2. Mojžíšova – kapitola 29

1 Toto s nimi uděláš, abys je posvětil, aby mi sloužili jako kněží: Vezmi jednoho býčka a dva berany bez vady, 

• Již jsme viděli, že náležitým oblečením příprava kněží ke službě ještě zdaleka nekončí.
• Než Áron a jeho synové odváží předstoupit před Boha, musí jejich příprava být komplexní – nestačí vylepšit „povrch“, je třeba něco udělat i s „vnitřkem“.
• K dalším krokům bude zapotřebí celá řada „ingrediencí“.

2 nekvašený chléb, nekvašené bochníky namísené s olejem, nekvašené placky pomazané olejem; uděláš je z jemné pšeničné mouky. 

• [Pouze zde, na prvním místě výskytu výrazu solet – jemná mouka, je specifikováno, že při obětech jde nejen o mouku jemně drcenou a přesívanou, ale výslovně o mouku pšeničnou, na rozdíl od obyčejné mouky (qemach) ječné, kterou používali chudí lidé. V  1Kr 5,2 jsou zmíněny oba druhy mouky vedle sebe.]
• Kromě zvířat tři druhy pečiva – všechny bez kvasnic, dvě s olejem buď vevnitř nebo zvenčí.
• Materiál u všech stejný – kvalitní pšeničná mouka.

3 Dáš je do jednoho koše a přineseš je v koši — a k tomu toho býčka a dva berany.

• Vše potřebné je třeba shromáždit na jedno místo – ke vchodu do stanu.
• Odehrávat se to bude na „středně svatém“ území – tedy na nádvoří, ne uvnitř stanu, ani mimo areál.

4 I Árona a jeho syny přivedeš ke vchodu do stanu setkávání. Umyješ je vodou. 

• [„přineseš“ a „přivedeš“ je totéž h. slovo často používané o obětech; takto je zde Áron se syny postaven před Boha společně s obětmi] – to je pěkné a zajímavé: Na jedno místo bude shromážděno vše potřebné – lidi, dobytek i pečivo.
• Áronovci se dostaví jen prostě oblečeni, možná se dokonce svléknou do půl těla a umyjí se (spíše ale jen paže a obličej).

5 Vezmeš roucha a oblékneš Áronovi suknici, plášť efódu, efód a náprsník a zavážeš ho ⁽ozdobným pásem⁾ efódu. 6 Na hlavu mu položíš turban a upevníš na turbanu svatou čelenku.

7 Vezmeš olej pomazání, vyleješ mu ho na hlavu a pomažeš ho. 

• Až na kompletně oblečeného či vystrojeného Árona včetně turbanu je vylit olej.
• Olej asi ne na turban , takže buď jej před pomazáním musel Áron na chvíli sejmout nebo se olej lil na nepokrytou část hlavy, třeba na temeno.

8 Přivedeš i jeho syny a oblékneš jim suknice. 9 Přepásáš je šerpou, Árona a jeho syny, a přivážeš jim klobouky. Jim bude patřit kněžství jako věčné ustanovení. Zasvětíš Árona a jeho syny. 

• h.: Naplníš ruku (A. a ruku …); 
• Po Áronovi přicházejí na řadu čtyři synové – jejich oblečení je jednodušší.
• Jak již víme, šerpou je míněn látkový pás.
• Klobouky zřejmě byly fixované páskem pod bradou.

10 Přivedeš býčka před stan setkávání a Áron se svými syny položí ruce na hlavu býčka. 

• Nyní dochází ke „klasickému“ přenosu veškerého hříchu Áronovy rodiny na býčka. „Přenos“ se děje vložením rukou.
• Od této chvíle to Bůh tak bere tak, že vše špatné, co Áron a jeho synové udělali, veškerá jejich vina již „je“ je na býčkovi. Oni se své viny zbavili, nemají ji.

11 Pak zabiješ býčka před Hospodinem u vchodu do stanu setkávání.

• A protože ani Áron ani jeho synové „ani omylem“ nebyli bez hříchu – je na tom teď býček velmi špatně. Býček se přenosem stal velmi špatným, velmi hříšným, velmi vinným, velmi zlým.
• Tak vinným, že si za své viny zaslouží rozsudek trestu smrti.
• Bylo by zajímavé vidět do duchovního světa – vidět, co se při „přenosu“ děje z Božího pohledu – jak Áronovci najednou „zbělejí“ a býček „zčerná“.
• A rozsudek je vzápětí nekompromisně vykonán.
• Porážku, tedy rozsudek nad býčkem vykonává zřejmě Mojžíš.
• Znovu a znovu vystupuje skutečnost, jak je celý tento proces nespravedlivý:
  • Býček nemůže vůbec za nic. Nic špatného neudělal, nic nechápe. Přesto má zemřít.
  • Naopak „zatraceně hříšný“ Áron a stejně hříšní synové¹ jsou najednou „v pohodě“. Jsou nevinní, nic jim nehrozí. Je jedno, co všechno udělali, čeho se skutky nebo myslí dopustili.
• Na tomto pozadí zjevné nespravedlnosti pak ještě ještě více „křičí“ skutečnost, jak je tento proces vůči Áronovcům milostivý – nemusejí zemřít, nemusejí vůbec platit za své jednání, nemusejí nést důsledky.

12 Vezmeš trochu krve z býčka a dáš ji prstem na rohy oltáře a všechnu ostatní krev vyleješ ke spodku oltáře.

• Krev je klíčové „vehikulum“ – když člověk zhřeší, Bůh chce „vidět“ jeho krev.
• Že je Nejvyšší ochoten přistoupit na záměnu za krev zvířecí, je ryzí milost.
• Bůh není „hloupý“ – On samozřejmě ví, na jakou záměnu přistupuje.
• Dělá to kvůli nám – kvůli tomu, že takový je, že je zkrátka milostivý.
• A také kvůli tomu, že lidská duše je příliš zlá, příliš nereformovatelná, příliš vzbouřenecká – natolik, že ji nelze žádným způsobem napravit. Pouze zlikvidovat a začít od nuly.
• Bůh je dokonce ochoten přistoupit na to, že likvidace hříšné duše se děje zástupně, kdežto nový začátek (nové narození) se děje nezástupně.
• Toto vše vyjadřuje vůči Bohu Mojžíš, když krví „hříšného“ býčka manipuluje u oltáře.

13 Vezmeš všechen tuk pokrývající vnitřnosti, jaterní lalok, obě ledviny a tuk, který je na nich, a budeš to obětovat na oltáři. 

• h.: pálit; h. hiqt.îr (dosl. význam: nechat vystupovat v kouři; rozdílné od úplného spálení śarap_ ve v. Ex 29,14, které se týká většinou věcí nečistých;

14 Maso býčka, jeho kůži a jeho výměty spálíš ohněm ⁽venku za táborem.⁾ To je ⁽oběť za hřích.⁾

• [první z 27 výskytů této vazby (michús lammachane) v StS (tábor je zvláštní, svaté místo);
• h.: hřích (v h. je stejné slovo pro hřích i pro oběť za hřích – první ze 119 výskytů v StS v tomto smyslu);
• Určené části býčka se rituálně spálí na oltáři, zbytek na „skládce“ za táborem.
• Tím je dokončena teprve část oběti za hříchy Árona a jeho synů. K dokonalému odpuštění to ještě nestačilo.

15 Pak vezmeš jednoho berana a Áron se svými syny položí ruce na hlavu berana. 16 Zabiješ berana, vezmeš jeho krev a pokropíš s ní oltář ze všech stran. 17 Berana rozsekáš na jeho díly, vnitřnosti a hnáty umyješ a dáš na jeho díly a jeho hlavu. 18 Budeš obětovat celého berana na oltáři. To je zápalná oběť Hospodinu, příjemná vůně; to je ohnivá oběť Hospodinu.

• K očištění hříchu je třeba kromě býčka ještě kompletně obětovat berana.
• Také dochází k přenosu hříchu z Árona na berana položením rukou.
• Nejde ale o duplicitní rituál, ale o vícestupňový proces.
  • Býček je obětí za hřích – má očistit obětníka, aby vůbec mohl předstoupit před Boha.
    Položení rukou vyjadřuje „Jsem hříšný, toto zvíře nese můj hřích“. Krev je nanášena na oltář i před oponu a tím „odstraňuje překážku“.
  • Beran je zápalnou obětí, kdy jde o zasvěcení, úplné odevzdání se Bohu. Hřích je již odstraněn, nyní obětník vyjadřuje: „Toto jsem já, celé odevzdávám Bohu.“
  • Následovat bude ještě beran zasvěcení či naplnění rukou, který bude potvrzovat a vystrojovat k úřadu.
• Sekvence tedy je: Očisti → Posvěť →Uveď do služby.
• Jde o univerzální princip – takto to „funguje“ u křesťanů.

19 Vezmeš druhého berana a Áron se svými syny položí ruce na hlavu toho berana. 20 Zabiješ berana, vezmeš trochu jeho krve a dáš na lalůček Áronova pravého ucha i na lalůček pravého ucha jeho synů, na palec jejich pravé ruky a palec jeho pravé nohy a pokropíš krví oltář ze všech stran. 

• [Kněží byli zcela odděleni pro službu Bohu; ucho jako nástroj slyšení Božího slova, ruka jako nástroj služby (vše, na co vloží ruku, je posvěceno) a noha – kamkoliv jdou, celý způsob života patří Bohu];

21 Vezmeš trochu z krve na oltáři a oleje pomazání a stříkneš na Árona a jeho roucha a na jeho syny a roucha jeho synů s ním. Tak bude posvěcen on a jeho roucha, jeho synové a roucha jeho synů s ním.

• h.: svatý
• Krví byl oltář nejprve pokropen, nyní se krev „vrací“ z oltáře na kněžské oděvy.
• Mít od krve ucho, ruku a nohu a mít krví postříkané slavnostní roucho kupodivu není znečišťující, ale posvěcující.
• Zajímavým detailem je, že se posvěcují lidé zvlášť a jejich oblečení zvlášť.
  • Snad jde o něco ve smyslu, že je důležité posvěcení nejen kněze jako člověka, ale i kněze jako veřejné osoby. Roucho knězi poskytuje identitu, bez něho by zůstal jen obyčejným člověkem).
  • Nebo obecněji Nestačí, že se obrátíme, uvěříme v Krista, jsme očištění a posvěcení – musí tomu odpovídat i naše jednání navenek.
• Dalším zajímavým detailem je, že se na kněze stříká směs krve a oleje – symbolicky krev představuje očištění a smíření, olej pak vybavení k službě Duchem Svatým.

22 Vezmeš z berana tuk, tučný ocas, tuk pokrývající vnitřnosti, jaterní lalok, obě ledviny a tuk, který je na nich, a pravou kýtu, neboť to je beran zasvěcení,

• Způsob naložení s druhým beranem je víceméně standardní, ale ne zcela – definované části budou předány Áronovcům, ti s nimi zamávají a Mojžíš pak vše spálí jako zápalnou oběť.
• Netypické je u berana zasvěcení zacházení s pravou kýtou, která se při běžných obětech dávala kněžím jako „výslužka“. Zde je spálena spolu s tukem a vnitřnostmi.

23 a jeden bochník chleba, jeden bochník chleba s olejem, jednu placku z koše s nekvašenými chleby, který je před Hospodinem, 

• h. kikkár; tj. okrouhlý; [výraz užívaný pro různé věci – chléb, váha / závaží / měna – talent, území;
• h. challa; přesněji: věnec [jednalo se nejspíš o kruhový koláč s dírou uprostřed];
• K částem druhého berana se k mávání přidávaly různé druhy pečiva, někdy s olejem.
• Je zde zmínka o koši, ve kterém se pečivo mělo přinést – ten je zmíněn hned na začátku této kapitoly.
• Lze říci, že zasvěcování Árona a jeho synů se vyznačovalo poměrně specifickým technologickým postupem.

24 a to všechno dáš do ruky Árona a do ruky jeho synů a zamáváš s tím před Hospodinem jako  mávanou obětí. 

• h.: dlaní;
• Je otázka, kdo má mávat – asi Mojžíš.
• Nicméně Áronovci se ke všemu musejí sami „přihlásit“ – oběti musejí pocházet z jejich rukou.
• jde o jejich vlastní oběti, které oni sami přinášejí Bohu.

25 Vezmeš to z jejich ruky a budeš to obětovat na oltáři jako zápalnou oběť, jako příjemnou vůni před Hospodinem. To je ohnivá oběť Hospodinu.

• Poté, co se Áronovci převzetím všech obětí k nim osobně přihlásí, jim je Mojžíš opět odebere a spálí je před Bohem.
• Bohu se tento postup bude líbit a bude jej akceptovat – např. pak již Árona a jeho syny při pokusu o přiblížení neusmrtí.

26 Vezmeš také hrudí z Áronova berana zasvěcení a zamáváš s ním před Hospodinem jako s mávanou obětí; bude patřit tobě jako podíl.

• Něco z obětí Áronovcům a Mojžíšovi přece jen ke konzumaci zůstane.

27 Posvětíš hrudí mávané oběti a kýtu daru pozdvihování, kterými bylo máváno a pozdvihováno z berana zasvěcení Árona a jeho synům. 

• h.: + z toho, který byl pro …
• Nakládání s kýtou obětí mi není zcela jasné – má být spálena, jak je napsáno ve verši 22, nebo může být snědena?
• Možná při tomto konkrétním zasvěcování se měla spálit, obecně ale připadla kněžím k jídlu.

28 To bude patřit Áronovi a jeho synům jako věčný příděl od synů Izraele, neboť to je dar pozdvihování. Dar pozdvihování bude od synů Izraele z obětního hodu jejich pokojných obětí jako jejich dar pozdvihování Hospodinu.

• Přes veškerou snahu mi opět přijde vztah použitých termínů složitý:
  • pokojná oběť: jde o celou kategorii dobrovolných obětí. Rozdělovaly se mezi Boha, kněží a obětujícího.
  • obětní hod: je ta část pokojné oběti, který se spálila pro Hospodin.
  • dar pozdvihování: části masa, které poté, co se obřadně předložily Bohu, byly dány kněžím.
• Musím říci, že kdybych byl pověřen, abych podle daných pokynů celý proces zorganizoval, měl bych značné obtíže.

29 Áronova svatá roucha zůstanou jeho synům po něm, aby v nich byli pomazáváni a zasvěcováni.

• h.: a naplnit jejich ruku;
• Dle učenců jde o dědění pozice velekněze – ta se v Áronově rodině dědí včetně kompletních slavnostních rouch.

30 Sedm dní je bude oblékat kněz, který nastoupí na jeho místo z jeho synů, když bude vcházet do stanu setkávání, aby sloužil ve svatyni.

• Zasvěcení nastupujícího syna po Áronově smrti bude probíhat stejně jako u Árona samotného – půjde o sedmidenní proces.
• (Nejde zřejmě o to, že by se Áronovci střídali ve službě v sedmidenních směnách).

31 Vezmeš berana zasvěcení a uvaříš jeho maso na svatém místě. 32 U vchodu do stanu setkávání bude Áron se svými syny jíst maso z berana a chléb, který bude v koši.

• Povolené části masa berana zasvěcení se konzumují uvařené.
• Příloha je jasně dána.
  • Mohli si k vařenému masu a chlebu Áronovci vzít nějaké koření, byliny či další přílohy? Sůl jistě, ale co „okurky, cibulky, hořčice nebo kečup“?
  • Asi spíše ne. Jak víme z pozdějších časů, není radno Hospodina provokovat přílišnými požadavky, natož stížnostmi na pestrost stravy. Kulinářsky vyžít se rodina mohla při běžných jídlech „mimo službu“.
• Místo konzumace je jasně dáno. U vchodu do stanu si pětice Áronovců přichystala „piknikový“ stůl a pět židlí.
• Šlo o slavnostní jídlo – první jídlo rodiny jako plnoprávných kněží.

33 Ti mohou jíst věci, s nimiž byl vykonán obřad smíření, aby byli zasvěceni a posvěceni. Nikdo jiný je  jíst nebude, protože jsou svaté.

• h.: a naplnit jejich ruku;
• h.: cizí;
• Toto jídlo je určeno pouze a výhradně pro pět Áronovců. Jeho konzumace je priviligium, ale zároveň součást obřadů zasvěcení a posvěcení.
  • Na jejich jídle se nepodílel zřejmě ani Mojžíš.
  • Musel to být pro Árona a jeho syny zvláštní pocit – moci jíst něco, co jinak nesmí nikdo, ale opravdu nikdo na celém světě.

34 Jestliže zůstane něco z masa zasvěcení a z chleba až do rána, spálíš to, co zbude, ohněm; nebude se to jíst, protože je to svaté.

• Na snězení vařených částí berana mělo pět mužů Áronovy rodiny celou noc. Co snědli, snědli.
• Když usoudili, že už toho více nezvládnout, zvedli se od stolu a zbytky spálili.

35 S Áronem a s jeho syny naložíš takto, právě tak, jak jsem ti přikázal; sedm dní je budeš  zasvěcovat. 

• Je důležité při postupu zasvěcování nic nezanedbat.
• Jde o týdenní proces, který není možno urychlit.
• Áron a synové se zřejmě po celou dobu z areálu Stanu nevzdalovali. Explicitně to říká Lv 8,33-35 Nevycházejte sedm dní ze vchodu do stanu setkávání, dokud neskončí dny vašeho zasvěcení, neboť vaše zasvěcení potrvá sedm dní. (…) Zůstanete tedy sedm dní, ve dne i v noci, u vchodu do stanu setkávání a budete dbát na Hospodinův příkaz, abyste nezemřeli…
• Je to logické – pobyt doma v běžném prostředí by je rozptýlil, nebyli by schopni se udržet ve „zbožném rozpoložení“.
  • Když se někdo chce opravdu přiblížit k Bohu, je s výhodou, pokud se na nějakou dobu oddělí od běžného života – třeba odjede někam na hory.
  • Přiblížit se k Bohu chce čas – někdy to nejde udělat rychle.
  • My jsme zvyklí na rychlá či instantní řešení – některé věci ale uspěchat nelze.
  • Nejednou jsem zažil, že jsem si musel Boží blízkost „vyčekat“: Např. na čtyřiadvacetihodinových Modlitebních konferencích (tzv. Mokonech) se mi téměř pravidelně stávalo, že se mě Bůh dotýkal až poslední hodinu nebo dvě, když už jsem byl předchozími nepřetržitými modlitbami značně unaven. Do Boží blízkosti je často nutné se „promodlit“, a to často i skrze značný odpor.
• Technicky museli mít na nádvoří připravené nějaké přístřešky k přenocování a také např. latríny. Jídlo zajištěno měli.
• Jejich program po celý týden tedy vypadal tak, že ničím nerušeni a nerozptylováni žili ve „svaté izolaci“ či „svaté karanténě“: přes den obětovali, večer jedli a v noci spali.

36 Denně budeš připravovat býčka k oběti za hřích na smíření; očistíš oltář od hříchu, když za něj vykonáš obřad smíření a pomažeš ho, abys ho posvětil. 

• v h. je vždy vazba s předložkou ‘al: na / kvůli; 
• Očistit krví býčků je třeba úplně všechno – nejen lidi, ale i sám oltář jako místo, kde ke smiřování dochází.
• Aby mohl kněz očišťovat ostatní, musí nejprve zajistit dokonalé očištění sama sebe včetně „nástrojů“, které hodlá používat.

37 Sedm dní budeš konat obřad smíření za oltář. Posvětíš ho a oltář bude nejsvětějším místem. Cokoliv se dotkne oltáře, bude svaté.

• A oltář je samým jádrem, „epicentrem“ pozdějšího smiřovacího procesu. Aby mohl svou roli plnit, musí sám být „supersterilní“.
• Jde o zajímavou informaci – u naprosté většiny věcí (včetně nás samých) to totiž funguje tak, že když je „horko těžko“ posvětíme, zůstávají náchylné k opětovnému znečištění.
• U oltáře ale týdenním posvěcováním bude dosaženo stavu, kdy oltář sám se stane nástrojem posvěcování: Stykem s profánním nebude sám „odsvěcen“ či kontaminován, ale profánní věc bude posvěcena.
• Jde o ojedinělou situaci – kromě oltáře má takovouto schopnost pouze sám Hospodin (opakované – Já vás posvěcuji). Jinak o ničeni ani nikom nevím.

38 toto budeš připravovat na oltáři: dva roční beránky denně, ustavičně. 39 Jednoho beránka připravíš ráno a druhého beránka připravíš navečer.

• n~: pravidelně;
• Až bude oltář plně připraven (posvěcen) a „funkční“, bude spuštěna „jaderná reakce“ – započne a dále poběží trvalá bohoslužba.
• Ta udrží Hospodina uprostřed svého lidu – udrží Stan funkční jako místo, kde uprostřed Izraele přebývá Stvořitel. Kde se prolamuje nebe na Zemi.
• Tato bohoslužba již bude každodenní „rutinou“ spočívající v:
  • každodenní oběti dvou beránků
  • rozložené do celého dne.

40 Desetinu éfy jemné mouky namísené se čtvrtinou hínu panenského leje a jako litou oběť čtvrtinu hínu vína na jednoho beránka. 41 Druhého beránka připravíš navečer, jako ranní přídavnou oběť a jako patřičnou litou oběť ji připravíš — jako příjemnou vůni, ohnivou oběť Hospodinu. 

• [cca 1 litr]; 
• Ranní a večerní beránek nebudou obětováni bez „příloh“ – budou Hospodinu přinášeni jako „kompletní menu“ s přílohou a nápojem.

42 To bude ustavičná zápalná oběť pro všechna vaše pokolení u vchodu do stanu setkávání před Hospodinem, kde se budu s vámi setkávat, abych tam k tobě mluvil.

•  n~: pravidelná; [tento výraz je nejčastěji výslovně použit právě pro zápalnou oběť, ale i pro oběť přídavnou, oběť kadidla, pro předkladné chleby a pro světlo;
• A takto to poběží už napořád – Hospodin tak bude ochoten dlít uprostřed svého lidu a komunikovat s ním.
• V trvalém pravidelném režimu budou ve Stanu udržovány ještě jiné „záležitosti“, jak zmiňuje poznámka ČSP – další oběti, týdenní výměna chlebů, denní obětování kadidla a udržování trvalého světla.

43 Tam se budu setkávat se syny Izraele a ⁽stan bude posvěcen mou⁾ slávou.

• Pš, Tg: budu posvěcen svou;
• Pokud stojíte o mou přítomnost, postaráte se o svoji část práce.
• Já pak odpovím tím, že vás povedu a nestáhnu svou posvěcující přítomnost.

44 Posvětím stan setkávání a oltář a posvětím Árona a jeho syny, aby mi sloužili jako kněží. 45 Budu přebývat uprostřed synů Izraele a budu jejich Bohem. 

• Stan zůstane „červí dírou“, kde se nebe prolamuje na zem.
• Anomálií – ostrůvkem Boží svatosti na naší padlé planetě.
• Obsluhování tohoto prostoru vyžaduje vysoce proškolené specialisty a prostředníky. V takovémto prostoru se nemůže vyskytovat kdokoliv – něco by jistě pokazil a ani by sám nepřežil.

46 A poznají, že já Hospodin jsem jejich Bůh, který jsem je vyvedl z egyptské země, abych přebýval uprostřed nich. Já Hospodin jsem jejich Bůh. 

• A když toto všechno bude naplněno a udrženo v chodu – bude všem nade vší pochybnost jasné, že onen Bůh, který se jich ujal v Egyptě a vyvedl je ven, že onen Bůh Hospodin je neopustil, ale zůstává s nimi.

.

.

1. Jak uvidíme dále, je dost možné, že přinejmenším dva Áronovi synové celý proces vůbec nebrali vážně, možná z něho měli dokonce „srandu“. Navenek se to jistě neodvážili dát najevo (na to byl Mojžíš příliš vážený a příliš „nebezpečný“), ale co se jim odehrávalo v hlavách, na to bych příliš nevsadil. ↩︎