Souhrn přednášky přednesené na 33. Konferenci Křesťanských zdravotníkův Brně v r. 2024
MUDr. Vít Šmajstrla
gastroenterologická a osteologická ambulance
Saline proces je pomůcka pro zdravotnické profesionály, jak sdílet evangelium s pacienty1
Vychází z toho, že mluvit s pacienty o Bohu je legální a vědecky opodstatněné. Víra hraje v životech lidí důležitou roli bez ohledu na jejich příslušnost k církvi.
Vědecké studie potvrzují, že víra má pozitivní vliv na prevenci nemocí i jejich zvládání a zlepšuje výsledky léčby. Křesťané jsou obecně šťastnější, žijí déle a mají lepší manželství.
Zdravotními zařízeními projde za den více lidí než všemi kostely a modlitebnami dohromady.
Nejčastějšími překážkami duchovních rozhovorů jsou podle CMDA2 na straně zdravotníků nedostatek času (71 %), neschopnost odebrat duchovní anamnézu, neschopnost rozpoznat zájem pacienta o duchovní rozhovor, neschopnost vést duchovní rozhovor a srozumitelně vysvětlit víru, nedostatek zkušeností nebo duchovního vzdělání, strach z reakce okolí a obavy z negativního postoje kolegů.
Na straně pacientů stojí překážky emocionální (popírání Boha, nezájem, nedůvěra, nepřátelství), intelektuální (ignorace, mylné představy, mylná přesvědčení) a volní (společenské tlaky, tlaky v osobním životě, neochota).
Engelová škála pomáhá zařadit člověka podle jeho vztahu k Bohu a ke Kristu3. Při duchovních rozhovorech je možno se snažit člověka přímo posunout do bodu obrácení nebo jej jen lehce popostrčit o jednu nebo několik „příček“ blíže Kristu. Oba přístupy mají svá opodstatnění.
Vlajky víry jsou signály umožňující upozornit příchozího na zdravotníkovu víru. Osobně používám jako vlajky víry křesťanské letáčky v čekárně a biblický citát nade dveřmi.
Příběhy víry mohou být přirozenou součástí komunikace v rámci konkrétní situace pacienta. Měly by trvat do dvou minut, poukazovat na Boha a Jeho jednání a naznačovat, jaké to je být Božím dítětem. Je vhodné využívat osobních zkušeností.
Při svém prvním průzkumu v r. 2010 jsem během 27 pracovních dní ošetřil 1209 pacientů (včetně odběrů, infuzí aj. drobných výkonů; průměrně 45 pacientů za den. Jakákoliv zmínka o Bohu nebo o víře zazněla u 35 pacientů (26 žen a 9 mužů, průměrný věk 62,5 roku), což je 2,9 %. Většinou šlo o drobné „vlajky víry“.
Druhý průzkum svého chování a reakcí svých pacientů jsem prováděl rok (mezi konferencemi SKZ v roce 2023 a 2024). Přišel jsem během této doby do kontaktu s 5744 pacienty (od komplexního vyšetření, přes provedení ultrazvuku až po předepsání receptu). Jakýkoliv duchovní kontakt jsem měl se 43 z nich (36 žen, 7 mužů; průměrný věk 76 let), což jsou 0,7 %. Jde zhruba o jednoho nemocného týdně.
Vypozoroval jsem, že duchovní kontakty bylo možno rozdělit do několika skupin:
Skupina 1: Těžce nebo medicínsky beznadějně nemocný.
Příklad: Muž 62 let, generalizovaný karcinom. Já: „Více dělat medicína nedokáže. Modlete se, věřím, že Bůh pomáhá lidem.“ Odpověď: „Budu se to muset naučit, v takové situaci se modlí každý.“
Příklad: Žena, 57 let, obavy před operací karcinomu prsu: Já: „Jsme v Božích rukách“.
Skupina 2: Vděčnost.
Příklad: Žena, 70 let, přežila karcinom ovaria. Ona: „Asi tady ještě mám být.“ Já: „Přesně tak! Bůh rozhoduje o našich životech.“
Příklad: Muž 53 let: „Pane doktore, věříme ve vás.“ Já: „Věřte v Boha.“
Příklad: Muž 48 let: „Žiju díky vám“ Já: „Ale kdepak. Žijete díky Bohu“.
Příklad: Žena, věk neuveden: Přežila zástavu srdce a resuscitaci. Já: „No teda – byla nad vámi Boží ruka!“ Pacientka: „To tedy ano.“
(Užitečný je bonmot: „Lékař léčí, ale uzdravuje Bůh.“
Skupina 3: Nešťastný s mnoha starostmi
Příklad: Žena, 78 let, dcera zemřela na covid a vnuk na leukemii. Dal jsem Nový Zákon a komentářem, že Bůh může člověka utěšit. Odpověď: „Bibli mám, chodím do kostela, sleduji TV Noe“.
Příklad: Muž, 66 let, manželka chodí na chemoterapie, přátelé zemřeli. Nabídnuta Bible s komentářem: „Bůh pomáhá lidem“. Odpověď: „Otec byl komunista i katolík pak se odtáhl od obojího. Jsem celoživotní neznaboh, ale Bibli se vezmu, snad mi to pomůže.“
Příklad: Žena 72 let, manžel spáchal sebevraždu, přestože chodil každý týden do kostela. Já: „Ať vás Kristus potěší.“
Skupina 4: Osamocení a opuštění. Případně „Jsem tady už příliš dlouho, již nechci žít“.
Příklad: Žena 85 let. Pacientka: „Raději bych už umřela.“ Já: „Jste tady, protože Bůh to tak chce. Ještě pro vás něco má.“
Příklad: Žena 84 let. Já: „Přijďte na kontrolu za dva roky.“ Pacientka: „To už tu nebudu“ Já: „Nebo tady nebudu já. Naše životy jsou Božích rukách, On rozhoduje, co s námi bude.“
Žena, 78 let: Chci tady být jen tak dlouho, abych nebyla na obtíž“. Já: „Pro své okolí i pro Boha jste důležitá.“
Žena 87 let, zcela osamělá: Pozval jsem ji „mezi křesťany“. Přišla na bohoslužby.
Skupina 5: Ezoterici
Příklad: Žena 52 let. „Vyzařuje z vás pozitivní energie.“ Já: „Ježíš je jediným zdrojem pozitivní energie. Chcete Bibli?“ – „Manžel ji četl, já moc ne.“ – „Já ji čtu každý den.“ – „To mě inspiruje.“ Bibli si vzala.
Příklad: Žena, 63 let. Během delšího rozhovoru popisuje mnoho duchovních zážitků. Věnuje se zdravé výživě. Já: „Ježíš Kristus je jediná cesta k Bohu; On je cesta, pravda i život“. Daroval jsem Nový Zákon a pozval do církve.
Různé příklady:
Já: „Máte tetování jako ze seriálu The Chosen.“
Pacient: „Přejí vám hlavně zdraví.“ Já: „Na Titaniku byli všichni zdraví.“
Pacientka líčila drastický zážitek se zřejmě démonizovaným synem.
Pacientka při odchodu ukazuje křížek na krku: „Nezvládla bych to bez boha, denně se modlím.“ Nabídl jsem Bibli. „Už ji od vás mám.“
Mladá žena po pokusu o sebevraždu. V rámci rozhovoru jsem řekl: „Naděje je vždycky, Bůh miluje lidi.“ Pacientka: „Nemluvte mi o tom, mám špatnou zkušenost s křesťany.“
Pěti pacientům jsem nabídl modlitbu – nikdo neodmítl, se všemi jsem se pomodlil za jejich problém.
Tři pacientky navštívily bohoslužby.
Matka jedné mladé ženy napsala stížnost Lékařskou komoru.
Závěr: Mluvit s pacienty o víře a jejich duchovních potřebách je legitimní součástí zdravotnické péče. Saline proces může být při těchto rozhovorech užitečnou pomůckou. Popsány jednoroční zkušenosti s duchovními rozhovory v praxi jednoho věřícího ambulantního specialisty. Duchovní téma bylo zmíněno v 0,7 % kontaktů s pacienty, tedy asi jednou týdně. Většinou šlo o krátké tzv. vlajky nebo příběhy víry. Situace bylo možno rozdělit do několika typických skupin. Reakce pacientů byly až na dvě výjimky kladné.
[3] Např. na https://www.eauk.org/great-commission/what-is-the-engel-scale