis vyryješ na ty dva kameny jména Izraelových synů. Vsadíš je He zlatých obrouček

h.: řemeslníkem kamene;
h.: vyrytí;
h.: Uděláš je obklopené …
Rytí do drahých kamenů nebylo zjevně nic neobvyklého – dělalo se to a existovali na to specialisté.

12 a vložíš oba kameny na nárameníky efódu a grain připomínkové kameny synů Izraele. Áron bude nosit jejich jména před Hospodinem na obou ramenech jako připomínku.

Co je smyslem karneolových nárameníků? Připomínka.
Připomínka komu? Bohu, Áronovi i lidem.
Bůh samozřejmě nic připomínat nepotřebuje, nicméně pokaždé, když Áron vchází do Boží přítomnosti, přináší s sebou před Jeho tvář připomínku těch, které zastupuje.
Áronovi samotnému se připomíná, že ve Stanu „nehraje sám za sebe“, ale že zastupuje svůj národ.
A všem, kdo Árona v jeho oblečení spatří, se připomene, že Hospodin je jejich Bohem a že je třeba se podle toho zařizovat.

13 Uděláš zlaté obroučky 14 a dva řetízky it čistého zlata; uděláš je spletené ⁽jako se vytváří provázky⁾ a upevníš tyto provázkové řetízky na obroučky.

n.: kroucené / stočené;
n.: na způsob …; h.: dílo provázků;
Nárameníky tedy budou spojeny zlatými řetízky – zřejmě zdobný prvek, ev. další spojovací prvek tvořící z celého oblečení jeden celek.

15 Uděláš náprsník rozhodnutí a grain umělecké dílo; uděláš ho jako efód — uděláš ho ze zlata, příze modré, purpurové a karmínové a it jemně tkaného plátna. 18 Bude čtvercový . dvojitý, píď dlouhý a píď široký.

h.: soudu;
[cca 22 cm];
Po náramenících další symbolický zdobný prvek kněžského oblečení.
Co znamená, že má být udělán jako efód, asi není jasné, nicméně, jde o látkový ozdobný dvaceticentimetrový čtverec fixovaný na knězově hrudi.
Barvou a stylem odpovídá ostatním prvkům.

17 Vsadíš do něj vsazené kameny, čtyři řady kamenů; řada rubín, topas a smaragd 1 "Sing, O barren one, who did not bear; break forth into singing and cry aloud, you who have not been in labor! For the children of the desolate one will be more than the children of her who is married," says the LORD. řada první; 18 řada druhá — malachit, safír a jaspis; 19 řada třetí — opál, achát a ametyst 20 a řada čtvrtá — chryzolit, karneol a onyx. Budou vsazeny He zlata ve svých obroučkách.

h.: Vyplníš (ho);
[je zřejmé, že šlo o drahokamy, jak uvádí výslovně 1Pa 29,2];
Symbolika drahokamů je rozsáhlá a vzhledem k tomu, že mi problematika drahokamů a polodrahokamů nic neříká, poněkud nepřehledná.
Stručně:
- Ruben – rubín – červená
- Šimeón – topaz – žlutá
- Lévi – smaragd – zelená
- Juda – karneol – oranžová
- Dan – safír – modrá
- Neftalí – chalcedon – světle modrá
- Gád – ametyst – fialová
- Ašer – achát – pestrá
- Isachar – ametyst – fialová
- Zabulón – chryzolit – zlatavá
- Josef – onyx – černá/bílá
- Benjamín – jaspis – červenohnědá
Je tomu podobně jako např. s erby, znaky nebo standardami: Pokud by můj rod měl svůj erb, nějaký symbolický význam by to pro mě mělo – chtěl bych dostát jeho symbolice (být statečný jako orel na erbu nebo něco podobného).
Pokud by můj rod měl svůj drahokam, motivoval by mě to k tomu, aby moje rodina byla stejně krásná, cenná, neporušená či něco na ten způsob.
Podobně – když se třeba Gád setkal s ametystem nebo fialovou barvou, mohl si připomenout svou historickou roli jednoho z dvanácti kmenů vyvoleného národa.

21 Kamenů bude podle jmen Izraelových synů, dvanáct, podle jejich jmen; a grain pečetní nápis bude každý podle svého jména pro dvanáct kmenů.

Co je pečetní nápis? Rytina na pečeti.
- Tento pojem se vyskytl již u nápisů na náramenících.
- Jména dvanácti kmenů byla vypsána i na náramenících, tam byla šest a šest. Zde má každý kmen svůj kámen.
Pečeť je osobní „identifikátor“. Mívala podobu prstenu nebo razítka – autor tím potvrzoval autentičnost dokumentu. Něco jako je dnes otisk prstu na mobilu nebo digitální podpis.
Pečeť na sobě měla vyrytý nápis nebo obraz, který se otiskoval do pečetního vosku.
Jména jednotlivých izraelských kmenů byla tedy precizně trvale zřetelně a nezaměnitelně vyryta do drahokamů.
Své vlastnictví jednotlivých kmenů tak autorizoval sám Bůh.
A kněz toto cenné Boží vlastnictví nosil na ramenou (symbolicky je nesl na modlitbách) a na hrudi, symbolicky tedy blízko srdci.

22 Uděláš k náprsníku řetízky it čistého zlata spletené jako se vytváří provázky. 23 Uděláš k náprsníku dva zlaté kroužky a upevníš ty dva kroužky na oba okraje náprsníku. 24 Dva zlaté provázky upevníš ke dvěma kroužkům na okraji náprsníku 25 a druhé dva konce obou provázků upevníš ke dvěma obroučkám a dáš dopředu na nárameníky efódu. 26 Uděláš dva zlaté kroužky a umístíš je na dva okraje náprsníku, na vnitřní okraj, který "I have na straně efódu. 27Uděláš dva zlaté kroužky a upevníš je na dva nárameníky efódu zepředu zezdola u spojeného kusu nad ozdobný pás efódu. 28 Náprsník přivážou modrou šňůrkou z jeho kroužků na kroužky efódu, aby byl nad ozdobným pásem efódu; náprsník nebude odstávat od efódu.

Jde o fixaci náprsníku k nárameníkům a k efódu.
Vše mělo fixační zlaté kroužky a vše bylo spojeno se vším řetízky a modrými provázky.
Oblékání muselo být dosti náročné. Jak probíhalo? Spojovací prvky se nechávaly trvale a celá konstrukce nárameníků a náprsníku se převlékala přes hlavu? Nebo se řetízky zacvakly a provázky znovu zavázaly při každém oblékání? (Odhaduji první možnost).
Kněz se v žádném případě nebyl schopen obléci sám, šlo o složitou proceduru.

29 Áron bude nosit jména Izraelových synů na náprsníku rozhodnutí na svém srdci, když bude vcházet do svatyně jako ustavičnou připomínku před Hospodinem.

výraz lze chápat také připojen k „bude nosit“;
Znovu: Áron nepřistupuje k Hospodinu sám za sebe, ale jako zástupce celého Izraele.
Jména izraelských kmenů to připomínají jak jemu, tak se Izrael připomíná Bohu.
Náprsník je zde nazván náprsníkem rozhodnutí – vzápětí uvidíme, proč.

30 Do náprsníku rozhodnutí vložíš urím a tumím a budou na Áronově srdci, když bude vcházet před Hospodina. Áron bude ustavičně nosit rozhodnutí pro syny Izraele na svém srdci před Hospodinem.

Náprsník bude dutý a patří do něj losy.
Jak urím a tumím fungovaly, není zcela jasné. Je vcelku jisté, že nějakým způsobem pomáhaly zjišťovat Boží vůli.
Urím znamená něco ve smyslu „světla“ a tumím „dokonalosti“, co obojí může ukazovat směrem k hledání světla či pravdy od Boha.
Obecně pro lidi platí, že jistit Boží vůli není vůbec jednoduchý úkol. Naše slyšení Boha a porozumění Jeho slovům je od pádu velmi omezené.
Mít spolehlivého proroka (jako byl třeba právě Mojžíš), který Boha slyší „napřímo“, je pro národ sice požehnáním, ale spíše výjimkou.
Mít možnost slyšet od Boha odpovědi, byť pouze ve smyslu „ano a ne“, je proto velmi vítaná a většinou i dostačující. Skrze losy urím a tumím měla být zřejmě Izraelcům tato možnost zjišťování Boží vůle poskytnuta dlouhodobě.
Jak přesně losy fungovaly (a zda vůbec šlo o losy), v Bibli popsáno není. Teorií je více, od těžce nadpřirozených až po představitelnější ve smyslu losování, např.:
- Správně oblečený i jinak připravený kněz byl schopen ve svém duchu rozumět Božímu hlasu.
  - Snad si můžeme představit jako něco ve smyslu římsko-katolického chápání neomylnosti papežových výroků „ex cathedra“: Když papež něco pronese „ex cathedra“, chápe to ŘK církev jako závazné dogma².
- Mohlo jít o dvě destičky nebo kameny s nápisy (např. ano / ne, nebo prázdné / označené). Velekněz je pak náhodně vytahoval z kapsy náprsníku a tím losoval „Boží vůli“. Otázky pak samozřejmě tomu musely být uzpůsobeny³.
- 1S 28,6 je napsáno „…ale Hospodin mu (Saulovi) neodpověděl ani skrze sny, ani urím, ani proroky.“ Což poněkud zpochybňuje představu jednoduchého tahání losů ve smyslu ano-ne: Losy nějakou odpověď přinesou vždycky – a zda jde o odpověď Boží, nelze jednoduše ověřit.
  - Snad by se to dalo vysvětlit tím, že losy mohly přinášet vnitřně rozporné odpovědi: Jestli dostanu odpověď „ano“ na otázku „Je to černé?“ a po chvíli také „ano“ na otázku „Je to bílé?“, je jasné, že „něco není v pořádku“.

Zajímavý je ohledně používání losů exkurz do dějin novozákonní církve:
- Jediným biblickým novozákonním příkladem této praxe je popsán ve Sk 1,26 a týká se výběru mezi dvěma kandidáty na uvolněné místo apoštola. „Los padl na Matěje a byl připojen k jedenácti apoštolům.“ Jde o nezpochybnitelný precedens – příležitostně tedy je využití losu při hledání Boží vůle možné.
- Příležitostně se údajně losovalo při rozhodování mezi rovnocennými kandidáty na biskupa a v podobných situacích. Tato praxe se ale příliš nerozšířila.
- Hojněji losování k hledání Boží vůle využívala obnovená Jednota bratrská (18. století, Ochranov, vedená hrabětem Zinzendorfem, aktivní v misii), a to hlavně z počátku.
- Losovaly se ze tří papírků: ANO, NE a ČEKEJ.
  - Jednota losy používala k potvrzování manželství (dle mého názoru katastrofálně nevhodné použití).
    - Los údajně „schválil“ hraběti jako druhou manželku Annu Nitschmannovou. Naopak se prý stávaly případy, kdy „on chtěl, ona chtěla“, ale los manželství „nepovolil“ (a to jedné ženě i opakovaně).
  - Jednota používala losy k potvrzení vyslání na misii a to včetně „sebevražedných“ oblastí.
- Později Jednota tuto praxi zvolna opustila.
- V dnešní době se v církvích, pokud vím, losy využívají minimálně a ve výjimečných případech.
- Já jsem se nikdy s losováním nesetkal.

31 Uděláš plášť efódu, celý it modré příze. 32 Uprostřed bude mít otvor pro hlavu; lem na otvoru bude kolem dokola tkaný, bude mít okraj jako kožený pancíř, aby se nemohl roztrhnout.

h.: ret;
h.: jako tkalcovké dílo;
[kněžské roucho se nesmělo roztrhnout, na rozdíl od ostatních, která se trhala za různých okolností na znamení pohnutí];
Jde tedy o další vrstvu oblečení, jakési pončo.
Tento plášť pravděpodobně zakryje vše, o čem jsme se dočetli doposud včetně nárameníků, náprsníku, efódu aj.? Nezakryl by pouze v případě, že nebyl příliš dlouhý.
Má být celý modrý, také z tkané látky.
Je zdůrazněno zpevnění otvoru pro hlavu nějakým lemem – snad z důvodů, které uvádí poznámka ČSP.

33 Na jeho spodním lemu uděláš granátová jablka z příze modré, purpurové a karmínové, kolem dokola na jeho lemu a mezi nimi budou dokola zlaté zvonečky: 34 zlatý zvoneček a granátové jablko, zlatý zvoneček a granátové jablko budou kolem dokola na lemu pláště.

[Smysl g. jablek není z textu zřejmý. Někteří uvažují o souvislosti se zahradou Eden (jako již u drahokamů), jiní jako symbol úrody a Božího požehnání];
Plášť má být dvěma způsoby ozdoben:
- Na „spodním“ lemu (slovo spodní je dodáno překladateli, zřejmě k odlišení, že se nemá zdobit lem kolem otvoru na hlavu).
- Sérií vyšitých granátových jablek v nám již známých barvách (budou vyšita na modrém pozadí, takže modré prvky v jablkách mohou zanikat).
- Mezi jablky mají být všité střídavě zlaté zvonečky. Kněz tedy při každém pohybu nevyhnutelně cinkal. Což, jak uvidíme dále, bylo cílem – každý měl vědět, že kněz se pohybuje, případně kde se pohybuje.

35 Plášť bude na Áronovi, když bude sloužit, aby byl slyšet jeho zvuk, když bude vcházet do svatyně před Hospodina a když bude vycházet, aby nezemřel.

Když tedy velekněz jednou za rok vstupoval do svatyně svatých, ostatní ho zpoza opony podle cinkání „monitorovali“, jestli žije?
Formulace „aby nezemřel“ ukazuje spíše směrem, že cinkání jej během pobytu ve Svatyni chránilo, což je ale divné.
V každém případě – být v Boží přítomnosti bylo nebezpečné: Stačila nějaká chyba při posvěcování nebo projev neúcty a bylo po veleknězi. Vzpomeňme na Nádaba a Abíhu a na Uzu.
Opět se nabízí srovnání s hloubkovým ponorem, výstupem do vesmírného prostoru, prací s radioaktivitou nebo s vysokým napětím.
Říká se také (historicky je to ale sporné), že velekněz měl na sobě přivázán provaz, za který by v případě smrti mohl být ze Svatyně svatých vytažen.

36 Uděláš květ it čistého zlata a vyryješ na něj pečetní nápis Svatý Hospodinu.

n~: plátek / čelenku;
[podle rabínské tradice byl dva prsty široký a sahal od ucha k uchu];
Na samotné hlavě tak měl velekněz informaci o tom, že je pro Boha zcela oddělený a očištěný.

37 Dáš ho na modrou šňůrku a bude na turbanu, bude vepředu na turbanu.

Mluvíme o pokrývce veleknězovy hlavy a její výzdobě.

38 Bude na Áronově čele, aby Áron to nést provinění ohledně svatých věcí, které synové Izraele zasvěcují, při všech svých svatých darech. Bude ustavičně na jeho čele, aby došli entrance of the tent of meeting, that he may be accepted before the LORD.

sg.; n.: nepravost;
Aby Izraelci měli šanci, že Hospodin přijme jejich oběti a došli u Něj zalíbení, potřebují, aby Áron nesl jejich provinění. Co to znamená? V tomto případě to znamená mít na hlavě čelenku na turbanu.
Na čelence je nápis Svatý Hospodinu – zřejmě tedy má Bohu ustavičně připomínat, „o koho jde“, kdo k Němu přistupuje. Aby se Bůh držel zpátky a přistupující nezahubil.
Je to divné, ale je to tak.
- Jde možná o podobnou situaci, jako když za války k nepřátelským liniím přicházejí vyjednávači: Mávají bílými vlajkami a mohou jen doufat, že nebudou zastřeleni.
- Nebo když spřátelení vojáci volají: Nestřílejte, to jsme my, nejsme nepřátelé, jsme vaši.
My, novozákonní křesťané máme jako čelenku na hlavách prolitou krev Božího Syna. Tou se při přistupování k Bohu „oháníme“ vyjadřujíce tím: Bože, to jsme my, známe Tvého Syna. Nechej nás přistoupit, nezabíjej nás!

39 ⁽Utkáš vzorovanou⁾ suknici it jemného plátna, uděláš turban it jemného plátna a uděláš šerpu a grain dílo výšivkáře.

K již známým kusům oděvu je přidána ještě šerpa⁴, jde ale údajně spíše opět o pás a překlad šerpa je v tom případě matoucí.
Jestli dobře rozumím, jde o dva pásy a žádnou šerpu: o pás efódu a zevní pás. Oba se omotávaly kolem pasu.

430 I Áronovým synům uděláš suknice, uděláš pro ně šerpy a uděláš jim klobouky ke cti a k okrase.

Oblečení Áronových synů je poněkud jednodušší, ale stále dostatečné, aby jim poskytlo čest a okrasu.
Oproti svému otci jim v oblečení chybí čtyři věci: efód, náprsník, modrý plášť s rolničkami, zlatá čelenka se jménem Boha. Místo turbanu mají klobouky.
Mají jim slušet a mají v něm vypadat důstojně a úctyhodně.

41 Oblékneš to svému bratru Áronovi a s ním jeho synům, pomažeš je, zmocníš je a posvětíš je, aby mi sloužili jako kněží.

h.: naplníš jejich ruku; n.: zasvětíš;
Oblečení předepsaného oblečení není ještě všechno. Kromě toho musí být kněží před začátkem služby ještě:
- pomazáni: jistě olejem. Olej je vždy symbolickým obrazem Svatého Ducha. Na kněžích musí být Duch Svatý.
- zmocněni: Jak je uvedeno v poznámce ČSP jde o idiom naplníš ruku, který znamená „ustanovit do úřadu, do funkce“, „zmocnit ke službě“. Zřejmě ve smyslu: naplním ti ruce vším, co potřebuješ k vykonávání svého úřadu a tím tě k němu zmocním a ustanovím.
  - Mojžíš má ustanovení rodiny svého bratra dobře promyšlené (a má k němu podrobné pokyny od Hospodina) a připravené. Nehází je nepřipravené do hluboké vody.
  - Jako dobrý velitel nepošle nevybaveného a nevycvičeného „zelenáče“ na obtížnou misi, ani Mojžíš při ustanovení kněží nic nezanedbal – naplnil jejich ruce vším potřebným.
- posvěceni: Tedy očištěni od hříchu a oddělení od světa. Vyčleněni pro službu Bohu.

42 Udělej jim lněné spodky, aby zakrývaly bearing nahé tělo; budou od beder až po stehna.

Zajímavý detail – pod všemi vrstvami kněžských rouch musí kněží mít spodní prádlo. Jak víme odjinud, problémy by mohly nastat např. při vystupování na schody k velkému obětnímu oltáři.

43 Budou na Áronovi a na jeho synech, když budou vcházet do stanu setkávání nebo přistupovat k oltáři, aby sloužili ve svatyni, soon aby nenesli vinu a nezemřeli. To je věčné ustanovení pro něj a pro jeho potomstvo po něm.

Při oblékání obecně platí pravidlo, že intimní partie se zahalují. Nedělat to, je neslušné a nedůstojné.
Při službě Bohu je třeba na důstojnost dbát zvláště – jinak to Bůh může brát jako zlehčování Sebe sama a Své „boho“služby.
Což může být i smrtelně nebezpečné – nikdo nechce nedůstojným oblečením urazit ani pozemské autority, natož Stvořitele a Vladaře vesmíru.
- Kdyby někdo chtěl jít na návštěvu prezidenta v trenýrkách a tričku, se zlou by se potázal.
- Věc je vážná: Z podobenství o svatbě víme (Mt 22,11-13)⁵, že muž, který se „vetřel“ na vladařovu svatbu, aniž na sobě měl povinné slavnostní oblečení, byl vyhozen „do pekla“.
- Víme, že Nádab a Abíhú za nějakou svou opovážlivost při službě zanedlouho zaplatí životem (osobně se domnívám, že sloužili opilí nebo si z bohoslužby dělali „srandu“).
- Za zlehčování bohoslužby zemřeli i Elího synové Chofní a Pinchas (1S 2).
S tím souvisí i povšechně uctivé chování při bohoslužbách, na modlitbách, při večeři Páně apod.

Připomnělo mi to starý vtip:

Dva mladí kněží si nejsou jistí, jak je to s kouřením při modlitbě. Nemohou se shodnout, tak se nakonec rozhodnou zeptat samotného papeže. K papeži vejde nejprve první, pak druhý. Když se po audiencích setkají venku, ptá se ten první: 

- Tak co ti řekl? 

- Že se nesmí. A tobě?

- Že se může.  

- Jak je to možné? 

- To bude otázkou. Na co ses ho zeptal? 

- Jestli při modlitbě mohu kouřit. A řekl mi, že ne.

- To ses ptal špatně. Já jsem se ho zeptal jestli se při kouření smím modlit.

Můžeme si pomoci představou přípravy astronauta na výstup do volného vesmíru nebo potápěče na hloubkový ponor. Jde o náročnou přípravu, kde na každém detailu záleží a ke je zapotřebí několika asistentů. ↩︎
Vzhledem k tomu, že „ex cathedra“ byla papežem prohlášena pouze dvě ŘK dogmata (Neposkvrněné početí Panny Marie, 1854 a Nanebevzetí Panny Marie, 1950), která jsou obě naprosto pochybná, lze o inspirovanosti papežů velmi pochybovat. ↩︎
Kněz se nemohl zeptat: Kam máme jít? Ani: Máme jít doleva nebo doprava? Ale pouze: Máme jít doprava?
Je to podobné jako ve známé dětské hře „doptávání se“ na zvířata nebo lidi: Nikoliv: Jak se jmenuje? Ale: Je to muž? Žije? Je to Čech? atd. ↩︎
My šerpou většinou chápeme pruh látky nošený šikmo přes hrudník. ↩︎
I když zde jde o něco jiného – jde podobenství a Beránkově svatbě, kde správné oblečení znamená očištění od hříchů. ↩︎

Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz