2. Mojžíšova – kapitola 27

1 Uděláš oltář z akáciového dřeva. Pět loket bude dlouhý a pět loket široký — oltář bude čtvercový — a tři lokte vysoký. 

• Oltář je zcela specifický kus „nábytku“.
• Nejprve co nejobecněji – co je vlastně oltář?
  • Především je třeba říci, že oltář má smysl pouze, pokud existuje nějaký Bůh (nebo bohové). Pokud by existoval pouze člověk, oltáře by ztratily smysl.
  • (Není to úplná pravda – lze stavět oltáře i lidem, ale to nyní ponechejme stranou)¹
  • Oltář by bylo možno definovat jako oddělené (posvěcené) nebo významné místo určené k náboženským úkonům.
  • Většinou bývá vyvýšený.
  • Slouží k modlitbě, přinášení darů a obětí a jiným rituálním činům.
  • Jde o místo „posvátna“, kde dochází k setkávání s Bohem, bohy nebo nadpřirozenem.
  • Podoba může být jednoduchá (oddělené místo, kámen) i velmi komplikovaná.
  • V našem pojetí jde o „výtah“ nebo potrubní poštu do nebe – co do něj správně „vložíš“ (spálíš), na druhé straně převezme Hospodin.
  • Vkládají se: kadidlo (v NZ pojetí modlitby), věci a zvířata, která chceme dát Bohu, a krev (zástupně) „potrestaných“ hříšníků.
• Od Kristovy smrti a vzkříšení se již na oltáře „nehraje“, jejich role víceméně pominula – jsou přinejmenším zbytečné, často rizikové (mohou svádět k modlářství²), apod. Na druhé straně v nebi oltáře přítomny jsou.
• V NZ se oltáře (θυσιαστήριον – thysiastērion) vyskytují méně často, než ve SZ:
  • Mt 5,24 zanech tam před oltářem svůj dar a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem, a pak přijď a obětuj svůj dar. Vysvětlován princip na židovském pozadí: Jdeš-li se setkat s Bohem, dej si do pořádku vztahy.
  • Mt 23,18 a další A ‚kdo by učinil přísahu při oltáři, nic to neznamená, ale kdo by vyslovil přísahu při daru, který je na něm, je vázán. Poukázání na chybné uvažování fariezů, na odvozenost oltáře od Boha.
  • Mt 23,35 aby na vás padla všechna spravedlivá krev vylévaná na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše, syna Barachiášova, kterého jste zavraždili mezi svatyní a oltářem. Odkaz na SZ příběh.
  • L 1,11 Tu se mu ukázal Pánův anděl, stojící po pravé straně oltáře pro obětování kadidla. SZ kontext.
  • Sk 17,23 Když jsem totiž procházel a pozorně prohlížel vaše posvátná místa, nalezl jsem i oltář, na kterém je napsáno: ‚Neznámému bohu.‘ Co tedy ctíte, a ještě neznáte, to já vám zvěstuji: odkaz na pohanské oltáře.
  • Ř 11,3 ‚Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře rozbořili; já jediný jsem zůstal, a i o mou duši usilují.‘ 1K 9,13 Nevíte, že ti, kdo konají chrámovou službu, jedí z pokrmů chrámu, a ti, kdo slouží při oltáři, mají s oltářem podíl na obětech?
  • 1K 10,18 Hleďte na Izrael podle těla: nejsou ti, kdo jedí oběti, účastníky oltáře?
  • Žd mnoho výskytů, vše odkazy na SZ praxi.
  • Jk 2,21 Cožpak náš otec Abraham nebyl ospravedlněn ze skutků, když na oltáři obětoval svého syna Izáka? Odkaz na SZ příběh.
  • Zj mnoho výskytů – v nebi před Hospodinem oltář existuje (jde o originál, všechny pozemské židovské oltáře jsou odvozené). Příležitostně tento oltář je různě používán (je na něm oheň, andělé na něm obětují kadidlo (modlitby), andělé kolem něho různě jednají a hovoří). Jednou mluví i sám oltář.

2 Uděláš mu rohy ve čtyřech jeho rozích; jeho rohy budou ⁽z jednoho kusu s ním.⁾ Potáhneš ho bronzem. 

• Hovoříme o vnějším oltáři před stanem, na kterém se přinášely oběti.
• Byl velký a čtvercový – zhruba 2,5 x 2,5 metru, tedy přes šest metrů čtverečních.
  • Mimochodem: Když se někdo (při hledání) azylu chopil rohů oltáře (Adonijáš a Jóab) – nemohl na dva roky najednou dosáhnout. Buď se tedy uchýlil k menšímu oltář ve Stanu nebo se chytil venku jen jednoho rohu.
• Výšky něco pod jeden a půl metru je značná – dospělému muži sahal někam ke krku nebo hrudníku: Kněz tedy viděl, co se na oltáři děje, ale bez schůdků prakticky nebyl schopen oltář obsluhovat.
• Pro představu jde přibližně o plochu manželské postele nebo hodně velkého kuchyňského stolu.
• Důležité jsou u oltáře rohy – místo, kde se oltář „koncentruje“. Když se člověk chtěl dostat do kontaktu s oltářem, nemusel „obíhat“ celý, ale stačilo se dotknout rohu (nebo jej pomazat krví) apod.
• Byl pokovovaný, což je při kontaktu s ohněm pochopitelné. I tak je divné, že horní deska pod bronzem nedoutnala (viz dále). Zřejmě byl bronzový plech masivní, možná na dřevo přímo nenaléhal. Možná byl na horní ploše oltáře i rošt. (I když mřížka zmíněná ve v.4 vlastně roštem není)

3 A uděláš k němu hrnce na čištění od popela, lopaty, misky, vidlice a pánvičky na uhlíky. Všechny předměty k němu uděláš z bronzu. 

• [hluboké m. na krev; pouze v Am 6,6 zmíněny pro jiné použití než při oběti];
• [nádoby na přenášení ohně];
• Šlo o běžné „topičské“ nářadí vč. kyblíků na vynášení popela a na přenášení ohně.
• Na okraj:
  • Kdyby se Bůh lidem zjevil před dobou bronzovou, neuměli by takové věci vůbec realizovat.
  • Naopak – později by Bůh nechal tyto věci udělat pravděpodobně ze železa (i když kdo ví – železo reziví, měď je chráněna povrchovou patinou. A železo je trochu méně tepelně vodivé – což nevím, jestli je na oltáři výhoda nebo nevýhoda).
    • Bronz je slitina mědi a cínu.
    • Izraelci žili na přelomu doby bronzové a železné – někteří Kenaanci měli již železné vozy (Joz 17) a rozvinutou metalurgii, Izraelci nikoliv.
    • Zmínku o železe jsem našel v SZ 78 krát, vyskytovalo se běžně.

4 Uděláš pro něj rošt udělaný jako mřížka z bronzu. Na tu mřížku uděláš čtyři bronzové kruhy na čtyři její konce. 5 Dáš ji zezdola pod okraj oltáře; mřížka bude až do poloviny oltáře.

• Vcelku nechápu – a dle komentářů není zcela jasné, o co jde. Jistě je, že oheň hořel „na“ oltáři, nikoliv uvnitř něj jako v peci. Že by tedy rošt byl uvnitř oltáře a na něm hořel oheň lze vyloučit.
• Jaké jsou možnosti:
  • Možná jde o to, že dolní polovina bočních stěn oltáře neměla být z tvořena pevnou stěnou pokoveného akáciového dřeva, ale měla být tvořena bronzovou mřížkou – asi kvůli chlazení vnitřku oltáře.
  • Pravděpodobná se mi jeví i možnost, že by oltář také vůbec nemusel mít horní stěnu pevnou, ale oheň by hořel na roštu zapuštěném do poloviny jeho výšky. To by řešilo i otázku přehřívání pokovené akáciové desky, kdyby na ní hořel oheň.
  • A aby takový dovnitř oltáře „zapuštěný“ oheň mohl hořet, potřeboval by přívod vzduchu – musely by tedy být mřížované i boční stěny
  • Možná měla mříž obklopovat oltář a chránit jej před znesvěcujícím dotykem nohou kněží.
  • Možná obepínala oltář a zachycovala zbytky padající z oltáře.
  • Někteří tvrdí, že šlo o rampu obepínající oltář, po které se kněží pohybovali při obsluze ohně na oltáři.
• Opět mříž musela být přenositelná. (a taky opět hodně těžká, jistě v metrácích).

6 Uděláš tyče pro oltář, tyče z akáciového dřeva a potáhneš je bronzem. 7 Jeho tyče se vloží do kruhů; tyče budou na obou stranách oltáře, když se bude přenášet.

• Celý oltář musel být přenosný – a opět neskutečně těžký, zvednutelný spíše desítkami než jednotkami mužů.

8 Uděláš ho dutý z desek. Jak ti bylo ukázáno na hoře, tak to udělají.

• Jak víme, Bůh měl představu o vzhledu každého detailu prostoru Stanu jasnou. A Mojžíš s ním byl pečlivě seznámen.
• Bůh při svých plánech zohledňoval lidské možnosti při přenášení – kdyby byl např. oltář ulitý z masivního bronzu, vážil by tuny a nikdo by jej neuzvedl.

9 Uděláš také nádvoří příbytku: na straně jižní na jihu závěsy nádvoří z jemně tkaného plátna sto loket dlouhé na jedné straně 

• n.: ohrazení;
• [cca 46 m];
• Pavlík má „ohrada“ a komentuje: v jednotném čísle má však tento výraz vždy takový n. podobný význam jako zde; také „dvůr“, „nádvoří“, zde jsem však dal přednost výrazu v textu (ohrada), neboť na mnoha místech je patrno, že se míní spíše „plot“ n. „oplocení“ dvora než sám dvůr, „ohrada“ v češtině pak značí oboje. Souvisí se slovesem „zastírajíce“, lze také číst „zaclánějíce“, vl. „zaclánějíce… na („vrhajíce stín na“) slitovnici“. .
• Stan, oltář a nádrž na vodu tedy měly mít vlastní ohraničené prostranství. Nebyly průchozí a volně přístupné.
• Při rozměru Stanu 30 na 10 loket, byl rozměr nádvoří také obdélníkový 100 na 50. Poměr „nezastavěné a zastavěné plochy“ byl tedy 50 : 3, tedy zastavěno bylo 6% nádvoří.
• Nešlo o žádnou betonovou zeď ani o ostnatý drát, ale ani o půlmetrový formální plůtek. Stěny byly z látky.

10 i dvacet sloupů k nim a dvacet bronzových podstavců k nim, 11 Totéž podél strany severní: závěsy sto loket dlouhé, dvacet sloupů k nim a dvacet bronzových podstavců k nim a háky na sloupech a obruče k nim ze stříbra.

• háky na sloupech a obruče k nim ze stříbra. 
• dle LXX [tj. závěsům]; TM: sg. [tj. nádvoří];
• [tj. sloupům];
• h. vždy pl. „spojení / spojky“; slovo může označovat kovové obroučky na sloupech, anebo příčné kovové tyče spojující nahoře sloupy, na nichž je závěs upevněn;
• Bez příčných tyčí by ohrada byla nestabilní (nosné tyče co pět metrů). I tak je otázka, jak byla „ohrada“ zajištěna proti větru. Když zafoukalo, šlo o obrovskou „plachtu“, která by se pouze na podstavcích převrátila bez ohledu na to, jak široké podstavce byly. Pravděpodobně musela být ohrada ukotvena lany, čemuž by mohla nasvědčovat i zmínka o kolících (asi ke kotevním lanům, k čemu jinému?) dále.

12 Po šířce nádvoří na západní straně: závěsy padesát loket, deset sloupů k nim a deset podstavců  k  nim. 13 Šířka nádvoří na straně východní na východě: padesát loket.

• Na východní a západní straně (proti vchodu do Stanu) byla délka prostranství poloviční.
• Velikost nádvoří odpovídá asi polovině fotbalového hřiště, volejbalovému hřišti nebo malému bazénu. Šlo by tam zaparkovat asi 80-90 aut.

14 Patnáct loket závěsů na jedné straně, tři sloupy k nim a tři podstavce k nim 15 a na druhé straně patnáct loket závěsů, tři sloupy k nim a tři podstavce k nim.

• Mluvíme o vstupní východní straně ohrady nádvoří: Uprostřed byla dvacetiloktová brána a po jejích stranách dva patnáctiloktové normální úseky ohrady.

16 Pro bránu nádvoří: oponu dvacet loket z příze modré, purpurové a karmínové a z jemně tkaného plátna, dílo výšivkáře; čtyři sloupy k ní a čtyři podstavce k nim 

• Vstup do nádvoří byl široký asi deset metrů, tvořil tedy dvě třetiny šířky nádvoří.
• Nešlo tedy o úzkou branku, ale ani nebyla otevřená celá stěna.
• Brána byla ozdobná, vyšívaná. Barvy použity stejné jako na stěny Stánku.
• Jak se vchod „otvíral“ či rozhrnoval? Člověk musel látku nadzvednout a podlézt? Není uvedeno, že by byla uprostřed (nebo na více místech) rozdělená a rozhrnovala se do stran, je to ale nejpravděpodobnější.

17 všechny sloupy nádvoří dokola budou obepnuty stříbrem, háky k nim budou ze stříbra a podstavce k nim z bronzu.

• Materiály opět co nejdražší, jak to bylo únosné.

18 Nádvoří bude dlouhé sto loket, ⁽široké padesát⁾ a vysoké pět loket; bude z jemně tkaného plátna a podstavců z bronzu. 

• h.: šířka padesát loket s padesáti; [což asi zn.: „po padesáti na obou stranách“]
• Výška ohrady byla asi dva a čtvrt metru – běžný člověk neviděl, co se děje uvnitř a neměl šanci to zjistit.
• Snad by si mohl přinést žebřík nebo někomu vylézt na záda, je ale otázka, zda by to levité tolerovali.
  • Nebo to mohlo být běžné jako např. nakukování přes plot při sportovních zápasech lidmi, kteří nemají platnou vstupenku? Třeba nezbednými dětmi?
  • Dnes by možná uvnitř byly kamery s online přenosem na obrazovky venku?
• Důležité je, že dovnitř na nádvoří mohl vstoupit pouze Žid a pravděpodobně pouze mužského pohlaví (i když na možnost vstupu žen na nádvoří nemají učenci údajně jednotné názory).
  • Lv 12:6 – žena po porodu přináší oběť ke vchodu do stanu setkávání.
• Mohl vstoupit také obřezaný proselyta.
• Pro vstup musel mít člověk důvod – např. přinášení oběti. Člověk se asi nemohl na nádvoří jít jen tak podívat.
• Nepřicházelo v úvahu, aby se dovnitř dostal někdo jiný – hrozila by mu smrt.
• Se zvyšující se „sterilitou“ svatosti se zužoval i okruh lidí s povoleným vstupem – do Stanu mohli pouze kněží (Áronovci) a do Svatyně svatých jednou za rok velekněz³.
• Dalo by se říci, že každý, kdo se narodil jako Žid, „vlastnil izraelský občanský průkaz“ měl zajištěn vstup na nádvoří. Ke vstupu do Stanu již kněží museli mít kartu speciální. A kartu s nejvyššími oprávněními měl pouze velekněz.
  • Dnes by si možná kněží při vstupu do Stanu vždy pípli u vstupu čipovou ID kartou.

• Nám to dnes příliš nedochází, ale je třeba si připomenout tyto skutečnosti v celém rozsahu. Karty byly v té době (Bohem) nekompromisně rozdány takto:
  • Ve Svatyni svatých uprostřed izraelského národa sídlil Hospodin, Stvořitel, jediný pravý Bůh.
  • Nádvoří Stánku bylo to jediným místem na planetě, kde se se Stvořitelem bylo možné navázat vztah, setkat se Ním nebo mu obětovat.
  • Toto privilegium měli výhradně Židé
  • Kdo se nenarodil jako Žid, „měl smůlu“.
  • Pokud člověk chtěl mít přístup k Hospodinu, musel se stát proselytou – nechat se obřezat a zavázat se k dodržování Zákona.
    • Výjimkou byli Amónci a Moábci, kteří nesměli být přijati nikdy. Edómci a Egypťané pak ve třetí generaci.
  • Všichni ostatní mohli Stánek nanejvýše toužebně obcházet bez naděje, že by se dovnitř někdy podívali.
• A k těmto lidem „bez naděje“ jsme dříve patřili i my – dle Ef 2,11 jsme byli pohany v těle, (neobřezanci), zcela bez Krista, odcizeni občanství Izraele a cizinci úmluv zaslíbení, neměli jsme naději a byli jsme bez Boha na světě. Neexistovala pro nás otevřená cesta k pravému Bohu.
• Kristovou smrtí a vzkříšením se vše naprosto radikálně změnilo – my, kteří jsme kdysi byli daleko, jsme se stali blízkými skrze Kristovu krev.
• My křesťané často tuto změnu nedoceňujeme – to, že můžeme uctívat Hospodina nám přijde „normální“. Normální to ale není ani trošku – jde o obrovskou zázračnou nezaslouženou změnu, kterou nám vydobyl Kristus.
• Při Kristově smrti se pohanům navíc otevřel vstup nejen do nádvoří, ba dokonce nejen do Svatyně Stanu, ale dokonce do samotné Svatyně svatých (opona se roztrhla)!!
• Výška ohrady kolem Stanu setkávání nám tyto skutečnosti může připomenout – díky Kristu nemusíme do smrti beznadějně brousit kolem areálu Stánku, marně se stavět na špičky a snažit se zahlédnout něco z toho, co se tam děje. Můžeme směle projít kolem stráží a vejít do samotné Boží přítomnosti.

19 Všechny předměty příbytku pro všechnu jeho službu, všechny jeho kolíky a všechny kolíky nádvoří budou z bronzu.

• Pavlík má komentář k příbytku:  N. „a budu pobývat“, Toto sloveso (hebr. „šáchan“) je výraz ze života kočovníků a značí pův. „bydlet ve stanu“, pak však i „bydlet“, „sídlit“ vůbec, obdobně jako od něho odvozený výraz „obydlí“ („sídlo“, „příbytek“, ne však jako v Ex 10,23 a Ex 12,20, hebr. „miškán“, jiný výraz je „stan“ [„óhél“] v Ex 26,7  a dále) ve v. Ex 26,9 a dále.
• Srov. J 1,14; Zj 21,3, kde těmto výrazům přesně odpovídají řecké výrazy „skénoó“ („pobývám“, „bydlím [ve stanu]“) a „skéné“ („stan“, „obydlí“). Od tohoto slovesa jsou odvozeny i výrazy „spoluobyvatelka“ („šechéneth“) v Ex 3,22 a „spoluobyvatel“ („šáchén“) v Ex 12,4.
• Ohledně kolíků – zřejmě kotevní kolíky k lanům, které kotvily stěny ohrady i sám Stan. Ohradu by jinak odfoukl i slabý vítr a Stan by byl náchylný k převrácení.

20 A ty přikážeš synům Izraele, aby ti přinesli čistý panenský olivový olej ke svícení, aby se mohly trvale zapalovat lampy.

• h.: tlučený / drcený; olej se nelisoval, ale odkapával z oliv rozdrcených v hmoždíři;
• n~: pravidelně;
• Kvalita všeho používaného při bohoslužbě musela být vždy nejvyšší.

21 Ve stanu setkávání venku před oponou, která je před truhlou svědectví, je bude připravovat Áron a jeho synové od večera do rána před Hospodinem. To je ⁽věčné ustanovení⁾ mezi syny Izraele pro všechna jejich pokolení. 

• h.: určeného času; [@140× v StS; viz Ex 25:22p!] 
• h.: nad / na…; 
• n~: bude je (= světlo / lampy) držet v pořádku;
• Menora měla hořet ve Svatyni každou noc, a to již navěky.
• Podle Lev 21 ale mělo světlo hořet stále. Rozpor se většinou vysvětluje tak, že šest postranních lamp se každé ráno uhasilo a vyčistilo (a zapálilo zase večer), kdežto centrální sedmá hořela nepřetržitě v režimu 24/7.
• Otázkou je, jestli ve Svatyni byla jinak absolutní tma:
  • stěny byly ze dřeva a částečně překryté tropikem. Mezírkami ale světlo prosvítat mohlo.
  • Strop byl ze čtyř vrstev, ten jistě nepropouštěl nic.
  • Vchodový závěs byl z „jemně tkaného plátna“ – to nějaké světlo propouště mohlo; ale i kdyby ne, světlo pronikalo při odhrnování při vcházení a vycházení.

.

.

1. Např. lidé běžně měli v domácnostech oltáříky s Leninem, Hitlerem nebo Kim Ir-senem, Kim Čong-ilem nebo -unem, apod.
   Konec konců i plakát popové nebo sportovní hvězdy může někdo mít jako oltářík ↩︎
2. Což se také v ŘK a pravoslavné církvi děje. ↩︎
3. Tak to běžně funguje ve firmách – každý má přístup jenom někam: pouze tam, kam mu dovolí jeho postavení. K nejtajnějším materiálům má přístup pouze úzký okruh vyvolených. ↩︎