2. Korintským – kapitola 1

1 Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží, jež je v Korintu, se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaji:

2 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

3 Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého povzbuzení,

• pl.; n.: slitování; 
• n.: veškeré útěchy (paraklésis) – stejně do v. 2K 1,7(i u slovesných tvarů: potěšovat / těšit); 
• Bůh je Otcem milosrdenství – je jeho zdrojem, od Boha všechno milosrdenství pochází. Mimo Boha žádného milosrdenství není. Když se někdo zachová milosrdně, napodobuje Boha, jedná jako Bůh, jedná jako Boží dítě. Dělá to, co dělá Bůh.
• Totéž platí pro povzbuzování – Bůh je zároveň Bohem veškerého povzbuzení – povzbuzování je Boží přirozeností. Je Bohem veškerého povzbuzení, tedy opět platí, že každé povzbuzení pochází primárně od Boha, On je jeho zdrojem. Kdo povzbuzuje, jedná jako Bůh, dělá Boží práci.

4 který nás povzbuzuje v každém našem soužení, abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás. 

• I když se nám to tak často nezdá, útěcha a povzbuzení nejsou či nemusejí být nejvyšším cílem (pro nás se v dobách soužení nejvyšším cílem většinou jeví): ještě vyšší cílem je povzbuzování ostatních.
• Křesťanství není „sobecké“ v tom smyslu, že nejvyšším cílem by bylo být povzbuzen nebo utěšen, dokonce ani to, aby nám bylo poskytnuto milosrdenství – to vše je důležité. Existuje ale ještě „vyšší cesta“ a tou je, abychom mohli to, čeho se nám dostává, dávat dále.
• Povzbuzení v soužení nemusí nutně znamenat, že Bůh každé naše soužití vyřeší. Povzbuzením může být i to, že dostaneme sílu soužení nést.
• Někdy dokonce povzbuzením může být i to, že naše utrpení dostane smysl.
• Nezřídka se setkávám s tím, že lidé, kteří prošli nějakou těžkou životní situací (např. nemocí, úmrtím, rozpadem manželství apod.), nacházejí smysl v tom, že své zkušenosti mohou předávat dále.
• Povzbuzení od takových lidí také působí mnohem věrohodněji.

• 5Neboť jako se na nás rozhojňují Kristova utrpení,^a tak se skrze Krista rozhojňuje i naše povzbuzení. ^a2K 4:10; Fp 3:10; Ko 1:24
• 6Jsme-li tedy v soužení, je to k vašemu povzbuzení a záchraně;^a jsme-li povzbuzováni, je to k vašemu povzbuzení, které se projevuje ve ^svytrvalém ^ssnášení týchž utrpení, jež snášíme^b i my. ^aSk 27:34; 2Tm 2:10^b1K 4:12; 2Te 1:4
• 7Naše naděje, pokud jde o vás, je pevná; víme,^a že jako jste účastni utrpení, tak i povzbuzení. ^a2K 4:14; 2K 5:1; 2K 5:6; Ř 2:2!
• 8Nechceme, bratři,^asabyste ^snevěděli^b o našem soužení,^c které ^[nás^] potkalo v Asii;^dsdolehlo ^sna ^snás nadmíru ^stěžce, nad naši sílu, takže jsme si zoufali, až jsme i pochybovali o svém životě. ^a2K 8:11; 2K 13:11; Sk 1:15p ^bŘ 1:13! ^cSk 19:23 – Sk 19:40~; 1K 15:32~ ^d2K 2:9p
• 9Sami v sobě jsme však ^pměli ten rozsudek smrti, abychom ^pnespoléhali^a na sebe, ale na ^cBoha, který křísí mrtvé;^baJr 17:5 – Jr 17:7; L 18:9::; Fp 3:3n! ^b2K 4:14; Žd 11:19
• 10on nás vysvobodil^a z takového nebezpečí smrti a ⁽ještě vysvobodí⁾;^t3 v něho ^psjsme ^ssložili ^ssvou ^snaději,^b že ještě znovu ^fvysvobodí, ^t3 var.: vysvobozuje ^aŘ 15:31^b1Tm 4:10
• 11^skdyž i vy nám ^sbudete ^spomáhat modlitbou,^a aby za nás^t4(mnozí děkovali^)t5kvůli⁽daru milosti⁾,^b kterého se nám dostalo skrze přímluvy mnohých. ^t4 var.: vás ^t5 ř.: z mnohých tváří bylo poděkováno ^aŘ 15:30; Fp 1:19; Fm 1:22^b1K 12:4p
• 12Neboť toto je naše chlouba: svědectví našeho svědomí,^a že jsme si na světě — a obzvláště mezi vámi — počínali v prostotě^t6 a ^cBoží upřímnosti,^b ne v ^xtělesné moudrosti,^c nýbrž v Boží milosti. ^t6 var.: svatosti ^aSk 23:1! ^b2K 2:17; 1Te 2:10~ ^c1K 1:17; Jk 3:15
• 13Neboť vám nepíšeme nic jiného, než co čtete a také chápete,^t7 a doufám, že dokonale^t8fpochopíte,^t7t7 ř.: (důkladně) poznáváte / uznáváte … poznáte / uznáte ^t8 n.: až do konce
• 14jako jste nás už i zčásti pochopili,^t7 že^t9 jsme vaší chloubou,^a tak jako i vy naší v den^b[našeho^] Pána Ježíše. ^t7 ř.: (důkladně) poznáváte / uznáváte … poznáte / uznáte ^t9 n.: protože ^a2K 5:12^b1K 1:8!
• 15V této důvěře jsem k vám chtěl už dříve přijít, abyste dostali^t10 dvojí^t11 milost,^t12t10 var.: měli ^t11 ř.: druhou ^t12 var.: radost
• 16a skrze vás projít do Makedonie^a a z Makedonie opět přijít k vám a od vás být vypraven^b do Judska. ^a2K 2:13; 2K 7:5; 2K 8:1; 2K 9:4; 2K 11:9; Sk 16:9p; 1K 16:5 – 1K 16:7! ^bSk 15:3!
• 17^sKdyž ^sjsem tedy toto ^schtěl, jednal jsem snad lehkovážně? Nebo snad to, co zamýšlím, je^t13 podle ^xtěla,^a takže ‚ano, ano‘ u mne znamená zároveň ‚ne, ne‘? ^t13 ř.: zamýšlím ^a2K 10:2p; 2K 11:18; 1K 1:26p
• 18^cBůh je však věrný,^a takže naše ^cslovo k vám není ‚ano‘ i ‚ne‘. ^a1K 1:9!
• 19Neboť ^cBoží Syn,^a Ježíš Kristus, který byl mezi vámi skrze nás vyhlášen — mnou, Silvanem^v14 a Timoteem — nebyl ‚ano‘ i ‚ne‘, nýbrž v něm se ^puskutečnilo ‚ano‘. ^v141Te 1:1; 1P 5:12; [prav. varianta jména Silas (Sk 17:14!)] ^aMt 4:3; Mt 16:16
• 20Neboť ^svšechna Boží zaslíbení,^askolik ^sjich jen je, v něm jsou ‚ano‘. Proto je také skrze něho řečeno ‚amen‘ k slávě ^cBohu skrze nás. ^aŘ 15:8
• 21Ten, kdo nás upevňuje spolu s vámi ⁽v Kristu^)t15 a pomazal nás, je Bůh. ^t15 ř.: v Krista; (Kristus = ‚Pomazaný‘)
• 22On nás také zapečetil^t16 a ⁽do našich srdcí^)t17 dal ^(cDucha jako závdavek⁾.^t18t16 srv. Ef 1:13 a Ef 4:30; n.: ^sosvědčil svou^spečetí (J 6:27) ^t17 ř.: v našich srdcích ^t18 ř.: závdavek (= záruku) Ducha
• 23Volám ^cBoha za svědka^a na svou duši, že ⁽jen z ohledu na vás^)t19 jsem ještě nepřišel do Korintu. ^t19 ř.: šetře vás ^aŘ 1:9!
• 24⁽Nejsme pány^)t20 nad vaší vírou, nýbrž jsme pomocníky^t21 vaší radosti; vždyť vírou^t22spevně ^psstojíte.^at20 ř.: Není to tak, že panujeme ^t21 ř.: spolupracovníky ^t22 n.: ve víře ^aŘ 11:20