2. Mojžíšova – kapitola 18

1 Midjánský kněz Jitro, Mojžíšův tchán, slyšel o všem, co Bůh učinil pro Mojžíše a pro svůj lid Izrael, že Hospodin vyvedl Izrael z Egypta. 

• Jiné jméno Mojžíšova tchána je Reúel. Proč dvě různá jména?
  • Muži tenkrát mohli mít více jmen, např. osobní a druhé čestné nebo rodové.
  • Jitro má údajně význam ve smyslu „Jeho Excelence“ nebo „Otec vznešenosti“ a vyjadřoval by tak vyjadřovat postavení mezi Midjánci.
  • Údajně je zvažována i možnost, že jde o dvě osoby, např. o dědečka a otce Mojžíšovy manželky.
• Informace o exodu k Midjáncům jistě doputovala – šlo o velký dějinný zvrat.
• Jitro si musel pomyslet něco ve smyslu: Tak ten můj tchán opravdu „nekecal“ – opravdu k němu musel promluvit Bůh.

2 Mojžíšův tchán Jitro vzal Mojžíšovu ⁽propuštěnou ženu Siporu⁾

• h.: ženu S. po jejím propuštění / odeslání zpět; 
• Jak a kdy se Sipora dostala zpět? Víme přece, že s Mojžíšem do Egypta vyrazila a dokonce že mu zachránila život při incidentu s obřízkou. Můžeme jen spekulovat a psychologizovat:
  • Možná Mojžíš nechtěl manželku a děti vystavovat v Egyptě nebezpečí: Byl exponovanou osobou a při jednáních s faraonem mu stále šlo „o krk“. Jsem-li významným opozičním vůdcem, raději svou rodinu odešlu do bezpečí, mimo jiné proto, aby se nemohla rodina stát rukojmím.
  • Mojžíš sice měl víru v Hospodina, ale jistotu, že všechno dobře dopadne, mít nemohl. I jeho víra se budovala a rostla postupně.
  • Slovo propuštěnou připouští i možnost, že se Mojžíš se Siporou rozvedl a poslal ji zpět otci.
  • V hebrejštině je údajně použit výraz, které znamená „poslat pryč“ nebo „propustit“, což může znamenat i rozvod.
  • V Nu 12:1, se Marie a Áron bouří proti Mojžíšovi kvůli „kušitské ženě“, což by mohlo znamenat, že se Mojžíš po rozvodu znovu oženil.

3 a její dva syny. Jméno prvního bylo Geršóm, neboť řekl: Byl jsem hostem v cizí zemi, 4 a jméno druhého Elíezer, neboť řekl: Bůh mého otce byl mou pomocí a vysvobodil mě od faraonova meče. 

•  [tzn. „Bůh je pomoc“];
• Zdá se, že návrat byla Jitrova iniciativa. Sipora do toho jistě měla co mluvit.
• Byl Mojžíš o jejich příchodu dopřed informován? Těšil se? Chyběla mu manželka?
• Určitě se mu v kritických chvílích exodu jednalo volněji, když rodinu s sebou neměl. Vojevůdce se během bitvy musí soustředit na bitvu a je rád, když nemusí k tomu ještě řešit rodinu.
• Nicméně na pochodu se situace postupně stabilizovala, dostávala do normálu. Stále vyvstávaly problémy k řešení, ale nešlo již permanentně o život. V takových chvílích se člověku začne po blízkých stýskat ještě intenzivněji.

5 Přišel tedy jeho tchán Jitro s jeho syny a jeho ženou k Mojžíšovi do pustiny, kde on tábořil u Boží hory.

• Cestu zvládli, musela být sama o sobě náročná a dlouhá.

6 Vzkázal Mojžíšovi: Já, tvůj tchán Jitro přicházím k tobě; také tvá žena a oba její synové s ní.

• Mojžíš byl již významnou osobou, vůdcem národa. Nebylo samozřejmé se k němu dostat.

7 Mojžíš vyšel vstříc svému tchánovi, poklonil se a políbil ho. Zeptali se jeden druhého, jak se daří, a vešli do stanu. 

• Mojžíš zůstal pokorným, nezpychl.
• O přivítání se ženou a syny se nicméně nehovoří, primární bylo setkání mužů.
• Zasedli ve stanu, jistě na koberce se zkříženýma nohama. Co pili? Čaj těžko, ale nějaký společenský nápoj jistě – nějaký mléčný nápoj, případně kvašený?

8 Mojžíš pak vyprávěl svému tchánovi o všem, co Hospodin učinil faraonovi a Egypťanům kvůli Izraeli, o všech těžkostech, které je cestou postihly, a jak je Hospodin vysvobodil. 9 Jitro se radoval ze všeho dobrého, co Hospodin Izraeli učinil, a že ho vysvobodil z ruky Egypťanů. 

• Proběhla výměna informací a Jitro se upřímně radoval.

10 Nato Jitro prohlásil: Požehnán buď Hospodin, který vás vysvobodil z ruky Egypťanů a faraona, který vysvobodil tento lid z područí Egypta! 11 Teď vím, že Hospodin je větší nad všechny bohy, protože v tom, čím se vyvyšovali, je přemohl.

• n.: převýšil / …; $; [h. věta asi není dokončená]
• Jitro „uvěřil“ – jako kněz jiných bohů pochopil, že jediným opravdovým Bohem je Hospodin.

12 A Mojžíšův tchán Jitro vzal zápal a oběti pro Boha. Přišel také Áron a všichni izraelští starší, aby jedli pokrm s Mojžíšovým tchánem před Bohem

• Pš, Tg, Vul: obětoval; [prav. ve smyslu: poskytl zvířata pro;
• [Jídlo před Bohem bylo součástí smluvního obřadu vyjadřujícího že jsou ve spojení s Bohem i spolu navzájem;
• Jitro svou (zřejmě novou) víru v Hospodina vyjádřil skutkem, obětí.
• Seznámila se s ním i Mojžíšův bratr a izraelské autority.
• Setkání tedy proběhlo po všech stránkách důstojně a přátelsky. Přitom Jitro byl původně pohanským knězem. Měl však otevřenou mysl, rozpoznal, kým je Mojžíšův Bůh.

13 Nazítří se Mojžíš posadil, aby soudil lid. Lid stál před Mojžíšem od rána až do večera.

• Těžká celodenní práce – lidé přicházeli za Mojžíšem se svými spory. Kolik jich Mojžíš mohl za den zvládnout? Deset, dvacet, padesát? Některé případy byly jednoduché, některé složitější – Mojžíš nicméně musel každý vyslechnout, a to obě strany sporu. Možná měl nějaké zpravodaje, lidi kteří mu „kauzu“ předpřipravili a stručně jej s ním seznámili, dost možná ale dělal vše sám.
• Musíme předpokládat, že se u něj kumulovaly nejsložitější případy, se kterými si kmenové autority nebyly schopny poradit.
• Lidé čekali (stáli) ve frontě celé hodiny a určitě se na všechny nedostalo.
• Jak často Mojžíš měl svůj „soudní“ den? Jednou týdně či měsíčně?
• Muselo jít o vyčerpávající činnost, večer musel být Mojžíš úplně psychicky vyčerpaný.

14 Mojžíšův tchán viděl všechno, co s lidem dělal, a řekl: Co to s lidem děláš? Proč zasedáš jen ty a všechen lid před tebou stojí od rána až do večera?

• Jitro sledoval práci svého zetě a kroutil nad hlavou nad její organizací.
• Nechápal, proč Mojžíš dělá vše sám a proč pracuje tak neefektivně.

15 Mojžíš svému tchánovi odpověděl: To lid ke mně přichází, aby hledal Boha. 16 Když mají  nějakou  záležitost, přijdou ke mně a já rozsoudím mezi jedním a druhým. Oznamuji Boží ustanovení a zákony. 

• n.: se dotazoval;
• h.: přijde (ta záležitost);
• h.: jeho bližním;
• Mojžíš nebyl obyčejným soudcem – jednak nejlépe (z první ruky) znal Boží Zákony, a jednak se v případě potřeby Boha mohl přímo doptat na Jeho názor na danou kauzu.

17 Mojžíšův tchán mu odpověděl: To není dobré, jak si počínáš. 18 Zcela se vyčerpáš jak ty, tak i tento lid, který je s tebou: Je to pro tebe příliš těžké. Nemůžeš to dělat sám.

• Zdravý selský rozum není někdy k zahození. Pohanský kněz měl v tuto chvíli více rozumu, než Boží muž, který mluvíval s Hospodinem způsobem, jako žádný jiný smrtelník.
• Takový zdravý nezaujatý pohled na svět někdy mají členové našich rodin, typicky naše manželky.

19 Teď mě poslechni, poradím ti a Bůh bude s tebou: Ty ⁽zastupuj lid⁾ před Bohem a jejich záležitosti ty přinášej Bohu.

• h.: buď pro lid;
• Jitro navrhuje, aby si Mojžíš nechal ve své pravomoci pouze záležitosti „nejvyšší“ – aby mu zůstala role „spojky“ mezi Hospodinem a lidmi.

20 Budeš je vyučovat ustanovením a zákonům a oznamovat jim cestu, po níž mají chodit, a skutky, jež mají činit. 

• n.: varovat o …
• n.: dílo / práci …; h. sg. 
• Jitro radí Mojžíšovi, aby si ponechal pouze klíčové oblasti:
  • Přímou komunikaci s Hospodinem
  • a předávání Božích pohledů „níže“.
• Vše ostatní, tedy aplikaci Božích příkazů doporučuje delegovat dále.

21 Ty si ze všeho lidu vyhlédni muže zdatné, bohabojné, muže spolehlivé, kteří nenávidí nekalý zisk, a ustanov je nad nimi za správce nad tisíci, nad sty, nad padesáti a nad deseti. 

• h.: muže pravdy; 
• h.: správce nad;
• Navrhuje přejít na víceúrovňové hierarchické „vojenské“ řízení.
• Podobně řízena je armáda: družstvo … četa … rota … prapor … pluk … brigáda … divize … sbor … armáda. Mojžíš byl nejvyšším velitelem armády.
• Dělení je desítkové, pouze je přidán velitel nad padesáti.
• Mojžíš sám zřejmě jednal s veliteli nad tisíci – ti pak přenášeli pokyny na setníky, ti na padesátníky, a tak dále.
• Výběr kvalitních velitelů je klíčový. Musejí být:
  • zdatní, tedy schopní.
  • bohabojní, tedy musejí respektovat Boha
  • spolehliví
  • nenávidějící nekalý zisk, tedy neúplatní
• Lid do určité míry již podobné členění a ustanovené autority měl – víme, že Mojžíš již v Egyptě jednal se staršími a autoritami Izraelců. Lid byl „odjakživa“ rozdělen podle kmenů. Mojžíš tedy mohl do určité míry využít již existujících struktur a ustanovených vedoucích. Musel nicméně organizaci upevnit. Velitelé si zřejmě dále vybírali své podřízené až k správcům (velitelům) nad desíti.

22 Budou soudit lid každého času, takže každou velkou záležitost přinesou k tobě a každou menší záležitost rozsoudí sami. Tak si ulehčíš a ponesou břímě s tebou. 

• Delegovat, delegovat, delegovat je základní zásada všech dobrých vedoucích. Kdo tuto zásadu nerespektuje, utopí se v mikro-managementu¹.
• Tuto zásadu respektovali i Ježíšovi apoštolové, když delegovali sociální práci na diakony, aby sami měli volné ruce pro kázání a modlitby. (Sk 6)
• Mojžíš si ponechal rozhodování pouze v nejsložitějších kauzách.

23 Jestliže to tak uděláš a Bůh ti to tak přikazuje, budeš schopen obstát a také všechen tento lid se dostane na své místo v pokoji.

• Jitro hovoří se zajímavou jistotou, že to, co říká, je Boží vůlí. Jak je to možné?
• Možná jeho poznání Hospodina bylo větší, než si myslíme. Možná pohled na proběhlé události „zvenčí „byl jednoznačnější, než pohled přímých účastníků – bylo zjevnější, jak neskutečně se Hospodin v událostech angažoval a oslavil.
• Možná ale Jitro „pouze“ zapojil zdravý rozum: To, co Mojžíš dělal, bylo tak jednoznačně přehnané a vyčerpávající, že bylo na první pohled jasné, že to nemůže vést k ničemu jinému, než k totálnímu vyčerpání. Jitro byl zkušený muž, možná velitel svého kmene, který věděl, že bez delegování není žádné vedení úspěšné. Na to konto se možná Jitro odvážil „vydávat“ svůj názor za Boží.
• Jitro zřejmě jasné viděl, že pokud Mojžíš svůj přístup nezmění, dojde k neúspěchu celé akce – Mojžíš se zhroutí a lid nikam nedojde.
• Poučení je jasné – je třeba naslouchat moudrým lidem i z „nekřesťanského“ prostředí. Moudří a zkušení lidé mají, co říci. Některé principy jsou univerzální. Není třeba se bát naslouchat nevěřícím Zkušený manažér (nebo dobrý psycholog nebo kdokoliv jiný) ze světa někdy může poradit vedoucímu v církvi, atd.

24 Mojžíš uposlechl svého tchána a udělal všechno, co řekl.

• Budiž mu to připsáno ke cti. Byl opravdu „nejpokornější z lidí“, jak o sobě napsal v Nu 12,3.

25 Mojžíš tedy vybral zdatné muže z celého Izraele a učinil je předáky lidu, správci nad tisíci, nad sty, nad padesáti a nad deseti. 26 Ti soudili lid každého času: Těžkou záležitost přinesli k Mojžíšovi a všechny malé záležitosti soudili sami.

• Ano, tak mu to Jitro radil, tak to bylo moudré.

27 Mojžíš pak propustil svého tchána a on si šel do své země.

• Jitro zjevně neplánoval připojení k Božímu lidu. Nezdá se, že by to bylo špatně, ani, že by mu to Mojžíš vyčítal nebo ho nějak zdržoval.
• Siporu s dětmi mu tam Jitro snad zanechal. Explicitně to uvedeno není, nicméně kdyby je Mojžíš „propustil“ zpátky, asi by to bylo zmíněno.
• Po Exodu 18 už Pentateuch Mojžíšovu manželku Siporu ani jeho syny Geršoma a Eliezera znovu jménem nikde nezmiňuje.
• V 1Par 23,15-17 se dovídáme, že Mojžíšovi synové měli potomky, což se jistě událo v Izraeli a ne někde v Midjánu: „Synové Mojžíšovi: Geršóm a Elíezer. Synem Geršómovým byl Šebúel, vůdce. Synem Elíezerovým byl Rechabjáš, vůdce. Elíezerovi se nenarodili jiní synové, ale synové Rechabjáše se velmi rozmnožili.“ To ukazuje, že Mojžíšova linie pokračovala, ale v příběhu exodu a putování pouští Mojžíšovi potomci žádnou významnou roli nehráli. Vzhledem k Mojžíšovu mimořádnému postavení to může být překvapující.²

.

.

1. Mikromanagement (dle GPT) je styl řízení, kdy vedoucí nadměrně kontroluje a sleduje práci svých podřízených, místo aby jim důvěřoval a dával jim autonomii. Mikromanažer často zasahuje do drobných detailů, místo aby se zaměřil na širší strategii.
   Typické projevy mikromanagementu
   🔹 Neustálé kontrolování každého kroku zaměstnanců.
   🔹 Neochota delegovat úkoly nebo zasahování do jejich plnění.
   🔹 Požadování častých reportů a detailních aktualizací.
   🔹 Nedůvěra v schopnosti podřízených..
   Rizika mikromanagementu
   ⚠ Nízká motivace zaměstnanců – Cítí se nedocenění a bez důvěry.
   ⚠ Snížená produktivita – Vedoucí je přetížen detaily a tým nemá prostor k samostatnosti.
   ⚠ Vyšší fluktuace – Zaměstnanci se cítí frustrovaní a mohou odejít.
   ⚠ Zpomalení inovací – Chybí prostor pro kreativitu a vlastní iniciativu.
   ⚠ Únava vedoucího – Mikromanagement je vyčerpávající a vede k přetížení manažera.
   Jak se mikromanagementu vyhnout?
   ✅ Důvěřovat zaměstnancům a delegovat práci.
   ✅ Zaměřit se na výsledky, ne na proces.
   ✅ Poskytovat jasná očekávání a nechat tým pracovat samostatně.
   ✅ Používat pravidelné, ale ne přehnané zpětné vazby.
   ✅ Rozvíjet leadership a podporovat týmovou autonomii.
   Mikromanagement může být dobře myšlený, ale ve většině případů přináší více škody než užitku. Dobrý manažer by měl být spíše lídr než kontrolor. 😊 ↩︎
2. Sd 18,30: Někteří vykladači údajně spojují postavu „Jonatana, syna Geršómova, syna Mojžíšova“ s Mojžíšovým potomkem, který se stal knězem pro kmen Dan (i když některé hebrejské rukopisy jméno Mojžíš upravují na Menaše). ČSP k tomu v poznámce píše:  [Tak mnohé h. rkpp, některé rkpp LXX a Vul. Mnohé h. rkpp. vkládají do jména písmeno (TM naznačuje vložení písmene nún jeho vyvýšením nad řádek) a čtou: Manasesova (resp. Menašeho). Je pravděpodobné, že masoreti pozměnili jméno ve snaze zabránit znesvěcení Mojžíšova jména.]; $  ↩︎