Žalm 9

1 Pro vedoucího chval. Na mút labben. Davidův žalm.

• Co tato slova znamenají, nelze s jistotou určit. Stv. překlady jim přikládají různé významy: „Pro tajnosti (/ o tajnostech) syna“ (tak LXX a Vul) či „pro smrt syna“ (Pš); starověcí vykladači spojovali slova al a múth ve slovo alamóth (dětství / mládí). Novější překladatelé se kloní spíše k tomu, že jde o označení nápěvu či hudebního nástroje. 
• Tento žalm patří dohromady s následujícím Ž 10. Jedná se o jakýsi alfabetický dvojžalm. První v. Ž 9 je nadpisek; v. Ž 9,2 začíná prvním písmenem h. abecedy, v. Ž 9,4 druhým atd. Tedy vždy dva v. náleží jednomu písmenu h. abecedy. Ž 9 končí písmenem kaf (v. 20); Ž 10 začíná v prvním v. písmenem lámed. Některá písmena jsou ovšem vynechána – je použito celkem 18 z 22 písmen (chybí d, m, s a c). V Ž 10 patří k některému písmenu verše tři a pořadí se nedrží obvyklého řazení písmen důsledně.
• Struktura žalmu je tedy dosti rafinovaná. Zbásnit žalm je již samo o sobě náročné – ztížit si tvorbu ještě dalšími pravidly (např., že verše jsou „abecedně“ řazeny), svědčí o značeném básnickém mistrovství i sebevědomí.
• Občas je někdo nadán básnickou genialitou – není pro něho problém celý večer „sypat z rukávu“ verše (říká se to o Francois Villonovi, Vítězslavu Nezvalovi, aj.) a ještě si to ztěžovat různými omezeními.

2 Hospodine, celým srdcem ti budu vzdávat chválu, budu vyprávět o všech tvých divech.

• (toto a další tři slovesa jsou v kohortativu¹ a lze je také přeložit -) n.: chci … 
• [tento výraz je v Ž použit 30× (kromě Ž 118,23 vždy v pl.) a vyjadřuje činy (obvykle zázračné) manifestující Boží svrchované panství nad událostmi]; 
• David je rozhodnut se plně vložit do vyjádření chvály Bohu.
• Boha je vždy za co chválit – ale nejvíce chválu procítíme, když Bůh něco udělá v náš prospěch.
• Tehdy toužíme Boha za Jeho pomoc chválit a hovořit o ní, tehdy Jej chválíme nejvíce „celým srdcem“.

3 V tobě se budu radovat a veselit, budu opěvovat tvé jméno, ó Nejvyšší!

• [jako oslovení Boha v Písmu pouze zde a Ž 92,2];
  • Možná je zajímavé, že toto nabízející jméno je používáno v Bibli tak málo – vždyť to, že Bůh je nejvyšší autoritou, je nabíledni.
  • Jde o hebrejské Eljon.
  • Eljon se vyskytuje častěji (kolem třiceti výskytů, např. Melchisedech, kněz Boha Nejvyššího nebo Ž 91 „Kdo přebývá v úkrytu Nejvyššího (Eljon), spočine ve stínu Všemohoucího (Šaddaj).
• Radovat se v Bohu – jak se to dělá? Jde o hlubokou vnitřní radost způsobenou Bohem samým. Vědomím, že mám s Nejvyšším vztah, že On je na mé straně a že zasahuje v můj prospěch.
• Může být větší důvod k radosti, než toto vědět?
• Opěvovat Boží jméno znamená nadšeně se o Bohu vyjadřovat. Ať už slovy, básní nebo písní.

4 Když se moji nepřátelé obrátili nazpět, upadli a zmizeli před tebou.

• n.: klopýtli;
• n.: zhynuli;
• n~: tvou přítomností;
• Davidovo nadšení z Boha je způsobeno konkrétní pomocí, které se mu od Boha dostalo – odstraněním nepřátel.
• Ti najednou zmizeli – ještě před chvílí byli smrtelně nebezpeční a najednou byli obráceni zpět, upadli a byli pryč.
  • Moje máma vyrůstala za války. V domě, kde bydleli, bylo i několik německých rodin. Některé byly „v pohodě“, některé byly obávané. Když se blížil konec války, jednoho dne tyto rodiny zmizely. Odjely v noci, nikdo nevěděl kdy a jak.
  • Něco podobného zažili např. obyvatelé Samaří při obležení Aramejci ve 2Kr 7. Ležení obávaných nepřátel bylo najednou prázdné.

5 Zjednal jsi mi právo a obhájil jsi mě, usedl jsi na trůn, ty, spravedlivý soudce.

• David byl vůči nepřátelům v právu – ať už na počátku své „kariéry“ nebo později jako král – nebylo správné a spravedlivé proti němu bojovat.
  • David se na trůn nikdy nedral – pokud na něm seděl, bylo to z Boží vůle.
• Sám Bůh se rozhodl si to „pohlídat“, a když se proti Davidovi někdo bouřil, zasahoval.

6 Napomenul jsi národy, zničil jsi ničemy, jejich jméno jsi vymazal ⁽navěky a navždy.⁾

• Bouřit se pro Božímu pomazanému je sebevražedné – napomenutí je to nejmenší, čeho se člověku
  (nebo celým národům) může dostat. Riskují i zničení a zapomenutí.

7 Nepřátelé? Na věky skončili v troskách!⁾ Jejich města jsi vyvrátil, ano, jejich památka zašla. 

• h. sg. brán jako kolektivum;
• n.: Nepříteli, na věky skončila zkáza; $ ^t12 h. os. zájmeno „oni“ zde asi vyjadřuje důraz;
• tj. nepřátel [srv. paralelismus ve v.Ž 9,6: jejich (tj. ničemů) jméno];
•  n~: jméno;
• Existovaly mocné národy, které zmizely z povrchu země i z kolektivní paměti. Někdy může jejich osud souviset s jejich vztahem k Izraeli.

8 Hospodin ale navěky trůní. Svůj trůn připravil k soudu, 

• h.: sedí; 
• Bůh vládne, a to nikterak pasivně nebo neurčitě – aktivně prosazuje své představy a lidi soudí podle jejich postoje k nim.

9 on bude soudit celý svět spravedlivě; národy rozsoudí s přímostí.

• n.: podle toho, co je správné;
• Boží soudy jsou neodvratné – souzeni budou všichni, nikdo se soudům nevyhne, nikdo jim neunikne.
• Lze se spolehnout na férovost Božích soudů.

10 Hospodin je ⁽nepřístupným hradem⁾ utlačených, je nepřístupným hradem v dobách soužení.

• n.: pevností / bezpečným místem; 
• Hospodin zjednává právo bez ohledu na postavení – ti, kterým je ubližováno nebo křivděno, kteří jsou v obtížích, dostávají od Boha ochranu a azyl.

11 V tebe budou doufat ⁽ti, kdo znají tvé jméno,⁾ neboť ty, Hospodine, neopustíš ty, kteří tě hledají.

• n.: doufají; 
• Ti, kdo Hospodina znají, doufají v Jeho pomoc. Vědí totiž, že Hospodin „žadatele o azyl neodmítá“.
• Boha je třeba hledat – ale ti kdo jej opravdově hledají, jej vždy naleznou.

12 Opěvujte Hospodina, sídlícího na Sijónu, oznamujte mezi národy jeho činy!

• [stejný příkaz je v dalších jedenácti verších devíti žalmů]; Ž 7:18; Ž 30:5; Ž 68:33; Ž 98:5; Ž 105:2;  Ž 147:7; Sd 5:3; Iz 12:5
• n.: který trůní; 
• Za to vše je logické a správné Boha chválit (např. písněmi) a o tom, co dělá, mluvit.
  • Hlubokou chválu a vděčnost lze někdy lépe vyjádřit písněmi, než slovy.

13 Neboť ⁽vyhledává krev,⁾ pamatuje na ně, nezapomíná na volání zkroušených.

• n~: ten, kdo odplácí za krveprolití; 
• Bůh prolévání krve nenávidí a nikdy je nenechá „zapadnout“ bez trestu. Nikdy je nezamete pod koberec, nikdy nad ním nemávne rukou. Nikdo, kdo ubližuje, se Božímu trestu nevyhne.

14 Smiluj se nade mnou, Hospodine! Pohleď na mé soužení od těch, kdo mě nenávidí! Ty mě vyzdvihuješ z bran smrti, 

• Davidův text není „lineárně“ triumfální. Chvíle jistoty Boží pomoci a vítězství střídají okamžiky, kdy na něj doléhají. soužení způsobená nepřáteli.
• A tato soužení vůbec nejsou malá – dohánějí Davida místy až na hranici smrti.
• Různá soužení zažíváme všichni, zdaleka ne všechna jsou ale tak hrozná, aby nás dovedla až na hranici smrti.

15 abych v branách ⁽dcery sijónské⁾ vyprávěl o všech tvých ⁽chvályhodných skutcích⁾ a jásal nad tvou spásou.

• tj. jeruzalémských; [vazba častá v prorocích, v Žalmech pouze zde];
• h.: chvalách (metonymie pro mocné skutky, které vyvolávají chválu);
• Pokud člověk z takovýchto limitních situací vyvázne, je to zajisté důvod ke sdílení radosti a k vděčné chvále.

16 Národy se topí v jámě, kterou udělaly, jejich noha byla polapena do sítě, kterou nastražily.

• Davidovi nepřátelé postupovali nejen proti němu osobně, ale snažily se zničit celý izraelský národ.
• Jejich zlá snaha se jim nicméně vymstila a samy dopadly tak, jak chtěly učinit Izraeli.
• Z tohoto verše jistě vzniklo přísloví „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“. Nejde ale o verš jediný, podobná myšlenka je vyjádřena ještě v:
  • Ž 7,16 Vykopal cisternu a vyhloubil ji, a upadl do jámy, kterou udělal. 
  • Ž 35,7-8 Vždyť na mě bezdůvodně nastražili jámu, bezdůvodně vykopali past pro mou duši. Ať na něj přijde zkáza, aniž to tuší. A do té pasti, kterou nastražil, se lapí sám, ať padne do té zkázy! 
  • Ž 57,7 Nastražili síť mým krokům, což sklíčilo mou duši. Vykopali přede mnou jámu, padli do ní. Sela.
  • Př 26,27 Kdo kope jámu, spadne do ní, kdo valí kámen, na něj se obrátí.
  • Kaz 10.8 Kdo kope jámu, spadne do ní; kdo boří zeď, toho uštkne had.
  • V Ester Hamán připravil kůl pro Mordokaje a skončil na něm sám.
  • V Danielovi nepřátelé uchystali jámu se lvy pro Daniela a nakonec do ní byli uvrženi sami.
• Agresorům se to stává poměrně často.

17 Hospodin se dal poznat, ⁽vykonal soud:⁾ Ničema se zapletl do díla svých rukou. Higgajón. Sela.

• n.: zjednal právo;
• h.: dlaní;
• Připravovat zlé plány, např. rozpoutat válku je riskantní podnik. Člověk není schopen domyslet všechny konsekvence, které svým činem rozpoutá, a poměrně snadno se mu může stát, že se vše nakonec obrátí proti němu.

18 Ničemové se vrátí do podsvětí — všechny národy zapomínající na Boha. 

• n~: nepočítající s Bohem; 
• Nepočítat v životě s Bohem je chyba, ba více, než to, je to fatální chyba – pro jednotlivce, pro skupinu i pro národ. Koncem pro takové lidi je totiž podsvětí.
• Problematikou podsvětí (šeol) se zabýváme různě jinde. Nejde o místo totožné s peklem nebo ohnivým jezerem, ale o místo přebývání ne-živých, o místo „mezistavu“. Jde o dosti složitou a ne zcela jasnou problematiku.

19 Nuzný totiž nebude napořád zapomenut, naděje pokorných nezahyne nastálo. 

• Q: chudých / zkroušených;
• U nuzných a pokorných jde oproti ničemům o absolutní kontrast – věčná památka a trvalá naděje versus podsvětí.
• Být nuzný přitom vlastně není ani žádná zásluha – nejde o osud, který by si člověk vybíral; nouze přichází sama.
  • Nouze je nedostatek něčeho – a nemusí jít pouze o nouzi hmotnou; člověku mohou chybět i věci duševní (např. rodina, láska, přijetí) i duchovní (např. smysl života, odpuštění hříchů).
• Přesto Hospodin k nuzným přistupuje s ohledy a nabízí jim věčnou památku – jejich nuzné životy nikdy nebudou natrvalo zapomenuty.
  • To neznamená, že nemohou být zapomenuty přechodně – vždyť kdo se zabývá památkou miliard obyčejných nuzných lidí na této planetě? Bůh ale tyto „obyčejné“ lidské osudy natrvalo zapadnou nenechá a jednou budou vyneseny na světlo.
  • Zajímavě toto téma pojal Kevin Brockmeier (pokud si to s něčím nepletu) v románu Krátká historie mrtvých – zesnulí žijí ve městě, kde se významnost jejich postavení odvíjí od toho, kolik lidí si je pamatuje na zemi. Jak na zemi vzpomínky i na největší celebrity blednou, jejich postavení v městečku se zhoršuje.
• Naproti tomu (oproti nouzi) je pokora otázkou volby – být pokornými se rozhodujeme. A jde o dobré rozhodnutí – Bůh takovým totiž zaslibuje naději.
  • Opět je zmíněno, že naděje pokorných přechodně zahynout může, nikdy však toto zahynutí naděje není trvalé. S pokornými to nakonec dobře dopadne – jejich naděje nebude zahanbena.

20 Povstaň, Hospodine! Ať člověk nenabude moci! Ať jsou národy souzeny před tebou! 

• n~: nemá navrch;
• Věčná památka a naplněná naděje jsou pěkné, ale vztahují se do budoucnosti.
• My ale toužíme, aby spravedlnosti bylo učiněno zadost již nyní. Frustruje nás, když zlo bezostyšně dominuje.
• Toužíme, aby Nejvyšší zasáhl a zjednal na zemi pořádek, a to již nyní.
• Tuto touhu po naplnění Boží spravedlnosti již nyní vyjadřují např. otrocké spirituály.
  • Spirituál kvintet ve spirituálu o Božích mlýnech zpívá: Ó, já chtěl bych aspoň na chvíli být mlynářem, Pane, já bych mlel, až by se chvěla zem, to mi věřte, uměl bych dobře mlít, já bych věděl komu ubrat, komu přitlačit.

21 Vlož na ně bázeň, Hospodine, ať národy poznají, že jsou jen lidé. Sela 

• David není pomstychtivý – netouží po tom, aby vzpurní a pyšní lidé a národy ve svých postojích zemřeli a byli pak za ně potrestáni.
• Modlí se, aby se všichni mohli vzpamatovat a své pyšné postoje opustit. Vždyť stačí tak málo! Stačí se jen trochu zamyslet nad sebou a svou lidskou křehkostí. Vždyť i ti nejsilnější z nás jsou pouhá pára nad hrncem – stačí tak málo a jsou z nich ubožáci nebo jsou úplně pryč.

.

.

1. V hebrejštině se kohortativ údajně nejčastěji vyskytuje v 1. os. jednotného čísla a pozná se podle zvláštního zakončení. Vyjadřuje chtění, úmysl nebo rozhodnutí něco udělat. V češtině obdobu nemáme. ↩︎