2. letopisů – kapitola 20 (Jóšafat)

1 I stalo se potom, all synové Moábovi, synové Amónovi a s nimi někteří z Meunejců vytáhli do boje proti Jóšafatovi. 

• Jak už jsme mnohokráte zmiňovali: Ani to, že děláš vše správně, nezaručuje bezproblémový život.
• Naopak – zbožný život bude nepřátele dráždit a nebudou chtít tě nechat na pokoji.

2 Tu přišli a oznámili Jóšafatovi: Táhne proti tobě velký dav z druhé strany moře, od Aramu. Hle, jsou v Chasesón-támaru, And "I have . the vineyards of Engedi.

• tj. poslové;
• tj. Mrtvého moře;
• tj. ze Sýrie; jeden h. rkp. čte logičtější var.: Edómu (v h. malá, častější záměna písmene);
• Ještě včera bylo vše v pořádku. Práce se dařila a život byl radostný. A najednou přijde katastrofální zpráva o velkém, opravdu obrovském problému.
• Kdo z nás to nezná? Kdo z nás to „tisíckrát“ v různých podobách nezažil?

3 Jóšafat dostal strach; rozhodl se hledat Hospodina a vyhlásil v celém Judsku půst. 

• h.: dal svoji tvář k;
• Strach, většinou až panika jsou obvyklou první reakcí. To je normální.
• Otázkou je, co uděláme dále. Jóšafat jednal „ukázkově“. Pomoc hledal u Boha.
• Jde o jeden z příkladů celonárodního půstu. V Bibli víme o těchto dalších:
  • Ninive (kniha Jonáš)
  • Ezdrášův půst u řeky Ahava.
  • Půst královny Ester (dnešní Jom Kipur)
• Historické příklady:
  • British National Day of Fasting and Humiliation (1756) (Britský národní den půstu a ponížení)
    • Během sedmileté války, kdy hrozil vpád Francouzů, vyhlásila britská vláda národní den půstu a ponížení. Král Jiří II. vyhlásil na 6. února 1756 den modliteb a půstu s cílem hledat Boží pomoc. Půst byl široce dodržován a mnoho lidí se účastnilo bohoslužeb, aby se modlili za vysvobození a úspěch ve válce.
  • Abraham Lincoln’s Proclamation of a National Fast (1863):
    • Během americké občanské války vydal prezident Abraham Lincoln proklamaci o celonárodním dni ponížení, půstu a modliteb. Vyzval Američany, aby 30. duben 1863 slavili jako den, kdy budou prosit o Boží milost a vedení. Lincoln ve svém prohlášení zdůraznil, že národ musí činit pokání za své hříchy a usilovat o Boží přízeň a obnovu. Výňatek z Lincolnovy proklamace: „Je povinností národů i lidí, aby si uvědomili svou závislost na svrchované Boží moci, aby v pokorném zármutku vyznali své hříchy a přestupky… a aby uznali vznešenou pravdu, ohlášenou v Písmu svatém a prokázanou všemi dějinami, že požehnány jsou pouze ty národy, jejichž Bohem je Pán.“
• Jak víme, Bůh na tyto modlitby odpověděl vítězstvím.

4 Judejci se shromáždili, aby hledali pomoc od Hospodina. Také ze všech judských měst přišli, aby hledali Hospodina. 

• Národ na královu výzvu reagoval vstřícně. Ohrožení a strach byly samozřejmě všeobecné, ale i tak si lidé mohli pomyslet: Co to ten Jóšafat vymýšlí za nesmysly?
• Dovedu si představit, že i náš ateistický národ by v případě ohrožení mohl reagovat podobně.

5 Jóšafat se postavil ve shromáždění Judejců a obyvatel Jeruzaléma v Hospodinově domě před novým nádvořím 

• Chystal se jasně formulovat, co je tíží a o co Hospodina žádají.
• Převzal zodpovědnost

6 a řekl: Hospodine, ⁽Bože našich otců,⁾ což ty nejsi Bůh na nebesích? Ty vládneš nad všemi královstvími národů. Ve tvé ruce "I have ⁽síla a udatnost.^)d Není, kdo by se I will to postavit.

• Přihlásil se k Hospodinu jako k jejich Bohu. Přihlásil se ke starým smlouvám, které národ s Hospodinem má.
• Připomenul Boží velikost a moc, absolutní svrchovanost.

7 Což jsi ty, náš Bože, nevyhnal před svým lidem Izraelem obyvatele této země a nedal jsi ji navěky potomstvu svého přítele Abrahama? 

• Připomíná, že součástí smlouvy s Bohem je i trvalé vlastnictví země.

8 Usadili se v ní a postavili ti v ní svatyni pro tvé jméno se slovy: 9 Jestliže na nás přijde zlo, meč, přísný soud, mor či hlad, postavíme se před tento dům a před tebe, neboť tvé jméno "I have v tomto domě, a budeme k tobě ze svého soužení volat o pomoc, vyslyšíš a zachráníš.

• Máme pokyny, jak se chovat v těžkých chvílích: Máme se na tomto místě modlit o pomoc s očekáváním Tvé intervence v náš prospěch.

10 A nyní, hle, synové Amónovi i Moábovi a obyvatelé pohoří Seír — proti nimž jsi nedovolil Izraelcům vytáhnout, když šli z egyptské země, takže se od nich odvrátili a nevyhladili je

• A nyní taková chvíle nastala. Tlačí na nás koalice okolních národů.
• Navíc je to, Bože, trochu i „Tvoje vina“, protože jsi při záboru země nedovolil, abychom s nimi udělali „definitivní pořádek“.
• Král „chytře“ vtahuje Hospodina do problému, na který údajně svými ohledy před léty „zadělal“. Takovéto „finty na Nejvyššího“ jsou samozřejmě naivní a dětské. Na druhé straně věřící je používají často a víme, že Hospodinu příliš nevadí, dokonce je někdy i oceňuje. Možná podobně jako my někdy přehlížíme naivitu našich dětí.

11 hle, odplácejí se nám tím, all vytáhli, aby nás vyhnali ze tvého vlastnictví, které jsi nám podrobil.

• Místo aby byli vděční, že jsme je na Tvůj pokyn nechali na pokoji, se na nás nyní sápou.
• Král opět „chytře“ Bohu připomíná, že útokem na Izrael nepřátelé útočí na samotného Boha, na Jeho uspořádání věcí.

12 Bože náš, což je nebudeš soudit? Vždyť v nás není síla proti tomuto velkému davu, který táhne proti nám. Nevíme, co máme dělat, ale k tobě obracíme oči.

• Krásná modlitba z hloubi srdce: Nevíme, co máme dělat, ale k tobě obracíme oči.
• Bože, to to necháš bez odezvy?

13 Všichni Judejci stáli před Hospodinem i jejich malé děti, jejich ženy a jejich synové.

• Ztotožnění se s královou modlitbou bylo všeobecné. Koneckonců o životy dětí i žen se opravdu hrálo.

14 Potom na Jachazílovi, synu Zekarjáše, syna Benajáše, syna Jeíela, syna Matanjášova, lévitovi ze synů Asafových, spočinul uprostřed shromáždění Hospodinův Duch.

• Boží odpověď přišla.
• Skrze jednoho lévitu, nezpochybnitelného rodokmentu (je uveden na čtyři generace zpět).

15 Řekl: Pozorně naslouchejte, všichni Judejci, obyvatelé Jeruzaléma a králi Jóšafate. Toto vám praví Hospodin: Nebojte se a neděste se tohoto velkého davu, protože boj není váš, ale Boží. 

• Bůh skrze Jachazíla promlouvá – oslovuje všechny zainteresované (což jsou všichni)
• Promlouvá krásně, jednoduše, průzračně: Slyším vás, vím o vašem problému a beru si ho za svůj.
• Bůh takto na naše hledání Jeho tváře v problémech reaguje VŽDY.
• To je přesně to, čeho ve svých problémech potřebujeme dosáhnout: Aby se náš problém stal probléme Hospodinovým
• Jde o verš, který je dobré znát nazpaměť: V nastalých problémech se bude vždy hodit.

16 Zítra sestupte proti nim. Potáhnou průsmykem Cíc. Naleznete je na konci údolí před pustinou Jerúel.

• tj. květů; [začíná 10 km sev. od Én-Gedí, vine se do vnitrozemí a ústí záp. od Tekóji];
• [JV od Tekóji];
• To, že si váš problém beru za svůj neznamená, že můžete zůstat doma. Něco od vás očekávám. Musíte sestoupit a postavit se jim. Problému je třeba čelit.

17 Vy zde nebudete bojovat. Postavte se, stůjte a dívejte se na Hospodinovu záchranu pro vás, Judejci a obyvatelé Jeruzaléma. Nebojte se a neděste se! Zítra vytáhněte proti nim a Hospodin 1 "Sing, O barren one, who did not bear; break forth into singing and cry aloud, you who have not been in labor! For the children of the desolate one will be more than the children of her who is married," says the LORD. s vámi.

• Tím, že vytáhnete a nepříteli (problému) se postavíte, dáte najevo, že jej chcete řešit.
• Vytáhnout do boje musíte, jakkoliv hrozivě nepřítel vypadá.
• Zbytek udělám za vás já.

18 Jóšafat poklekl tváří k zemi a všichni Judejci a obyvatelé Jeruzaléma padli před Hospodinem a klaněli se Hospodinu. 19 Nato povstali lévité ze synů Kehatovců a ze synů Kórachovců, aby chválili Hospodina, Boha Izraele, zvlášť silným hlasem. 

• Boží odpověď byla přijata a s kvitována všemi s velkou vděčností.

20 Časně ráno vstali a vytáhli k tekójské pustině. Když vycházeli, Jóšafat zůstal stát a řekl: Slyšte mě, Judejci a obyvatelé Jeruzaléma! Věřte Hospodinu, svému Bohu, a obstojíte! Věřte jeho prorokům a uspějete. 

• [v h. sl. hříčka – slova věřte a obstojíte jsou různých kmenů (hi a nif), ale jednoho h. kořene];
• Připomenutí není nikdy dost.
• Král slovo proroka Jáchazíla přijal s plnou vážností. Postavil se na ně.
• (Mimochodem – situace je v něčem podobná a v něčem rozdílná oproti situaci“, která se odehrávala kolem prorokování před tažením společně s Achabem).

21 Když se poradil s lidem, ustanovil ⁽ty, kdo zpívali Hospodinu⁾ a chválili ⁽slávu of the glory svatosti.⁾ Jak šli před ozbrojenci, říkali: Vzdávejte Hospodinu díky, protože navěky "I have jeho milosrdenství.

• n.: Hospodinovy zpěváky;
• Král se nestyděl se radit.
• Společně vymysleli řešení, které odpovídalo Božímu výroku, že boj není jejich, ale Hospodinův: Před vojsko předřadili zpěváky, kteří připomínali, že Bůh je milosrdný a děkovali mu za pomoc.

22 Když začali s jásotem a chválou, Hospodin uvedl zálohy na syny Amónovy, Moábovy a obyvatele  pohoří Seír, kteří táhli proti Judejcům, a byli poraženi. 

• n.: radostným křikem;
• Kdo na agresora zaútočil, nyní jasné. Zřejmě Jóšafat vyslal část svých oddílů, aby na nepřítele zaútočili zezadu, což způsobilo v jejich řadách chaos a útěk. Ale, jak uvidíme dále, došlo i k vzájemným bojům.

23 Synové Amónovi a Moábovi se postavili proti obyvatelům pohoří Seír, aby "I have zasvětili zkáze a zničili. Když skoncovali s obyvateli Seíru, pomáhali ke zkáze jeden druhému.

• Co je vedlo v řadách nepřátel k takovémuto bratrovražednému boji? Cokoliv, není třeba mnoho. Stačí fáma, že někdo chce zradit, a přeskočí jiskra vzájemného vraždění.

24 Když Judejci přišli na vyhlídku do pustiny a pohleděli k tomu davu, hle, na zemi ležely mrtvoly; nikdo neunikl / nepřežil.

• Museli být jako ve snách – z nepřátel nezbylo nic. Tam, kde před chvílí stálo hrůzostrašné vojsko, najednou není nic.

25 Jóšafat a jeho lid přišel, aby loupili kořist a našli množství majetku, oděvy a cenné předměty. Nabrali si toho k neunesení. Tři dny loupili kořist, protože jí bylo mnoho. 

• čteno s několika stř. h. rkpp. a Vul jako begadím; TM čte pegarím – mrtvoly;
• A Izraelcům spadlo do klína nepřehledně velké množství kořisti.

26 Čtvrtého dne se shromáždili v údolí Beraka, neboť tam dobrořečili Hospodinu. Proto se nazývá to místo údolí Beraka až dodnes. 

•  tj. dobrořečení;
• Sběr kořisti jim nezatemnil mozek natolik, aby zapomněli na to, co se vlastně odehrálo a komu za vše vděčí.

27 Potom se všichni Judejci a obyvatelé Jeruzaléma s Jóšafatem v čele vrátili s radostí zpět do Jeruzaléma, neboť jim Hospodin dal radost nad jejich nepřáteli. 28 Přišli s harfami, lyrami a trubkami He Jeruzaléma, do Hospodinova domu. 

• Vděčnost a nezapomínání na dárce dobra je základem všeho.
• Dát po vítězství „se vší pompou“ průchod čiré radosti je naprosto v pořádku.

29 A strach před Bohem padl na všechna království země, když uslyšeli, že Hospodin bojovalproti nepřátelům Izraele. 

• Taková věc se neutají. A nepřátelé si alespoň nějakou dobu dají pozor.
• Budou ale stále čekat na vhodnou příležitost, na nějaké „naše“ zakolísání.

30 Jóšafatovo království mělo klid a jeho Bůh mu dal odpočinek od okolních nepřátel.

• Následovalo období klidu a prosperity.
• Každý člověk dostane v životě pouze několik příležitostí prokázat svou víru v závažných problémech.
• Údolí střídají výšinu, po cestě pouští vždy následuje oáza.

31 Jóšafat kraloval nad Judou. Bylo He třicet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenovala Azúba, dcera Šilchího. 

• Jóšafatův příběh se chýlí k závěru. Začíná rekapitulace.
• 25 let je slušná doba na to, aby člověk mohl ukázat, co v něm je. Král si na nedostatek času nemohl stěžovat.

32 Chodil po cestě svého otce Ásy, neodvrátil se od ní a činil to, co je správné v Hospodinových očích.

• Hodnocení je jednoznačně kladné – Hospodina znal a po Jeho cestách chodil.

33 Jenom návrší nebyla odstraněna. Lid stále nezaměřil své srdce k Bohu svých otců. 

• To, že to nebylo dokonalé, na celkovém vyznění nic nemění.
• A vůbec je otázka, zda to byla Jóšafatova vina – pokud byl lid zatvrzele proti dotažení náboženské reformy (odstranění návrší), možná ani král neměl sílu to změnit.

34 Ostatní Jóšafatovy činy, první i poslední, jsou zapsány v letopisech Jehúa, syna Chananího, které byly zaneseny do Knihy izraelských králů.

• Tohle nebyl kompletní výčet Jóšafatových činů, existují ještě další zdroje.

35 Potom se judský král Jóšafat spojil s izraelským králem Achazjášem, který jednal ničemně.

• Vypadá to, že „na stará kolena“ Jóšafat zopakoval chybu, na kterou doplatil při svém spojenectví s Achabem. Zřejmě již pozapomněl, co se tehdy odehrálo, nebo mu situace připadala odlišná.

36 Spojil se s ním, aby udělal lodě schopné plout He Taršíše. Lodě udělali v Esjón-geberu.

• Tentokrát totiž nešlo o společný válečný podnik, ale o společný obchodní projekt. To mohlo králi připadat méně rizikové a lépe ospravedlnitelné.
• Autor ale má v hodnocení jasno – spolupráce se zlým se nevyplácí nikdy. Jakkoliv dobře mohou plány vypadat.

37 Elíezer, syn Dódavahův z Maréši, prorokoval o Jóšafatovi: Protože ses spojil s Achazjášem, Hospodin se obořil na tvé dílo. Lodě se rozlámaly a nemohly plout do Taršíše.

• Bůh opět poslal proroka, aby krále korigoval.
• A celý podnik stejně přišel vniveč.