Stud

„stud“

Ž 34:6 Ti, kdo na něj (na Hospodina) hledí, budou zářit. Na jejich tvářích nebude stud.

• Mít vztah s Bohem není cesta k budoucímu zahanbení ani ostudě.
• Nestane se, že by se křesťanům v budoucnu někdo vyšklíbal: Vy jste se spolehli na Hospodina – a podívejte se, jak jste dopadli.

„Styd“ 80 výskytů

Gn 2:25 A oba, člověk i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.

• Stud vznikl až po lidském pádu.
• Předtím ve stavu nevinnosti nebyl důvod.

2S 19:4 Lid se přikradl v onen den a vešel do města, jako se vkrádá lid, který se stydí, že utekl z boje.

• Abšalomova vzpoura byla sice potlačena, králův syn byl ale přitom (po právu) zabit.
• Radost nad vítězstvím byla menší, než ohled na královu bolest – budiž to lidu připsáno ke cti.
• Z hlediska studu jde o to, že zbabělý útěk z boje (zbabělost obecně) je důvodem ke studu.

Ezd 8:22  neboť jsem se styděl žádat od krále vojsko a jezdce, aby nás po cestě chránili před nepřáteli. Řekli jsme totiž králi: Dobrotivá ruka našeho Boha je nade všemi, kdo ho hledají, ale jeho moc a hněv je proti všem, kdo ho opouštějí.

• Ezdráš se stydí žádat o pomoc, když předtím s jistotou hovořil o Boží ochraně.
• I my máme být konzistentní a žít to, co vyznáváme.
  • Někteří křesťané z těchto důvodů odmítají využívat zdravotní péči (což se mi jeví jako nepatřičná extrapolace tohoto principu).

Ezd 9:6  Řekl jsem: Můj Bože, stydím se a hanbím se pozvednout svou tvář k tobě, můj Bože, protože naše viny nám přerostly přes hlavu a naše provinění vzrostlo až k nebesům.

• Ezdráš se styděl před Bohem, když zjistil, že realita zbožnosti Izraelců je mnohem horší, než se domníval.

Jb 6:20 Styděly se, protože každý si byl jistý; přišly až k nim a hanbily se.

• Snad ve smyslu – moje parafráze – Jób mluví k přátelům: čekal jsem, že za mnou přijdete a přinesete mi nějakou pomoc, povzbuzení, vyhlížel jsem vás. kdy už se objevíte. Ale, když jste uviděli, jak velké je moje neštěstí, vyděsilo vás to. Nahlédli, že je to „problém“ nad vaše síly. Couvli jste, nedotáhli jste svou pomoc do konce..

Jb 19:3 Už podesáté mě takhle vystavujete hanbě. Nestydíte se ke mně chovat drze.

• Jóbovi přátelé mu místo pomoci přinášeli osočování a obviňování.

Ž 6:11 Všichni mí nepřátelé se budou stydět a třást, náhle se obrátí a zastydí.

Ž 25:3  Ano, ti, kdo na tebe očekávají, se stydět nemusejí. Budou se stydět ti, kdo bezdůvodně jednají věrolomně.

• Kontrast mezi tím, kdo se stydět bude a kdo ne. Očekávající na Boha zahanben nikdy nebude. Boží nepřátele ano.

Ž 35:4 Ať se stydí a hanbí ti, kdo usilují o můj život. Ať se stáhnou zpět a zastydí ti, kdo mi chystají zlo.

Ž 35:26 Ať se společně stydí a hanbí ti, kdo se radují z mého trápení! Ať obléknou hanbu a potupu ti, kdo se nade mnou vyvyšují.

Ž 40:15 :Ať se stydí a hanbí všichni, kteří usilují o mou duši a chtějí ji zničit; ať odtáhnou zpět a jsou zahanbeni ti, kdo mi přejí zlo.

Ž 70:3  Ať se zastydí a hanbí ti, kdo usilují o mou život; ať odtáhnou zpět a jsou zahanbeni ti, kdo mi přejí zlo.

Ž 71:13 Ať se stydí, ať pominou ti, kdo obviňují mou duši. Potupa a hanba ať přikryje ty, kdo usilují o mé zlo.

Ž 71:24  I můj jazyk si bude opakovat denně o tvé spravedlnosti, neboť ti, kdo usilovali o mé zlo, byli zahanbeni a museli se stydět.

Ž 83:18 Ať se stydí, ať se jen a jen třesou, ať se hanbí a zahynou.

Ž 86:17 Učiň pro mě znamení k dobrému! Ti, kdo mě nenávidí, to uvidí a zastydí se — vždyť ty, Hospodine, mi pomůžeš a potěšíš mě!

Ž 129:5 Ať se zastydí, ať odtáhnou zpět všichni, kdo nenávidí Sijón.

Iz 41:11 Hle, budou se stydět a budou zahanbeni všichni, kteří proti tobě planou hněvem, stanou se ničím a zahynou tvoji odpůrci.

Iz 45:24 Jenom v Hospodinu, řekne, mám spravedlnost a sílu. Přijde až k němu, a všichni, kteří proti němu planou hněvem, se budou stydět.

• Bezdůvodné pronásledování nevinného člověka je opravdu ostudné chování.
• Stejně tak bezdůvodná nenávist k židům.

Ž 69:7 Kéž se kvůli mně nestydí ti, kdo na tebe očekávají, Panovníku, Hospodine zástupů, kéž se nehanbí kvůli mně ti, kdo hledají tebe, Bože Izraele.

• David se svým vztahem k Hospodinu netajil. Spoléhal na Boží ochranu.
• Mnozí jeho slovům uvěřili a přidali se k němu.
• David se děsí představy, že by se jej Hospodin nezastal – pro všechny, kdo se spolehli na Davidova slova, by šlo o trapas: Skočili na plané sliby a teď z toho mají ostudu.

Iz 1:29 Neboť budou zahanbeni kvůli dubům, jichž jste byli žádostiví, budete se stydět kvůli zahradám, jež jste zvolili.

• Každá modloslužba bude jednou důvodem ke studu – jak nám mohlo záležet na něčem tak ubohém? Jak jsme to mohli dělat?

Iz 23:4 : CSP  Styď se, Sidóne, vždyť moře řeklo, mořská pevnost řekla: Nesvíjela jsem se bolestí a nerodila jsem, nevychovávala jsem mládence ani jsem nepěstovala panny.

• Jde o anulování dějin a významu tohoto centra námořního obchodu. Více viz tam.

Iz 24:23 Zastydí se měsíc a bude zahanbeno slunce, když bude Hospodin zástupů kralovat na hoře Sijón a v Jeruzalémě, a před jeho starci bude jeho sláva.

• Slunce a měsíc na sebe rády strhávají pozornost, někdy až ve smyslu modlářského uctívání.
• Ve srovnání s Bohem se to ukáže jako ubohost.

Iz 29:22 Proto toto praví Hospodin, který vykoupil Abrahama, o domu Jákobovu: Jákob se už nebude stydět a jeho tvář už nezbledne.

• Hospodinovi ctitelé se zahanbení v budoucnosti obávat nemusejí.

Iz 44:11 Hle, všichni jeho společníci se budou stydět. Řemeslníci jsou jen lidé. Ať se všichni shromáždí, ať se postaví. Budou se bát a stydět spolu.

Iz 45:16 Stydí se a jsou všichni zahanbeni — výrobci modlářských výtvorů s potupou společně odešli.

• Vyrábět si modly je jedna z největších „trapáren“.

Iz 45:17 Izrael je Hospodinem zachráněn věčnou spásou. Nebudete se stydět a nebudete zahanbeni na věky věků.

• Izraelský národ se na konečném soudu stydět nebude – prokáže se pravost jeho synovství.

Iz 50:7 Panovník Hospodin mi pomáhá, proto nebudu zahanben; proto jsem nastavil svou tvář jako křemen a vím, že se nebudu stydět.

• Jistota, že nakonec se prokáže autenticita mé víry, opravdovost mého vztahu s Bohem mi dává sílu obstát v protivenstvích.
• Činí mě odolným vůči útokům.

Iz 54:4 Neboj se, protože se nebudeš stydět, neostýchej se, protože nebudeš zahanbena. Neboť zapomeneš na hanbu svého mládí a na potupu svého vdovství již nevzpomeneš.

• I když Hospodinův ctitel musel projít těžkými obdobími, nakonec se pravost jeho vztahu s Bohem projeví a prokáže.

Iz 65:13 Proto toto praví Panovník Hospodin: Hle, moji otroci budou jíst, ale vy budete hladovět, hle, moji otroci budou pít, ale vy budete žíznit. Hle, moji otroci se budou radovat, ale vy se budete stydět.

• Konec prokáže, kdo měl pravdu. Pro ty, kdo se drželi lži, to budu těžké chvíle hanby.

Jr 3:3 Přestože přeháňky byly zadrženy a jarní déšť nepřišel, měla jsi drzé čelo prostitutky, odmítla ses stydět.

Jr 6:15 Styděli se, že páchali odpornou věc? Ani trochu se nestyděli, ani se hanbit neumějí. Proto padnou s padajícími; v čase, kdy je navštívím, se zapotácejí, praví Hospodin.

• Nulová ochota ke korekci. Dát si říci a zastydět se za své chování patří k výbavě Božích dětí.
• Jde o život zachraňující dovednost – kdo se stydět za své chování odmítají, dopadnou bledě.

Jr 8:9 Mudrci se zastydí, zděsí se a budou polapeni. Hle, pohrdli Hospodinovým slovem, jakou to mají moudrost?

• Největší hanba (že nerozpoznali Boží moudrost) bude pro „profesionály“, kteří mají přemýšlení v náplni práce.

Jr 9:18 vždyť ze Sijónu je slyšet hlas bědování: Jak jsme zničeni! Velmi se stydíme, neboť jsme opustili zemi, protože strhli naše příbytky.

Jr 12:13 Zaseli pšenici, ale sklidili trní; unavili se, ale nic tím nezískali. Styďte se za svou úrodu kvůli Hospodinovu planoucímu hněvu.

Jr 14:3 Jejich vznešení posílají své služebníky pro vodu; přicházejí k cisternám, vodu nenacházejí a vracejí se s prázdnými nádobami. Stydí se, jsou zahanbeni a zakrývají si hlavu.

Jr 14:4 Kvůli rozpraskané zemi — protože v zemi není déšť — se zemědělci stydí a zakrývají si hlavu.

• Konce nekajících jsou zahanbující – původně úspěšní lidé se stávají se bezdomovci a zkrachovanci. Úplně zbytečně.

Jr 15:9 Uvadla rodička sedmi synů, vydechla svou duši. Její slunce zašlo, ještě když byl den; styděla se a byla zahanbena. Jejich ostatek vydám meči před jejich nepřáteli, je Hospodinův výrok.

• Tolik práce námahy při výchově sedmi synů – a nadarmo.

Jr 17:13 Naděje Izraele, Hospodine! Všichni, kdo tě opouštějí, se budou stydět. Ti, kteří se od tebe odvrátili, budou zapsáni do země stínů, protože opustili pramen živé vody, Hospodina.

• Opustit Hospodina je osudová chyba – nejhorší trapas, jaký se člověku může stát.
• Je to ostuda jako hloupě zahodit los s miliardovou výhrou.

Jr 20:11  Ale Hospodin je se mnou jako udatný hrdina, proto se ti, kdo mě pronásledují, zapotácejí a nepřemohou mne. Budou se velmi stydět, protože jednali nerozumně, jejich věčná ostuda nebude zapomenuta.

• Věčná ostuda je hrozná představa – lidé si na ně navěky budou ukazovat prstem, jak bláznivě se zachovali.

Jr 22:22 Všechny tvé pastýře spase vítr a tvoji milenci půjdou do zajetí. Tehdy se budeš stydět a budeš zahanbena pro všechno své zlo.

• Je ostuda spoléhat na někoho tak zoufale nespolehlivého a „marného“.
• Je poměrně běžné, že muž si najde milenku nebo žena milence, o kterých je každému na první pohled jasné, že jsou naprosto k ničemu – nespolehliví, líní, pro vztah zcela neperspektivní. (Nebo že jde třeba o zlatokopku).
• Všichni to vidí, pouze postižený člověk nikoliv. O to větší je pak jeho hanba, když se neodvratně projeví, že okolí mělo pravdu.
  • Připomíná se mi případ jednoho majitele firmy, kterého „klofla“ hezká zaměstnankyně. Poté co se rozvedl a vzal si ji, jej urážela, znevažovala, chovala se k němu doslova jako k psovi.

Jr 31:19  Po svém navrácení toho lituji, potom, co jsem dosáhl poznání, se biju v prsa. Stydím se a jsem zahanben, protože nosím potupu svého mládí.

• Varianta, kdy někdo časem prohlédne a pochopí, jak hloupě se dříve choval (a stydí se pak za to), je ještě relativně příznivá.

Jr 48:13 Moáb se bude stydět za Kemóše, tak jako se dům izraelský styděl za Bét-el, svou naději.

Jr 48:20 Moáb se stydí, protože je rozdrcen. Naříkejte, křičte! Oznamte v Arnónu, že je Moáb zničen.

Jr 48:39   Jak je rozdrcen, naříkají! Jak Moáb obrací záda a stydí se! Moáb se stane posměchem a postrachem pro celé svoje okolí.

Jr 50:2  Oznamte a rozhlaste to mezi národy, pozdvihněte korouhev; rozhlaste to a nezatajujte. Řekněte: Babylon je dobyt, Bél se stydí, Marduk se třese; jeho modlářské zpodobeniny jsou zahanbeny, jeho bůžkové se třesou.

• Když je nafoukaný národ poražen a pokořen, je to pro všechny okolo velké zadostiučinění.
• Moje máma vždycky vzpomíná, jak se za jejího dětství v Sudetech Němci chovali ke svému okolí přezíravě -jak Čechy považovali za lidi druhé kategorie.
• Po porážce jistě také zakusili za své chování nějaké zahanbení.
  • Vybavuji si scénku z dob svých medicínských studií: Na praktikách z fyziologie mluvila asistentka o tělesné zdatnosti. Pak hledala dobrovolníka, který by byl ochoten si nechat změřit svou tělesnou zdatnost na ergometru. Přihlásil se jeden spolužák, který se sebevědomým úsměvem asistentce vylíčil, jaký je velký sportovec. Po chvilce šlapání ale začal ztrácet dech a při konečném vyhodnocení mu vyšla zdatnost „netrénovaného seniora“. Kontrast s jeho předchozím chlubením byl velký a asistentka jen obtížně zadržovala smích.

Jr 50:12 vaše matka se velice stydí, vaše rodička se hanbí. Hle, je poslední z národů. Pustina, bezvodá a pustá země.

Jr 51:47 Proto hle, přicházejí dny, kdy modly Babylona navštívím s trestem. Celá jeho země se bude stydět a všichni jeho probodení padnou v jeho středu.

• Babylon si svůj úkol potrestat Boží lid příliš užíval. Chovat se tak byla velká hanba.
• Byl za to potrestán.

Jr 51:51 Stydíme se, protože jsme slyšeli o potupě. Naše tváře přikryla ostuda, protože do svatyní Hospodinova domu vešli cizinci.

• Je to hanba vyvoleného národa, že svým chováním vyprovokovali takový trest – znesvěcení Božího domu.

Ez 16:27 A hle, vztáhl jsem proti tobě svou ruku, zkrátil jsem tvůj podíl a vydal jsem tě touze těch, kdo tě nenávidí, pelištejských dcer, které se stydí za tvé hnusné jednání.

• Izrael je popisován jako nevěstka, která se nabízí úplně každému, kdo jde zrovna kolem – je to tak ubohé, až je to trapné i samotným jejím zákazníkům.

Ez 16:30 Jak zchřadlé je tvé srdce, je výrok Panovníka Hospodina, že pácháš všechny tyto věci, činy nestydaté prostitutky,

• Prostitutky se nestydí.

Ez 16:52 Ano, ty tedy nes svou ostudu, kterou jsi přisoudila svým sestrám. Pro hříchy, jimiž jsi jednala ohavněji než ony, budou spravedlivější než ty. Ano, ty se tedy styď a nes svou ostudu, když jsi své sestry prohlásila za spravedlivé.

• Izraelci se vyvyšovali na Samařany a jiné své příbuzné – mysleli si, že by se měli stydět. Ve skutečnosti se ale chovali hůře než oni. Proto tomu, co dělal Izrael, byly hanebnosti ostatních maličkostí.

Ez 16:63 aby ses rozpomenula a styděla ses a už sis kvůli své ostudě nedovolila otevřít ústa, až se s tebou usmířím za všechno, co jsi spáchala, je výrok Panovníka Hospodina.

• Když je někdo zahanben, drží pusu.

Ez 32:30 : Přišli sem všichni severní vazalové a všichni Sidónci, kteří sestoupili s pobitými ve svém děsu. Neobřezaní se stydí za své siláctví. Ulehli s pobitými mečem a nesli svou ostudu s těmi, kdo sestupují do jámy.

• I pohanům někdy dojde (setkají-li se s Hospodinovou mocí), jak trapné je jejich holedbání

Ez 36:32   Já to nedělám kvůli vám, je výrok Panovníka Hospodina, to ať je vám známo. Styďte se a hanběte se za své cesty, dome izraelský.

• Izrael byl v tu dobu tak marný, že jediné, co mu zbývalo, byl stud.
• Pokud Hospodin v jejich prospěch zasahoval, mělo to jiné důvody, než jejich kvality.

Oz 2:7 Protože jejich matka smilnila, nestydatě jednala ta, jež je počala. Vždyť říkala: Půjdu za svými milenci, kteří mi dávají chléb a vodu, vlnu a len, olej a nápoj.

• Některé jednání vyžaduje nestydatost – tedy absenci studu.

Oz 4,18 Když skončili s pitím, propadli smilstvu. Milovali víc hanbu nežli svoji čest. 19 Vítr je uchvátí svými křídly, bude se stydět za své oběti.

Oz 10:6  Také to tele bude odneseno do Asýrie jako dar mocnému králi. Efrajima se zmocní hanba, Izrael se bude stydět za své rozhodnutí.

• Izrael se choval nestydatě – na hanbě jim nezáleželo. Ale nakonec je hanba doběhne – až jim dojde, co dělali.

Jl 1:11 Styďte se, zemědělci, vinaři, naříkejte nad pšenicí a ječmenem, neboť žeň pole přišla vniveč.

• Joel prorokuje všeobecnou zkázu.

Mi 3:7  Vidoucí se budou stydět, věštci se budou hanbit, všichni si budou zakrývat vousy, protože nebude Boží odpověď.

• Kvůli vyděračskému jednání autorit, jim Bůh odejme schopnost Jej slyšet.

Mi 7:16 Ať to vidí národy a stydí se za všechnu svou sílu, ať si položí ruku na ústa a jejich uši ať ohluchnou.

• T, čím se lidé běžně chlubí, na co jsou pyšní, se ukáže jako jeden velký trapas.
• To je celkem běžné – každý před obrácením dělal věci, za které se pak stydí.

Sf 3:11 V onen den se nebudeš stydět za žádné své činy, kterými ses proti mně bouřil, protože tehdy odstraním ze tvého středu tvé pyšně rozjařené a nebudeš se již déle povyšovat na mé svaté hoře.

• Arogantní euforičtí „odbrždění“ lidé budou odstraněni – ti normální , kteří byli pod jejich vlivem, se vzpamatují.

Za 13:4  I stane se v onen den, že se budou proroci stydět, každý za své vidění, když prorokovali, a nebudou již oblékat chlupatý plášť, aby klamali.

• Když proroci „v Boží „autoritě“ říkají vlastní dojmy a názory, je trapas. Někteří to časem poznají.

Mt 21:37 Naposled k nim poslal svého syna a řekl: ‚ Zastydí se před mým synem. ‘

Mk 12:6 Měl ještě jednoho, svého milovaného syna. Naposled k nim poslal jeho a říkal: ‚ Zastydí se před mým synem. ‘

L 20:13  Pán vinice řekl: ‚Co mám udělat? Pošlu svého milovaného syna; snad se před ním zastydí. ‘

• Naivní spoléhání majitele na jakýkoliv stud u nájemců. Lidem někdy schopnost studu zcela chybí.
• Spoléhat se na to, že „tohle už je moc, že tohle už přece lidem musí dojít“, může být osudovou chybou.

Mk 8:38 Kdo by se styděl za mne a za má slova v tomto cizoložném a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, když přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“

L 9:26 Neboť kdo by se styděl za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, když přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.

• Tento druh studu (za Ježíše) je pro křesťana osudový.

L 16:3 Správce si řekl: ‚Co budu dělat, když mi můj pán odnímá správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím.

• Správce si připadal příliš nóbl na žebrotu.

Ř 1:16  Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka.

• Pavel se za Krista nestyděl Věděl proč.

Ř 6:21 CSP  Jaký jste tehdy měli užitek z těch věcí, za něž se nyní stydíte? Neboť jejich konec je smrt.

• Když se ohlédneme za tím, co jsme dělali jako nevěřící, je většinou důvod ke studu.
• Jsou nejen neužitečné, ale přímo fatálně neškodné.

2Te 3:14  Jestliže někdo neposlouchá naše slovo v tomto dopise, dávejte si na něho pozor a nestýkejte se s ním, aby se zastyděl.

• Pavlovým předpokladem je, že ostrakizace povede ke studu.

2Tm 1:8 Nestyď se tedy za svědectví našeho Pána ani za mne, jeho vězně, nýbrž spolu se mnou snášej útrapy pro evangelium podle moci Boží;

2Tm 1:16 Kéž Pán prokáže milosrdenství domu Oneziforovu, protože mě často občerstvil a nestyděl se za mé řetězy,

• Stydět se za to, že mám někoho ve vězení, je snadné. Zvláště pokud sedí za víru.
• Pokud je křesťanství v dané společnosti považováno za nepřijatelné nebo bláznivé, není lehké se přiznat k tomu, že mám ve svém okolí podobnou „černou ovci“ nebo že dokonce mezi takové černé ovce sám patřím.

2Tm 1:12  Proto také toto snáším, ale nestydím se za to; vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen, že on je mocen ochránit to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne.

• Křesťanství přináší problémy, někdy i hanbu. S tím je třeba počítat a překonat to.
• Ježíš je schopen nám pomoci tuto hanbu překonat.

2Tm 2:15  Horlivě usiluj, aby ses před Boha postavil jako člověk osvědčený, pracovník, který se nemusí stydět a který správně rozděluje slovo pravdy.

• Kdyby Timoteus nedělal to, k čemu je povolán (kázat), byla by to pro něho hanba.
• Naše hřivny musejí být používány.

Žd 2:11 Neboť ten, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Z toho důvodu se nestydí nazývat je bratry,

• Ježíš je bezesporu na jiné úrovni než kterýkoliv (i ten „sebelepší“) křesťan – to mu ale nebrání považovat se za jejich bratra.

Žd 11:16 Avšak touží po lepší vlasti, to jest po vlasti nebeské. Proto se Bůh za ně nestydí, je-li nazýván jejich Bohem, neboť jim připravil město.

• Je hrozné, když se Bůh k někomu nezná, zapře jej, stydí se za něj.
• Pokud ale k Němu někdo upíná naději, hlásí se k Němu, Nejvyšší to oceňuje a chová se k takovému člověku recipročně.

1P 4:16  Jestliže však trpí jako křesťan, ať se nestydí, ale slaví Boha v tomto jménu.

• Za utrpení pro Krista není důvod se stydět. Naopak je to důvod k radosti a vděčnosti.
• Samo křesťanství není důvodem ke studu.

„hanb“ 160 výskytů

Lv 20:17  Kdyby si muž vzal svou sestru, dceru svého otce nebo své matky, viděl by její nahotu a ona by viděla jeho nahotu, je to hanba. Před očima synů svého lidu budou vyhlazeni. Odhalil nahotu své sestry, ponese svou vinu.

• Krvesmilstvo je hanba a hrdelní přečin.

Nu 12:14  Hospodin řekl Mojžíšovi: Kdyby jí otec naplival do tváře, což by nenesla hanbu po sedm dní? Ať je sedm dní zavřena venku za táborem a potom ať se připojí.

• Otec měl v tomto Božím příkladu ke svému ponižujícímu chování vůči dceři zřejmě důvod.
• Zde jde o rebelující Mojžíšovu sestru.

1S 20:30 Saul vzplál proti Jónatanovi hněvem a řekl mu: Ty synu zvrácené odbojnice. Vždyť jsem to věděl, že je ti milý syn Jišajův, ke tvé hanbě a k hanbě nahoty tvé matky.

• Hnusné nespravedlivé osočování vlastního syna.

1S 20:34 Jónatan planoucí hněvem vstal od stolu a druhý den měsíce nejedl pokrm, protože se trápil kvůli Davidovi, že ho jeho otec vystavil hanbě.

• Jónatan nebyl „splachovací“ – otcovy urážky se ho dotkly.

2S 19:6  Jóab přišel domů ke králi a řekl: Zahanbil jsi dnes tvář všech svých otroků, kteří dnes zachránili život tvůj i život tvých synů a tvých dcer, život tvých žen a život tvých konkubín.

• Jóab správně odhadl, že dávat najevo smutek nad smrtí odbojného zrádného syna větší, než nad smrtí loajálních bojovníků, je hanba.

2Kr 19:26 Jejich obyvatelé byli bezmocní, vyděšeni a zahanbeni, byli jako polní zeleň a zelené býlí, jako tráva na střechách a pole sežehnuté východním větrem.

• Jde o Boží trest vůči Asyřanům a Sancheríbovi.

2Pa 30:15 Čtrnáctého dne druhého měsíce zabíjeli velikonoční oběti. Kněží a lévité byli zahanbeni; posvětili se a přinesli do Hospodinova domu zápalné oběti.

• Kněžím a levitům se nedařilo zorganizovat všechno optimálně.

2Pa 32:21  Hospodin poslal anděla, který vyhladil všechny udatné hrdiny, vévody a velitele v táboře asyrského krále, takže se vrátil s hanbou do své země. Když vešel do domu svého boha, někteří z jeho potomků jej tam srazili mečem.

• Neúspěšně tažení je u velkého suveréna jistě ostudou.

Ezd 9:6 Řekl jsem: Můj Bože, stydím se a hanbím se pozvednout svou tvář k tobě, můj Bože, protože naše viny nám přerostly přes hlavu a naše provinění vzrostlo až k nebesům. 7 Ode dnů svých otců až dodnes jsme vězeli ve velkém provinění a pro své viny jsme byli vydáni my, naši králové i kněží do ruky králů země, pod meč, do zajetí, jako kořist a k veřejnému zahanbení, jak je tomu až dodnes.

• Stydí se za svůj národ.

Jb 6:20 Styděly se, protože každý si byl jistý; přišly až k nim a hanbily se.

• Mluví se o karavanách, které vzdaly své poslání.

Jb 8:22 ti, kdo tě nenávidí, oblečou hanbu a stan ničemů, ten pomine.

• Bezdůvodná nenávist bude demaskována a zveřejněna.

Jb 10:15 Kdybych jednal ničemně, běda mi; i kdybych byl spravedlivý, nesmím zvednout hlavu. Jsem nasycen hanbou, pohleď na mé soužení.

• Člověk se někdy stydí i za své utrpení.

Jb 19:3 Už podesáté mě takhle vystavujete hanbě. Nestydíte se ke mně chovat drze.

• Chudák Jób musel kromě svých těžkých starostí ještě čelit osočování svých přátel.

Ž 22:6 Volali k tobě a byli zachráněni, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.

Ž 25:2  Bože můj, v tebe doufám, kéž nejsem zahanben, kéž nade mnou moji nepřátelé nejásají.

Ž 25:20   Chraň mou duši a vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť hledám útočiště v tobě!

Ž 31:2 V tobě, Hospodine, hledám útočiště; kéž nejsem nikdy zahanben. Vytrhni mě pro svou spravedlnost!

Ž 31:18  Hospodine, kéž nejsem zahanben — vždyť jsem volal k tobě! Kéž jsou zahanbeni ničemové, kéž zmlknou v podsvětí!

• Každý v životě na něco neb někoho spoléhá – až čas ukáže, jestli objekt jejich spoléhání byl nebo nebyl oprávněný a spolehlivý.
• David v žalmech opakovaně deklaruje, že objektem jeho spoléhání je Hospodin – a doufá, že to od něho nebyla chyba.

Ž 35:4 Ať se stydí a hanbí ti, kdo usilují o můj život. Ať se stáhnou zpět a zastydí ti, kdo mi chystají zlo.

Ž 35:26 Ať se společně stydí a hanbí ti, kdo se radují z mého trápení! Ať obléknou hanbu a potupu ti, kdo se nade mnou vyvyšují.

Ž 40:15  Ať se stydí a hanbí všichni, kteří usilují o mou duši a chtějí ji zničit; ať odtáhnou zpět a jsou zahanbeni ti, kdo mi přejí zlo.

Ž 40:16  Kéž se zhrozí své vlastní hanby ti, kdo mi říkají: Cha, cha!

• Davidovi nepřátelé by v ideálním případě měli pochopit, jak velkou chybu dělají, a měli by se za to zastydět.

Ž 37:19 Ve zlých dobách nebudou zahanbeni a ve dnech hladu budou nasyceni.

• Je dobré spoléhat na Hospodina už v dobách dobrých – ve zlých časech se to ukáže jako prozíravé.

Ž 44:8 Neboť ty jsi nás zachránil před našimi protivníky a zahanbil jsi ty, kdo nás nenáviděli.

• Tím, kdo zahanbuje nepřátele, je Hospodin.

Ž 44:10   Avšak odvrhl jsi nás a vystavil jsi nás hanbě; nevycházíš s naší armádou.

• Je to trapas, když národ, který se hlásí k Hospodinu, prohrává ve válce, protože s ním není Boží moc.

Ž 44:16 Každý den mám před sebou svou potupu; hanba mi zakrývá tvář,

• Kontext je: přestože jsme neopustili Boha ⇒ On opustil nás ⇒ národy to vidí a mají z nás srandu ⇒ je to pro nás hrozná ostuda.

Ž 53:6 Jednou se budou třást strachem, jaký ještě nebyl. Vždyť Bůh rozmetal kosti těch, kdo tě obléhali. Zahanbils je, neboť Bůh je zavrhl.

Ž 57:4 Pošle z nebe a zachrání mě, zahanbí ty, kdo po mně šlapou. Sela. Bůh pošle své milosrdenství a svou věrnost.

• Jednou se s ostudou ukáže, že Izrael byl Božím národem a jeho nepřátele se mýlili.

Ž 69:7 Kéž se kvůli mně nestydí ti, kdo na tebe očekávají, Panovníku, Hospodine zástupů, kéž se nehanbí kvůli mně ti, kdo hledají tebe, Bože Izraele.

Ž 71:1 V tobě, Hospodine, hledám útočiště, kéž nejsem nikdy zahanben!

• Davidovo rozhodné následování Hospodina bylo pro mnoho lidí atraktivní a rozhodli se jej následovat.
• Davidovi záleželo na tom, aby se jednou nemuseli stydět, že vsadili na špatnou kartu.

Ž 69:8   Vždyť kvůli tobě snáším potupu, hanba mi pokryla tvář,

• Snášet potupu kvůli Bohu je v pořádku.

Ž 70:3   Ať se zastydí a hanbí ti, kdo usilují o mou život; ať odtáhnou zpět a jsou zahanbeni ti, kdo mi přejí zlo.

Ž 70:4  Ať ustoupí kvůli své hanbě ti, kdo říkají: Cha, cha!

Ž 71:13   Ať se stydí, ať pominou ti, kdo obviňují mou duši. Potupa a hanba ať přikryje ty, kdo usilují o mé zlo.

Ž 71:24   I můj jazyk si bude opakovat denně o tvé spravedlnosti, neboť ti, kdo usilovali o mé zlo, byli zahanbeni a museli se stydět.

• Ti, kdo útočí na věřící, se jednou budou hrozně stydět.

Ž 83:17 Jejich tváře pokryj hanbou, aby hledali tvé jméno, Hospodine. 18 Ať se stydí, ať se jen a jen třesou, ať se hanbí a zahynou.

• Pro nepřátelé Izraele by bylo ideální, kdyby pochopili skutečnost, zastyděli se a obrátili se k Bohu.

Ž 89:46 Zkrátil jsi dny jeho mládí a pokryl jsi ho hanbou. Sela.

• V obdobích Božího odvrácení a trestů, kdy se zdá, že Hospodin svůj lid dopustil, je to pro něj období hanby.

Ž 97:7  Budou zahanbeni všichni, kdo slouží modlám, ti, kdo se chlubí nicotnostmi. Jemu se klanějí všechny božské bytosti.

• Modlář budou nepochybně zahanbeni – dělají totiž iracionální hloupost: skutečný Bůh je jen jeden.

Ž 109:28   Oni proklínají, ale ty žehnáš. Povstali, ale budou zahanbeni a tvůj otrok se bude radovat.

Ž 132:18 Jeho nepřátele obléknu hanbou, ale na něm rozkvete jeho koruna.

• Bůh se nakonec vždy prokáže jako silnější, než Jeho nepřátelé.

Ž 109:29 Ať obléknou ostudu ti, kdo mě obviňují; ať se přikryjí svou hanbou jak pláštěm.

• Útoky na Božího služebníka se ukáží jako neoprávněné.

Ž 119:6   Tehdy nebudu zahanben, když si budu hledět všech tvých příkazů.

Ž 119:31 Přilnul jsem ke tvým svědectvím, Hospodine, kéž nejsem zahanben.

• Spoléhání na Boha a poslušnost vůči Němu jsou cestou k tomu, aby člověk nebyl zahanben.

Ž 119:46 O tvých svědectvích budu mluvit před králi a nebudu zahanben.

• Nemusíme se bát přiznávat se ke Kristu ani před důležitými lidmi – Bůh nedopustí, abychom z toho měli ostudu.

Ž 119:78 Kéž jsou domýšlivci zahanbeni, neboť mi zrádně křivdí; já ale přemýšlím o tvých přikázáních.

• Nafoukaní lidé bojující proti křesťanům se jednou budou stydět.
• Boží lidé to nemusejí řešit – stačí, když se soustředí na Boha a On se postará o to ostatní.

Ž 119:80 Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých ustanovení, abych nebyl zahanben.

• David se bojí, aby nebyl ve svém následování Boha polovičatý nebo neupřímný. Aby se jednou neukázalo, že skutečným Božím služebníkem nikdy nebyl.

Ž 119:116  Podpírej mě, jak jsi řekl, abych mohl žít; nezahanbuj mě v mé naději!

• David se upíná na Boží pomoc a podporu. Bylo by trapné, kdyby se jednou ukázalo, že doufal v nic.

Ž 127:5 Blahoslavený je muž, který jimi naplnil svůj toulec! Nebudou zahanbeni, až budou v bráně mluvit s nepřáteli.

• Kdo má hodně dětí, má při vyjednáváních jistě silnější pozici.

Př 3:35  Moudří zdědí slávu, ale hlupáci si odnesou hanbu.

• Ve smyslu inteligence snad, ale ve smyslu bázně před Bohem určitě.

Př 6:32-35 Kdo cizoloží s ženou, tomu chybí rozum; ničí svou duši, kdo to dělá. Pocítí rány a hanbu, jeho potupa nebude smazána, protože žárlivost rozněcuje hněv muže, v den pomsty nebude mít soucit. Nebere ohled na žádné odškodné, nepodvolí se, i kdybys rozmnožil dary.

• Cizoložení je hříšné a nesmírně rizikové – nutně přinese odplatu a hanbu.

Př 9:7  Ten, kdo poučuje posměvače, sklidí hanbu a kdo kárá ničemu, bude mít potupu.

• Házet perly sviním je k ničemu – člověk sklidí jen posměch.

Př 11:2  Když přijde domýšlivost, přijde i hanba, s pokornými je však moudrost.

• Pýcha předchází hanbu.
• Pýcha je riziková – jestliže se to, čím se člověk chlubí, nenaplní, má z toho ostudu.

Př 12:4 Zdatná žena je korunou svého manžela, ale jako hniloba v jeho kostech je ta, která dělá hanbu.

• Manželka může prestiž svého muže nesmírně zvýšit, ale také mu může dělat ostudu.

Př 12:16  Hlupákův hněv se hned projeví, chytrý však hanbu skrývá.

• Je rozumné se ovládat, nereagovat ihned a nemluvit o všem.
• Některé věci je dobré si nechat pro sebe.

Př 13:18 Chudoba a hanba přijde na toho, kdo si nevšímá naučení, ale kdo zachovává pokárání, bude vážený.

• Ignorování poučení vede ke katastrofám.

Př 14:34 Spravedlnost vyvýší národ, ale hřích je hanbou národů.

• I celé národy mají své hanebné stránky.

Př 18:3 Když přijde ničema, přichází také pohrdání a s hanbou potupa.

• Ničema dokáže rozložit skupinu i celou společnost.
• Jak ve vládě, tak v jakékoliv jiné komunitě.

Př 22:10 Vyžeň posměvače a odejde svár, ustane pře a hanba.

• Někteří lidé mají skutečně rozkladný a rozvracející vliv – lidé se začnou pod jejich vlivem hádat.
• Výsledkem je všeobecné zahanbení – když lidem dojde, jak se vlastně nechali ovlivnit, jak se po jeho vlivem chovali.

Př 25:8 nepřinášej ukvapeně na soud. Co jinak budeš dělat na jeho konci, když tě tvůj bližní zahanbí?

• Ve vynášení soudů a názorů vůbec je třeba být zdrženlivý – věci nakonec mohou být jinak, než se domníváš.

Př 28:7 Kdo zachovává zákon, je rozumný syn, kdo se stýká se žrouty, vystaví svého otce hanbě.

• Je hrozné, když se rodiče musejí stydět za své děti.

Př 29:15 Hůl a pokárání dá moudrost, ale chlapec ponechaný sám sobě dělá hanbu své matce.

• Výchova tomu někdy dokáže do určité míry zabránit.

Iz 1:29   Neboť budou zahanbeni kvůli dubům, jichž jste byli žádostiví, budete se stydět kvůli zahradám, jež jste zvolili.

• Každá modloslužba bude tváří tvář Boží přítomnosti důvodem ke strašnému studu.
• Jak nám bude stydno, až budeme jednou před Bohem vysvětlovat, čemu všemu jsme před Ním dávali přednost.

Iz 19:9  Zahanbeni budou ti, kdo pracují se lnem, česačky a tkalci bílého plátna.

Iz 20:4 tak bude asyrský král hnát egyptské zajatce a kúšské vysídlence, chlapce i starce, nahé a bosé, s obnaženými zadky, k hanbě Egypta. 5 Zděsí se a budou zahanbeni kvůli Kúši, své naději, a kvůli Egyptu, své slávě.

• Je řeč o Božím trestání Egypta.

Iz 24:23 Zastydí se měsíc a bude zahanbeno slunce, když bude Hospodin zástupů kralovat na hoře Sijón a v Jeruzalémě, a před jeho starci bude jeho sláva.

• Zřejmě ve smyslu vlastní ubohosti ve srovnání s Boží slávou.

Iz 26:11  Hospodine, tvá ruka je pozdvižena, ale oni to nevidí; uvidí a budou zahanbeni pro horlivost tvého lidu, nadto tvé protivníky stráví oheň.

• Horlivost druhých může být zahanbující.

Iz 30:3 Faraonova záštita vám bude k hanbě a útočiště ve stínu Egypta k potupě. 5 každý bude zahanben kvůli lidu, který mu neprospěje. Nebude k pomoci ani k prospěchu, ale k hanbě a k potupě.

• Spoléhat na něco tak nespolehlivého jako je nějaká říše, je ostudné.

Iz 33:9 Země truchlí a zvadla. Libanon je zahanben a povadl. Šáron je jako Araba, Bášan a Karmel setřásá listí.

Iz 37:27  Jejich obyvatelé byli bezmocní, vyděšeni a zahanbeni, byli jako polní zeleň a zelené býlí, jako tráva na střechách a pole sežehnuté východním větrem.

• Je jedno, jak dobře nebo mocně někdo působil – Bůh může s každým snadno „zatočit“.

Iz 41:11 Hle, budou se stydět a budou zahanbeni všichni, kteří proti tobě planou hněvem, stanou se ničím a zahynou tvoji odpůrci.

• Stále dokola -. až nepřátelé Boha a Jeho lidu pochopí, jak byli mimo, bude jim nesmírně trapně.

Iz 42:17  Stáhnou se nazpět a budou zcela zahanbeni ti, kdo spoléhají na tesané modly, kteří říkají litým modlám: Vy jste naši bohové!

Iz 44:9 Ti, kdo vytvářejí tesané modly, jsou všichni marnost a jejich vzácnosti jim neprospějí. Jsou jejich svědky: Nic nevidí ani nevědí — jsou jim k zahanbení.

Iz 45:16 Stydí se a jsou všichni zahanbeni — výrobci modlářských výtvorů s potupou společně odešli.

• Spoléhání na neživé modly je extrémně trapné.

Iz 45:17 Izrael je Hospodinem zachráněn věčnou spásou. Nebudete se stydět a nebudete zahanbeni na věky věků.

Iz 49:23 Králové budou tvými vychovateli a jejich kněžny tvými kojnými; budou se ti klanět tváří k zemi a prach tvých nohou budou lízat. I poznáš, že já jsem Hospodin, takže nebudou zahanbeni ti, kdo na mne očekávají.

• O prevenci zahanbení svého lidu se stará sám Nejvyšší.

Iz 50:7  Panovník Hospodin mi pomáhá, proto nebudu zahanben; proto jsem nastavil svou tvář jako křemen a vím, že se nebudu stydět.

• Mohu snášet urážky, protože jednou se pravda ukáže.

Iz 54:4  Neboj se, protože se nebudeš stydět, neostýchej se, protože nebudeš zahanbena. Neboť zapomeneš na hanbu svého mládí a na potupu svého vdovství již nevzpomeneš.

• Špatná období budou zapomenuta.

Iz 61:7 Místo své dvojnásobné hanby, a protože volali: Potupa je jejich podíl!, obdrží ve své zemi dvojnásobný podíl a bude jim patřit věčná radost.

• Boží lid obdrží za své utrpení významnou kompenzaci – o co hůře se židé měli, o to lépe se budou mít v budoucnosti.
• Bude jim Bohem kompenzováno také všeobecné opovržení, (kterého se jim během dějin dostávala ve vrchovaté míře).
• V Jeho přítomnosti se pak již budou mít napořád jen dobře.

Iz 66:5  Slyšte Hospodinovo slovo, kdo se třesete před jeho slovem: Vaši bratři, kteří vás nenávidí a vylučují vás pro mé jméno, říkají: Ať se Hospodin oslaví a uvidíme vaši radost! Ale budou zahanbeni.

• Arogantní pošklebování se vůči bohabojným bude vždy zahanbeno.

Jr 2:26 Jako je zahanben zloděj, když ho dopadnou, tak bude zahanben dům izraelský — oni, jejich králové, jejich knížata, jejich kněží i jejich proroci,

• Jednou jsem omylem nezaplatil sáček jablek při nákupu v Bille. Prodavačka se sekuriťákem si pak pro mě přišli ven. Omluvil jsem se a zaplatil, ale nešlo o nic příjemného. Nějakou dobu jsem tam pak dokonce styděl chodit nakupovat.

Jr 3:25 Ať ležíme ve své hanbě a přikryje nás naše ostuda, protože jsme hřešili proti Hospodinu, svému Bohu, my i naši otcové, od svého mládí až dodnes a neuposlechli jsme Hospodina, svého Boha.

• Všechny hanby blednou proti hanbě hřešení proti Bohu.

Jr 6:15 Styděli se, že páchali odpornou věc? Ani trochu se nestyděli, ani se hanbit neumějí. Proto padnou s padajícími; v čase, kdy je navštívím, se zapotácejí, praví Hospodin.

Jr 8:12 Styděli se, že páchali odpornou věc? Ani trochu se nestyděli, ani se hanbit neumějí. Proto padnou s padajícími; v čase svého navštívení se zapotácejí, praví Hospodin.

• Dvakrát totéž: Absence studu je nebezpečná – stud může člověka zachránit – může se pod vlivem trestu vzpamatovat.

Jr 7:19 : CSP  Cožpak zlobí mě? je Hospodinův výrok. Cožpak nebudou zahanbeni sami před sebou?

• Zajímavé – nejen stud před Bohem, ale i stud přes sebou samým, stud nad tím, co jsem udělal, může být rovněž hrozný.

Jr 10:14  Všichni lidé jsou hloupí a bez poznání, všichni zlatníci jsou zahanbeni svými modlami, protože jejich modly jsou falešné, není v nich duch.

• Naprosto.

Jr 13:26 I já zvednu tvoje sukně přes tvou tvář a bude vidět tvoje hanba,

• Přirovnání k situaci, kdy je člověk vystavován nahý.

Jr 14:3 Jejich vznešení posílají své služebníky pro vodu; přicházejí k cisternám, vodu nenacházejí a vracejí se s prázdnými nádobami. Stydí se, jsou zahanbeni a zakrývají si hlavu.

• Vznešenost je k ničemu, když voda zkrátka není.

Jr 15:9 : CSP  Uvadla rodička sedmi synů, vydechla svou duši. Její slunce zašlo, ještě když byl den; styděla se a byla zahanbena. Jejich ostatek vydám meči před jejich nepřáteli, je Hospodinův výrok.

• Úspěšná hrdá matka (Izrael) nakonec dopadla špatně.

Jr 17:18 Ať jsou zahanbeni ti, kdo mě pronásledují, ale já ať zahanben nejsem; oni ať jsou vyděšeni, ale já ať vyděšen nejsem. Přiveď na ně zlý den, zlom je dvojnásobným zlomením.

• Touha po to tom, aby se ukázalo, kdo měl pravdu, je univerzální.

Jr 20:18 Proč jsem vyšel z matčina lůna? Abych viděl trápení a žal a mé dny minuly v hanbě?

• Jób, naprosto nesmířený se svým údělem, jej vnímá jako hanbu.

Jr 22:22 Všechny tvé pastýře spase vítr a tvoji milenci půjdou do zajetí. Tehdy se budeš stydět a budeš zahanbena pro všechno své zlo.

• Je velký trapas, když ti, na které jsem spoléhal, se ukážou jako naprosto k ničemu.

Jr 23:40 Uvedu na vás věčnou potupu a věčnou hanbu, která nebude zapomenuta.

• Hanba bez konce je děsná představa. U nás na zemi naštěstí sebevětší ostuda jednou vyvane a odezní.

Jr 31:19   Po svém navrácení toho lituji, potom, co jsem dosáhl poznání, se biju v prsa. Stydím se a jsem zahanben, protože nosím potupu svého mládí.

• Blaze tomu, kdo za svého života pochopí, jak nesmyslné bylo odmítat Boha – zastydí se a změní.

Jr 46:12  Národy uslyšely o tvé hanbě a tvůj křik naplnil zemi, protože jeden hrdina klopýtl přes druhého, oba společně padli.

Jr 46:24 Egyptská dcera je zahanbena, je vydána do ruky lidu ze severu.

• Také Egypt, supervelmoc dávnověku ostudně padne.

Jr 48:1 O Moábu. Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Běda Nebó, protože je zničeno. Kirjatajim je zahanben, je dobyt; pevnost je zahanbena a rozdrcena.

Jr 49:23  O Damašku. Chamát a Arpád je zahanben, protože slyšeli zlou zprávu. Jsou bezradní, jako když je na moři nepokoj a nemůže se utišit.

Jr 50:2  Oznamte a rozhlaste to mezi národy, pozdvihněte korouhev; rozhlaste to a nezatajujte. Řekněte: Babylon je dobyt, Bél se stydí, Marduk se třese; jeho modlářské zpodobeniny jsou zahanbeny, jeho bůžkové se třesou.

Jr 50:12   vaše matka se velice stydí, vaše rodička se hanbí. Hle, je poslední z národů. Pustina, bezvodá a pustá země.

• Ať je říše sebemocnější – pokud spoléhá na svou sílu a ne na Hospodina, bude se nakonec zoufale stydět.

Jr 51:17 Všichni lidé jsou hloupí a bez poznání, všichni zlatníci jsou zahanbeni svými modlami, protože jejich modly jsou falešné, není v nich duch.

• Nepochybně: věnovat úsilí výrobě model, když je „k dispozici“ živý Bůh, je neuvěřitelný trapas.

Ez 7:18  Přepásají se pytlovinou a přikryje je hrůza; na všech tvářích hanba a na všech jejich hlavách lysina.

• Popis strašných Božích soudů.

Ez 16:54  abys nesla svou ostudu a zahanbila se za všechno, co jsi spáchala, když ses pro ně stala útěchou.

Ez 16:61   Pak si vzpomeneš na své cesty a budeš zahanbena, až přijmeš své sestry, od těch starších než jsi ty, po ty mladší než jsi ty, a dám ti je za dcery, ne však podle smlouvy s tebou.

Ez 23:29 Naloží s tebou v nenávisti a poberou všechen tvůj výtěžek, zanechají tě obnaženou a nahou a ukáže se hanba tvých záletů, tvá hanebnost a tvé smilnění.

• Vášnivá obžaloba Izraele jako manželky provozující bezbřehou prostituci.

Ez 36:32 Já to nedělám kvůli vám, je výrok Panovníka Hospodina, to ať je vám známo. Styďte se a hanběte se za své cesty, dome izraelský.

Ez 43:10 Ty, lidský synu, pověz domu izraelskému o tom domě, ať jsou zahanbeni pro své zvrácenosti a zaměří se na vzor.

Ez 43:11 A jestliže se zahanbí pro všechno, co spáchali, dej jim poznat uspořádání domu a jeho zařízení, jeho východy a jeho vchody, veškeré jeho uspořádání a všechna ustanovení o něm, všechna jeho uspořádání a všechny jeho zákony a zapiš před jejich očima, ať zachovávají veškeré jeho uspořádání a všechna ustanovení o něm a plní je.

Oz 10:6 Také to tele bude odneseno do Asýrie jako dar mocnému králi. Efrajima se zmocní hanba, Izrael se bude stydět za své rozhodnutí.

• Pokud nás Nejvyšší vyzývá ke studu, je dobré to brát vážně a opravdu se zastydět.

Da 9:7 Tobě, Panovníku, náleží spravedlnost, ale nám zbývá tohoto dne jenom hanba — Judejcům a obyvatelům Jeruzaléma i celého Izraele, blízkým i vzdáleným ve všech zemích, kam jsi je zahnal za jejich věrolomnost, kterou se tobě zpronevěřili.

Da 9:8 Hospodine, nám náleží jenom hanba — našim králům, našim velitelům i našim otcům — neboť jsme zhřešili proti tobě.

• Kontrast mezi Boží spravedlností a hanbou nevěrných Izraelců

Da 12:2 Tu mnozí z těch, kdo spí v prachu země, procitnou, jedni pro život věčný, ale druzí k naprosté hanbě pro věčnou ohavnost.

• Osud lidí má duální vyústění: jedním z nich je naprostá hanba pramenící z toho, že jsme zradili Boha.

Oz 2:12 Nyní odhalím její hanbu před očima jejích milenců a nikdo ji nevysvobodí z mé ruky.

• Když se Bůh rozhodne odhalit něčí hanbu, je to zřetelné všem.
• Největší je hanba těch, kdo Boha znali, od Boha odpadli a oddali se někomu jinému.
• Hanba takových lidí bude zřetelně patrná nejen Bohu a Jeho ctitelům, ale velmi zřetelně dokonce i těm, s kým se věřící rozhodl hřešit.
  • C.S.Lewis v Radách zkušeného ďábla říkal, že v pekle mají největší zábavu s odpadlými křesťany.
  • Je to logické – když je člověk konfrontován s tím, za jakou ubohost (ať je to cokoliv) vyměnil Boha, jde o důvod k ke studu téměř nekonečnému.

Oz 4:7 Čím jich bylo víc, tím víc proti mně hřešili. Jejich slávu proměním v hanbu.

• Lidé opouštějící Hospodina se ve svém odpadnutí navzájem posilují a povzbuzují.
• Je ale jedno, kolik jich je – jejich hanba bude společná a velká.

Oz 4:18   Když skončili s pitím, propadli smilstvu. Milovali víc hanbu nežli svoji čest.

• Někdy jedna hanebnost nahrazuje druhou. Klín můžeme vytloukat klínem.

Jl 2:26 Dobře a dosyta se najíte a budete chválit jméno Hospodina, svého Boha, který s vámi podivuhodně jednal. Můj lid nebude nikdy zahanben.

Jl 2:27 Poznáte, že jsem uprostřed Izraele a že já, Hospodin, jsem vaším Bohem, a nikdo jiný. Můj lid nebude nikdy zahanben.

• Ti, kdo Hospodina budou věrně uctívat, se za to hanby nikdy nedočkají.

Abd 1:10  Pro násilí na tvém bratru Jákobovi přikryje tě hanba, budeš vyhlazen navěky.

• Vzájemná agrese jistě bude jedním z významných důvodů k hanbě.

Mi 1:11 Obyvatelé Šafíru, jděte dál v nahotě a hanbě. Obyvatelé Saanánu nemohli vyjít. Kvílení Bét-eselu vás připraví o místo k přebývání.

• Můžeme se rozhodnout naši hanbu zvrátit. Ale také nemusíme.

Mi 3:7 Vidoucí se budou stydět, věštci se budou hanbit, všichni si budou zakrývat vousy, protože nebude Boží odpověď.

• Pro věřící je hanbou, když s nimi Nejvyšší přestane komunikovat.

Mi 7:10 Uvidí to má nepřítelkyně a přikryje ji hanba, tu, která mi říkala: Kde je Hospodin, tvůj Bůh? Moje oči ji uvidí, teď je k pošlapání jako bláto na ulicích.

• Zahanbení těch, kdo v Boha nevěřili nebo pochybovali o Jeho schopnostech.

Na 3:5 hle, jsem proti tobě, je výrok Hospodina zástupů. Zvednu tvé sukně přes tvou tvář a ukážu národům tvou nahotu, královstvím tvoji hanbu.

• Naprosté veřejné ponížení nóbl „paničky“ – v tomto případě Ninive.

Abk 2:10  Připravil jsi hanbu pro svůj dům, zničil jsi mnohé národy, hřešil jsi proti své duši.

Abk 2:16  Nasytíš se hanbou místo slávy. Pij i ty a odhal se! Kalich v Hospodinově pravici se obrátí proti tobě, ostuda přijde na tvou slávu.

• V tomto případě Babylon – bude pykat a stydět se za svou aroganci.

Sf 3:5  Spravedlivý Hospodin je uprostřed něj, nečiní zvrácenost. Ráno co ráno dává své právo jako světlo, nepochybí, ale bídák nezná hanbu.

• Kontrast mezi Božím lidem a bezostyšnými pohany.

Sf 3:19   Hle, v onen čas budu jednat se všemi, kteří tě pokořovali. Zachráním kulhavou a zapuzenou shromáždím, a proměním je ve chválu a věhlas po celé zemi, kde zakoušeli hanbu.

• Izrael byl opovrhován a utlačován, což ale Bůh jednou překlopí v pravý opak.

Za 10:5 A budou jako hrdinové šlapat v boji bláto na ulicích. Budou bojovat, protože Hospodin bude s nimi, a zahanbí jezdce na koních.

• V boji je důležité, s kým je Hospodin – kvalita výzbroje nerozhoduje.

Mt 1:19 Její muž Josef byl spravedlivý, ale nechtěl ji vystavit hanbě; rozhodl se propustit ji tajně.

• Nevěra by byla pro Marii velkou hanbou.

L 13:17 A když to říkal, všichni jeho protivníci byli zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad všemi těmi slavnými činy, které se od něho dály.

• „intelektuální“ protivníci si na Ježíše nepřišli.

L 14:9 Když pak přijde ten, kdo tebe i jeho pozval, a řekne ti: ‚Dej tomuto své místo‘, potom s hanbou zaujmeš poslední místo.

• Tlačit se dopředu znamená koledovat si o ponížení.

J 8:9   Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, zahanbeni ve (svém) svědomí, starší nejprve, až tam zůstal on sám a žena, která byla uprostřed.

• Každý z přítomných si uvědomil, že sám má tolik „másla na hlavě“, že by si zasloužil na místě ženy stát sám.

Ř 5:5  A naděje nezahanbuje, neboť Boží láska je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

Ř 10:11 neboť Písmo praví: ‚Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.‘

Ř 9:33  jak je napsáno: ‚Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, a každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.‘

• Mít naději v Bohu je stran budoucího zahanben bezpečné.

Ř 9:21 : CSP  Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě?

• „Královský pohár nebo nočník“ – volba je v hrnčířových rukách.

1K 1:27 Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Bůh, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si vybral Bůh, aby zahanboval silné;

• Je zahanbující, když jsem pominut při výběru.
• Bůh někdy silné a moudré zahanbit potřebuje – mívají totiž sklon ke spoléhání na sebe nebo k pýše.

1K 4:14 Toto nepíšu, abych vás zahanboval, ale napomínám vás jako své milované děti.

• Cílem Pavlova dopisu nebylo, aby adresáti upadli do deprese a hanby nad svou marností, ale aby se mohli vzpamatovat.

1K 15:34 Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte. Vždyť někteří z vás nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahanbení.

• Někdy naopak je zahanbení čtenářů na místě.

1K 6:5 To říkám k vaší hanbě. To není mezi vámi žádný moudrý člověk, který by mohl rozsoudit své bratry?

• Když se křesťané navzájem tahají po soudech, je to jejich ostuda.

1K 11:22 Což nemáte domy, kde můžete jíst a pít? Anebo opovrhujete Boží církví a zahanbujete ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím.

• Když se někdo předvádí svým bohatstvím, je to pro chudší kolegy zahnbující.

2K 4:2   ale odřekli jsme se věcí ukrývaných kvůli hanbě a nepočínáme si chytrácky ani nepřekrucujeme slovo Boží, nýbrž zjevováním pravdy se představujeme každému lidskému porozumění před Bohem.

• Křesťané chodí ve světle. Věci neskrývají, ale ventilují.

2K 7:14 Jestliže jsem se mu chlubil něčím, co se týkalo vás, nebyl jsem zahanben; ale jako jsme vám všechno řekli pravdivě, tak i naše chlouba před Titem obstála jako pravda.

• Pavlovo vysoké hodnocení Korintských nebylo přehnané.

2K 9:4 a abychom my — neřku-li vy — nebyli zahanbeni v této jistotě, kdyby se mnou přišli Makedonci a nalezli vás nepřipravené.

• Pavel předpokládal, že Korinťané budou štědří ve sbírce. Kdyby pak nebyli, bylo by to pro Pavla trapné.

2K 10:8   Vždyť i kdybych se sebevíc chlubil naší pravomocí, kterou nám Pán dal k vašemu budování, a ne k ničení, nebudu zahanben.

• Nešlo by vlastně o chlubení, ale o konstatování skutečnosti.

2K 11:21  K vlastní hanbě vyznávám: jako bychom byli v této věci slabí. Ale v čemkoliv si někdo troufá — mluvím ovšem z nerozumu —, troufám si i já.

• Jde o ironii.

Ef 5:12  Neboť o tom, co se u nich vskrytu děje, je hanba i mluvit.

• Je důležité, aby křesťan neměl nic skrytého, za co by se musel stydět.

Fp 1:20  Toužebně očekávám a doufám, že v ničem nebudu zahanben, ale se vší otevřeností, jako vždycky i nyní, bude Kristus zveleben na mém těle, ať životem, ať smrtí.

• Pavel touží a doufá, že jeho služba neskončí ostudou – zatím se to nestalo (Bůh se jej vždy zastal) a doufá, že se to nestane ani v budoucnu.

Tit 2:8 mluv zdravé slovo, jemuž nelze nic vytknout, aby každý odpůrce byl zahanben a neměl nic, co by o nás řekl zlého.

• Je dobré volit správná slova a dávat si v diskuzích pozor na formulace – když se člověk nechá unést a použije vulgarismy nebo příliš ostrá vyjádření, dává tím odpůrcům munici pro pozdější útoky.
• Mluví-li moudře a uměřeně, nezbude odpůrcům, než zmlknout.

Žd 12:2  upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu.

• Ježíš při plnění svého poslání na hanbu nehleděl – přímo jí pohrdl.
• Smrt na kříži byla nejen nesmírně bolestivá, ale také potupná – odsouzenec visel na kříži nahý a bezmocný vůči spílání a urážkám okolí.

1P 2:6 Proto stojí v Písmu: ‚Hle, kladu na Siónu kámen úhelný, vyvolený, vzácný; kdo v něj věří, jistě nebude zahanben.‘

• Uvěřit v Ježíše nikdy není cestou k ostudě.

1P 3:16  avšak s tichostí a s bázní, majíce dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni v tom, v čem vás pomlouvají jako zločince.

• Když se pomlouvaný člověk chová šlechetně, někdy tím své pomlouvače zahanbí.

2P 2:13  a dostane se jim bezpráví jako mzdy za bezpráví. Za rozkoš považují denní rozmařilost; jsou poskvrnou a hanbou, jak hýří ve svých klamech, když s vámi hodují.

• Někteří lidé křesťanům opravdu dělají ostudu.

1J 2:28  Nyní tedy, dítky, zůstávejte v něm, abychom nabyli radostné důvěry, až se zjeví, a nebyli jím zahanbeni při jeho příchodu.

• Křesťan během života nesmí ztratit vztah ke Kristu. Jinak by mohl být při Jeho návratu zaskočen a zahanben.

Zj 3:18   Radím ti, abys ode mne koupil zlato v ohni pročištěné, a tak zbohatl, bílé šaty, aby ses oblékl a neukázala se hanba tvé nahoty, a mast k pomazání svých očí, abys viděl.

• Nadhodnocování svého vlastního duchovního stavu je nejlepší cestou k budoucí ostudě.