2. Mojžíšova – kapitola 22

1 Jestliže bude dopaden zloděj při vloupání a bude bit, takže zemře, nebude za něj prolita krev.

• n.: nikdo nebude vinen krveprolitím; h.: nebude mu krev (pl.);
• Jde o zloděje, nikoliv o ozbrojeného lupiče – tam by situace byla naprosto odlišná.
• Počítá se zřejmě si situací, kdy je zloděj přistižen v noci v cizím domě – taková situace je pro majitele natolik stresující a nepřehledná, cítí se natolik ohrožen, že je mu dovoleno prakticky vše: Jakýkoliv způsob obrany je považován za přiměřený.
  • Podobně je, pokud vím, většinou postupováno i v našem právním řádu. Při proniknutí zloděje (jakékoliv cizí osoby) do domu, je majiteli povoleno téměř vše – právní pohled je takový, že majitel se automaticky cítí ohrožen na životě.
  • Výjimkou jsou situace, kdy majitel zloděje „střelí do zad“, když ten se již dal na útěk, nebo jej mlátí ještě ležícího na zemi, již víceméně ze msty.
• Jít v noci krást je velmi riziková záležitost a je naprosto v pořádku, že zloděj musí počítat s nejtvrdšími následky

2 Jestliže ⁽And it will be po východu slunce,⁾ bude za něj prolita krev^. Zloděj musí ztrátu plně nahradit. Pokud nic nemá, bude za svou krádež prodán.

• h.: vyšlo nad ním slunce; 
• n.: bude vinen krveprolitím;
• Předpokládá se, že ve dne je situace odlišná – mnohem přehlednější, pokud je zloděj neozbrojený a má tendenci utíkat, člověk se necítí ohrožen na životě, lze očekávat pomoc od sousedů, apod.
• Protože jde o zloděje a ne o ozbrojeného lupiče, majitel by měl být schopen rozlišit, že nejde o život, a jednat adekvátně.
  • Po americkém způsobu zastřelit někoho pouze proto, že se vyskytl na mém pozemku, tedy není správné.
• Pokud by majitel adekvátně nejednal a neozbrojeného zloděje zabil, bude vinen vraždou a propadne hrdlem.
• Nutnost reagovat adekvátně je tedy nastavena velmi jednoznačně.
• To platí obecně – když někoho přistihnu, že mi krade kolo, nemohu mu přerazit obě ruce. Když mě někdo vybrzdí na dálnici, nemohu ho zkopat do bezvědomí apod.

3 Jestliže se u něj skutečně nalezne živé to, co ukradl, — ať býk, osel či ovce — nahradí And  dvojnásobně.

• [jednak kradené vrátí a jako trest utrpí stejnou újmu, jakou připravil svému bližnímu];
• Vrátit ukradené není dostačující – zloděj zaplatí jednou tolik jako peněžitý trest.
• Pokud krade z chudoby, tedy nemá, čím zaplatit, riskuje otroctví.

4 Když někdo ⁽nechá spásat pole či vinici a pustí⁾ svůj dobytek pást se be cizí pole, nahradí to tím nejlepším ze svého pole či ze své vinice. 

• n.: zapálí pole či vinici, nechá oheň rozšířit a spálí;
• Je to logické a správné – a náhrada musí být prvotřídní, nejlepší, jakou má viník k dispozici.
• Tento příkaz by si měli přečíst Dinkové v Jižním Súdánu – pravidelně se setkáváme se situací že přitáhnout ze svých území se svými obrovskými stády dobytka a bezohledně ničí pole místních zemědělců. Pastevci jsou po zuby ozbrojeni a v jednání dosti nekompromisní. Místní jsou sice o něco zdrženlivější, nicméně tyto situace často končí přestřelkami a řadou mrtvých.

5 Když vyšlehne oheň, zasáhne trní a stráví stoh, nepožaté obilí či pole, ten, kdo požár zapříčiní, musí plně nahradit to, co bylo spáleno. 

• pl.; [trnité keře tvořily ploty mezi poli];
• Stejný jednoduchý princip. Žádná pokuta, ale plná a kvalitní náhrada od viníka..

6 Když dá někdo svému bližnímu do úschovy stříbro nebo nějaké předměty a bude And z domu toho muže ukradeno, pokud bude zloděj dopaden, nahradí And dvojnásobně.

• Brát věci do úschovy je obecně rizikové.
• Pokud je zloděj dopaden, je situace ještě poměrně jednoduchá – zloděj zkrátka kradené vrátí a zaplatí jednou tolik jako pokutu.
  • Komu pokuta připadne? Majiteli nebo uschovávajícímu?
  • Dle talmudu a mišny zloděj platí majiteli, nikoliv uchovávateli. Je to logické.
  • Uchovávatel je pouze „neplaceným hlídačem“, a ten podle rabínského práva pokud věc ztratí vinou krádeže nebo vyšší moci (např. požár, záplava), nenese odpovědnost. Pokud by šlo o nedbalost nebo zpronevěru, odpovědnost má.

7 Jestliže nebude zloděj dopaden, předstoupí majitel domu před Boha, nevztáhl-li ruku na práci svého bližního.

• tj. výsledek práce;
• I když uschovávající byl poctivý (na uschovaný majetek nevztáhl ruku) a udělal vše správně (měl dům zabezpečený apod.), jde o extrémně nepříjemnou situaci.
• Zvláště pokud zloděj nebyl dopaden a dům není poničen (vylámané zámky apod.), zůstává vše na slově uschovávajícího.
• Slovo o své nevině musí uschovávající pronést se vší možnou slavnostností a závazností před Bohem a svědky. Všichni počítají s tím, že pokud by Bohu lhal, bude také Bohem potrestán. Bůh je brán za garanta pravdivosti proneseného.
• Hlídal si Hospodin opravdu takové přísahy – ve smyslu, že pokud by majitel svěřenou věc ukradl a pak před Bohem lhal, byl Bohem potrestán např. smrtí nebo nemocí?
  • Lze si představit i okamžitou smrt na místě, podobně jako u Ananiáše a Zafiry.
• Nebo šlo pouze o psychologii? Lidé měli takový strach z Boží odvety, že se lhát neodvážili?
• Těžko říci – doba byla jiná. Dnes lidé často lžou s hrdým čelem a Božího trestu se nebojí.
• Osobně bych to rozhodně raději nezkoušel.

8 Při každé zpronevěře — ohledně býka, osla, ovce, oděvu, ohledně jakékoliv ztracené věci, the kingdom které  někdo řekne: To je ono — přijde záležitost těch dvou před Boha. Koho Bůh prohlásí vinným,  ten  nahradí ztrátu svému bližnímu dvojnásobně. 

• Je myšleno na situace, kdy se člověk cítí ohledně zpronevěry nevinen a stojí slovo proti slovu – řešením je přísaha před Hospodinem, „Boží soud“.
• Jak přesně probíhal, jak Bůh někoho „prohlásil vinným“ (např. losem), není specifikováno.
• Přísaha před Hospodinem je respektována jako platné potvrzení objektivní pravdy.
• Pokud někdo opravdu věci zpronevěřil, volí ze dvou možností – nahrazení plus stoprocentní pokuta nebo riskovat Boží potrestání za falešnou přísahu. Snad lze odhadnout, že většinou se „nevyplatí“ riskovat Boží trest za falešnou přísahu, který může být i smrtelný nebo jinak závažný.

9 Když někdo dá svému bližnímu do úschovy osla, býka, ovci či jakékoliv zvíře a And zemře, bude zraněno či odvlečeno . nikdo And neviděl, 10 ⁽Hospodinova přísaha⁾ bude mezi těmi dvěma, že nevztáhl ruku na práci svého bližního. Jeho majitel And přijme a držitel nebude nic nahrazovat. 

• h.: zlomeno; tj. utrpí úraz;
• [tj. zajato nájezdníky či lupiči n.?? odehnáno dravou zvěří;
• n~: Přísaha při Hospodinu / před …;
• Stejný problém: Pokud nejsou důkazy, je povinnost přísahu před Hospodinem akceptovat jako dostačující důkaz neviny. Nic dalšího není zapotřebí.

11 Jestliže mu And však skutečně ukradli, nahradí And jeho majiteli. 

• h.: krádeží bylo ukradeno;
• Jde o zdánlivý rozpor – nezaviněná krádež důvodem k náhradě nebyla (7 Jestliže nebude zloděj dopaden, předstoupí majitel domu před Boha, nevztáhl-li ruku na práci svého bližního.) Proč nyní je?
• Z textu to jasné není, možností mě napadá několik:
  • Dle rabínské tradice byly údajně čtyři druhy držitelů majetku: neplacený opatrovník, placený opatrovník, nájemce a vypůjčitel. Neplacený opatrovník nese za svěřený majetek nejmenší míru zodpovědnosti (nic ze svého opatrovnictví nemá). Placený už byl zodpovědný více – musel svěřený majetek lépe zabezpečit apod.
    • Zřejmě jde o princip: Když si u mě kamarád „jen tak“ nechá peníze a vykradou mě, jde o vis major. Když se ale prezentuji jako placená úschova, a lidé si u mě na to konto za úplatu uschovávají své majetky, očekává se, že nějaké kroky k zabezpečení majetku podniknu.
    • Mohlo by tedy v tomto případě jít o placeného opatrovníka.
  • Nebo jde o případ, kdy uschovatel se nějakým způsobem vůči majetku choval nezodpovědně. Ve smyslu: I když jsem neplaceným opatrovníkem, nesmím svěřený majetek nechávat v odemčeném domě, nechat ovce pobíhat bez dozoru, apod. Tím si o krádež koleduji a náhrada je na místě.

12 Jestliže And bylo opravdu roztrháno na kusy, přinese mu důkaz a rozsápané zvíře nebude nahrazovat. 

• h.: svědka / svědectví;
• V takovém případě jde o vyšší sílu a zodpovědnost opatrovník nenese.
• Na tyto principy se odkazoval Ježíš, když hovořil o dobrém pastýři ovcí, který je ochoten za své ovce „nasazovat krk“. (J 10,11n)
• David byl dobrý pastýřem, který za své ovce bojoval proti medvědu i lvu.

13 Když si někdo vyžádá dobytče od svého bližního, And bude zraněno nebo zemře . majitel u toho nebude, musí ztrátu plně nahradit. 

• n~: vypůjčí;
•  LXX: + nebo bude odvlečeno (v. 9);
• Za vypůjčenou věc ručím.
• Je lépe si půjčovat věci cenově přiměřené mým možnostem. Jednou jsem si od kamaráda půjčil škodovku sto pětku a zničil jsem mu pravé dveře. Zaplatit opravu bylo v mých možnostech. Kdyby se mi něco takového stalo u půjčeného „Ferrari“, zruinovalo by mě to.

14 Jestliže u toho jeho majitel it will be, nebude ztrátu nahrazovat. Jestliže si je pronajal, ztráta je kryta odměnou.

• V majitelově přítomnosti přechází zodpovědnost za věc opět na něho.
• Myslí se zřejmě situace ve smyslu: Potřebuju něco přetransportovat a půjčil jsem si od souseda tažné dobytče. Soused mi pomáhá a společně jdeme s vozem. Dobytče upadne a zlomí si nohu. Protože soused byl přítomen, nejsem za škodu zodpovědný.
• Pokud se mnou soused není, já vůz řídím sám, zodpovědný jsem.
• Podobně: Pokud si od souseda půjčím motorovou pilu, řežu s ní a ona se mi rozbije, jsem zodpovědný. Pokud mi soused přijde s pilou něco nařezat osobně, neplatím nic.

15 Když někdo svede pannu, která není zasnoubená, a bude s ní spát, jistě a ni zaplatí věno, aby se stala jeho ženou.

• Předmanželský sex není, na rozdíl od nevěry, fatální tragédií. Důsledkem pro zúčastněné je, že se musejí vzít.
• Zodpovědnost nese muž.
• Žena je „svedena“ – je tedy do jisté míry pasivní „obětí“, na druhé straně se sexem musí souhlasit. (Nejde o znásilnění).
• Žena si rozhodně musí dávat pozor, aby se nenechala svést někým, s kým by nechtěla v budoucnosti žít v manželství.
• U ženy je značný prostor pro vlastní aktivitu – pokud si např. někoho vyhlédne za žádoucího ženicha, může se snažit ho sama svést. Pokud se jí to podaří, získala, co chtěla.
• Při sexu téměř vždy „více riskuje“ žena – zde si ale věci musí řádně rozmyslet i muž. Nezávazný sex možný nebyl.
• V novozákonním kontextu je nepřijatelný jakýkoliv sex mimo manželství. Asi lze zvažovat, že pokud mladí zasnoubení lidé „nevydrží čekat“, až do svatby, jde v této oblasti spíše o menší prohřešek.

16 Jestliže mu ji její otec rozhodně odmítne dát, odváží stříbro jako věno za pannu.

• Může se stát, že otec svedené dívky vyhodnotí, že muž je natolik nevhodným partnerem do manželství, že mu svou dceru odmítne.
• Muž v takovém případě může odejít a jediným důsledkem pro něho bude, že zaplatí věno, jako kdyby ke svatbě došlo.
• Dle Dt 22,28-29 víme, že věno činilo 50 šekelů stříbra (Jestliže někdo nalezne pannu, která není zasnoubena, chopí se jí a ulehne s ní a budou přistiženi, dá muž, který s ní ležel, jejímu otci padesát šekelů stříbra a vezme si ji za ženu…)
  • Při dnešních cenách by mohlo jít o deset až dvacet tisíc korun.
  • Jde o nikoliv zničující, ale citelnou částku. I kdyby muž „nakrásně“ počítal s tím, že mu otec dceru nedá, šlo by pro něho o poměrně „drahý sex“.

17 Čarodějnici nenecháš naživu. 18 Každý, kdo obcuje se zvířetem, bude jistě usmrcen. 19 Ten, kdo obětuje jiným bohům než Hospodinu samému, bude zasvěcen zkáze. 

• Následují tři provinění, která jsou nekompromisně trestána na hrdle:
  • Čarodějnictví, tedy kontakty s duchovním světem a cílem manipulovat okolnostmi, okultismus.
  • Zoofilie.
  • Modlářství.
• Všechny mají fatální dopady na viníka i na celou komunitu.
• Modlářství je zřejmě nejzávažnější, neboť nejvíce ze všech jde „po podstatě“, tedy proti samému Bohu. Čarodějnictví a zoofilie flagrantně porušují Boží řady a ustanovení – čaroděj se vlamuje do zakázaného démonického světa, zoofilik brutálně deformuje Boží řády pro stvoření.
• Modlářství jde dále – neporušuje pouze Boží řád, ale obrací se ve vzpouře proti samému Stvořiteli a ostentativně Mu „plivá do tváře“.
• Obrat zasvětit zkáze zřejmě znamená více, než pouze usmrtit nebo nenechat na živu:
  • Jde o úplné odstranění či vymazání ze světa živých.
  • Toto odstranění mohlo být duchovní¹, ale mohlo zřejmě obnášet i spálení nebo vyhlazení celé rodiny a majetku.
  • Zasvěceni zkáze měli být dále:
    • Kenaanci a jejich modlářská města. (Nu 21,1-3; Dt 7,2, 13,16–17), v Jozue Jericho, Akánovci, dobytá města, v 1S Amálek.
    • Zajímavý je výskyt v Lv 27,28-29, kde se potkává zasvěcení zkáze se zasvěcením Hospodinu.

20 Nebudeš utiskovat příchozího ani ho nebudeš utlačovat, neboť jste byli příchozími v egyptské zemi. 

• Bůh se preventivně zastává všech cizinců žijících společně se Židy.
• Vylučuje útisk a utlačování, což je v češtině prakticky totéž.
  • V hebrejštině údajně utiskovat znamená spíše psychické deptání, pokořování či ponižování.
  • Utlačovat údajně vyjadřuje spíše omezování v právech a ve svobodě a to systémově, fyzicky či institucionálně.
• Bůh svůj příkaz zdůvodňuje důrazem na empatii a vlastní zkušenost: Vzpomeňte si na svou historii – jak pro vás bylo během emigrace důležité, aby se k vám místní hezky chovali.

21 Žádnou vdovu ani sirotka nebudete utlačovat.

• n.: ponižovat / … ubližovat;
• Zastání pro další znevýhodněné skupiny.

22 Jestliže bys ho přece utlačoval, takže by ke mně úpěnlivě volal, jistě vyslyším jeho volání,

• h.: křičením křičel;
• Boha je utlačování znevýhodněných skupin extrémně citlivý – jejich modlitbám věnuje zvláštní pozornost.

23 vzplanu hněvem a pobiji vás mečem, takže se vaše ženy stanou vdovami a vaši synové sirotky. 

• Boha útisk znevýhodněných velmi zlobí a neváhá jej trestat bezprostředně a brutálně, na hrdle. Ti, kdo se nehezky chovají k vdovám a sirotkům, sami své ženy a děti jako vdovy a sirotky zanechají.

24 Jestliže půjčíš peníze mému lidu, chudému, který je s tebou, nebudeš vůči němu jednat jako lichvář, neuložíš mu úrok.

• h.: stříbro;
• Je vyloučeno, aby si věřící navzájem půjčovali na úrok.
• Jsem přesvědčen, že to platí i pro běžné půjčky mezi křesťany.

25 Jestliže vezmeš do zástavy plášť svého bližního, do západu slunce mu ho vrať, 26 neboť je And jeho jediná přikrývka, je And jeho plášť pro jeho tělo. V čem by jinak spal? I stane se, že bude ke mně úpěnlivě volat a vyslyším ., neboť jsem milostivý.

• Na první pohled to moc smysl nedává – k čemu zástava, když ji mám pouze do večera? Podrobněji rozebírám v Dt 24,13.
• Obecně se dá říci, že je třeba se snažit o to, aby si moji bližní, zvláště ti znevýhodnění, neměli důvod na mě v modlitbách ztěžovat. Bůh je totiž nakloněn modlitbám znevýhodněných lidí věnovat nadprůměrnou pozornost.
• Je třeba být empatický a prozíravý: Přemýšlet nad tím, co asi můj bližní bude dělat, až v noci nebude moci spát zimou? Co jiného, než stýskat Bohu na toho, kdo mu odebral přikrývku. A aby si na tebe někdo stěžoval v modlitbě k Všemohoucímu, to v žádném případě nechceš.
• Oprávněnost zástavy se v tomto případě vůbec neřeší.
• Lze poznamenat, že s takovouto chudobou se v dnešní době u nás běžně nesetkáváme – to, že můj dlužník kvůli mě „nemá na cigarety nebo na alkohol“, mě trápit nemusí.

27 Nebudeš proklínat Boha ani předáka ve svém lidu nebudeš proklínat.

• (v h. jsou užity dva různé výrazy) 
• Dle poznámky ČSP jde o dva různé výrazy pro proklínání:
  • První výraz má význam spíše činit lehkým, rouhat, zlořečit, zlehčovat, znevažovat, urážet, zneuctívat
  • Druhý spíše proklínat, vyhlašovat kletbu, volat zlo
• Boha tedy nelze urážet, rouhat se a zlehčovat, autoritám je zakázáno přát a svolávat na ně zlo.
• Obojí je v Česku naprosto běžné – na Boha lidé kašlou a mluví o Něm s neúctou; své vládce nenávidí, proklínají a přejí jim zlé. Obojí je závažný problém – z tohoto hlediska je s podivem, že tady Bůh Česko zatím vůbec ponechává.

28 Neopozdíš se s obětí ze svého plného výnosu a své šťávy. Svého prvorozeného syna dáš mně.

• HL; [snad míněny první vylisované šťávy z oliv a hroznů, tedy panenský olej a mošt];
• Náboženské povinnosti vůči chrámu je třeba plnit. A je třeba je plnit včas.
• Pokud má být chrámová služba udržena v chodu, je třeba, aby na nic celý národ přispíval, podílel se.
• S „odvody“ pro chrám nelze nijak manipulovat, např. ve smyslu: Chystám se vše pro chrám odvést, ale počkám s tím, až za pár měsíců.²
• A vykoupení prvorozence je nutné a navždy platné – také je nelze zanedbávat ani odsouvat.

29 Tak naložíš . se svým býkem . se svou ovcí: sedm dní bude u své matky . osmého dne jej dáš mně. 

• n.: skotem a bravem;
• Také ohledně obětí žádné manipulace ani odklady.
• Pro nás jistě lze odvodit, že platit desátky³ je správné bez odkladu či vyčkávání.

30 Budete mým svatým lidem. Nebudete jíst maso zvířete rozsápaného na poli, they hodíte ho psovi. 

• h.: muži / lidmi; 
• Zajímavé „střípky“, kdy se míchají přikázání zásadní s příkazy na první pohled naprosto „podružnými“. Problematika zacházení s rozsápaným zvířetem se zdá být naprosto okrajová – jak často se něco takového vůbec přihodí?
• A jaký je vůbec důvod pro takovýto zákaz a příkaz? Napadá mě:
  • Hygienické důvody – nejisté stáří zdechliny, zavlečení infekce do ran, aj.
  • Je nedůstojné, aby lidé „dojídali zbytky“ po predátorech
  • Nejisté odkrvení mrtvého zvířete
  • Obecně platí, že konzumovat je možné pouze zdravé zvíře, které jsem si sám „lege artis“ porazil.
  • Bůh počítá u svého lidu s určitou prosperitou. Neočekává, že jeho lid bude za normálních okolností třít bídu s nouzí, aby se musel hladově vrhnout na každou zdechlinu.
  • Nelze se tímto způsobem snažit minimalizovat škody – zabití zvíře je vždy „totální škoda“⁴.

.

.

1. Vyobcování z komunity. To se mohlo rovnat rozsudku smrti ↩︎
2. Až se mi to bude více hodit, např. kvůli cenám na trhu ↩︎
3. Zde jen stručně – desátky považuji za univerzální princip platný i v Nové smlouvě. Desátky nejsou darem Bohu, ale pouze vrácením Mu Jeho majetku. ↩︎
4. Jako kdyby každá havárie, která způsobila nepojízdnost auta, musela být prohlášena za totální škodu a auto již nesmělo být prodáno na díly – k čemuž samozřejmě není důvod. Z havarovaného auta lze vytěžit co nejvíce. ↩︎