1 Nebudeš šířit klamnou zprávu. (Nepřipojíš se k ničemovi,) abys byl zlovolným svědkem.
- h.: vynášet;
- h.: Nepoložíš svou ruku s n.
- Nešířit znamená nepředávat dál, natož aktivně roznášet po lidech. Informace, zvláště chytlavé, se v populaci šíří jako nakažlivý virus, tedy mimořádnou rychlostí.
- B21 má Neroznášej pomluvy.
- Pavlík Nesmíš pronášet nepravdivou zprávu.
- Kraličtí Nebudeš vynášeti pověsti lživé.
- Jistě se to týká nejen zpráv vyloženě lživých, ale i zpráv neověřených.
- Roznášet není třeba ani informace, které jsou sice pravdivé, ale k jejich šíření není důvod: Když budou všichni vědět, že „Karel se zase ožral“ ničemu a nikomu to nepomůže.
- Zde je třeba se zastavit, protože digitální věk poskytuje k šíření klamných zpráv nebývalé prostředky. Již v minulosti dokázaly klamné zprávy způsobit mnohé zlo1, v dnešní době jsou možnosti jejich šíření technologiemi ještě znásobeny.
- Pokud dříve šlo hlavně o zákaz mluvení, dnes jde spíše o zákaz kliknutí, sdílení či repostování.
- Digitálně aktuální je i druhá část verše: Nepřipojíš se k ničemovi, abys byl zlovolným svědkem – svědek totiž nemusí vypovídat pouze u soudu, ale může svědčit i u veřejných „tribunálů“, např. na sociálních sítích. I zde jde o hřích a flagrantní porušování Božího příkazu.
- Je třeba připomenout, že anonymita sociálních sítí před Bohem neplatí – Bůh dobře ví, na co jsem klikl i jakou zprávu jsem poslal nebo postoval – bude mě za vše volat k odpovědnosti.
- Ničemové toužící škodit či pomlouvat budou vždycky – na nás je, abychom se nimi za žádných okolností nespojovali.
2 (Nepůjdeš s davem za špatnostmi. Nebudeš svědčit při sporu tak, že se nakloníš k většině a převrátíš právo,
- h.: Nebudeš za mnohými ke zlům; n.: … konat špatné skutky;
- h.: za mnohými;
- Množství ani přesila nejsou argument. To, že něco dělá dav nebo většina, nic nevypovídá o správnosti. Na to je třeba si dávat pozor.
- Jde o známé psychologické2 zkreslení: Když si něco myslí nebo dělají všichni, musí to být v pořádku. Na tomto principu funguje např. i davová psychóza.
- To, že konformita je přirozenou součástí lidského chování není omluvou – jsme Bohem předem varováni, abychom si na to dali pozor.
3 ani nebudeš nadržovat chudému při jeho sporu.
- Již víme, že početní převaha není argumentem.
- Nyní bychom čekali, že bude následovat varování před nadržováním bohatým a mocným (a taková varování jsou četná). Tento příkaz (nediskriminovat chudé kvůli jejich chudobě) opravu bude následovat, ale až o dva verše dále. Nyní Bůh překvapivě varuje před tím, abychom chudým nadržovali.
- Proč by někdo měl nadržovat chudým? Je to vůbec reálné?
- K nadržování chudým může vést soucit. Člověk si řekne: Tenhle chudý člověk to již tak má v životě velmi těžké – pokusím se mu to vykompenzovat tím, že mu budu nadržovat v jeho sporu.
- Nicméně Bůh říká, že ani chudoba ani soucit nemají hrát při hledání spravedlnosti význam.
- Spravedlnost musí být nestranná. Příslušnost ke znevýhodněné skupině o spravedlnosti nic nevypovídá.
- Tento příkaz by měl být varováním pro ty, kdo omlouvají zlo páchané znevýhodněnými skupinami.
- To, že jsem rasovou, náboženskou nebo jinou minoritou, že jsem invalida, že pocházím z gheta, že jsem měl špatné rodiče, že jsem jakkoliv znevýhodněný; dokonce ani to, že trpím skutečnými nespravedlivými křivdami – nic z toho není omluvou pro mé špatné jednání. 3
4 Když narazíš na býka svého nepřítele nebo jeho osla, který se zatoulal, jistě mu ho přivedeš zpět.
- Zákaz lhostejnosti – mohl by sis totiž říci: „Co je mi do toho zvířete? Mám svých starostí dost“.
- Není to ale pravda – lhostejnost k druhým je Bohu odporná4. Proto Bůh do přikázání slovo „jistě„.
- Jde jistě o příkaz, který porušil kněz a levita, když obešli zraněného poutníka (člověk je navíc mnohem cennější, než zvíře). Samařan jej naopak zachoval.
5 Když uvidíš osla toho, kdo tě nenávidí, ležícího pod svým břemenem, nenecháš ho samotného, ale jistě ho spolu s ním dáš do pořádku.
- sl. hříčka: použita homonyma ‘zb jednou ve významu „opustit / vyprostit / nechat samotného“ a podruhé ve významu „dát do pořádku“; n.: … s ním uvolníš;
- Obraz popisuje situaci, kdy se někdo, kdo tě nemá rád, dostane do potíží.
- Jsme povinni pomoci bližnímu v obtížích.
- Ale příkaz jde dále – jsme povinni takto pomoci i svým nepřátelům.
- Jinak řečeno: Pomoc v nouzi musí být bezpodmínečná – v případě nouze nehraje kvalita vzájemných vztahů žádnou roli.
- Příkaz Zákona zde jde hodně daleko. Když jej srovnáme s Ježíšovými slovy z kázání na hoře: Jestliže totiž milujete ty, kteří milují vás, jakou máte odměnu? Což i celníci nečiní totéž?, Ježíš již přikázání příliš nerozšiřuje. Dalo by se říci, že ani když člověk pomůže svému nepříteli, žádnou odměnu od Boha očekávat nemůže, protože „pouze“ naplňuje znění Zákona.
6 Nepřevrátíš právo svého nuzného při jeho sporu.
- Již víme z třetího verše, že nuznému se nesmí ve sporech nadržovat, nyní vidíme, že jeho chudoba nesmí být ani zdrojem diskriminace.
7 Drž se vpovzdálí od lživého slova. Nevinného a spravedlivého nezabiješ, neboť ničemu neospravedlním.
- n.: Vzdal se od;
- n.: falešného obvinění;
- (oba příkazy spolu zřejmě souvisí, tak jako tomu bylo u Nábota;
- Možná je v obou částech verše myšlena křivá výpověď u soudu, kde lhaní může mít až fatální důsledky.
- Nicméně lhaní je riziková činnost obecně – když člověk zalže, vypouští „džina z láhve“. Nikdy nemůžeme dopředu vědět, jaké zlo svým lhaním způsobíme.
- Obrat Drž se vpovzdálí ukazuje na nutnost zachovávat vůči lhaní předběžnou opatrnost a velký respekt. Musíme předcházet již situacím, které ke lhaní svádějí. Musíme být radikální. Se lží si nesmíme vůbec zahrávat.
- Asi lze říci, že existují i lži méně závažné (než u hrdelního soudu), lži „drobnější“, jejichž dosah nemusí být tak hrozný. Nicméně v každém případě jde o „kluzký svah“ a důsledky jsou vždy nepředvídatelné. Navíc ztrácíme kredibilitu v očích lidí a dostáváme se pod Boží tresty.
- Ničemu neospravedlním je drsná hrozba: Bůh hrozí lhářům neodpuštěním.
- Snad lze spekulovat, že ne každý lhář musí být nutně ničema – že Bůh má na mysli falešné svědky u závažných kauz (jako v případě Nábotovy vinice nebo Ježíšova soudu), kteří ostatním škodí kvůli prospěchu nebo ze zášti.
- Pokud tomu nahrává společenská situace (např. za fašismu nebo komunismu) bývá běžné, že lidé se udávají nebo proti sobě křivě svědčí ze zištných pohnutek nebo ze strachu.
8 Nepřijmeš úplatek, neboť úplatek oslepuje ty, jež vidí, a podvrací jednání spravedlivých.
- n.: záležitosti;
- Úplatek opravdu zatemňuje zdravý úsudek. I ti, kteří by zdravého úsudku byli schopni, po přijetí úplatku tuto schopnost ztrácejí. Tak tomu je, jde o pravidlo, které zkrátka platí.
- Dle mého názoru jde o obecně platné pravidlo: Nikdo si nemůže myslet, že přijme úplatek a neovlivní jej to. Ovlivní to každého, i člověka s rozpoznáním (vidícího) a člověka jinak spravedlivého. nemůže je to neovlivnit. Proč?
- Protože přijetí úplatku zavazuje – po přijetí úplatku se stáváme dlužníky, ztrácíme svobodu jednat vůči uplácejícímu svobodně.
- Jde o pravidlo bez výjimek – Bůh to ví a varuje před tím.
- Je to zvláštní, protože úplatek není žádnou oficiální smlouvou. Morální závazek je ale po přijetí úplatku silný. Pokud bychom po přijetí úplatku nejednali ve prospěch uplácejícího, budeme mít nevyhnutelně špatné svědomí. I zlí lidé většinou po přijetí úplatku svůj závazek respektují.
- Je také zajímavé, jak citlivě máme nastavenou schopnost odhadnout výši úplatku – výše musí být odpovídající v mnoha ohledech – finanční situaci dávajícího, přijímajícího i velikosti požadované úsluhy.
- Korupční společenské prostředí je nepříjemné. S korupcí je třeba bojovat na osobní i společenské rovině.
- Korupci napomáhají slabé a neefektivní instituce, nefunkční kontrolní mechanismy, chybění opozice či nezávislých médií, ztráta nezávislosti soudů či policie, netransparentnost. Typicky korupce bují tam, kde jsou špatně placení státní zaměstnanci, kteří pak rozhodují o velkých finančních objemech.
- Běžně se s korupcí setkáváme v Jižním Súdánu, kde státní zaměstnanci (policie, armáda) po celá léta nedostávají výplaty a stávají se tak závislými na tom, co si kde „urvou“.
- Dar naopak Bohem zakázán není: Př 18,16 totiž říká: Dar člověku otevře dveře, povede ho před vysoko postavené.
- Jaký je rozdíl mezi darem a úplatkem? Dar ponechává obdarovanému větší svobodu v rozhodování (zavazuje jej, ale méně); úplatek je více „něco za něco“.
- Dar vyjadřuje: Budu rád, když rozhodneš v můj prospěch. Člověk jej může přijmout, aniž se přímo zavazuje. Lehký morální závazek na sebe bere, ale ne příliš silný (pokud si o dar neřekl, jde o svobodné rozhodnutí dávajícího).
- Úplatek naproti tomu více říká: Pokud toto přijmeš, zavazuješ se mi vyhovět. Morální závazek je mnohem silnější.
- Dar může být, na rozdíl od úplatku, přinesen i veřejně.
- Z Božího hlediska je klíčové, aby darem nebylo deformováno právo.
9 Nebudeš utlačovat příchozího. Vy rozumíte duši příchozího, neboť jste byli příchozími v egyptské zemi.
- n~: víte, jak se cítí p.
- Jako téměř vždy (Ex 22,20; Lv 19,33-23; Dt 10,18-19; Dt 24,17-22; Dt 27,19; Nu 15,15-16; ) v tomto případě Bůh zdůvodňuje svůj příkaz ohleduplností k cizincům nutností empatie – zde ještě zřetelněji, než jinde: Vy přece nejlépe víte, jak nepříjemné je být příchozím.
- Rozumět duši je krásný obrat: Máme se snažit porozumět duši druhých lidí (snažit se vcítit do jejich cítění). A to, co je nepříjemné nám, nemáme dělat jim.
- Jde o jasný příkaz empatie.
10 Šest let budeš osévat svou zemi a sklízet její úrodu, 11 ale sedmého ji (necháš ladem a nebudeš ji sklízet.) Budou z ní jíst chudí ze tvého lidu a to, co po nich zbude, sežere polní zvěř. Tak naložíš i se svou vinicí a olivovým hájem.
- h.: opustíš a zanecháš ji;
- Jde o princip soboty, princip 6+1 aplikovaný na zemědělský cyklus.
- Problém rozebírám i na paralelních místech.
- Jde o poměrně náročný příkaz – předzásobit se na jeden den ze sedmi není tak těžké, jako přežít bez úrody celý rok.
- Jeho dodržování vyžaduje silnou víru – víru, že se o člověka Bůh během roku postará.
- Jde zároveň o silný „závazek“ pro Boha – přikázat něco takového a pak nechat svůj lid pomřít hlady, by opravdu „nevypadalo dobře“.
- Jde o trénink a rozvoj plánování – Hospodin pouze přikazuje, ale neříká, jak přesně to Židé mají udělat, aby rok bez úrody přežili.
- Jako zdroj obživy zůstává pouze chov dobytka; „sběračství“, lov apod. – tyto zdroje ale za obvyklých okolností velký národ dlouhodobě plnohodnotně neuživí.
- Bez zemědělství mohou příležitostně žít na severu např. chovatelé sobů, lovci tuleňů, všude na světě rybáři, na jihu pak obyvatelé některých tichomořských „rájů“. Bez systematického zemědělství ale dlouhodobě ve větším měřítku přežívat nelze.
- „Zahrádkaření“ pravděpodobně také nebylo dovoleno.
- Rozsah problému doceníme, když si představíme, že by z obchodů na rok zmizely všechny produkty ze zemědělských plodin.
- Jiná možnost, než plánování a předzásobení prakticky neexistuje. (Import většího množství obilí Bůh jako řešení jistě nepředpokládal, obilí by také muselo značně zdražit).
- Izraelci tedy museli plánovat dlouhodobě a systematicky si odkládat potraviny na milostivý rok.
- Podobně to dělal egyptský Josef, který se připravoval dokonce na sedmiletou neúrodu.
- Na rozdíl od běžné soboty, kde jde spíše o osobní poslušnost a důvěru, zde šlo o problém celospolečenský – národ si musel vše promyslet a připravit se jako celek.
- Z dlouhodobého hlediska šlo o ochranu půdy před vyčerpáním, o udržitelné zemědělství, o velmi ekologický přístup střídání exploatace a regenerace.
- Izraelci byli zavázáni myslet na chudé (pro bezzemky muselo jít naopak o rok „hojnosti“, když mohli libovolně sbírat na polích a vinicích druhých).
- Šlo ohleduplnost dokonce i k polní zvěři – majitelé nesměli střílet zvěř, která se jim chodila pást na pole a vinice.
- Šlo o radikální připomenutí, že země nepatří člověku, ale Hospodinu.
- Sabatický rok zpomaloval, rušil běžný ekonomický tok života.. Alespoň na chvíli přestane být „všechno o obchodě a podnikání“. Žádný zisk, žádné účetnictví, žádný prodej, jen „ticho a důvěra“.
- Může jít o předobraz „eschatologického klidu„, kdy již budeme s Bohem a přestaneme shánět obživu „v potu tváře“.
- Víme, že ignorování tohoto sedmiletého cyklu bylo jedním z důvodů babylonského vyhnanství – odpočinutí země bylo vynuceno násilím, dokud si země své sabaty „nevynahradila“. Příkaz byl zjevně Hospodinem brán vážněji, než lidé očekávali.
- Šlo o pravidelný trénink víry či důvěry, trpělivosti, sebeomezení, skromnosti a o nácvik boje s „existenciální úzkostí“.
- Hospodin obavy bere vážně (např. v Lv 25,20–22 slibuje, že šestý rok přinese trojnásobnou úrodu), ale i tak se víra musela projevovat poměrně silně a dopředu.
- Během času, který lidem „spadl do klína“ se mohli věnovat přemýšlení, modlitbě, studiu, kontemplaci, rodinným vztahům apod.
12 Šest dní budeš konat své dílo, a sedmého dne přestaneš, aby odpočinul tvůj býk i tvůj osel. Oddechne si i syn tvé otrokyně a příchozí.
- Sobotní odpočinutí je totéž v menším.
- A je zásadní, abychom tuto výsadu odpočinutí poskytli i všem kolem nás, hlavně těm, kdo jsou pod naší autoritou.
- Práce a exploatace musejí mít své limity.
13 Dávejte pozor na všechno, co jsem vám řekl. Jméno cizích bohů nebudete připomínat, nebude slyšet ze tvých úst.
- Berte Moje slova „zatraceně vážně“.
- O zlu ani nepřemýšlejte, nezabývejte se jím, nebavte se o něm.
14 Třikrát za rok mi budeš slavit svátek.
- h.: Tři nohy / kroky;
- Ještě zůstaneme u volných dní a období. Kromě sabatikálního sedmého roku a každotýdenních sobot k nim patří ještě svátky.
- Život Izraelce tak byl poměrně příjemně rozdělen do cyklů.
- Život v týdenním cyklu 6+1 je fajn, ale rok je přece jen dlouhý na to, aby takto běžel bez zastavení. Volný celý rok je skvělá věc, ale čekat na něj šest let, je dost dlouho. Proto Bůh do každého roku vmezeřil ještě další volné několikadenní svátky.
- U všech těchto přikázaných „nepracovních“ dní přitom nejde o pouhou regeneraci sil a o vytržení z rutiny obstarávání živobytí, ale také o přiblížení se k Bohu.
- Kolik vlastně měli Izraelci volna a jaký je v tomto srovnání život nás, běžných obyvatel „Západu“?
- 52 šabatů (sobot)
- Hlavní svátky – dohromady 7 dnů volna (svátečních) a 11 polosvátečních dnů uprostřed Pesachu a Sukotu.
a) Pesach a Svátek nekvašených chlebů: 1. a 7. den jsou dny odpočinku → 2 dny volna - b) Šavuot (Letnice) → 1 den volna)
c) Roš ha-šana, Svátek troubení → 1 den volna
d) Jom kipur (Den smíření) → 1 den volna
e) Sukot (Svátek stánků) → 2 dny volna- (Pokud některý svátek připadl na šabat, dny se nesčítaly.)
- Dohromady tedy během roku 52+7=59 dnů svátečních, plus 11 polosvátečních (mohlo se např. vařit)
- Plus jednou za sedm let bez zemědělských prací.
- Jak jsme na tom dnes my? V roce 2024:
- Naše týdny jsou rozděleny v režimu 5+2 (máme každý víkend dva volné dny), dohromady tedy 104 volných víkendových dnů.
- Státní svátky připadlé na pracovní den 10
- Dohromady 114 volných dnů.
- Vychází tedy, máme dvakrát více volna o víkendech i více státních svátků.
- K tomu musíme připočíst 15 až 20 dnů dovolené.
- Jak dlouho a jak intenzivně se tehdy a dnes pracovalo? Pracovní doba byla většinou deseti až dvanáctihodinová (od úsvitu do soumraku). Dnes pracujeme (většinou) osm hodin, ale často více – plus dojíždění, přesčasy, práce online, apod.
- Tehdy neexistovala ubíjející práce u pásu nebo u pokladny, na druhé straně celý den pracovat na poli také není příliš tvůrčí. Opravdu intenzivní nasazení bylo zapotřebí spíše jen o žních.
- Snad tedy lze říci, že v dnešní době na regeneraci potřebujeme času více – je to ale sporné.
- Velkou roli také hraje, jak sedmý odpočinkový den trávíme. Pokud hledáme Boží tvář a vyhledáváme společenství věřících a společenství rodiny, načerpáme jistě více sil, než když celý víkend věnujeme pouze aktivní nebo pasivní rekreaci.
15 Budeš zachovávat svátek nekvašených chlebů. Po sedm dní budeš jíst nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal, v určený čas měsíce ábíbu, neboť v něm jsi vyšel z Egypta. Ať se nikdo neukáže přede mnou s prázdnou,
- Pesach je důležitý svátek a nesmí být vynecháván a vše musí být dodržováno, jak se patří.
- Nejí se kvas a před Boha se přichází s oběťmi.
- Cílem je připomenutí si vysvobození z Egypta.
16 budeš zachovávat i svátek žně prvotin z plodů svého díla, z toho co zaseješ na poli, a svátek sklizně na konci roku, kdy sklidíš z pole plody svého díla.
- Dalšími z důležitých svátků jsou svátek prvotin a svátek sklizně.
- Připomenutí tří velkých svátků:
- Pesach (Svátky nekvašených chlebů, Chag ha-Macot): První sklizeň ječmene; Vysvobození z Egypta
- Šavu’ot (Letnice, Svátek prvotin): První sklizeň pšenice; Obdržení Tóry na Sinaji
- Sukot (Svátky stánků): Sklizeň podzimních plodů; Putování pouští, Boží ochrana
17 Třikrát za rok se ukáže každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, před Panovníkem Hospodinem.
- Každý vztah je třeba udržovat. Vztah, o který není pečováno, chřadne.
18 Nebudeš obětovat krev mé oběti spolu s kvašeným. Nezůstane do rána tuk mé sváteční oběti.
- Jakoby namátku připomenuté některé principy obětování.
- Je zajímavé, jak Bůh některé věci považuje za důležité.
- Kvašené pečivo se nikdy nesmělo spalovat jako oběť na oltáři (i když jinak se jako dar přinášet mohlo).
- Tradičně se vykládá, že důvodem je, že kvas symbolizuje hřích. Explicitně to ale nikde v Písmu řečeno není.
- Může být ještě jiný důvod nebo jiná symbolika?
- Principiálně je kvašení pomalý neviditelný proces, který mění těsto zevnitř.
- Židé tenkrát ještě nemohli vědět, že původcem jsou mikroorganismy kvasinky.
- Do očí bijící je nepoměr mezi malým množstvím kvasu a velkým objemem ovlivněného těsta.
- Hřích vykazuje vůči lidské osobnosti (i vůči společnosti) podobné schopnosti – rozkládá a šíří se a to bez ohledu na to, jak malý zpočátku byl.
- Přimíšení kvasu do těsta je lidskou aktivitou, způsobem, jak ovlivnit realitu. Možná by se dalo říci, že jde o manipulaci s těstem.
- Možná by se tedy dalo říci, že Bůh chce od lidí oběť v „surové“ podobě. Takovou, jaká je, jednoduchou a nezmanipulovanou, bez příměsi lidské aktivity. Máme před Něho přistupovat takoví, jací jsme.
- Absence kvasu připomíná spěch při opouštění Egypta. Rychlost rozhodnutí a jednání bez otálení, plánování a kontroly. Kvašený chléb znamená, že je čas na „vlastní režii“, při použití nekvašeného chleba určuje tempo Bůh.
- Kvas těsto určitým způsobem rozkládá, porušuje – ale na oltář má přijít pouze to, co je Boží, prvotní a neporušené.
- Je připomínána trvalá existence hranice mezi svatým a profánním.
19 (To nejlepší) z prvotin své země přineseš do domu Hospodina, svého Boha. Nebudeš vařit kůzle v mléce jeho matky.
- Na Bohu nebudeš šetřit. Všechno, co máš, pochází od Něho. Pokud se ti vůbec něco urodilo, je to proto, že On se o tebe stará. Tak buď vděčný a velkorysý.
- Ohledně vaření kůzlete v mléce matky více v Dt 14,21.
20 Hle, posílám před tebou anděla, aby tě střežil na cestě a přivedl tě na místo, které jsem připravil.
- Bůh pověřil svého anděla vedením a dohledem. Cílem je „přepravit“ národ do cílové destinace.
- Anděl zřejmě nějakým způsobem souvisel s oblakovým sloupem – buď v něm přebýval nebo sloup jeho přítomnost symbolizoval a připomínal.
- Když Izraelce na cestě doprovázelo něco tak na první pohled nadpřirozeného, muselo to být pro ně povzbuzením a pro potenciální nepřátele silným signálem, hrozbou a varováním, aby si s Izraelci nic nezačínali.
21 Měj se před ním na pozoru a poslouchej ho. (Neprovokuj ho,) neboť nesejme vaše přestoupení, protože mé jméno je v něm.
- h.: Nebudeš v něm působit hořkost;
- Svého průvodce a ochránce nerozčilujte. Snažte se jej svým chováním neotrávit, snažte se mu neznechutit.
- Chápu, že nejste dokonalí, ale neprovokujte ho nadmíru.
- Anděl ochránce je mým zástupcem, je svatý a mocný. Je na vaší straně, ale jeho trpělivost a tolerance nejsou nekonečné. Není úplně těžké ho naštvat tak, že vás zdecimuje. Není to váš kamarád ani nějaký „hej počkej“.
22 Když ho však budeš bedlivě poslouchat a plnit vše, co říkám, stanu se nepřítelem tvých nepřátel a protivníkem tvých protivníků.
- SP, LXX: mne;
- Být s mým andělem zadobře se ti rozhodně vyplatí – zajistí ti ochranu a vítězství ve všech problémech.
- Být nepřítelem nepřátel a protivníkem protivníků ukazuje, že Hospodin (potažmo Jeho vyslanec anděl) nejsou nepřáteli pronárodů primárně, ale až odvozeně. Kdo není Izraeli protivníkem či nepřítelem, žádné problémy s andělem mít nebude.
- Kdyby národy Izraelcům preventivně vyklidily pole, zřejmě by s Bohem problémy neměly.
- Je to ale relativní, jak uvidíme dále.
23 Neboť můj anděl půjde před tebou a přivede tě k Emorejcům, Chetejcům, Perizejcům, Kenaancům, Chivejcům a Jebúsejcům a já je vyhladím.
- Neboť Bůh svůj lid nepovede opatrně, se snahou nikoho nepodráždit, ale nekompromisně přímo do samého „epicentra“ nepřátelství.
- Země, kterou měli Izraelci dostat, byla kompletně obsazená národy, které neměly nejmenší zájem jakkoliv Židům ustupovat.
- Jak víme, pohanské národy obývající zaslíbenou zemi byly extrémně zhůvěřilé, propadlé zlu. Bůh se je po dlouhá čtyři století (během pobytu Židů v Egyptě) bezúspěšně snažil přivést k rozumu, dával jim čas na nápravu.
- „Okno příležitosti“ k pokání v tuto dobu ale již bylo zavřené. O jejich trestu (zkáze) již bylo rozhodnuto. A Izraelci se měli stát nástroji tohoto trestu.
24 Nebudeš se klanět jejich bohům a nebudeš jim otročit, ani nebudeš jednat podle jejich skutků, ale dočista je zboříš a úplně roztřískáš jejich posvátné sloupy.
- To, že místní pronárody vystřídáš na jejich místě, neznamená, že bys od nich cokoliv přejímal. Není u nich nic, ale naprosto nic, co by stálo za zachování.
- Jejich bohové jsou ďábelští a jejich jednání odporné. Vše, co by je připomínalo, je třeba nekompromisně do základů zlikvidovat.
- Nepřipadá v úvahu žádný ohled na „kulturní památky“ či na „autenticitu“ místních náboženství – to, co místní dělají, je zlo.
- Tento přístup je v dnešní postmoderní době prakticky nepřijatelný – je téměř nemožné prohlásit, že jedno náboženství je lepší, než jiné. Je jedno, jak zvrácená jiná náboženství jsou, jaké hrůzy provozují, jsou z principu nekritizovatelná.
- Podobnou situaci řešil v 16. století např. Hernan Cortéz vůči říši Aztéků. Ta byla jednou z nejkrutějších říší vůbec (např. byly, podobně jako v Kanaánu běžně obětovány děti). Španělští konkvistadoři, jakkoliv byli chamtiví a bezskurpulózní považovali zničení říše za svou morální povinnost. O katolickém Španělsku šestnáctého století. si můžeme myslet cokoliv, ale oproti Aztékům šlo bezesporu o nesrovnatelně lepší zřízení.
25 Budete sloužit Hospodinu, svému Bohu, a on požehná tvému chlebu i tvé vodě. Odstraním ze tvého středu nemoc.
- Boží péče o Jeho lid bude komplexní – postará se o dostatek potravy, pitné vody i o jeho zdraví.
26 Nebude ve tvé zemi ženy, která by potratila, ani neplodné; a naplním počet tvých dnů.
- Komplexní zdraví neznamená v Božích očích pouze nepřítomnost nemocí, ale rovněž zdravé vztahy ve společnosti – tedy touhu po stabilních manželských vztazích a po dětech; touhu po sexu, fertilitu a schopnost děti donosit, porodit a vychovat.
- Nic z toho není ani v nejmenším samozřejmost – v rozpadající se dekadentní společnosti Západu se všechny tyto atributy postupně vytrácejí, což se projevuje mj. vymíráním.
- Dalším slibem je dlouhověkost. Bůh se tedy postará, že předčasná úmrtí dětí a mladých lidí budou velmi vzácná. Když zemře mladý člověk, jde vždy o něco nepatřičného.
27 (Hrůzu ze mě) pošlu před tebou, do zmatku přivedu každý národ, (ke kterému přijdeš,) a způsobím, že všichni tví nepřátelé se dají před tebou na útěk.
- h.: Svoji hrůzu;
- n.: proti kterému vytáhneš;
- h.: ti ukáží záda;
- Bůh pokračuje ve slibech, jak bude reagovat, pokud se Jeho národ nebude klanět jejich bohům a nebude jim otročit, ani nebude jednat podle jejich skutků, ale dočista je zboří a úplně roztříská jejich posvátné sloupy.
- Odpovědí na lidskou věrnost je Boží slin sjednání respektu až paniky u okolních národů. Nebude téměř nutné bojovat – nepřátelé nebudou schopni se bránit nebo utečou.
28 Pošlu před tebou děs a vyžene před tebou Chivejce, Kenaance a Chetejce.
- Co je oním děsem a jak jeho vyslání vypadá? Pravděpodobně jde o nějakou formu paniky a demoralizace. Možná o anděla.
- Jakým „mechanismem“ dokáže anděl (nebo přímo Bůh) demoralizovat morálku nepřátel? Působí přímo na jejich mysli? Nebo rafinovaně rozdmýchává strach skrze „média“?
- Rozdmýchat v lidech strach není nic těžkého. V dnešní době lidé stačí zmínka v televizi nebo na internetu a celý národ se začne něčeho bát. Racionalita přitom často nehraje žádnou roli.
- V tomto případě je původcem strachu sám Hospodin či Jeho anděl.
29 Nevyženu je před tebou v jednom roce, jinak by byla země zcela opuštěná a (bylo by proti tobě mnoho polní zvěře.)
- n.: ke tvé škodě by se rozmnožila polní zvěř;
- Bůh chtěl, aby země byla do poslední chvíle obdělávaná a domy udržované. Kdyby národy zemi opustily všechny najednou, Izrael by nebyl schopen ji dostatečně rychle obsadit – pole by zpustla a domy zchátraly.
- Něco podobného jsme zažili po vyhnání Němců po válce – Sudety neměl kdo osídlit a celé velké oblasti tak zpustly. Dodneška jde o chudé a problematické části republiky.
30 Vyženu je před tebou kousek po kousku, dokud se nerozplodíš a nerozdělíš zemi do dědictví.
- Zabranou zemi bylo třeba správně rozčlenit mezi kmeny (udělal to později Jozue) a je možné, že v době záboru ještě Izraelci neměli k osídlení ani dostatek lidí.
- Podobně jako v USA zpočátku nebyl dostatek osadníků, kteří by zemi kultivovali a chránili.
31 Stanovím tvé území od Rákosového moře až po moře Pelištejců, od pustiny až k Řece, neboť vydám do vaší ruky obyvatele země a vyženu je před tebou.
- [tj. Středozemní, zde coby záp. hranice];
- Území bylo značné: na západě Středozemní moře, na jihu Suezský záliv, na severu Eufrat, na východě poušť Sinaje nebo Negevu.
32 Neuzavřeš smlouvu s nimi ani s jejich bohy.
- S národy zaslíbené země nepřipadají v úvahu žádné smlouvy, kompromisy ani kontakty.
33 Nebudou pobývat ve tvé zemi, aby tě nesvedli k hříchu vůči mně. Když bys sloužil jejich bohům a stalo by se ti to léčkou.
- Národy nesmějí být menšinou na tvém území. Jejich zlo je příliš velké, příliš agresivní a příliš nakažlivé.
- Znovu a znovu se setkáváme s tím, že v některých případech „zlo přemáhá dobro“.
- S některými formami hříchu ve světě jako věřící nemáme bojovat, ale musíme se od nich zcela oddělit, neponechat jim v našich životech žádný prostor, žádné předpolí či zázemí.
- Jde především o modlářství (1K 10,14 „Utíkejte před modlářstvím“) a o sexuální hříchy (1K 6,18„Utíkejte před smilstvem“).
- Izraelci neměli ponechat pronárody ve své blízkosti, aby se v „otevřené konkurenci“ později prokázala dominance jejich náboženství.
- Je to zajímavé, ale takto to nefunguje – Boží lid (židé i křesťané) se má od nečistot světa striktně oddělit, ne jim dávat prostor a bojovat s nimi.
.
.
- Otázku fake news a konspiračních teorií v historii zajímavě rozebírá podcast Zjisti víc (https://zjistivic.cz/64-fake-news/). Fake news např. pravděpodobně způsobily Americko-španělskou válku, měly podíl na vzniku Spojených států a mnoho dalšího ↩︎
- Tendenci člověka přizpůsobit se většině dobře dokládají některé klasické psychologické experimenty:
Aschův experiment konformity (1951) Účastníci měli určovat správnou délku čáry, přičemž experimentátoři schválně uváděli chybný výsledek. Tři čtvrtiny účastníků odpovědělo (podle většiny) chybně alespoň někdy a třetina pravidelně.
Milgramův experiment poslušnosti autoritě (1961) Účastník měl podle pokynů udělovat „elektrické šoky“ (falešné) druhému člověku, pokaždé když odpověděl špatně. 65% účastníků bylo ochotno dojít až ke smrtící dávce elektrického výboje, přestože viděli, jak oběť trpí. Poslušnost vůči autoritě převážila nad vlastním svědomím.
Efekt přihlížejícího / difúze odpovědnosti (Latane a Darley, 1968). V místnosti se objevil dým – když tam byl člověk přítomen sám, reagoval ihned. Pokud bylo účastníků více, nereagoval nikdo (účastníci nechtěli „vyčnívat“). ↩︎ - Dopouštět se nezákonností na konto svého znevýhodnění nelze (narážím na hnutí BLM). ↩︎
- Jednou jsme šli s jedním mužem přes parkoviště, kde někdo zapomněl na autě zapnuté reflektory. Snažil jsem se zjistit, kdo je majitelem, aby si světla mohl vypnout. Ten člověk mi říkal: Nechej to tak, ať se mu vybije baterka. ↩︎