2. Mojžíšova – kapitola 21

1 A toto are nařízení, která jim předložíš.

• n.: právní ustanovení; [zde je poprvé a dále 90× v StS použit pro h. „soud“ tento volnější výraz; srv. v. Ex 21,9 a Gn 187,19 – právo];
• Po Desateru následují další příkazy.

2 Když koupíš hebrejského otroka, šest let bude sloužit, ale sedmého roku odejde na svobodu bez výkupného.

• Další Boží prioritou je regulace otroctví. Nezakazuje je ani uvnitř vyvoleného národa, ale nasazuje mu pevná pravidla a hranice.
• Maximální délka otroctví mohla být šest let, výjimky neexistovaly (leda dobrovolné zřeknutí se svobody, jak uvidíme dále). Neexistovaly okolnosti, které by mohly vynucené otroctví prodloužit.
• Z otroctví se otrok nepotřeboval vykupovat, svoboda byla „zadarmo“

3 Jestliže přišel sám, sám odejde, jestliže byl ženatý, odejde jeho žena s ním.

• h.: vlastníkem / manželem ženy;
• Zde se mluví o stavu, v jakém se člověk do otroctví dostal – platí pravidlo, že koho si „přivedl“, toho si také odvede.

4 Jestliže mu jeho pán dal ženu a ta mu porodila syny či dcery, ta žena a její děti budou patřit jejímu pánu a on odejde sám. 

• Vyvstává řada otázek:
  • Jak to, že se na ženu nevztahovala šestiletá lhůta k propuštění?
  • Otroci byli všichni propouštěni v milostivém létě po 49 letech. Kteří tedy po šesti a kteří až v milostivém létě?
• Pravidlo šesti let se zřejmě týkalo izraelských otroků, kteří se prodali kvůli chudobě nebo zadlužení. (Je to potvrzeno i Dt 15,12 „Když se ti prodá tvůj bratr Hebrejec nebo Hebrejka, bude ti sloužit šest let, ale sedmého roku jej propustíš na svobodu.“). Pán by povinen je nepropustit s prázdnou (Dt 15:13-14).
• V padesátém milostivém létě byl tedy propuštěn kdo? Zřejmě otroci (či spíše služebníci či nádeníci) jakéhosi mírnějšího stupně dle Lev 25,39-41 „Když tvůj bratr u tebe upadne do nouze a prodá se ti, nebudeš ho nutit konat otrockou práci. Ať je u tebe jako nádeník a host, bude ti sloužit až do milostivého léta. Potom od tebe odejde, on i jeho děti s ním, vrátí se ke své rodině a do vlastnictví svých otců.“
  • Nejpozději o milostivém létě, tedy nejdéle po padesáti letech byli osvobozeni a byl jim vrácen rodinný majetek.
• Kdo nebyl propuštěn ani po šesti letech, ani v milostivém létě? Otroci ne-židé (cizinci, váleční zajatci, otroci koupení na trhu). Lv 25,44-46 „Co se týče otroků a otrokyň, které můžete vlastnit, můžete si kupovat otroky z okolních národů. Můžete je vlastnit navěky a přenechávat je svým dětem jako dědičný majetek.“
• Jak tomu tedy bylo s rodinou propouštěného otroka? Zřejmě došlo k tomu, že „šestiletý“ otrok dostal od pána za ženu „padesátiletou“ otrokyni. O pohanku jít spíše nemohlo – smíšené sňatky byly přísně zakázány – i když mezi otroky mohly být v tomto směru jiná „volnější“ pravidla a mohlo jít o jakousi „nižší“ formu manželství, spíše konkubinát.
• V každém případě je to velmi tvrdé. Snad můžeme zvažovat určité „polehčující“ okolnosti:
  • Otrok byl během šesti let v situaci volby: zůstat po dobu otroctví sám nebo přijmout od pána ženu s rizikem, že po sedmi letech ji bude muset opustit nebo se sám stát otrokem. (Je otázka, jestli mohl ženu odmítnout, ale to snad ano).
    • Nejde ale o nic, co bychom si nedovedli představit – podobnou volbu činí každý muž před svatbou – žít svobodný život nebo přijmout zodpovědnost za rodinu. Obojí má své výhody i nevýhody.
    • Jeho rozhodování bylo jistě ovlivněno „kvalitou“ pána – pokud byl (přechodný) pán „kruťas nebo idiot“, jistě se otrok nemohl dočkat sedmého roku – těšil se, až odejde, a ani ve snu neuvažoval o tom u něj zůstat. Pokud byl pán dobrý, mohl zvažovat, že založí rodinu a zůstane u něho jako reálnou alternativu.
• Vidíme, že hodně záleží na charakteru otroka: Pokud šlo o nezodpovědného člověka, mohl takové přechodné manželství chápat i jako výhodu: po dobu otroctví nebudu sám, pak odejdu a o ženu a děti se postará někdo jiný.
• Pro ženu otrokyni bylo všechno těžší, neměla v rukách žádné karty – byla zcela závislá na rozhodnutích svého pána a manžela. Jediné plus, o kterém by se dalo uvažovat, bylo, že pán byl za každých okolností povinen se o ni a o děti postarat, nemohlo se jí (teoreticky) stát, že by zůstala ve světě sama a bez prostředků.
• Z hlediska pána byl takový otrocký sňatek výhodný – mohl si skrze něj k sobě připoutat člověka i po uplynutí sedmi let. A i když ne, přibýval mu „majetek“ ve formě z otrockého manželství narozených dětí. A otrok byl po dobu otroctví jistě „spokojenější“, než kdyby byl sám.
• Je zjevné, že v ideálním případě nemuselo být ekonomické šestileté otroctví pro člověka žádnou katastrofou. Dle mého názoru mohl takový život být srovnatelný s životem předluženoho (v dluhové pasti, pod exekucemi) člověka v dnešní době – ten je sice právně svobodný, ale ve skutečnosti otročí pro svého věřitele.
• Vzhledem k tomu, že lidé jsou hříšní, ale byly pravděpodobnější různé špatné a ještě horší srdceryvné scénáře, s těžkými a neřešitelnými dilematy: kdy se křížila láska k rodině se službou u špatného pána apod.
  • Člověku nemůže nebýt líto manželky a dětí, od kterých odchází po šesti letech manžel na svobodu. Nebo člověka, který se upisuje ke službě u zlého pána aj., aj.
  • Ale opět – nejde o nic, co bychom neznali a co by se nedělo i dnes: Muži běžně opouštějí a nechávají na pospas zlému světu své ženy a děti. Lidé běžně musejí z ekonomických důvodů pracovat u špatných zaměstnavatelů, apod.

5 Jestliže však otrok výslovně řekne: ⁽Mám rád⁾ svého pána, svou ženu a své syny, nechci odejít svobodný,

• h.: Zamiloval jsem si;
• Jde o známé místo o možnosti dobrovolného sebe-zotročení.
• První, čeho si člověk povšimne je to, že Bůh automaticky spojuje láska k pánu s láskou k ženě a dětem. Což ale nemusí jít ruku v ruce – poměrně běžně si dovedu představit scénář, kdy muž miluje svou rodinu, ale pán není nic moc¹. Jeho volba je pak těžká. Když se natrvalo upíše, odsoudí sebe i rodinu k doživotnímu životu u špatného pána.
• Páni se navíc měnili – mohli zemřít nebo zchudnout a otroky prodat: I když byl pán dobrý, člověk neměl žádnou jistotu, že u něho dožije svůj život v „pohodě“.
• Nejznámější je případ z Chaloupky strýčka Toma“ (Uncle Tom’s Cabin, 1852) od Harriet Beecher Stoweové: Tom měl dobrého pána Shelbyho, majitele farmy v Kentucky, kde žil Tom se svou rodinou relativně poklidný život. Shelby se pak dostal do dluhů, a aby zachránil svou rodinu a majetek, prodává Toma na trhu s otroky. Kupuje jej paní St. Clare, v jejíž rodině je s ním opět zacházeno velmi slušně. Po náhlé smrti Evy i jejího otce (ten slíbil Tomovi osvobození), se situace dramaticky zhorší – Tom je prodán novému pánovi Simonovi Legree, což je brutální, bezcitný otrokář z Louisiany. Legree nenávidí Tomovu víru a systematicky ho týrá. Tom zůstává Kristu věrný, pomáhá ostatním, povzbuzuje je a modlí se s nimi, až je nakonec ubit k smrti.
• Tím, že otrokářství dává jednomu člověku nad druhým téměř absolutní moc, může se lidské zlo projevovat mimořádným způsobem.

6 přivede ho jeho pán před Boha, přivede ho ke dveřím či veřejím, jeho pán mu propíchne šídlem ucho a with mu bude sloužit navěky. 

• [LXX, Pš, Tg zde chápou výraz jako titul pro soudce, který stojí na místě Božím] – takováto důležitrá úmluva se jistě nějak stvrzovala veřejně a za přítomnosti svědků. Je dost možné, že jejímu uzavírání byla přítomna nějaká veřejná osoba nebo „notář“.
• Mezi (dobrým) pánem a otrokem byla uzavřena oficiální smlouva – při jejím „podpisu“ se otroctví stalo dobrovolným.
• V Chaloupce strýčka Toma měla část otroků od svých pánů předem připraveny a podepsány propouštěcí listiny, které si mohli kdykoliv vyzvednout a odejít. Mnozí to neudělali (logicky takovou možnost svým otrokům dávali ti otrokáři, kteří byli slušní a život u nich snesitelný nebo dokonce dobrý. Od těch zlých jistě odejít možno nebylo.
• Takovéto smlouvě o doživotním otroctví musel předcházet poměrně krvavý obřad propíchnutí ušního boltce (asi lalůčku jako dnes děláme u náušnic²). Proč? Šlo o natolik závažné a nezvratné rozhodnutí, že Bůh staví před definitivní podpis bariéru. Bolestivá procedura má zabránit unáhlenému rozhodnutí. Někdo se mohl pro trvalé otroctví rozhodnout unáhleně pod vlivem momentální situace či pod vlivem emocí. Pán mu např. ve chvíli nemoci zaplatil drahou léčbu nebo mu daroval nějaký majetek a služebníkovo srdce překypovalo vděčností. Z nějakého důvodu ale ve skutečnosti o moudré rozhodnutí nešlo.
• Při rozhodování zkrátka musel člověk do svých úvah zahrnout i tuto bolestivou proceduru a ptát se sám sebe: Je moje touha tady zůstat navždycky tak silná, abych kvůli ní podstoupil i tuto bolest? Stojí mi to opravdu za to?
• Podobně postupoval i Ježíš vůči těm, kdo k němu přicházeli se zájmem stát se Jeho následovníky – kladl jim spíše bariéry, aby je odradil od unáhlených a emotivních rozhodnutí (opravdu to chceš? Ještě si to rozmysli -je to těžká cesta, apod.
• Zároveň šlo o krevní smlouvu – Bůh, jak víme, bere všechny smlouvy smrtelně vážně a mnoho svých smluv pečetí krví. Propíchnutí ucha je obřadem podobným obřízce, kdy je člověk krvavým odstraněním předkožky přiřazen k Božímu lidu. Podobností je více:
  • při obou zákrocích je prolita krev
  • odstraněním předkožky ani propíchnutím ucha lidské tělo nedojde žádné podstatné trvalé úhony
  • jde o zákroky poměrně bezpečné, ale ne zcela bez rizika
  • oba jsou bolestivé, ale stupeň bolesti je snesitelný
  • oba zanechávají trvalou stopu na těle (jedna na místě skrytém, druhá na místě viditelném).
  • v obou případech jde o „podpis“ – podpis smlouvy o vztahu
• Tato smlouva se zřejmě nerušila ani o milostivém létě po padesáti letech.

7 Když někdo prodá svou dceru za otrokyni, neodejde tak, jako odcházejí otroci.

• Někdo v ekonomické nouzi, např. zadlužený přistoupí k tomu, že svou dceru prodá jako otrokyni. Zní to hrozně, nicméně jsou zde stanovena alespoň základní ochranná opatření.
• Z našeho pohledu nejsou nic moc, nicméně Bůh pro ni stanovuje alespoň základní ochranu, aby se nemohla stát zcela bezprávnou sexuální otrokyní.

8 Jestliže se znelíbí svému pánu, který ji určil pro sebe, dovolí ji vykoupit. Cizímu lidu nemá právo ji prodat, protože vůči ní jednal věrolomně. 

• h.: bude zlá v očích svého pána;
• Pravděpodobně jde o tuto situaci: Zchudlý otec prodává svou dceru bohatšímu Izraelci s tím, že ten si ji vezme za manželku (buď to takto od počátku plánuje nebo se situace tak vyvine (pánovi se líbí). K manželství nedojde nebo pána/manžela „přestane bavit“.
• V takovém případě se jí nesmí pán zbavit tím, že by ji „přeprodal“ dále a už vůbec ne mimo Izrael.
• Zdůvodněním je pánovo věrolomné zacházení. V čem spočívala jeho věrolomnost? V tom, že si ji vzal za ženu, spal s ní a v určité chvíli už v manželství dále nechtěl pokračovat – což je definováno jako podraz.
• Dle rabínů:
  • se tento typ ženy nazývá “amá ivrijá” (עֲמָה עִבְרִיָּה – hebrejská otrokyně).
  • dívka mohla být prodána pouze jako amá ivrijá pouze do 12 let a jednoho dne (před pubertou). Později už mohla vstoupit do manželství přímo a nemohla být prodána jako otrokyně.
  • cílem bylo potenciální manželství. Rabíni stanovili, že pokud se s ní pán nebo jeho syn neožení, musí být propuštěna.
  • Talmud (Kiddušin 18b–20a) trvá na tom, že amá ivrijá nesmí být používána jako sexuální objekt bez řádného manželského svazku. V opačném případě by šlo o znásilnění a hřích.
  • Rabíni stanovili různé mechanismy, jak může být amá ivrijá vykoupena (např. sama, svým otcem, příbuznými), i automaticky propuštěna při selhání pána v plnění povinnosti.
• V Izraeli bylo manželství bylo údajně možné již před pubertou, ale tělesné soužití většinou začínalo až po pubertě.
• Zjevně tedy šlo od počátku o dívku, kterou otec prodával za účelem manželství, nikoliv jako pracovní sílu.
• Proč si ji manžel nevzal normálně za manželku? Proč za ni byl ochoten platit? Pokud byla prodána dívka vyloženě mladá, do dosažení dvanácti let sloužila jako služebná. Ke sňatku došlo až po dosažení puberty.
• Jaký byl rozdíl mezi manželkou otrokyní a „normální“ manželkou z ne-chudé rodiny (s věnem apod.)? Určitý rozdíl ve statusu existoval, otrokyně zcela bezprávná ale nebyla: Nesměla se stát pouhou sexuální otrokyní – pokud s ní pán nebo jeho syn chtěli mít sex, museli si ji alespoň nějakým způsobem vzít za ženu. Pokud ji později chtěli opustit, muselo to být s kompenzací. (Rozvod byl ostatně možný i v „normálních“ manželstvích.)
• Z hlediska ženy samozřejmě nejde o „nic moc“, ale alespoň o nějakou ochranu se jedná. Tisícům či milionům sexuálních otrokyň dneška se o ní „ani nezdᓳ.
• Kdo ji měl vykoupit, když rodiče byli chudí? Zřejmě širší rodina – to, že dívka byla prodána za účelem manželství, bylo zřejmě širší rodinou či komunitou tolerováno (měla status manželky, byla zajištěna); aby po propuštění či rozvodu zůstala sama, bez pomoci a ochrany, bylo nepřijatelné.
• Jakou měl motivaci, jak uvažoval kupující? Šlo zřejmě o nějaký takovýto scénář: Bohatý člověk viděl, že soused má hezkou, třeba devítiletou dceru. Soused měl finanční problémy, zchudl, zadlužil se. Domluva zněla – když mi svoji dceru dáš do služby s tím, že později si vezmu za ženu, z dluhů ti pomůžu.
• Rozhodování rodičů bylo jistě těžké, nicméně stydět se do krve, že udělali ze své dcery prostitutku, se nemuseli. Ostatně není tomu tak dávno, co rodiče mnoha dětí běžně posílali své děti do služby „na statek“ nebo do bohatých domácností.

9 Jestliže ji určí svému synovi, bude s ní jednat podle práva dcer.

• Pokud byla provdána za syna, stala se členkou rodiny, víceméně plnoprávnou manželkou. Muselo s ní být zacházeno jako s vlastními dětmi.

10 Jestliže si přibere jinou, neukrátí ji the kingdom maso, oděv ani ⁽manželské právo.⁾

• [zřejmě míněn nejen základní pokrm (obv. „chléb“ v obecném významu) obyčejných lidí, nýbrž kvalitní strava, kterou jedla rodina];
• Polygamie byla vždy a pro všechny složitá – všechny manželky (bez ohledu na to, jestli byly původně otrokyněmi nebo svobodnými) musely dostávat stejné jídlo, materiální zabezpečení i sex. To jen obtížně mohlo fungovat hladce.
• Takové soužití nutně musí vest k porovnávání a k žárlivosti. Muž nikdy nemohl mít ke všem manželkám stejný citový vztah, to zkrátka není možné. A takové rozdíly každý okamžitě vycítí. Napětí v polygamních manželstvích muselo být přítomno stále.
  • I dnes existuje mnoho mužů, kteří mají paralelně dva vztahy – jde o jinou situaci, ale rozhodně lze říci, že nikdo ze zúčastněných to nemá ani trochu jednoduché.
• Další důsledky: Pokud muž chtěl více manželek, musel být značně bohatý a mít výhled, že bohatým zůstane – s jakým měsíčním platem by si dnes mohl muž něco takového dovolit?
• Žena v každém případě v polygamním vztahu tahala za kratší konec provazu: postavení žen bylo v tehdejší společnosti mnohem slabší právně i ekonomicky. Můžeme se ptát, jak moc bylo právo na stejné zajištění vymahatelné. Jít si stěžovat ke starším obce nebo k soudu, jistě nebylo snadné. Proti nerovnoprávnému postavení se snad mohli ozvat ženini rodiče (pokud žili a fungovali). Podobných problémů bylo v polygamním manželství mnoho.
  • Pokud se muž nebyl o své manželky schopen nebo ochoten se řádně postarat, mohl z toho mít přinejmenším ostudu. To, že od někoho odešla žena kvůli zanedbávání, jistě důvodem k ostudě být mohlo.
• Muž byl povinen se svými manželkami pravidelně (a stejně často) spát. – z hlediska ženy šlo o její právo, ne o povinnost, jak to je někdy chápáno dnes.
• Obecně lze říci, že primárním Božím záměrem je monogamie – vše ostatní (např. přikázání ohledně polygamních manželství) je Božím ústupkem zlu lidských srdcí či snahou alespoň tlumit špatné důsledky naší hříšnosti.

11 Jestliže jí nebude plnit tyto tři povinnosti, může odejít bez výkupného, bez placení.

• Tento verš se někdy používá při argumentaci ve prospěch rozvodu (Pawson) ve smyslu: Pokud se mohla osvobodit manželka / otrokyně, pokud nebyly uspokojeny její potřeby jídla, oblečení a sexu, jistě by se toho mohla domáhat i každá dnešní manželka včetně křesťanské. Pokud by tato dedukce byla rozumná, k jediné Ježíšově výjimce by se přidala řada dalších platných výjimek. Zanedbávání by člověka mohlo osvobodit z manželství.
• Zanedbávání manželky (byť původní otrokyně) materiálně nebo v sexu vedlo k tomu, že ona mohla odejít na svobodu (a pán tedy přišel o peníze, které do ní vložil). Pán či syn si museli rozmyslet, jestli jim stojí za to si takovou dívku „pořizovat“ či ji pak zanedbávat.

12 Kdokoliv by někoho udeřil, takže by zemřel, jistě bude usmrcen.

• Obecně platí, že trestem za jakékoliv usmrcení člověka je smrt.
• Jak ale uvidíme dále, je rozlišováno mezi zabitím a vraždou. Není totiž udeřil jako udeřil. Lze udeřit nešťastnou náhodou, při rvačce i úkladně s úmyslem zabít.

13 Jestliže však na něj nečíhal, ale Bůh And dopustil, že padl do jeho ruky, ustanovím ti místo, kam bude moci utéct.

• LXX: to nebylo úmyslné; 
• Jde o zajímavou formulaci – určitým způsobem Bůh dopouští všechno zlo, které se na světě děje. Jde o složitý problém „teodicey“, tedy původu zla ve světě.
• Zde to ale není myšleno teologicky, ale ve smyslu: „když dojde k nechtěnému neštěstí“. Např. někoho nechtěně „zajedu autem“. V Dt 19,4 je pro popis toho, jakou situaci má Bůh na mysli, použit příklad s odlétlou sekerou („Toto je ustanovení pro toho, kdo se tam uchýlí, aby zůstal naživu: kdo zabil svého bližního nevědomky, aniž ho dříve nenáviděl — jako když někdo jde se svým bližním do lesa sekat dřevo, má v ruce sekeru, sekne do kmene, železo sklouzne z topůrka, zasáhne jeho bližního a ten zemře — ten se uteče do jednoho z těchto měst, aby zůstal naživu.“ ). Ano, byl jsem neopatrný, jel jsem příliš rychle nebo jsem si nezkontroloval pracovní nástroj – ale rozhodně mi ani na um nepřišlo, že bych někomu chtěl ublížit.
• A možná šlo jen o nešťastnou náhodu, kdy jsem ani nic špatně neudělal – i takové věci se stávají, jakkoliv jsou divné a nepravděpodobné. Bůh je zkrátka dopouští.
• Pro takový případ je určeno, že ten, kdo zabil, nemusí nutně za trest zemřít. Věc je vážná a bude mít pro něj obtížné konsekvence, ale zemřít nemusí. (Bude muset utíkat před krevními mstiteli a žít jinde, než doposud).

14 Jestliže by však někdo jednal zlostně proti svému bližnímu a úkladně ho zabil, odtrhni ho od mého oltáře, aby zemřel.

• n.: záměrně;
• h.: v chytráctví;
• Plánovaná (v našem chápání úkladná, v chápání USA vražda prvního stupně) vražda je něco naprosto odlišného – pro vraha neexistuje žádná možnost, jak se vyhnout trestu smrti, žádná výmluva, žádné útočiště.
• Odtrhni ho od oltáře ukazuje na to, že pro tento případ je vyloučení milosrdenství.

15 Ten, kdo udeří svého otce či matku, jistě bude usmrcen.

• Rodiče jsou hrdelním trestem chráněni proti jakémukoliv násilí či napadení.
• Jak je takovéto násilí chápáno dnes? Na jedné straně je chápáno jako krajně odpudivé, na druhé straně může být ve společnosti přehlíženo.
• Rodiče jsou vůči dítěti dlouho v pozici silnějšího, s přibývajícím věkem se ale výhoda větší síly převažuje na stranu dětí. Bůh naprosto vylučuje možnost, že by děti tuto svou výhodu jakkoliv využívaly.
• Lze si představit situace, kdy např. syn fyzicky zastane matky pro otci, který je násilnickým opilcem, nebo se dcera vzepře otci, který ji zneužívá. Pro takové situace by jistě šlo nalézt polehčující okolnosti – ochrana rodičů nicméně zůstává velmi silná.
• Poměrně běžná je situace, kdy se děti chovají hnusně k rodičům, kteří jsou staří a nemohoucí. Naopak jsou rodiče, kteří se odpudivě chovají vůči dětem, byť už jsou dospělé.
• Jde zde nastolena naprostá asymetrie – rodiče děti fyzicky „napadat“ (trestat) mohou, děti rodiče ani v náznaku – hrozí jim smrt. Jistě to souvisí s přikázáním úcty k rodičům.
• Naopak rodiče jsou chráněni otec i matka oba stejně.

16 Kdo by ukradl člověka, ať ho prodá či bude u něj nalezen, jistě bude usmrcen. 

• Týká se zřejmě násilných únosů.
• Únosy a zneužívání žen a dětí jsou v dnešní době poměrně „kvetoucí“ obchod. Obojí zaslouží v Božích očích nejpřísnější potrestání.
• Obrat „ať ho prodá“ zřejmě ukazuje na situaci, kdy člověk funguje „pouze“ jako překupník a lidi osobně nezotročuje. Překupníci v obchodu s lidmi také zaslouží smrt.

17 Ten, kdo by proklel svého otce či matku, jistě bude usmrcen. 

• Ochrana rodičů je nejen proti fyzickému násilí – hrdelní je trest i za proklínání. Děti si tedy musejí dát velký pozor i na to, jak o svých rodičích mluví. Není možné jim přát cokoliv špatného.

18 Když se budou muži přít a jeden udeří druhého kamenem či pěstí, takže nezemře, ale ulehne do postele,

• h.: padne;
• Jde zřejmě o „běžnou“ hádku s rvačkou. Jeden z mužů může utrpět např. nějakou zlomeninu nebo být KO.

19 pokud vstane a bude chodit venku o holi, potom ten, kdo udeřil, zůstane bez trestu. Pouze zaplatí odškodné a ⁽úplné vyléčení.⁾

• h.: jeho sezení; tj. to, co zameškal;
• h.: jistě bude léčit;
• Pokud dojde k alespoň částečnému zotavení, nejde o hrdelní přečin – provinilá strana pouze uhradí léčebné náklady a zřejmě i ušlý zisk a bolestné (to lze asi chápat pod pojmem odškodné).
• Zajímavé je, že vůbec není řešeno, proč rvačka vznikla, kdo ji vyprovokoval nebo kdo koho napadl.
• Jde o značné mementum zvláště pro muže – když se muž pustí do rvačky, musí být značně obezřetný:
  • Ve rvačce si člověk totiž nikdy nemůžete být jist, jak se situace vyvine
  • Ať je člověk jakkoliv dobře trénovaný nebo zkušený v boji – v „boji na ulici“ vždy hraje značnou roli náhoda.
  • Jistě je lepší vyhrát, než prohrát, ale i vítěz se musí obávat následků svého jednání.
• Pro mě bezproblémová „hospodská“ rvačka v Izraeli by asi proběhla tak, že jeden soupeř druhého porazil, aniž mu výrazněji ublížil.
• To museli mít při boji na mysli oba bojující: bojovat se dá různě zdrženlivě i zákeřně.
• Ve hře navíc byla krevní msta – odveta rodiny poraženého byla vždy ve hře.
• Toto ustanovení dávalo jasné hranice na obě strany: nutilo rváče bojovat opatrně a zároveň bránilo neadekvátní krevní mstě.
  • Platilo: Když soupeře zraním, ponesu následky. Následky ale budou přiměřen způsobenému zranění.

20 Když někdo udeří svého otroka či otrokyni holí, takže zemře pod jeho rukou, jistě bude pomstěn. 21 Pokud však otrok den či dva zůstane, nebude pomstěn, neboť je jeho majetkem.

• h.: jeho penězi; [zřejmě jde o to, že nebyl prokázán pánův záměr otroka zabít (snad jenom potrestat), takže je potrestán ztrátou majetku];
• Vysvětlení je zřejmě v poznámce ČSP: U smrti otroka se rozlišuje mezi cílenou vraždou (ubití na místě) a „pouhým“ brutálním potrestáním s následkem smrti.
• Přestože otrok je pánovým majetkem, zavraždit ho není dovoleno; brutálně zbít ano.
• Podobně jako u vraždy a zabití šlo o úmysl. Vražda otroka je hrdelním zločinem, nepřiměřené zbití nikoliv.
• Zřejmě se počítá s tím, že když pán svého otroka potrestá nepřiměřeně krutě (a tím jej zabije), utrpí škodu a tím sám sebe dostatečně potrestá.

22 Když se budou muži rvát a postihnou těhotnou ženu, takže vyjde její dítě, ale nestane se neštěstí,  jistě zaplatí pokutu, jak mu stanoví manžel té ženy; dá, ⁽co bylo určeno.⁾ 23 Jestliže se stane neštěstí, dáš život za život,

• h.: položí na něj;
• h.: podle odsouzení (pl.); [soud zřejmě musel potvrdit manželův požadavek] 
• Je řešena velmi speciální a vzácná situace – nikdy jsem neslyšel, že by se v naší zemi něco takového stalo. Vždyť proč by se těhotná žena měla vyskytovat u rvačky? Napadají mě pouze dva scénáře:
  • Buď se rvačka strhne náhle, – např. v nákupním centru nebo v restauraci náhle vypukne konflikt. Jeden muž udeří druhého pěstí a ten spadne na okolojdoucí těhotnou.
  • Nebo je těhotná žena manželkou jednoho z rváčů a snaží se muže od sebe odtrhnout nebo svého manžela bránit. To si představit dovedu – občas sleduji chránit. ná
• Nicméně jistě jde (jako vždy) o ukázání principů spravedlnosti podle Božích představ, např.:
  • Rvačky se stávají, ale i v nejtěžších emocích (např. vzteku) je třeba neztratit zcela sebekontrolu.
  • Je třeba neztratit ohledy k okolí, nezatahovat do svých problémů nevinné lidi.
  • Je třeba vždy počítat s tím, že poneseme následky svých činů.
  • Byť nechtěné zabití při nekontrolovaném vzteku je bráno jako vražda a je trestáno smrtí
  • Život potraceného dítěte kupodivu není brán jako „plnohodnotný“ život zasluhující hrdelní ochranu.
  • Ztráta dítěte je brána jako významná ztráta, ale je vykompenzovatelná pokutou dle určení manžela a soudu. Může ale jít „pouze“ o předčasný porod, jak uvidíme dále.
• Divná je formulace, že vyjití dítěte není považováno za „neštěstí“, tím je pouze smrt těhotné. Údajně to může mít tato vysvětlení:
  • Doslovný překlad by údajně zněl: takže vyjdou její děti, ale nestane se neštěstí (ason). Ale pokud nastane neštěstí (ason), dáš život za život.“
  • Není řečeno, že plod se potratí nebo dítě zemře. Slovo „vyjít“ je běžně používané i pro normální porod (např. Gn 25,26). „Děti“ označuje živé bytosti, nikoli potracený plod.
  • Slovo „neštěstí“ znamená vážné fyzické neštěstí nebo smrtelnou újmu – v Bibli se objevuje jen několikrát. (Například v Gn 42,4–38, kde Jákob říká o Benjamínovi: „aby ho nepostihlo nějaké neštěstí„).
  • Shrnuto: Text může popisovat předčasný porod, nikoli úrazem vyvolaný potrat. Pokud předčasně porozené dítě přežije, „neštěstí nenastane“ a muž platí pouze pokutu.
• Výklady tedy jsou možné v zásadě dva:
  • Plod není až do porodu považován za samostatný právní subjekt (tak údajně i židovská právní tradice dodneška). Jeho zabití vyvoláním potratu není hrdelním zločinem.
  • Nebo se mluví o předčasném porodu, kdy dítě přežije. Pokud nepřežije, jde o neštěstí a viník musí být potrestán na hrdle.
• V každém případě si rváči musejí dávat „zatracený pozor“, „když kolem sebe mlátí“ nebo se divoce válejí po zemi.

24 oko^. za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, ^. Dt 19:21//; Mt 5:38//
25spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, šrám za šrám.^. . Gn 4:23
26Když někdo zasáhne oko svého otroka či oko své otrokyně a zničí ho, za jeho oko jej propustí na svobodu.
27Jestliže vyrazí zub svému otrokovi anebo své otrokyni, za jeho zub jej propustí na svobodu.
28Když býk^t19 potrká muže či ženu, takže zemře, musí být býk ukamenován a jeho maso se nebude jíst. Majitel býka bude nevinný. ^t19 SP: + nebo jakékoli dobytče
29Jestliže byl býk trkavý již někdy dříve, jeho majiteli And bylo dosvědčeno, ale nehlídal ho, a býk usmrtil muže či ženu, bude býk ukamenován a také jeho majitel bude usmrcen.
30Jestliže mu bude stanoveno výkupné, dá cenu^. a svůj život, zcela tak, jak mu bude stanoveno. ^. Ž 49:9
31Jestliže potrká syna nebo dceru, naloží se s ním podle tohoto právního nařízení.
32Jestliže býk potrká otroka či otrokyni, dá jeho pánovi třicet stříbrných šekelů^v20 a býk bude ukamenován. ^v20 [cca 0,3 kg]
33Když někdo otevře jámu^t21 nebo někdo vykope jámu^t21 a nezakryje ji, takže tam spadne býk nebo osel,^t22 t21 n.: studnu ^t22 v. Ex 21:28p
34majitel jámy zaplatí jeho majiteli náhradu ve stříbře a mrtvé zvíře bude patřit jemu.
35Když něčí býk potrká sousedova býka, takže zemře, živého býka prodají a ⁽cenu a něj^)t23 si rozdělí a také mrtvého si rozdělí. ^t23 h.: jeho stříbro; srv. Gn 23:13; Lv 25:50; Lv 27:15
36Kdyby bylo známo, že býk byl trkavý již někdy dříve a jeho majitel ho nehlídal, jistě nahradí^. býka za býka a mrtvé zvíře bude patřit jemu. ^. Lv 24:18
37Když někdo ukradne býka či ovci a porazí ji nebo prodá, náhradou dá pět býků^t24 za býka a čtyři ovce^t25 za ovci. ^t24 or: kusů skotu ^t25 or: kusy bravu

1. Snad si lze představit i scénář opačný, kdy muž by svou ženu a děti rád opustil, ale u pána by event. rád zůstal. ↩︎
2. Je malé riziko komplikací, dírka se většinou dobře zahojí. ↩︎
3. Problematikou se zabývá krásný western Broken trail ↩︎